11 a víc klenotů Brightonu

Já už jsem psala o Brightonu mockrát, kdysi dávno jsem si třeba dala práci sepsat 30 věcí, co v Brightonu dělat, kde parkovat, kde jíst a tak dále.

To už je samozřejmě fakt tak dávno, že něco už není pravda a na něco se už díváme jinak. Třeba už nespáváme po těch nejlevnějších dírách se společnými ložnicemi a jednou koupelnou na patnáct lidí, na to už nějak nemám koule. Chci svou koupelnu, pokud možno, děkuji pěkně. Já ty prachy zas budu šetřit na něčem jinym. Při poslední návštěvě jsme to dokonce pojali vyloženě luxusně, hotel přímo na promenádě, snídaně v ceně, ten hotel měl i spa a vůbec, ale to všechno bylo zavřené, tak jsme dostali slevu – popravdě mi to bylo jedno, protože poslední dobou spíme po hotelech dost často a spáček jsme si už taky užili, tak jsem naspáčkovaná a nemusím to zas chvilku mít 😛

Každopádně my to město furt milujeme, fakt. I když už se na něj člověk dívá kapku jinak, i když už tam byl stokrát, i když už nutně netoužím po tom v něm vyloženě bydlet (ale zase ne že bych si to neuměla představit, někde trochu bokem ideálně), je toho tam pořád strašně moc na objevování a pár těch věcí jsem chtěla doplnit, zaznamenat a vychválit. Může to posloužit jako manuál pro někoho, kdo tam třeba jede poprvé, nebo už tam párkrát byl, ale neví, co by ještě.

• Pier mě furt baví. Obvykle mě gambleřina nijak nebere, ale na Pieru se otočím prostě vždycky. Nejdřív to tam rychle prolezu, abych zjistila, jestli je v některých automatech něco, co se mi líbí, a co by se dalo získat. Odhadnu, kolik peněz tomu bude třeba obětovat, a rozhodnu se, jestli mi to za to stojí. Popravdě už tam málokdy bývá něco, co bych považovala za vyloženě krásnou serepetičku nebo bych věděla, co s tím, ale je to prostě takové moje guilty pleasure, že si vyberu něco aspoň trochu roztomilýho a pak tam ty prachy prostě nahážu, protože mě baví je tam házet a s tím automatem si hrát. Když jsou ty serepetičky fakt hezký, tak si to nechám do svojí krabice vzpomínek, když mě moc neberou, tak je třeba vrazím při odchodu do ruky nějakýmu dítěti. Hlavní je na tom to vzrušení ze hry a ta satisfakce, když tu blbinu fakt zvládnete získat, je taky fajn.
  
  Z Pieru jsou ale hlavně krásný fotky, jsou tam aspoň dvoje zadarmový WC a vzadu je taky zábavní park, kde si občas při pěkným počasí taky zajdu na autíčka, protože to je taky moje guilty pleasure a je to zatím jediný místo, kde si můžu beztrestně zařídit 😀
  

• Promenáda je delší, než jsem si kdy myslela. Dá se jít, nebo spíš jet na kolech (viz bod níže), na obě strany skoro donekonečna a na obou je co objevovat. Jednou jsme se vydali doleva směrem na Shoreham, objevili druhou jakože marínu se šlapadly a waterboardingem a dojeli až do nějaké industriální oblasti, kde měl člověk pocit, že by tam snad ani neměl být, ale dalo se jet i mnohem dál. My jsme nepokračovali, stmívalo se, ale rozhodně to mělo potenciál a pořádně jsme se vyvětrali.
  Na druhou stranu, přes Brightonu Marinu, se zase dá dojít k Undercliff walk, kde se můžete buď dlouze projít, nebo dlouze projet pod křídovými útesy (nebo na nich) až do Saltdean a zpátky.

• Kola. Po Brightonu se dají půjčit Social Bicycles kola za hubičku, potřebujete k tomu aplikaci a platební kartu a pak trochu nervů a silné prsty, protože ty čudliky na těch kolech se strašně špatně mačkají (já si obvykle musím obalit prsty koncem rukávu svetru nebo tak něčím, jinak mě to bolí :D), ale po tak rozsáhlém pobřeží mi prostě ani nedává smysl se pohybovat jinak, takže vždycky, když tam dojedeme, pomrkávám na pana M., že nevím, jak on, ale já budu muset rozhodně aspoň jednou na kola. Jet tak dlouho rovně, podél moře, po pohodlné cyklostezce, to je pro mě ten pravý rauš, pohodička a úžasnost. To se člověku teprve dostane slaný vzduch do plic a vyvětrá si u toho ohromně hlavu. Pan M. se radši prochází, ale co už. Vždycky se pak někde najdem.

• Marina jsou tak trochu malé Benátky. Ta Marina nevypadá zvenku nic moc. Je to industriální, začíná to hnusnou ASDOU a parkovištěm a jinak to vypadá, že tam toho snad ani moc neni, ale jak se jde za ASDU, ocitnete se na takovém malém poloostrově baráků, kde mi to hrozně připomíná moje úplně první pracoviště v Anglii, a jsou tam různé obchůdky nebo taky třeba aspoň jedna dost zajímavá restaurace, kde si zvlášť v pěkném počasí můžete posedět venku na zahrádce u kanálu a kochat se pohledem na vodu, racky, lodě, a když budete mít štěstí, tak vás třeba taky bodne debilní vosa do kolena, jako se to tam stalo mně 😀 Ne, vážně, to mi nevylepšilo den, ale jinak to tam bylo příjemné překvapení.

• Sauna na pláži! Tohle je za mě zatím asi nejluxusnější věc, co jsem v Brightonu objevila (a možná nejenom v Brightonu). Momentálně tahle část Brightonu, Madeira Drive, prochází velkými předělávkami, které ovlivnily i Beachbox Spa, takže to tam teď je omezené a ne tak pěkné, ale aspoň nezavřeli úplně a pevně věřím, že až bude hotovo, vrátí to tam do původního stavu nebo ještě lepšího a zase to bude úplná pecka, ať už na odvážný refresh pro jednotlivce, který chce třeba potkat nové lidi, nebo romantická záležitost pro dva.
  Beachbox sestává z několika venkovních saun, část jsou předělané koňské maringotky, ta největší byla postavená bouda, z venkovních sprch a kádí, kde si můžete objednat vyloženě i icebath, a součástí zážitku je i neomezená pitná voda k dispozici, obvykle s okurkou nebo citronem. Můžete si k tomu přikoupit i oleje nebo scruby, a když jsme byli v té největší sauně, přišli nám tam taky vířit ručníkem a vůbec se o nás hezky starali, a měli jsme výhled na Pier a pouštěli zvenku skvělou hudbu, která se k tomu všemu výborně hodila a nerušila, a my jsme z toho byli prostě úplně vyndaní, jaká to byla krása.

• Preston Park a The Rockery. Promenáda není zdaleka jediné místo, kde se dá jezdit na kole. Nám se třeba líbilo taky v Preston Parku, a k němu přiléhá The Rockery, takový malý skalko kopečko parčík plný vodopádů, jezírek, zákoutí a zurčení. Tam si kolo neberte, nechte ho někde zamknuté. Tam se člověk jde jen pokochat.

• North Laine oblast. Posledně jsem opěvovala The Lanes, tam je to takové harrypotterovsky hezké, fakt že jo, zvlášť večer v zimě, kdy jsou tam světýlka a málo lidí, no úplná Příčná, ale na nákupy to tam zase tak moc není. Na ty se člověk musí vydat do oblasti North Laine, kde je několik ulic plných toho pravého hipster života. Tucty a tucty obchůdků se vším možným ručně vyráběním, unikátní věci ke koupi, nerdí krámky s hudbou a merchandisem, trhy venku, magické krámky s krystaly a serepetičkami, odevšud vůně vonných tyčinek, kaváren nepočítaně, nevíte, kam dřív, do toho restaurace, italské pizzerky, kino, zero waste/eko obchody, z nichž se vždycky hrozně těším do Infinity Foods, hned naproti máte GAK, kam jsme dřív chodívali slintat nad hudebními nástroji nebo pořizovat nové struny pro pana M., a nedaleko samozřejmě taky Royal Pavillion Park.

• Kde se v zimě dá taky bruslit na venkovním kluzišti. To jsme neokoštovali, ale vypadá to jako výborný nápad na datenight.

• Podniky, co musím zmínit! VIP Pizza Brighton. To je prostě malinkatá Itálie. The Roastery by Trading Post je za mě nádherná kavárna, to pravé ořechové pro fanouška industriální estetiky, steampunku a podobně. Kafe se taky dalo pít 😀 Fatto a Mano pizzerie je další zajímavý italský podnik. Pizzou nás tam neoslovili, ale jako jeden z mála podniků mají smažené pizzové „churros“, které by se daly servírovat i na lepších způsoby než s nutelou, ale každopádně je to luxusní dezert a porce víc než štědrá pro dva lidi (kdo si to dá sám, zhyne). What The Pitta je nejlepší kebabárna, na tom jejich vegan boxu jsem naprosto závislá, zase obří krabice, přežereme se z toho ve dvou, ty omáčky, čerstvá zelenina, dobrý hranolky, kozí rohy, no už zase slintám! A ještě mají apku, se kterou můžete sbírat nějaký bodíky, bonusy, hranolky zadarmo a podobně. Wafflemeister je taky výborný místo na dezert. Nebo Nowhere man, toho už jsem zmiňovala minule, a ty jejich palačinky, slint. Ale tam si na to člověk obvykle vystojí frontu. A ještě vím aspoň o jedné koblihárně, kde hodinu před zavíračkou můžete dostat koblihy se slevou nebo zadarmo, myslím, že to bylo Glazed. K tomuhle je třeba říct, že tyhle věci se dají pogooglit, normálně by to člověka třeba ani nenapadlo, ale každé město může mít plno tajných spotů, kde lze získat něco zadarmo nebo výhodně a jako vylepší to den.

• Brighton i360 rozhledna. Já jsem to v minulém článku tak nějak shodila s tím, že je to drahá zbytečnost, a že to mít nemusíme. Tak jako vydrželo nám to milion návštěv, kdy jsme to nemuseli, až jsme nakonec nějak neměli co dělat a řekli jsme si, že na to teda půjdem 😀 A byli jsme z toho pak překvapivě nadšení, protože člověk najednou viděl věci, kterých si předtím nikdy nemohl všimnout, a vůbec všechno z úplně jiné perspektivy. Připomnělo nám to, že rozhledny a pohledy zeshora jsou vlastně jednou z našich nejoblíbenějších aktivit v de facto jakémkoli městě, a skoro jsme nemohli pochopit, že jsme to neudělali už dávno.
  A dole to má docela fajn gift shop.

• A když jsem minule zmiňovala Seven Sisters, tak jsem popravdě řečeno myslela hlavně Birling Gap a Beachy Head, což jsou dvě lokace hned vedle sebe, kam jsme jezdívali celá ta léta, ale vlastně jsme nikdy Seven Sisters pořádně neviděli, takovej ten typickej ikonickej look. Tak ten bych tady pro úplnost chtěla taky zapsat, a to je prosímvás Seaford Head. Je tam velký parkoviště, procházka po útesech a plno možností nafotit si ten nejklasičtější pohled na Sestry. A fouká tam, hodně. A když budete mít štěstí, uvidíte dole i nějakýho toho tuleňa.

A to je pro dnešek asi tak všechno to hlavní, co jsem chtěla říct. Tak čau, zas někdy.