13 příkladů minimalismu ze života expata

Expat: Člověk, žijící a pracující převážně mimo svou rodnou zem.

Když nad tím tak přemýšlím, ten náš životní styl si bez minimalismu vůbec neumím představit.

Jistě máme co dohánět – například při balení si budeme muset (i chtít) v budoucnu počínat mnohem lépe. Až budu mít víc času, pročtu si třeba návody na pod7kilo.cz, protože i když leccos už vím, neškodí si to připomenout a nabrat další nápady.

V tomhle nejsme úplně nejlepší, protože to neděláme často, a i když jsem třeba na Isles of Scilly přijela s rozhodně dobře vymyšleným obsahem kufru, mohlo to být i lepší.  Celkově si ale myslím, že si počínáme velice dobře, protože tak nějak musíme. Zkušenost nás už naučila šetřit si čas a energii, zvlášť proto, že obojího je při podobných pracích často málo a job je náročný.

Proto tak nějak musíme (ale děláme to rádi):

1. Mít dobře zorganizované osobní věci. Tradičně máme málo úložných prostorů a málo místa vůbec, takže toho nemůžeme mít moc a je třeba uvažovat, co je důležité, nenakupovat až tak moc do zásoby (neměli bychom to pak kam dát), nemít nic nadbytečného. Náš současný pokoj je o dost menší než ten předchozí (a máme větší postel, která zabírá mnohem víc místa) a máme vlastě jen jednu větší skříň s pár policemi a pár ramínky (která navíc nemá žádné dveře, za které bychom mohli schovávat bordel), jeden prádelník s třemi ne úplně snadno použitelnými šuplaty a dva noční stolky. Málo odkládacích ploch nás nutí častěji uklízet a neházet věci po příchodu z práce na postel, na židli nebo na zem, protože prostě víme, že se tu pak nehneme a budem po tom všem šlapat (stejně to ale děláme, máme se v čem zlepšovat :D). I z toho důvodu se musíme učit všechno oblečení ze sebe hned skládat do příslušných polic a ty mít tak zorganizované, aby vždycky bylo tu kterou věc kam položit – kam si odhodit čepici a rukavice, kam šálu, kam pracovní oblečení, kam položit papíry, kam mrsknout špinavé prádlo nebo hadry od úklidu… Nemůžu se ani moc roztahovat po PC stolku, protože je prostě maličký a když se sem potřebuju vejít s nějakým psaním, potřebuju tu mít místo a ne že musím nejdřív všechno přerovnávat nebo přehazovat jinam.
2. Mít dobře zorganizovanou ledničku a „spíž“. Lednička je vždycky malá, při podobném typu ubytování. My máme to štěstí, že k tomu máme i velký mrazák a poměrně velkou kuchyň se spoustou prázdných skříněk, ale nebývá to zvykem. Navíc tu kuchyň sdílíme, takže není možné se moc roztahovat. Všechno musí být dobře srovnané, protože to potřebujete mít použitelné a po ruce, protože potřebujete mít přehled, co se musí spotřebovat a co má čas, protože nechcete a nemůžete vydávat peníze za vyhazování prošlých věcí nebo za nákup něčeho, co pak zjistíte, že „aha, tady vzadu ještě jedno je“, a taky proto, že tu prostě nejste sami a kdyby někdo do těch skříněk lezl, což je pravděpodobné, neměl by to trefit šlak. To poslední, co potřebuju po celodenních náročných úklidech turistických chat, je, aby mi supervisor přišel říct, že si někdo stěžoval na bordel v mojí kuchyni a ať s tím koukám něco udělat.
3. Vařit na víc dní dopředu. Uvařit nebo připravit jídlo minimálně na zítřejší oběd je nutnost. Obědová pauza je krátká a naprosto nemáme čas se v tu chvíli vyvařovat, pokud ho chceme mít dostatek na to, abychom se v klidu najedli a třeba si pak ještě trochu odpočinuli. Uvařit větší kotel a pak jen ohřívat šetří hrozně moc času i energie.
4. Mít dobře zorganizovanou práci a věci, co pro ni potřebujeme. Je toho spousta. Hadry, čistící prostředky, rukavice… a je nutné dobře promýšlet, co potřebuje doplnit v depotu (centrální sklad všeho), co tam potřebujeme po práci vyložit a tak, abychom si netahali zbytečně domů špinavé hadry nebo nezjišťovali, že nemáme na zítřek dost čistých. Tím, že nemáme v našem annexu dost místa, nemůžeme si sem všeho natahat tuny dopředu.
5. Maximálně využívat času na internetu. Samozřejmě jde hlavně o odpočinek a večer většinou máme celkem dost hodin na veškerou zábavu virtuálního ražení, ale strašně bojujeme s vypadávajícím připojením, a tak si musíme dávat pozor na to, co chceme dělat na tom PC třeba za deset minut. Protože budu-li si chtít po napsání článku přečíst nějaké jiné blogy nebo se podívat na seriál, musím to všechno načítat a rozklikávat už teď, jinak riskuju, že budu čekat, až to zase naskočí. A nikdo nemá čas se zbytečně vybavovat po diskusích či facebooku nebo řešit spam v mailu. I náš virtuální život tak musí být organizovaný a minimalistický.
6. Jezdit včas. Nemůžeme si dovolit jezdit pozdě do práce. Na každou práci máme přesně přidělený čas, kterého je skoro vždycky málo nebo jen tak tak. Každé zpoždění je průšvih tak akorát pro nás.
7. Nebabrat se v problémech, řešit je. Zase prostě – není čas ztrácet čas. Co jste museli řešit dnes, se dneska taky vyřeší, taková je povaha zdejší práce. Všechno tu letí tak, že je třeba jednat, nemáte to prostě na kdy odložit a nemáte tudíž kdy se tím zabývat a deptat. Což je ostatně beztak velmi zdravý přístup a v noci spíme jako špalci.
8. Udělat si to hezké. Nemůžeme si dovolit nepraktičnost, příliš zdržuje. Minimalistické smýšlení je podle mě základ takového života, protože potřebujete cit pro to, jak systém vylepšit, jak si zpříjemnit bydlení, jak si pěkně zorganizovat šmuky, aby se to dobře používalo a aby se na to dalo dívat.
9. Užít si svůj čas. Když máme oběd, máme oběd. Jíme, rozumnou rychlostí, protože jsme si na to ten čas udělali tím, že jsme začali včas a že už máme navařeno. Dáme si k tomu skleničku vína, když se hodí, večer nebo i ráno si třeba uvařím dobrý čaj po anglicku (= s mlékem) a řádně si ho vychutnám, klidně i později – většinou si ho ráno rovnou navařím do termohrnku, ať můžu popíjet během dopoledne, když náhodou najdu dvě vteřiny na napití se 🙂 A když se večer sprchuju, tak tam jsem klidně zatraceně dlouho, protože si to zasloužím a protože v tu chvíli už prostě není kam spěchat a je to jenom moje chvíle. O nedělích už ani nemluvě – neděle jsou náš jediný volný den, takže je dopředu plánujeme, ale jen tak zlehka, aby byly příjemné, ne vyčerpávající. Co bychom potřebovali dělat náročnějšího, si dáme na sobotní večer, ať si v neděli můžeme odpočinout.
10. Užívat si maličkosti a okolí. Když odhlédnete od práce (pokud máte zrovna kdy), na ostrově je naprosto nádherně. Je to kouzelné místo, denní přejíždění na kolech nám dává do těla, což je zdravé a prospěšné (těším se, co mi to udělá se zadkem :D), je tu neskutečně čistý vzduch, racci a jiné ptactvo, pohádková vegetace (počkejte, až nafotím naši Abbey Garden! To jsou rostliny jak z jiného světa), a když je pěkně, člověk nechce nic jiného než jít se na chvilku procházet po pláži, kde je plno mušlí a krabů (zatím jsme tedy našli jen mrtvé, ale určitě se nám někdy poštěstí i nějakou živolu :D) a to moře šumí jedna báseň… A kdykoli jedete z jedné chaty do druhé, je nesmírně důležité si po sobě prohlédnout výsledek a být spokojený z toho, jak dobrou práci jste odvedli. Tady je to mnohem důležitější než kdekoli jinde a já jsem ráda, že to tak je. Zdejší způsob života nás učí vděčnosti: za to, s jakými zkušenostmi jsme se v životě setkali a které nás připravily pro tuto práci, za to, v čem vynikáme a v čem jsme dobří, za to, jak rychle se umíme učit, jak dobře umíme komunikovat s druhými lidmi, byť cizích národností, za to, že tu všichni umíme dobře anglicky, za to, že jsme pečliví, za každou dobrou potravinu, kterou najdeme v chatce po turistech, protože zdejší obchod je neuvěřitelně drahý a nám to tak ohromně ušetří, a třeba i za to, že i při minimální mzdě si přiveze domů dost úspor na naše další dobrodružství.
11. Všechno si zapisovat. Při prvním cleaningu jsem měla jen sledovat, co dělá jiná cleanerka. Učila mě. A protože toho je hrozně moc, popsala jsem celou A4ku drobným písmem a teď ji jako blbísek nosím všude s sebou a myslím, že ještě nějakou dobu budu. Není hanba, že si ji vždycky položím na linku a jedu podle ní. Stejně tak je třeba včas zapsat všechno, co v které chatce chybí, co je rozbité, co se musí dodělat a na co si dát pozor, stejně jako cokoli, co chci večer říct supervisorce, co chci koupit v krámě, až pojedu z práce, nebo na co se chci zeptat. Prostě nejde si to pamatovat. Ani pro člověka s normální pamětí, natožpak pro mě 😀
12. Udržovat zdravé vztahy a komunikaci v týmu i „doma“. Nemůžete se ignorovat, nemůžete mlčet, nemůžete někoho přehlížet, protože se pořád se všemi potkáváte. Je proto třeba neustále se všemi vycházet, zvesela zdravit každého turistu, kolem nějž jedete, i každého kolegu. Úsměv, příjemné vystupování, pozitivní přístup. Ono vás to už naučí nevztekat se a nepřehánět to s problémy a jejich zveličováním. Tady je má beztak každý a všichni jsme na jedné lodi. Pokud jde měli náročný den, můžete si být jisti, že někdo ho měl ještě mnohem náročnější a že stěžovat si komukoli nebo si kazit večer nasráním nebo světabolem je naprosto mimo mísu.
13. Dýchat. Není čas ani na panikaření a ztrácení hlavy. Na co si ho vždycky musíte udělat, je naopak zachování hlavy klidné, následování protokolu, vzpomenutí si, co je třeba udělat jako další krok a na co je třeba myslet. Jestli to máte napsané, paráda, dojděte si pro to a přečtěte si to. Na to čas musíte mít. A jsme jenom lidi, každý má právo se na malou chvilku zastavit, sebrat se, nadechnout a pak se teprve znovu rozjet. Každý má svou úlohu a je každého povinností udržovat se v pohodě. Duševní hygiena musí jet na maximum, stejně jako zdravá strava a vůbec péče o sebe sama.

Díky všem těmhle návykům (a jistě i spoustě dalších, na které jsem si vyloženě nevzpomněla), je pro nás možné (a snad i relativně snadné) podobným životem žít a dělat tak náročnou práci. Ale to nejsou věci, které bych dělala jen tady, jsou to věci, které se učím dělat tak nějak všude, a je to způsob života, jaký si pro sebe představuju. Ne tou náročností, tady je to samozřejmě vypjaté, ale tou organizovaností, používáním multifunkčních věcí, co šetří čas a prostor, dáváním si pozor na to, co kolik stojí, a nakupováním levnějších a lepších variant, nebo třeba i jen nakupováním jídla ve slevě. Uvažujeme už tak nějak samozřejmě nad vším, co děláme, a tak když je volno, netrávíme ho řešením problémů včerejška nebo zítřka, užíváme si prostě volno a užíváme si ho naplno a z plných plic. A žije se nám dobře, protože jsme si to tak zařídili.

A o tom je pro mě ostatně minimalismus. Díky němu je všechno možné, kamkoli půjdeme, cokoli budeme dělat.

K článku mě inspiroval Henrik z The Positivity Blog.