Pro Imaginarius a pro Wendulku.

Neodcházej, příteli
ty věci, co spolu jsme viděli
a mnohé bitvy nevyhrané
tvoje hrdlo rozedrané…
kdo mohl tušit, co se stane?

Držím tě, ještě naposled
tvé rty jsou tvrdé a jako led
a já ti chci ještě poděkovat
tváře máš pořád dorůžova
uvidím kdy tvůj úsměv znova?

Jsi na lepším místě, to je mi jasné
a stejně když něčí duše zhasne
jak na světě je náhle neveselo
když v náručí držíš jeho tělo
a studené hladíš jeho čelo

Tak drž mi tam místo, Rafaelo…