Konečně sedim…

To je taková pohoda, že si to zaslouží minutu ticha a uvaření kafe.

Tenhle týden dostáváme zabrat ze všech stran. V pondělí to mělo být naposledy, co jsme dělali u Jo, a ona na konci čtyřhodinové session prohlásila, že netušila, že je to tak urgentní a že ji tak narychlo opustíme, když ještě nemá náhradu. Řekla, že si myslela, že nás napadne, že to k ní není fér, a že zůstaneme, dokud někoho nenajde. Zase jednou nám parádně zkazila náladu a celý večer.