Pan M. před nějakou dobou objevil slevový portál, jímž od té doby téměř neustále lustruje a hledá kdejakou výhodnost. Narazil přitom i na voucher na zlevněné profesionální focení v jednom pražském studiu, které zahrnovalo vizážistku a stylistku, nejmíň tři různé styly a samozřejmě profesionálního fotografa, který tomu všemu bude šéfovat. Nějak jsme pocítili potřebu nechat si udělat fakt pěkné fotky, jak každý zvlášť, tak i pár dohromady, a tak jsme ten voucher koupili a v domluvenou dobu se dvěma sportovními taškami plnými vlastního oblečení a doplňků (podle domluvy) dorazili na místo určení.

Abych to uvedla – mám hrůzu z toho, když mě někdo fotí. Neumím se uvolnit. Mám asi tři stupidní výrazy, a pokud se neuvolním nebo mi někdo neporadí, nezvládám k nim dodat naprosto žádnou tělěsnou pozici. Mám prostě Chandlerův syndrom, tzn. že pokud mě fotí někdo cizí, nastává obrovský blok a já neumím vypadat normálně, natožpak přirozeně. Takže jsem logicky z celé akce měla ještě o to větší obavy, ale důvěřovala jsem tomu, že profi fotograf si s tím poradí, vizážistka ze mě udělá kočku a výsledek bude epesní.