Maďaři, co doposud uklízeli unity, odjeli dřív, než jsme čekali, a tak jsme to po nich v pondělí konečně oficiálně převzali.
Nemůžu uvěřit, že jsme ten první týden přežili, ale je to tak, a zatím máme hodně smíšené pocity. Zjednodušeně – systém v unitách má much jako pražský orloj čumilů a na co by člověk oficiálně měl mít mnohem víc času, to musí často stihnout v čase rekordním, protože zákazníci, kteří se mají do chat kýblovat až ve tři odpoledne, často přijíždí už ráno, a my se musíme přetrhnout, aby tam mohli co nejdřív. Není to fér, nedává to smysl, a ještě si kvůli tomu nejednou vyslechneme přísery z jejich strany, protože oni tu jsou chudáčci přece už od devíti ráno. Že my musíme stihnout uklidit čtyři unity tam, kde se dají fyzicky stihnout jen tři, to je nezajímá. Aspoň že si vedení uvědomuje, jaký v nás mají poklad, chválí nás, kudy chodí (a já osobně musím hodně krotit svoje ego, aby se furt tak netetelilo nad tím, že mi supervizoři říkají Speedy), ale že by se to odrazilo na platu, to samozřejmě neodrazí. Člověk si holt musí vystačit s dobrým pocitem ze sebe sama, jak už to tak bývá. Ještě že jsem minimalista.
Dělat svou práci dobře není zase tak těžké, pokud v tom máte systém a pokud nemusíte doplácet na hříchy a zanedbávky druhých.
V opačném případě to může být dost nad člověčí síly.
I wrote about this couple of times in the past but Tim just reminded me with his amaizing and powerful post that some topics are worth being repetitive on.
I, too, have a history of feeling suicidal. I wanted to say „sadly“ or something like that but actually am not much ashamed of it, I couldn’t prevent it and it’s not a thing to blame yourself about. It’s just something that happens to you and if you are lucky, you realize in time the things Tim realized, that I realized and surely many other people, who survived their suicidal thoughts, realized too.
And he’s completely right, it doesn’t matter what brings you to the situation – you are never alone, you are never the first or the last person to get to the situation, and there is few places to turn to, to ask for help or at least an opinion of another person, whether it’s friends, family, or preferably complete stranger on a phone or in a coffee shop. The world will always send you clues if you just open your eyes and heart and accept its help.
Nemůžu uvěřit, že jsou to už dva měsíce (devět týdnů), co jsme dorazili. Zdá se, že tímhle způsobem by nám to tu mohlo dost rychle utéct, což je fajn (už vymýšlím vánoční dárky :D), na druhou stranu mám teď trochu výčitky, že málo chodíme po práci na procházky, a obavy, že nestihneme vidět všechno, co bychom rádi. Což je ovšem celkem absurdní, na tak malých ostrůvkách toho moc k vidění není.
Snažím se si připomínat, že bydlím na ostrově a můžu jít na pláž, kdykoli se mi zachce. Ale ne vždycky si na to vzpomenu. V létě to snad bude lepší, ono to taky není až tak lákavé, když se do vás opírá studený vítr. Ale až bude teplo, jen počkejte! Jógo při východu Slunce, tady mě máš.
Ok, přiznávám! V poslední době měním záhlaví blogu mnohem častěji než by bylo záhodno a dost mě to štve.
Bohužel pořád nemůžu přijít na to pravé, za což nemůžou ani tak barvičky a obrázky jako prostý fakt, že si nejsem už nějakou dobu jistá, jestli je tenhle blog vůbec ještě o fénixích věcech a jestli mu ten název ještě sedí.
Když jsme s panem M. dorazili na ostrovy, byli jsme rozhodnutí, že si chceme koupit pořádný mixér na dělání ranních smoothieček, výrobu vlastního rostlinného mléka a snad i na případu raw veganských pokrmů, polévek a podobně.
Naše první vysněná volba byl Nutri Bullet, který podle videí a prvních zpráv vypadal přesně jako to, po čem toužíme, a navíc má – alespoň podle mě – nádherný minimalistický design, na který mě bude bavit se koukat. Nic mi v kuchyni nepije krev víc než obří hlučné monstrum, které možná umí kdeco, ale zaujímá veškerý prostor a nevypadá esteticky.
Czexpat v Anglii, anglofil, fénix. 34letý snílek, kočkomil, kávoholik, potterhead (a vůbec nerd), „potížista“ a minimalista, snažící se o low-waste životní styl. Bloger od roku 2005.
em@phoenixrise.cz