Řekla bych, že se to konečně začalo chýlit ke konci. Ještě nám zbývá 12 týdnů a když se nad tím zamyslím, to je jako nic. Za chvilku už budeme sedět v letadle s knedlíkem v krku a říkat si, co s námi bude dál. A nebo taky ne, možná budeme mít plán.
Řekla bych, že se to konečně začalo chýlit ke konci. Ještě nám zbývá 12 týdnů a když se nad tím zamyslím, to je jako nic. Za chvilku už budeme sedět v letadle s knedlíkem v krku a říkat si, co s námi bude dál. A nebo taky ne, možná budeme mít plán.
Bloger míní, Utimate Chopper mění. Nejdřív mě týden zlobil interenet, pak mi rovnou umřel počítač (no, umřel, já si ho trubka zabila, ale o tom až jindy), a pak přijela návštěva a to už nebyla možnost psát vůbec. A tak se mi prostě při nejlepší vůli nepodařilo zabránit výpadku a mám zpoždění. Kdo si všiml, dostává bludišťáka, kdo ne, ať kouká vrátit průkazku!
Každopádně pokud se mnou ještě jedete tuhle třicetidenní výzvu a zajímá vás, co dál se dá udělat s blogem, tady je pro vás třetí týden 😉
Možno také nejprve číst první a druhý díl nebo pokračovat na čtvrtý díl.
Týden mě zlobil internet, týden jsem neměla pro jistotu už ani notebook a další týden je tu na návštěvě rodina pana Mysteriózního, takže říct, že nemám čas psát, by byl understatement jako prase.
Začalo to tím internetem, cca týden pořád vypadával a já neměla kdy si zajít za místním IT týpkem. V neděli už jsem to nemohla vydržet – už jsem ho nemohla chytit ani v kuchyni, musela jsem s notebookem ven z domu, a tam se jednak nedá sedět, jednak notebook je stařeček a dlouho bez napájení nevydrží. Tak mi hráblo a začala jsem hledat příčinu, což dopadlo tak, že jsem klikla na něco s nápisem cca jako „Aktualizovat Aetheros ovladač internetu“ a najednou mi ten počítač umřel. Prostě kiksnul. Modrá obrazovka, dump crash, dead.
O.o
Je neděle, a tak tu máme druhý díl 30tidenní výzvy zaměřené na to, jak si vylepšit blog.
Možno také nejprve číst první díl nebo pokračovat na třetí díl a čtvrtý díl.
V první řadě chci pogratulovat a poděkovat všem, kdo se do ní pustili se mnou, byť třeba jen částečně – držím palce, aby to přineslo své ovoce, a pořád platí, dejte mi vědět, jak to dopadlo, co přesně jste na svém blogu vylepšili a co si od toho třeba slibujete 🙂 Zatím jsem od mnoha z vás slyšela „možná“, ale už tu máme i konkrétní odvážlivce, třeba Bels a Maglaiz se pustily minimálně do prvního bodu a zrevidovaly své profilové články. Šikulky 😉 Jen tak dál a teď se pojďme podívat, co se dá s blogem udělat v druhém týdnu.
Hrozně mě zlobí internet a nemám kdy se dostat k místnímu ajťákovi, abych ho seřvala. To jsou problémy.
Myslím, že včera jsme trli naprostý rekord v rychlosti. Večer mě všechno bolelo a byla jsem tak vyflusaná, že na to nemám ani slova.
Měli jsme čtyři úklidy pro nové zákazníky, plus pět incleanů, a v devět třicet jsme stáli před unitami s rukama svázanýma, protože na incleany nás všichni chtěli později a s úklidy jsme mohli začít až za hodinu. A věděli jsme, že to pak totálně nestihnem. Spásná myšlenka se mi nicméně vloudila vzápětí – šli jsme do jedné velké chaty poblíž, kde zrovna makali kolegové, že jim na tu hodinku pomůžeme a oni pak naoplátku před obědem pošlou jednu kolegyni za námi. No není to skvělé? Je to skvělé!
Czexpat v Anglii, anglofil, fénix. 34letý snílek, kočkomil, kávoholik, potterhead (a vůbec nerd), „potížista“ a minimalista, snažící se o low-waste životní styl. Bloger od roku 2005.
em@phoenixrise.cz