Čas se krátí. Přešla jsem z fáze paniky, nevolnosti a neklidného usínání do fáze relativního klidu, která ale podle mě zase brzy pomine.

Něco málo z toho, co jsem potřebovala nakoupit, jsem nakoupila, a něco se našlo doma. Něco mi pořád chybí, ale čím dál tím víc si říkám, že bych se měla klidnit a vyřešit to prostě tím, co už doma mám. Dobře, možná nemám skvělou bundu, možná nemám super boty, ale něco přece jenom mám, homelesák taky nejsem 😀 Trochu si nadávám za nákup poměrně tlustých a dost drahých termoponožek, které mohly být o dost levnější, kdybych nebyla líná zajet znovu do Palladia. Ale už je nevrátím, už jsem je rozdělala, a kdoví, třeba za ně budu ještě ráda.