Se změnou prostředí často snadno přichází změna přístupu. Někdy stačí zpřeházet nábytek – nebo když ho zpřeházejí někde, kam často chodíte. Nevím, jak vás, ale mně vždycky hrozně nakopne, když někdo udělá něco pro to, aby se vymanil z vlastní rutiny. Obvykle se potkávám spíš s lidmi z opačného konce, co si pořád na něco stěžují, a přitom největší změna, kterou za posledních patnáct let udělali, byla ta, že změnili značku toaletního papíru nebo si koupili nové auto – ovšem to jen proto, že to staré kikslo. Takže vidět lidi, co s tím bojují, je příjemná změna.

Když je řeč o změnách – o víkendu se zničehonic udělalo hezky, a navíc i docela teplo. Vyjeli jsme si do neznámých končin a potkali tam psouna.

Pozvolna mi ustal kašel. Mám pocit, jako by to bylo po sto letech, a najednou je kolem mě hrozné ticho. A spím jako špalek. Tedy většinou se uprostřed noci stejně aspoň jednou vzbudím, ale pak zase docela rychle usnu a to je nádhera.