Když jsem před dvěma lety byla poprvé na Junktownu, tak nějak jsem věděla, že si to chci dát jednou znovu. Znovu a líp. Po letošním zážitku jsem nejen neskutečně ráda, že jsem to zvládla, ale zároveň mám pocit, že si to stejně budu muset dát ještě aspoň jednou 😀 Ať už proto, že mě začalo fakt bavit, že si mě konečně lidi fotěj (nicméně jednoho fotografa jsem bohužel prosrala – chtěl si mě pak najít někde u ohně v lepším světle a já dala blbec přednost spaní :P), a vůbec že jsem se víc položila do výroby kostýmu a mám různý další nápady (a taky co s těma hadrama a věcma jinýho, žejo, než jet znovu :D), nebo proto, že kostýmově jsem to letos sice zvládla líp, ale zdravotně mi nejlíp nebylo, a tak mám potřebu si to ještě někdy jet vynahradit.

No ale hlavně prostě proto, že jsem tam letos opět potkala naprosto neskutečnou partu lidí a bolí mě pomyšlení, že tenhle unikátní společenskej zážitek zas hodně dlouho nezažiju, jestli vůbec někdy. A tak s tim asi budu muset něco udělat a dát si ještě někdy repete. Příští rok? Kdoví kde budu. Ale jednou se tam ještě kruci vrátim 🙂 A vy pojeďte taky, takovou atmosféru jste nezažili a nikde jinde nezažijete.