Tož.

Už strašně dlouho mám pocit, že nic nestíhám, a teď mě napadlo, jestli to není z velké části způsobeno tím, že nestíhám blogově, a nejsem na to zvyklá. Tedy ono to začalo už tak nějak vloni, ale kupodivu se mě to dost drží, asi proto, že se mi děje nějak čím dál tím víc velkých věcí, a dost dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, jak účinně zápasit se vzdorující technologií. Teď jsme sice snad konečně došly k remíze, nicméně pořád mi dlouho trvá, než se prokoušu fotkami, a pořád tak funguju s blogovým „dluhem„, kterého se ne a ne zbavit.

Ze Skotska jsem se vrátila 28. srpna, to je už skoro dva měsíce!, a já teprve teď dopsala povídání o něm. A to jsem si ještě myslela, že napíšu balící článek, ale už dávno se mi vykouřilo, co že jsem to s sebou vlastně všechno měla a o čem jsem chtěla psát. FML.

Taky jsem si pohrávala s myšlenkou detailně zapsat dvoutýdenní návštěvu u pana M. v Londýně, jenže než jsem se k tomu dostala, stalo se plno dalších věcí a já na to prostě furt neměla čas. A teď je najednou pondělí a já tam ve čtvrtek letím znova a zas už nestíhám. Tak co s tím?

V podstatě chci hlavně napsat pár slov o momentálním rozpoložení, v naději, že mě pak snad ten stres trochu pustí. Ale kdo ví, co se z toho článku vyvine.