Dorset v jednom dni: Zastávka třetí – Chesil Beach, Durdle Door a Lulworth Cove

Ještě jsem na vás nezapomněla a povídání o Dorsetu pokračuje! Jen je to teď trochu horší s časem, tak se omlouvám, že to tak trvalo.

← Předchozí zastávka: Bridport, West Bay a velké whovianské překvapení

Věděli jste, že Portland je nejenom v Oregonu, ale i v Anglii? Já teda ne.

Jelikož se nám nepodařilo se v Bridportu naobědvat, rozhodli jsme se pokračovat v cestě směrem k Isle of Portland, kde se měla nacházet dlouhatánská pláž z obou stran obklopená mořem, po níž by se mělo k tomu ostrovu dát dojet. Což znělo zajímavě.

Nicméně ve skutečnosti nám to až tak úžasné nepřišlo. Pláž, nebo spíš prostě pruh zvaný Chesil Beach, se sice skutečně táhne do daleka, ale jednak to byly samé kameny, a druhak nás po kouzelném Lyme Regis a útesech u Bridportu nějakých pár kamenů na hromadě prostě už nemohlo ohromit.

Na vyhlídce (v dáli na mlhavém obzoru Isle of Portland)

A tak jsme si po příjezdu na ostrov udělali malé kolečko okolo nejbližšího kruháče, zatímco jsme se rozhodovali, kolik času ostrovu věnujeme, a pak jsme zaparkovali u bistra na okraji, kde se nám čirou náhodou podařilo dostat od nějakého spolukolegy řidiče parkovací lístek zadarmo.

Vydali jsme se tedy proklepnout bistro, jestli tam vaří, a po fiasku s Bridportem nás potěšila cedule s nápisem „Food served all day„. Vypadalo to, že se v ty čtyři hodiny odpoledne snad přece jenom naobědváme. Jenže než jsme se prošli po pláži s cílem kolektivně dovyhládnout (všichni totiž zkraje hlad neměli), ukázalo se, že all day znamená zjevně jen do čtyř – což právě bylo. A tak ti nejhladovější z nás jen vztekle zaskřípali zubama, pořádné jídlo jsme opět museli odložit na neurčito a utišit se plněnými cestovními bulkami (které už mi tou dobou lezly krkem), než potkáme něco lepšího – snad v Portsmouthu.

Než ale pojedeme tam, měli jsme v plánu ještě dvě zastávky – profláklý skalní útvar zvaný Durdle Door a nedalekou zátoku Cove, která podle fotek vypadala poměrně zajímavě. Alespoň to první nás pak opravdu okouzlilo.

Durdle Door, kamenný oblouk zabíhající do moře, obklopují dvě menší kamenité pláže a dá se tu bez problémů koupat, když je na to počasí. Je to oblíbená turistická destinace i přesto, že se před nějakou dobou zřítily schody vedoucí zeshora dolů na pravou pláž a slézání se tak stalo poměrně obtížným (a za vlkého počasí nejspíš i nemožným – po holém kusu obroušené skály bychom nejspíš sjeli jak kapky z lusku).

Voda je tu mělká a za pěkného počasí docela tyrkysová, takže by to určitě stálo za návštěvu během parného léta. Nám už při naší návštěvě skoro zapadalo Slunce, nicméně pár fotek jsme ještě stihli a pan M. si nenechal ujít možnost porušit zákaz vstupu na samotný krpál, na nějž je brána napojená, a vyšplhal se až na vršek, aby si tam střihnul 360° foto 🙂 Ty ajfouny…

Já zatím stihla vyfotit jakýsi párek turistů, co si ze mě udělal dobrý den – chtěli vyfotit, a než jsem se naštelovala na místo, kde stáli, a seznámila s jejich foťákem, odešli si prostě jinam 😀 Tak jako fajn, proč ze sebe neudělat blba, takhle navečer, žejo. Ale můžou za to oni.

Od Durdle Door se dá k zátoce zvané Lulworth Cove dojít i pěšky, ale my už byli celkem ušlapaní a stmívání nás začínalo popohánět, a tak jsme využili toho, že na obě místa platí jednotné parkování, a popojeli jsme.

V Cove nás pak čekalo tak napůl zklamání – zátoka se z fotek zdála být mnohem víc ohromující a místo kouzelně tyrkysové vody a spousty života nás čekalo pár obrácených rybářských bárek, pár zakotvených lodí, ale jinak mrtvo a nikde ani noha. Vynahradili jsme si to tedy aspoň výšplhem na kopec, abychom se podívali zeshora a pokochali se pěkně růžovící oblohou.

Ukázalo se, že hned vedle zátoky leží druhá, kterou jsem si taky dopředu našla na fotkách, ale neměla jsem nakonec šanci zjistit, kde přesně leží. Náhodička zafungovala a my měli možnost se pokochat i tady – jenže už skoro za tmy – můj foťák už to nedával – a při odlivu, takže si člověk opět musel vystačit s fantazií a představovat si, jak tam musí být za slunečného dne krásně.

Když jsme se dost vynadívali, byl nejvyšší čas přesunout se na naší poslední štaci – Portsmouth, kde jsme doufali zažít trochu toho nočního přístavního městského života a vůbec se pokochat městem s tak známým jménem.

No, člověk míní, Ultimate Chopper mění. Portsmouth jsme si nakonec až tolik neprohlédli, jelikož už byla tma, všude bylo zavřeno a my měli hlad, takže jsme veškerý čas vesměs věnovali hledání parkovacího místa a jakékoli stravovny, za kterou nakonec posloužila předražená pizzerie. To nebylo moc epické zakončení, takže tomu další článek věnovat nebudu. Ale celý ten výlet rozhodně stál za to a pokud se někdy octnete poblíž Dorsetu, víte, co si nenechat ujít!