Blogově životní tak trochu bilanc
Když je krize, tak je krize, a tak jsem se ji rozhodla řešit po svém – pozměnit zase trochu design. Momentálně s tím ale fakt bojuju. Není to to, co bych chtěla – už proto, že mě zase jednou popadla touha zrušit sloupek, což ale není jen tak. Už v tom zase cítím nějak moc chaosu a nijak tomu nepomáhá fakt, že nevím, jak to provést, aby se v nadpisech článků zobrazoval mnou vybraný font. Díky tomu je tu teď těch fontů na moje oko až příliš, což je mi tak akorát k vzteku, ale aspoň to záhlaví!
Potřebovala jsem větší změnu a došla jsem k závěru, že když si člověk potřebuje připomenout vůbec ten smysl všeho tohohle, tak záhlaví je dobrá cesta. Záhlaví má přiměřeně uhodit do očí a dát světu vědět, o čem že to bude, a já jsem ráda, že mi to teď zase jednou trochu vnitřně sedí.
Při té příležitosti mě napadlo spojit to oznámení – a tak trochu i vylití – s takovým menším (zase lžu) bilancem ohledně blogu vůbec.
Letos to bude deset let, co bloguju. Ať nepředbíhám, loni v září to bylo devět, což rozhodně taky stojí za zmínku. Fénixem jsem z toho šest let a na tomhle blogu (mém třetím, ale poprvé na vlastní doméně) funguju přesně dva roky, hlavně díky mému osobnímu IT poradci Ježíšovi, který mi to tu po všem tom mém jábychrádování jednoho dne prostě založil, pomohl nastavit ku obrazu mému a dodnes mi pomáhá, kdykoli si tu s něčím nevím rady (pokud jemu samotnému zrovna hlava nelítá bůhvíkde). Za to mu patří tak velký DÍK!!!, že by se to sem ani nevešlo, tak to aspoň napíšu tučně a Caps Lockem s vykřičníky.
Za tu dobu jsem se toho naučila strašně moc, prošla si všelijakými životními fázemi, mizernými zaměstnáními, osobními krizemi, rozchody a zamilováními, různými chvilkovými koníčky a velkými životními objevy, až jsem se dostala tam, kde teď jsem, tedy k bodu, kdy si připadám vyloženě po cimrmanovsku: vím vše, totiž, že nevím nic.
V určitém směru je blogování pořád o tom samém. Co nejlíp, co nejčtivěji a co nejvíc od srdce popsat, co se mi zrovna děje nebo honí hlavou, pořád trochu básním (i když už ne tak jako dřív), a pořád jsem stejný perfekcionista ohledně toho, jak to tu má vypadat a působit. Ale zároveň mám i teď po letech pořád ty stejné krize a pocity nespokojenosti – ne pořád, ale tu a tam.
Ono je to asi normální. Nejspíš to souvisí s tím, že člověk i v životě očekává nebo prožívá obrovské změny, a tak je jasné, že to chce a potřebuje dát najevo i tím blogem. Já sama nejsem tím stejným člověkem, tak jak by ten můj blog mohl zůstat stejným blogem?
V letošním roce se znovu budu potýkat s otázkami.
- co se starými rubrikami, které už mě nebaví nebo přestaly být aktuální?
- co vlastně s předchozím blogem? Dost mě už nebaví, že fénixovská hnízdečka existují vlastně dvě, ale zrušit to staré a přijít o tamější návštěvnost? Dodnes se mi tam sporadicky objevují komentáře, nebyla by to škoda?
- jak to tu víc zosobnit? Někdy mám pocit, že mě ten blog vzhledem dostatečně nevyjadřuje. Asi to bude souviset s tím písmem, které mi pije krev, ale jak z toho ven…
- jak být celkově lepším blogerem? Ty rosáhlé litanie už mě nebaví, měly by být spíš zjevem výjimečným a ne pravidelností. Měla bych psát víc k věci, nabízet řešení k problémům, vyvíjet se a postupovat kupředu. Pozitivní čtení – vždyť i mě to baví číst, tak bych to měla i psát. Koho zajímají pořád ty stejné kecy o tom, jak jste zase přibrali přes Vánoce? Každý chce slyšet nové tipy, jak co nejrychleji zhubnout!
A taky jsem zvědavá, jestli mě letos ze svých spárů pustí AK a rozhořčování se nad ním. Celkem v to doufám, protože ono k tomu už není moc co nového říct. Napadlo mě sepsat ještě jednou Kladivo na téma „Kdo měl v tom klubu zůstat a kdo tam nemá co dělat“, ale prosimvás, proč bych to měla dělat?? Co z toho vlastně? Bavilo by mě, kdyby se toho zhostil někdo jiný, kdo na to ještě má energii, a já bych mohla v komentářích přitakat a případně doplnit. Ale kdo má pořád ještě mít energii na to, aby to psal celé, a hlavně teda proč…?
Minimalismus, to slovo mě taky přestalo bavit. Jsem mezi fázemi, hledám si pro to nové čočky, nový přístup, chcete-li. Jiný náhled. Už jsem toho přečetla i napsala tolik, že to prostě dál nejde. To je jedno, že jsem ten e-book nepublikovala. Je napsaný, a to stokrát, jelikož jsem ho mnohokrát přepisovala a ty fráze a věty se mi ochodily.
Ne že by mě přestala bavit myšlenka jednoduššího života, to ani náhodou. Ale minimalismus byl první krabičkou nástrojů, řekněme pro začátečníky. Tvrdošíjně se v tomto požaduju za pokročilého uživatele, a tudíž mi to už nestačí.
A tak nevím, čemu se budu letos věnovat a jaké články budu hltat, jestli vůbec nějaké. Mám pocit, že by bylo hodně dobrou výzvou dát si takový střízlivý článkový půst. Nejspíš jsem se nechala příliš strhnout čtením toho, co napsali mí blogoví vzoři, a ztratila jsem svůj vlastní hlas. Letos bych měla mnohem víc psát než číst. Bude to o mém osmělování se ve vodách veganství? O hubnutí s panem M. a se zdravou stravou? Články o různých potravinových a doplňkových vychytávkách, na které jsme spolu přišli a které jsme vyzkoušeli? Psát o Quornu mě bavilo. Budou následovat kapky dračí krve a taky něco o maně? Chytne mě třeba vaření?
V tuhle chvíli mě znervózňuje, že vlastně vůbec nevím, co bude. Jsem otevřená a čekám, ale už aby to přišlo, říkám si. Už aby bylo rozhodnuto a ten nový směr byl nabrán. Čekání nesnáším.
Trochu jsem doufala, že mi třeba Google Analytics poradí a navede mě na nějaký nápad, čemu se pravidelně věnovat, abych získávala víc čtenářů zvenčí (čili těch, co nepřišli přes AK a vůbec blog.cz), ale nic moc mi to zatím neřeklo.
Nejoblíbenějším článkem tu vloni byl bezkonkurenčně článek 6 způsobů, jak se uklidnit v krizi (který se vlastně původně jmenoval …jak se uklidnit, když máte pocit, že jste něco nehorázně zvrtali, což bylo sice víc od srdce, ale obtížnější na vyhledávání), z čehož by nebylo marné si něco vzít. Lidí, co si neumí poradit se životními krizemi a stresem, je pořád plný internet, a věnovat se víc psaní o meditaci a šťastném žití a možná trochu míň vylévání se by mohla být správná cesta. Nehledě na to, že se stejně nejvíc těším na další cestovatelské zážitky, chce to i další témata, aby to nebylo tak nudné.
Co ten život nejen letos, ale i dál přinese, to jsem vážně zvědavá. Dohromady jsem v Anglii strávila dva roky života, a to už je o čem mluvit. Jen mě trochu štve, že to bylo tak rozkouskované, a teď už se mi do toho cestovatelského období zase vtěsná pět měsíců pobytu doma. O tak přeskakovacím životu se špatně mluví, protože vzpomenout si nebo vysvětlit, co kdy bylo a jak si to dát do perspektivy, je pro mě vždycky trochu kámen úrazu. V podstatě mě baví, když nějakou životní kapitolu žiju v kuse a po jejím skončení ji mohu uzavřít a udělat za ní tečku, ať už byla dobrá, špatná nebo oboje. S cestováním to ale asi holt takhle nepůjde.
Musím se na to naučit dívat jinak, nevnímat to jako rozvleklé neplánované cosi. Musí to být prostě plán. Ten samý život, jen jiný přístup. A pak to bude super.
Všem vám chci strašně moc poděkovat za přízeň a doufám, že nám to na obou stranách vydrží 🙂 Zatím jsem to s Phoenix Rise dotáhla na 37 stálých čtenářů na Bloglovinu. Jestli to letos vyšvihnem přes padesátku, no, to by byla krása 🙂
P.S: Konečně jsem to tu optimalizovala pro mobily a podobná zařízení! U mě na mobilu dobrý, tak mi prosím dejte vědět, kdo máte čtečky a další věci, jestli je to tam taky dobrý. Dík 🙂
Minimalismus je divný slovo… Taky se mu nějak snažím vyhýbat… Momentálně jsem ve fázi „extrémního“ a „radikálního“ minimalismu – kdy mi připadá, že nechci vůbec nic… cokoliv doma najdu, to hned letí do koše a pořád mám pocit, že to není dost a že je tu strašně krámů 😀
Starý blog bych smazal, rubriky taky. A jak být lepším blogérem? Jsi furt lepším blogérem – zlepšuješ se s každým článkem, tak to nech být. Snaha i náhlou změnu vlastního stylu stejně bude fungovat dočasně a pak se tento „výkyv“ zase ustálí na tvém běžném způsobu myšlení, podávání informací etc.
Píš víc v AJ – Uvítal bych to.
btw: na čtečce i mobilu dobrý.
btw2: Ty „taky“ píšeš knížku o minimalismu?:D
Já jsem poněkud deprimovaný minimalista, momentálně, jelikož se mi nedaří hledat způsoby, jak se rozumně věcí zbavit. Všechno nechci házet do koše, ale prodávání je pomalej proces, i když vinted už dost pomohl 🙂 A některý věci nejdou prodat, chtěla bych je darovat, ale do správných rukou. To taky neni snadný. No ale momentálně mám alespoň v pokoji uklizeno a není celkem problém to tak udržet, pokud zrovna nepřijede pan M. se svou náloží věcí 😀
Začínám o tom smazání uvažovat, ale kdybys viděl tu návštěvnost tam, i teď, po dvou letech, co už tam nejsem! A spousta těch článků jsou takové návodné věci, co někomu ještě pomáhají, třeba jak mi nedávno psala slečna, co si neví rady se životem a měla zrovna nastupovat do Ječmínka. Četla můj článek o práci v pekárně a hned mi psala mail. Nelíbí se mi moc myšlenka, že ty články mám stáhnout, ale už vůbec se mi nelíbí myšlenka, že bych je dávala sem. Nesnáším re-publikování starých věcí a těžko mít novej blog směřující kupředu, když si ho byť jen zčásti zasereš starými články.
S tou AJ máš pravdu, často mě to trká už kvůli té rubrice. Ale chce to nějaké téma, co se hodí pro tu specifickou grupu čtenářů, co mi sem chodí ze zahraničí, což jsou většinou věci ohledně minimalismu nebo tiny houses. A k tomu nemám až tak moc co říct. No, budu se snažit na něco přijít, když už to tu je, tak to má bejt, žejo.
Dík za feedback. Že jsem na ten plugin nepřišla dřív. Akorát nevím, jak to udělat, aby v té mobilní verzi byl text zarovnaný doleva a ne do bloku. Někteří lidé jsou na to poněkud citliví, ono u toho malého displeje jsou ty mezery navíc dost poznat.
Si piš, ta už je dávno napsaná 😀 Teď ses prozradil, že mě nesleduješ, píšu tu o tom dost často 😀 Ale je to maximalistická knížka, psala jsem ji na hodněkrát a je dvakrát tak rozsáhlá, než bych chtěla, nemluvě o častém opakování se a ztrátě konceptu, jak jsem pořád přehazovala odstavce. Není to publikovatelné, momentálně. A nevím, jestli bude, jak říkám, už mě celkem přestalo bavit se tím zabývat.
ad 1 odstavec – to jsme téměř v podobné fázi. Já vždycky přemýšlím, jak věc prodat a moc se mi do toho nechce a nakonec to stejně skočí v koši se slovy „no, co, tak přijdu o nějaký prachy, co má být!“ 😀
ad 2 odstavec – aha, tak to tam nech. Sem to dávat je fakt blbost. Já taky zkoušel vytahovat ze starýho blogu některý články a cpát je na nový, ale prostě.. nefunguje to 🙂 buď zjistíš, že se ti ty články už ani nelíbí a napsala bys to teď líp atp. Minulost je minulost no 🙂
ad 4 odstavec – néjni zač
ad 5 odstavec – nečtu pravidelně. Spíše se k blogům dostávám jednou za čas a čtu je pak naráz celý a ták 😀
Pak mi tu knížku třeba pošli nebo něco 🙂
Tak já nejsem až tak rozhazovačná, jak si myslí třeba máma. Věci maj pořád svou cenu a navíc mi přijde neminimalistické vyhazovat předmět, který ještě někdo mohl použít. Ale je holt pravda, že když to člověk s tím ekologickým a citlivým přístupem přehání, tak se tím může taky dost brzdit, protože mu ty věci prostě budou dál viset na krku. Jednou za čas se naseru a položim něco na popelnice v baráku. Vždycky to odtamtud brzo zmizí. Ale přijde mi škoda, že nevím, kam, a že z toho pak nic nemám. Zvlášť teď nejsem moc zazobaná, takže každá dvacka dobrá 😀
Ergh, nevim, jestli se mi to chce posílat 😀 Když jsem s tím začla, mělo to nějakej drajv, postupem času se to rozplizlo a spoustu věcí bych tam už dneska vůbec nedávala. A navíc, ještě mi vykradeš nápady 😀 Ne, vsadim se, že to tvoje je mnohem víc k věci 🙂
Mohli bychom se vykrádání nápadů vyhnout
Až to budu mít – pošli ti to a ty mi pošleš svoje – z ruky do ruky
platí?:)
just minimalism and shit: https://www.reddit.com/r/minimalism/comments/2ufmny/living_without_a_microwave/
Like – seriously? 😀 Některý lidi jsou fakt neuvěřitelný.
Když já to nikdy mít nebudu 😀 Nepřijde mi fér, abych dostala tvou uhlazenou dokonalou verzi a tys dostal moje zpřeházené paragrafy 😀 Akorát z toho budu mít depku.
Tak můžu vytvořit ještě jednu verzi speciálně pro tebe, kde občas přehodím pár vět a uměle přidám náhodně několik gramatických chyb.
Pak to bude fér
takže co co co co?:)
Zatím nic, prosímtě 🙂 Už jsem to dlouho neviděla a než to případně pošlu, chci do toho aspoň nahlédnout (= aspoň trochu to ještě upravit). A vůbec nevím, kdy se k tomu dostanu a kdy se mi bude chtít. Už se k tomu snažím dokopat několik měsíců a furt se mi prostě nechce.
U mě to potrvá taky roky.
Takže domluveno, platí :p
Život je celkovo o tom, že sa naň človek musí naučiť dívať z oboch strán. Trvalo mi, kým som to pochopila. kým som si uvedomila, že blogovanie je založené na spontánnosti a nie na plánovaní. Nuž, kríza občas je, občas bude, ale človek sa s tým aj tak môže vysporiadať a nakoniec nájsť inšpiráciu na niečo úžasné, čo bude baviť aj jeho, aj čitateľov blogu. 🙂
Tak len držím palce, verím, že rok ti prinesie veľa inšpirácie na články. 🙂
Děkuju moc 🙂
Změnit font u nadpisů článků je jednoduché, pokud chceš nějaký základní font. Pokud tam chceš něco jó zdobného, bude problémem v tom, že většina z nás ten font nemusí mít nainstalován, takže se nenačte, proto bys to musela obejít složitější cestou – nahrát si ten font na web a pomocí funkce @font-face (asi, nejsem si jist, nikdy jsem to nevyužil) to nějak začlenit. Mělo by to mít pár nevýhod – příliš velký soubor fontu, pomalejší načítání stránky, chybějící znaky a na netu zmiňují i autorský zákon. Já si myslím, že 2 fonty jsou ještě přijatelné. Využít jich víc jak 2, dělá stránku zmatenou a přeplácanou.
To css mi chybí na blog.cz. 😀
No, právěže chci zdobný. A právěže vím, že by to bylo komplikované 🙂
Bohužel v tuhle chvíli tu jsou víc než dva fonty, což mi rve oči, ale zatím to tak nechám. Ten v záhlaví totiž, když se zmenší, nevypadá tak dobře na to, abych ho chtěla použít ve sloupku. A ten ze sloupku je zase o ničem, když ho zvětším a chci použít v záhlaví. Takže si holt budou muset jeden na druhého zvyknout 😀 V ideálním případě bych chtěla ten sloupkový použít na ty nadpisy, ale s těmi znaky máš taky pravdu, není to český font. Snad by se do toho ale dalo nějak zasáhnout a ta háčková a čárková písmenka tam vyrobit.
Už nejsem tak průbojná jako dřív, nesnáším, když je něco zbytečně komplikované, a nechce se mi to „podporovat“ tím, že se do toho komplikovaného procesu vrhnu. Ono i udělat ty štítky oddílů ve sloupku mě stálo nechutně moc času. Takové věci by mělo být možné prostě jen nastavit a napsat, a ne abych se s tím vyráběla a nastavovala to tam jako obrázek.
Jo, občas to tam chybí 🙂 Ale se svým designem jsem to zase tak nepotřebovala. Jediné, s čím jsem si tam takhle hrála, byl sloupek – přes volitelný box v menu. To byly někdy taky porody.
A co Google fonty? Nějak nerozumím úplně tomu, v čem je problém. Teď jsem dělal webovky o cupcakes, kde je zdobnej font, a jednoduše jsem v CSS nastavil Google Font (https://www.google.com/fonts). Funguje to v pohodě… 🙂 Tak se na to mrkni 🙂
Jinak na tabletu se to zobrazuje pěkně, jen sloupek je tradičně dole, což mi ale nevadí, naopak, je to pěkně vycentrovaný 🙂
!! O tom mi nikdo nikdy neřekl 😀 Děkuju, spáso má! Stejně je to furt hnusný, ale aspoň míň fontů 😉 😀
Asi jsem nějak ztratila designérský schopnosti.
U mě na mobilu taky dobrý :3 Jinak gratuluji, deset let blogování je opravdu dost. Sama možná brzy napíšu článek v obdobném duchu. Pátého února to bude 4 roky soužití s Clamorem a zároveň plus mínus 7 let blogování. Je hezké si uvědomit, že své blogy vzájemně čteme už více jak 4 roky, protože ty si jistě pamatuješ i mé předešlé působiště 🙂
Nevím, co přijde, ale jsem zvědavá. Baví mě sledovat, kam se dostáváš a jak se vyvíjíš a těším se, až zase zvednete kotvy, abych mohla číst tvé zážitky ze zahraničí 😀
Btw starý blog nech být, obzvlášť když je stále navštěvovaný. Vložila jsi do něj kus sebe, i když jsi teď jiná, těch článků je prostě hrozná škoda. Sama tam občas ještě nakouknu.
Já vím, sama mám co říkat, předešlý blog dávno smazaný, ale tyhle dva obsahy jsou nesrovnatelné. 😀
Mám ho zálohovaný, takže by to nebylo úplné smazání, ale i smazání pro veřejnost je v tomhle případě škoda. No ale na druhou stranu mě to někdy fakt štve, že jsou dva. Nechám to uležet a uvidím, co se z toho vyvrbí. Navěky ho tam fakt mít nechci.
Starý blog nemaž. Na iPadu to stále nefunguje. Respektive na čtení to stačí, ale celé to záhlaví s globusem je smrsklé na tabletu na pár mm obdélníček a je vlevo. A boční menu s tvou fotkou je úplně dole pod články. A dělá to jen tvůj web, nikde jinde problém není. Ono je to jedno, to jen až budeš mít po ruce nějakého poradce, tak se zkus poptat. Ale teď jsem zjistil, že na WP mobilu to vypadá dobře, takže jsi udělala čistě mobilní verzi. Na tabletu se mi vše ale načítá jako desktop a v tom režimu se tato stránka prostě nezobrazuje, jak by měla.
A nějaká možnost přepnout do mobilního zobrazování fakt na iPadu není? Ten plugin to měl optimalizovat pro všechno, ale asi teda iPad jako mobilní zařízení nebere. Brhmm, takže hledáme dál…
iPad má velký displej s opravdu vysokým rozlišením, větším, než mají 24″ monitory a tak by byla škoda na tom jet v omezené mobilní verzi. Veškeré stránky na tom jedou v režimu desktop a vypadá to skvěle. Netrap se s tím, asi zas tolik čtenářů s iPadem nemáš. Jo a na starý blog plánuju někdy ještě zajít, jen na to nějak není čas a správná chvíle, tak ho určitě nemaž. Ale zas, když ho smažeš, tak mi ušetříš hodně času:)
😀 Obávám se, že zatím to mazání nehrozí. Poohlédnu se ve volné chvíli po něčem specificky pro iPady. Na počtech nezáleží, chci, aby to fungovalo a pěkně vypadalo všude! 😛 😀