Chce to změnu
Už je mi to jedno. Je mi buřt, co tu spolu ladí nebo neladí a co se jak zobrazuje. Dostala jsem se s tím designem do takového stavu, že mě na něm štve snad úplně všechno. Potřebuju nutně změnu, mám pár představ, ale neumím se ještě odhodlat do realizace. Výměna celého tématu totiž bude nutně znamenat, že si budu muset uložit stávající kód a po aktivování nového ho do detailu projít, abych z něj přenesla všechno podstatné, co měnit nechci. Jelikož minulou šablonu jsem upravovala poměrně dost, děsím se představy, že to budu muset absolvovat znovu, a ke všemu mi to rozhodí obrázky, co byly nastavené na určitou šířku článku, protože budu nejspíš rozšiřovat. A teď zase fonty, odsazování všeho možného, html, bháá! Ale whatever, sakra, vážně to potřebuju udělat!
Když mám z něčeho takovou depku, tak moc mě to dožírá a nevím už kudy kam pro inspiraci, pak je nejlepší:
- Vypadnout někam do přírody, ale rychle
- Odpojit se od problému, jít offline, odfiltrovat lidi a zvuky s nimi spojené
- Tvrdě o tom problému přemýšlet, probrat ho ze všech stran a plně si uvědomit všechny svoje pocity a myšlenky s ním související
V určitém bodě hlava dospěje do momentu, kdy už vyčerpala všechny myšlenky a nápady, pochybnosti a otázky, vnitřní hádky a monology, a prostě se už na ten problém nedokáže soustředit. Chtěla by, ale najednou vypne a uvědomí si prostředí okolo, které do té doby vnímat nedokázala.
Sedím na pláži, nikde nikdo, moře je v mlze. Stěží vidím protější ostrov St. Martin’s a na něm obrysy hotelu, kam se nám dnes přestěhovali kamarádi. Nestačím o tom přemýšlet, hned si do detailů uvědomuju pohyb jedné souvislné vlny směrem ke břehu a neslyším nic než její šumění. Vytrhne mě až tříčlenná skupinka ptáčků, co vedle mě štěbetají, frnkají od keře do písku a zase zpátky a loví v tom písku na střídačku brouky. V tom momentě mě chytne vlna inspirace a dojde mi, co potřebuju udělat.
- Blog potřebuje novou šablonu, všechny ostatní změny jsou příliš malé, než abych si jich všimla a aby mě spasily -> musím si projít dostupná WP témata a podívat se, jestli mě něco osloví
- Existuje něco jako website header generator? Musím se podívat. Mám nápady, ale neumím je zrealizovat. A nejradši bych to záhlaví měnila jako covery na facebooku, podle nejaktuálnějších pěkných fotek.
- Proč se se mnou už čtenáři nebaví? Musím se zamyslet, co se od tohohle blogu vlastně historicky očekává. Možná už to nesplňuju. A možná bych se měla aspoň občas vrátit k tématům, která dřív lidi bavila, a která vlastně bavila i mě. Jenže třeba k debordelizaci se nevrátím, dokud nebudu doma. Tady na ostrovech zatím žijeme bohužel spíš jako hromadiči, protože přece to nevyhodim, když jsem to našel v chatě. A to mluvím, prosím, jenom o jídle.
- Musím se zeptat na tu skříňku na druhém konci annexu. Kdybychom vymysleli, kam ji dát, měli bychom super úložný prostor s dvířky navíc. Organizace neorganizace, vidět naprosto všechno, co máme, mě prostě nepředstavitelně dojebává a nebaví. A dokud to člověku nezmizí z očí, tak to lepší nebude.
- Musím sundat svůj kufr ze skříně, probrat, co v něm je a co chci mít po ruce, probrat také poličky (která tílka/trička tu vlastně chci mít?) a čeho není třeba, to si musím poznamenat (abych věděla, že to mám), vrátit do kufru a ten odlifrovat do Maid’s Store.
- Pan M. by potřeboval stůl jako sůl. Jak to ale udělat? Uděláme si rozvrh a budeme se střídat obden o ten náš maličký?
- Barva! Už zase potřebuju barvu. S tím, že chodím do bazénu, se nedá nic dělat, to tak prostě bude a nemá smysl čekat s barvením hlavy na dobu, kdy tomu tak nebude. Prostě mám zas odrosty, takže až bude čas a chuť, je třeba zase barvit.
- Potřebuju změnu profilovky a nemůžu se furt pro nic rozhodnout. Nic není to pravé ořechové. Měla bych se zamyslet nad tím, jak bych si to pravé ořechové představovala, a prostě místo hrabání se archivem si tu vysněnou fotku nastajlovat a vyfotit. Herdek, přece to není zase tak složitý úkon! Chce to jen jeden den dobrého vzhledu, dobrou lokaci, hodně sluníčka… a použitelný výraz v ksichtě. Takový ten, kde mi pan M. řekne, že takhle vůbec nevypadám, ale já budu spokojená, protože přesně takhle si sebe sama představuju a tak se sama sobě líbím 😀
- Časem budeme muset znovu na St. Mary’s pro mraženou zeleninu a quorn a mně pro žiletky. To naštěstí není big deal, ježto máme ještě docela hodně lístků zadarmo, co jsme taky našli v chatách. A já se na to vyloženě těším, protože jestli bude slunečno, tak hello, sunbathing 8)
- Až bude ten nový vzhled, tak mi někdo bude muset zkontrolovat, že se správně zobrazují fonty. Protože teď momentálně, jak jsem zjistila, vidí každý čtenář něco jiného a já prostě nechápu proč a radši na to ani nemyslím, nebo mi muselo hrábnout.
Jedna dobrá věc, za kterou bych se ráda pochválila, ale bohužel to není tak úplně moje zásluha – jak se dalo čekat, letos mi opravdu nedělá žádné problémy dodržovat své novoroční předsevzetí celý rok si nic nového nekupovat. Ono když není KDE to kupovat… 😀 S čím jsem ale nepočítala, byly ty nálezy. Já vím, zásoby jídla jsou jiná kategorie a v podstatě je to super. Ale aby to bylo doopravdy super, to bychom na ně museli mít taky nějaký špajz. Skladovat to všechno v pokoji, kde spíte, obývákujete a prostě furt jste, je katastrofa.
Já vím, #firstworldproblems.
Ale potřebuju se z toho prostě vypsat.
A až se vrátím domů do Čech, tak se z toho taky řádně vyspím, s tím teda počítejte.
Když to řeknu hodně ošklivě… Co chceš porát přenášet, když máš jen bílou stránku a černé písmo?
Doporučuji nějakou dynamickou šablonu. Mně se nejvíc líbí Twenty Eleven, jde s tím krásně hejbat bez znalosti kódovaní a css. Je to jak na blogu.cz, jen přehlednější (a vypadá to o dost profesionálněji). 😀 Nejlepší je, že má možnost widgetů v zápatí… Prostě bomba! Vlastně ti splní i to přání s výměnou obrázků v záhlaví.
Důležité je uvědomit si, o kterou komunitu máš zájem… Pokud myslíš konkrétně tu z blog.cz, ta je specifická svou demencí. Webům, co nemají v URL blog.cz prostě nerozumí. Blogování na vlastním písečku je náročnější, chybí ta komunita – případně je těžké získat si ji a hlavně ji udržet. Jop, jak chybí „Celý článek | Počet komentářů: XYZ“, je to katastrofa. 😀 Mně se mimo blog.cz stávalo, že mi zmiňovaná komunita psala, jak mám úžasnej design a jak nechápou, jak jsem to tam dokázal nastavit. No, co čekat, když má člověk mimo blog.cz možnost mít s trochou šikovnosti na webu cokoliv *avé css*. 😀 Pak jsem zažil i chytráčky, co neuměli napsat komentáře, protože jsem tam vyloženě neměl „Celý článek | Počet komentářů X“. Bylo však zajímavé, že přidání téhle blbiny mi zvýšilo počet komentářů. 😀 /To jen tak pro zasmání./
Já mám takovej minimalisticko maximalistickej problém, že prostě jednou za čas potřebuju všechno okleštit a fakt se vrátit jen k obsahu, aby mi to připomnělo, že na něm záleží nejvíc. Jenže pak se mi líbí támhleto, tohleto, přidávám, přidávám, a nakonec toho mám na tom blogu tolik, že to sice druhým může pořád připadat jako děsně minimalistická stránka, ale já si v tom prostě přijdu ztracená a utlačovaná a mám z toho nervy 😀 A tak s tím nějakou dobu posouvám všema směry, zkouším to udělat trochu jinak a nakonec stejně zase přijdu na to, že mě to prostě sere a že to tam mít vůbec nechci. A tak to všechno odstraním a zase jedeme nanovo… já myslím, že to se mnou už jiný nebude 🙂
Dynamická šablona zní dobře. Já přicházím na to, že čím dýl jsem z blog.cz, tím míň toho s tím blogem umím udělat. Tehdy jsem platila v té zdejší komunitě za děsnou hvězdu, to vlastně už začalo na sblog.cz, kde jsem radila kdekomu, jak si udělat jiné rámečky, jak co posunout doleva, doprava nebo to úplně zmizet (z toho ty lidi nemohli, že tam nemusej mít archiv! :D), no ale xy let dopředu a vím prd. A nejhorší je, že dokud mi to někdo vyloženě neukáže, tak mám hroznej problém v sobě najít tu ochotu a odvahu pustit se do zkoumání dané věci sama.
To s tou potíží komunity jsem si uvědomovala, když jsem odcházela, ale nějak mi to nevadilo, protože jednak Bloglovin – prostě jsem věřila, že lidi zůstanou – a taky jsem doufala, že si najdu nové čtenáře skrz téma cestování. Jenže mně ten cestovatelský blog zase tak nejde, protože vlastně až tak moc necestuju a na to, abych se hrozně vypisovala z toho, jaké je to přesně na tom jednom místě, kde jsem, jsem tu až v příliš pracovní náladě. To se na to těžké dívá jako na zajímavou destinaci k popisu, takže sklouznu zase k deníčkování, které holt prostě není tak záživné, zvlášť když to není moc pravidelně. Možná je to i tou destinací samotnou – je to děsně nedostupné místo, v podstatě. Sem si nikdo asi moc výlet neudělá. Příště si musíme vybrat něco pro běžnější lidi 🙂 Líbilo by se mi asi, kdyby sem táhli víc taky zahraniční blogeři a já bych měla možnost se poznat s dalšími podobně „postiženými“ expatími dušemi. Ale když se na to podívám z druhé strany, já taky čtu hlavně lidi z míst, do kterých se chci podívat.
Stejně je mi jasný, že kdybych zas napsala článek o tom, kdo podle mě má a nemá co dělat v AK, tak to zas vystřelí nahoru… 😀 Ale to má asi tolik smyslu jako psát o tom, co si myslím o Česko hledá Superstar.
Header generátor? Stránka Canva.com – je to tam jednoduché a vcelku fajn. A bez nějaké větší práce 🙂
Dík, vyzkouším 🙂 Tak trochu jsem si říkala, že mi nejspíš někdo hodí tip dřív, než najdu čas se podívat sama 😀
Divím se, že ti zrovna design trhá žíly. Mně například vyhovuje, je to střídmé, nepřeplácané, nepůsobí to zmatečně, jako když navšívím zde přítomnou Liannku a každý den tam má úplně jiný design. To nech klidně až budeš doma. Máš dost náročnou práci a pouze jediný den volna, tak je škoda čas trávit složitýma úpravama webu.
Proč ti lidi nepíšou komentáře jsem taky přemýšlel. A napadá mě jen to, že jsi odjela do takové tramtárie a máš tak odlišný život od běžného Čecha, že prostě nevíme, co ti k tomu pořád psát. Nesdílíme společnou realitu. Lidi nejvíc píšou o tom, co moc dobře znají, s čím mají bohaté zkušenosti. Jak se to moc vymyká, tak k tomu není co říct. Taky to, že nemůžeš být pravidelně na titulce blog.cz dělá asi svoje. Taky asi už moc neprocházíš ostatní blogy, nezanecháváš tam komentáře, co by ti sem lidi přivedly. S tím úklidem a jídlem kolem sebe bych to neřešil v provizorních podmínkách. Není to tvůj domov, ale jen taková ubytovna, za pár měsíců třeba odjedeš, takže je to dost jedno. Článek o potápění byl zajímavý. Ale nepsal jsem tam nic, protože mi to nic neříká a nechtěl jsem psát jen Hmm, pěkný. Takové vlezdoprdelní přísery nenám rád a myslím, že ani ty o ně nestojíš. Znám to z některých blogů, jak tam pořád ti samí píšou podobné hlášky, se vším souhlasí, přikyvují a rozplývají se nad každou hloupostí, aby si u majitelky blogu šplhli.
Mně to nedá, protože miluju krásné weby a blogy a protože ego, toužím prostě po tom, aby ten můj byl taky hodně ke koukání. Já třeba ani nemám ráda psaní do Wordu nebo Poznámkového bloku (pokud nejsem nedobrovolně offline), protože prostě chci rovnou vidět, jak ten článek bude vypadat. Takže když se mně samotné ten blog nelíbí, tak mi to psaní nejde. Taková divnost, no. Ale proto mi na tom záleží, aby to bylo pěkné a tip ťop.
S tou titulkou je to taky pravda, na druhou stranu se často vtírám na Titulce facebookové a tam chodí taky docela dost lidí. Na cizí blogy rozhodně chodím a komentuju hojně, takže tím to nebude – akorát by to asi chtělo víc se vtírat na takové, kde je vysoká komentovanost a taky nějaká souvislost tématem. Aby to natahalo ty správné lidi.
Já to jako ubytovnu neberu, protože při mém stylu života se to nedá tak přechodně brát. Já to spíš vnímám tak, že vždycky kam přijedu, tam si musím udělat domov. Není to až tak přechodné, když je to na deset měsíců z roku 🙂 A na minulém místě jsme byli rok a půl. To už není jen jako jet někam na dovču a neřešit, já tady prostě bydlím, a tak potřebuju, aby to fungovalo. Nemluvím přitom o takových blbinách jako barva záclon nebo nábytku (ačkoli kurně, jak mně se stýská po mém ikeáckém nábytku!!! :D), ale spíš prostě o těch základních věcech jako právě ten úložný prostor. Aspoň kdyby to mělo dvířka. Na zámku to budeme mít v tomhle o dost lepší, to je taková jedna věc, na kterou se můžu těšit 🙂
Jako jo, no, chce to víc přemýšlet, jestli je v těch článcích vůbec něco, na co se dá zareagovat. Ale já zase nesnáším takové to závěrečné vybízení k debatám jako „A co vy, jaký sen byste si chtěli splnit?“, nebo „Je řada na vás, povězte mi…“ bla bla bla 😀 Prostě když k tomu lidi nemaj co říct, tak ať nic neřikaj. Ale když to pak trvá tak dlouho, tak už se v tom musím šťournout, protože mi ta zpětná vazba prostě chybí.
Neboj, zrovna od tebe bych to rozhodně jako vlezdoprdelní přísery nebrala, jestli o tobě něco vím, tak že mi nic nedáš zadarmo 😀 (čehož si btw vážím, vrací mě to na zem a kope do zadku)
Díky, ale já tě určitě nechci kopat do zadku. Docela dost si tě totiž vážím. Jak taky jinak, ty bereš vše hodně vážně a to já taky, to máme společné.
🙂
V posuzování „absence“ komentářů záleží i na konkrétním časovém období.
Pokud je pokles komentovanosti jen v poslední době, nemusí to mít vlastně ani přímou souvislost s tebou. To víš – konec školního roku, pro středoškoláky dohánění restů a vytahování známek, pro vysokoškoláky zkouškové… Když lidi nejsou on-line, nemohou holt ani kometovat. 😀
Mně přijdou tvoje témata zajímavá a přečtu si je ráda. Jen k nim jen těžko mohu přidat nějaký smysluplný komentář či náhled z vlastní perspektivy… když jsem to nikdy nezažila.
Už je to delší doba, takže to nebude jen tou školou, i když to mě taky napadlo. Spíš musím vymyslet, jak udělat ty zápisky trochu komentovatelnější pro lidi, co takhle nikdy nikde nebyli. Aby to nebyla jen taková ona woman show. Škoda, že člověk bez těch komentářů prostě nepozná, jestli to vůbec bylo dobré nebo jestli by se to dalo napsat líp… jestli tomu něco chybělo nebo toho naopak bylo až moc. Z návštěvnosti v číslech toho tolik neusoudíš, nevíš, kdo dočetl do konce a co si o tom myslel.