Vylepši svůj blog za 30 dní | Výzva (3/4)

• Den 15: Začněte připínat obrázky z vašich článků na Pinterest

Pinterest je na sdílení článků a blogů perfektní a i míněný, takže se tenhle bod dal čekat. Já chápu, proč tohle dělají zahraniční stránky, ale vzhledem ke svému roztříštěnému zaměření a tomu, že píšu česky, jsem k tomu zatím nikdy neměla puzení. No ale hecla jsem se a založila si novou nástěnku na svoje příspěvky, abych se z pouhého sběratele pinů stala také přispěvatelem a ověřila si, jestli se to nějak projeví.

Zjistila jsem přitom, že mám na Pinterestu špatně uvedenou adresu – je tam ještě starý blog – že fotka by mohla být aktuálnější a taky přezdívka není úplně validní, neb je to verze přejatá z Twitteru a to nebylo úplně ono. Pokud chci na Pinterestu s blogem fungovat, tak přece nebudu žádná MayBPhoenix (stejně to nikdo nepochopí ;)), budu prostě Em. Bohužel nejlogičtější verze adresy, tedy „emphoenix„, už byla zabraná (!), a tak jsem se musela spokojit s druhou nejlepší variantou, „emphoenixrise„. Ono to tak ale bude asi lepší, mám pocit, že víc lidí si mě pamatuje podle názvu blogu než podle přezdívky, a to „příjmení“ zase tak často nepoužívám.

Při té příležitosti jsem podle dalších přidružených rad aktivovala pinterestové rozšíření v Chromu (doporučuji), kvůli změně adresy jsem musela „claimnout“ svůj stávající blog, což jsem tedy udělala, načež jsem pro začátek připíchla několik nejvhodnějších článků – hlavně recenze – a budu v tom postupně pokračovat u těch, kde se to bude hodit. Ono se to totiž podle mě  úplně u všeho nehodí, takové random deníčkové články nejsou něco, s čím bych měla potřebu se až tak chlubit. Ale to zase dá člověku podnět přemýšlet – jaké články bych tedy chtěla psát, aby se vždycky daly připíchnout? Nechám si to třeba na další týden 🙂

Příjemné překvapení přišlo ve chvíli, kdy jsem zjistila, že z mého blogu už dva lidi něco připíchli – jeden úplně random deníčkový článek, a jednu báseň. To potěšilo 🙂 Vůbec by mě nenapadlo, že někdo něco takového udělá. Tím spíš je to ovšem znamení, že je to možná vážně krok správným směrem. No, to ukáže budoucnost.

Přišlo mi při té příležitosti logické přidat k sociálním ikonám ve sloupku taky odkaz na můj pinterestový profil. Takže kdo má chuť pokochat se nechutně hojnou záplavou pinů se steampunkovou tématikou nebo například mými vizemi ohledně ideálního útulného bydlení, prosím, poslužte si nakouknout mi do hlavy 🙂

• Den 16: Založte si Google Analytics

Podle mě naprostá samozřejmost, pokud blogujete, ale každý to tak třeba nemá.

Díky GA můžete sledovat celou škálu informací ohledně vašich stránek, které byste jinak nezískali, a dá se z toho leccos vyvodit. Moje oblíbené statistiky jsou například: z jakých zemí ke mně lidé nejčastěji chodí, přes jaké odkazy (například zjistím, že na mě někdo odkazuje, čehož bych si jinak ani nevšimla), které články jsou nejnavštěvovanější a na které další pak čtenáři pokračují, případně odkud nejčastěji odchází nebo co vyhledávali, že je to zavedlo ke mně, a jak dlouho pak zůstali. To všechno a spousta dalších údajů mi může dát velice slušnou představu o tom, kdo mě čte a proč, co jsou mé silné stránky – doslova – a co mi moc nejde. Mohu sledovat, kde ztrácím čtenáře a co mělo naopak nečekaný úspěch.

Pokud si nehodláte svým blogem vyloženě vydělávat, doporučuji brát tohle všechno jako zábavu a zajímavost a nepřehánět to. Zíráním do statistik návštěvnosti ještě nikdo nic nezískal, hlavní je tvořit a psát a být v kontaktu se čtenáři. Je to prostě jen pro přehled a zpětnou vazbu, ale znát své publikum by přece jen měl být základ. Abych byla upřímná, sama v tom plavu a nezřídka se mi stane, že ho v některých směrech totálně podcením nebo mu nedám to, co chtělo, protože neumím naslouchat. Když si to pak uvědomím a udělám to dodatečně, články se obvykle setkají s velkým úspěchem.

• Den 17: Zkuste editovat své fotografie různými způsoby, dokud nenajdete styl, který vám a vašemu blogu bude skvěle sedět

Na tom se u mě pořád pracuje. Myslím, že často doplácím na to, že nemám do článku vhodnou aktuální fotku. Fotím málo nebo nestahuju fotky do počítače dost často. Ale když se k tomu dostanu, snažím se vždycky fotit dost zajímavých věcí dopředu, aby bylo případně z čeho vybírat, a snažím se zkoušet různé záběry a styly, ačkoli mám svoje oblíbence. Fotograf ze mě asi nebude, s tím už počítám, ale stavět svůj blog na mé vlastní tvorbě a vkládat do něj mé vlastní záběry mého vlastního života je pro mě zásadní a je to můj dlouhodobý cíl. Když blogovat, tak přece pořádně, žejo 🙂 A není těžké vygooglit pár tipů, jak fotit fotky do blogu, co vypadá dobře a čeho se vyvarovat.

Bohužel se docela často setkávám s blogery, kteří v tomhle bodě plavou. Buď si příliš často vypomáhají cizími fotkami, které nepochází z jednoho zdroje, a tudíž nejsou schopny tvořit nebo udržet blogerovi nějaký konzistentní styl, nebo mají sice vlastní fotky, ale editace jim nic moc neříká. Myslím, že trocha editu nebo řekněme alespoň určité sebekontroly by měla být základem. Nemusíme mluvit vyloženě o filtrech, stačí se podívat, co s jinak mdlou fotkou udělá oříznutí, přidání světla nebo kontrastu či přiostření. Kompozice, světlo a souvislost fotky s článkem dělají divy, a bude-li se na to čtenářovi pěkně koukat, je úplně jedno, že vyfotil tužku na stole nebo stéblo trávy. Hlavní je, že to pasuje a že je to kvalitní fotka.

Pro hrátky s fotografiemi snadno, rychle a online doporučuji Befunky nebo Picmonkey (osobně používám oboje, podle potřeby – každý má trochu jiné filtry).

A taky není vůbec od věci se občas zamyslet, jestli z těch deseti tuplovaně stejných fotek tulipánů z vaší zahrádky by nestačilo postnout třeba jenom dvě, tři. Jak říkám, trocha soudnosti. Nemusím publikovat každý výštěk svojí mysli a stejně tak nemusím prezentovat každou rozmazanou fotku nebo každou matlaninu jen proto, aby to vypadalo, že tvořím. Méně je mnohdy více.

• Den 18: Nahrajte si favicon

Ať už v Bloggeru nebo Gravatarem (upřímně řečeno si teď nejsem jistá, jak to mám udělané já), ve WordPressu nebo jinde, každý bloger i nebloger, který komentuje, by měl mít svůj vlastní avatar/favicon, aby ho bylo možno odlišit od druhých. Pokud se v komentářích kdekoli v blogosféře hodláte vyskytovat častěji, tím spíš je vhodné mít vlastní favicon a upozornit na sebe, že jste to vy. Nejhorší jsou avatary generované nebo prázdné, a přitom to nedá zase tolik práce. Pokud máte blog, je až směšně snadné například proměnit svoje záhlaví nebo nějaký prvek, jímž se rádi „podepisujete“, do jednoduchého avataru. Já třeba používám své oblíbené fénixí pírko, v některých sférách u toho mám ještě přímo v avataru zdobně napsáno Em nebo m., aby se vědělo, že jsem to já a ne nějaké jiné řadové emko 🙂

V blogosféře je dobré být vidět. Lidi si vás zapíšou, spojí si vás s vašimi názory, a pokud je budete bavit, budou se k vám rádi vracet a vyhledávat vás.

• Day 19: Stravte den (nebo kolik času máte) smysluplným komentováním na blozích podobného zaměření jako je ten váš – a nezapomeňte na sebe uvést odkaz!

V tomhle mám trochu potíž s tím, že moc nečtu cestovatelské blogy, hlavně ne ty v češtině, kde by mělo smysl zanechávat odkaz (zanecháním odkazu na zahraničním blogu toho moc nezískám, zahraniční čtenáři si tu skoro nepočtou a hned to vykřížkují). Proč je nečtu? Mám asi strach 🙂 Nejvíc mě totiž baví číst blogy z opravdu exotických míst, takových, která bych sama ráda navštívila nebo kde bych ráda žila, jenže na to jsem ještě příliš velké máslo. Číst si o tom, jak někdo máslo nebyl, zvlášť když to píše poutavě a doplňuje skvělými fotkami, je pro mě jako bodání do čerstvé rány, a zase takový masochista nejsem 😀 Ne že bych takových blogů neznala celou kupu, ale sledovat to prostě nemůžu, nevyhnula bych se srovnávání a já se srovnávat nechci, akorát mě to deprimuje. Takže jsem to vyřešila tak, že jsem – tak jako se to snažím dělat i v běžném (tedy mimovýzvovém) provozu – zanechala pár věcných komentářů porůznu po článcích, které mi zrovna přihrála Titulka na Facebooku nebo titulka blog.cz. U takových je šance na poměrně velkou čtenost a tedy i na to, že někoho zaujmu svým názorem a klikne na mě. Ale uvědomuju si, že to je zbytečně těžká práce za malou výplatu. Relevantně komentovat blogy, kde se bude vyskytovat někdo, kdo by mohl mít potenciálně zájem mě sledovat, by dávalo mnohem větší smysl, nicméně musela bych se nad tím víc zamyslet a na to teď nějak nemám čas. Takže si ten bod asi ponechám v zásobě a pořádně to udělám znovu, až bude mít múza příležitost zajít a praštit mě inspirací po hlavě. Teď jí těch příležitostí věru mnoho nedávám.

• Den 20: Pokud jste se ještě nerozhodli, na jaké téma váš blog bude, vyberte si jedno dnes a soustřeďte se na to, ať je stěžejním bodem toho, o čem budete psát.

Osobně si nemyslím, že by bylo třeba mít jedno jediné téma. Ale pokud jich máte víc, nějaké hlavní by je mělo spojovat, protože ruku na srdce, blogery, kteří píší o jedné hlavní věci a jí se věnují, budou čtenáři mnohem častěji vyhledávat, neb je budou považovat za znalce té věci a taky si je mnohem snáz zapamatují. To je ta, co by chtěla jet do Paříže. To je ten, co chová mývaly a nosály. To je ta, co má ráda Pána Prstenů. Takže je dobré věnovat se stabilně tématům, jimž rozumíte a která vás baví a pokud možno je do mrtě vyčerpávat – i když si to možná neuvědomujete, ve svém hobby zkrátka nejspíš znalci opravdu jste a na světě je mnoho lidí, kteří by ocenili vaše rady. Takže pokud vás baví třeba rybaření/háčkování/whatever, neprohloupíte, pokud tomu věnujete pár solidních článků (pokud jste tak ještě neučinili). Postačí popsat pár základních bodů jako třeba deset věcí, které je dobré znát, než se do dané věci pustíte, pět chyb, jichž se nejčastěji dopouštějí začátečníci, pět nedocenitelných tipů, deset nejčastějších otázek k tématu a vaše odpovědi na ně, s čím jste nejvíc bojovali vy sami… apod. 🙂 Články trefně pojmenujte a buďte si jisti, že si je někdo brzy vyhledá, a pokud jeho bažení po znalostech uspokojíte, bude se pídit po dalších článcích stejného tématu.

Já si své hlavní téma musím čas od času připomenout, neboť zapomínám, a když zapomenu já, zapomínají i čtenáři, protože to přestanu vhodně komunikovat. Abych řekla pravdu, neustále to přehodnocuju a každý rok je to zase trochu jinak, podle toho, co zrovna dělám, kde se zrovna nacházím, ale dá se asi říct, že moje dlouhodobé téma je hledání smyslu a uplatnění se v životě skrz cestování a přidružené nevyhnutelné poznávání sebe sama, to vše za pomoci studia a praxe filozofie minimalismu, testování sebe sama a vlastní vůle (plus studium meditace a dalších pomocných nástrojů, na něž po cestě narazím) a posouvání vlastních limitů. Je to kostrbaté a dlouhé a do názvu blogu bych si to nedala, takže to musím komunikovat jinak 😉 Upřímně nevím, jestli jsem v tom vůbec nějak konzistentní, ale dokud nebudu mít na ten blog tolik času, kolik bych potřebovala, nemá smysl nad tím vůbec přemýšlet. Momentálně nejedu na plno a nevím sice, nakolik to pozná čtenář, ale já to cítím hodně.

• Den 21: Přidejte ke svému záhlaví popisek, aby návštěvník věděl, co přesně na vašem blogu očekávat

Nevím, proč tenhle bod nezazněl dřív, podle mě to souvisí třeba už s dnem osmým, kdy jsme vyplňovali popisek v nastavení, a přitom tohle je snad ještě důležitější. Některé názvy stránek jsou samovysvětlující, jiné už míň. Zvlášť pokud pojmenujete blog vlastním jménem nebo přezdívkou, nejspíš nebude vůbec jasné, o co jde, dokud to nebudete schopni komunikovat jinak. Říká se tomu, myslím, magická trojice nebo tak nějak a mělo by to hrát všechno dohromady a tvořit jasnou zprávu pro čtenáře o tom, co se tady dočte: název, popisek a design (ještě bych přidala adresu samotnou jako čtvrtý pilíř). Co není jasné jedním, to by mělo být upřesněno tím druhým, a tak jsem si třeba já momentálně zvolila poměrně obecný, ale snad výstižný popisek „Na cestách„. Z „Em“ nebo „Phoenix Rise“ totiž nikdo nic nevyčte, tak to prostě je, a z mého designu už tuplem ne, snad jen to, že mám ráda jednoduchost. Snad si to spojí i s tím minimalismem, ale tím to nejspíš končí, takže alespoň tím popiskem (a popiskem blogu v Nastavení – viz ten osmý den) se snažím dát najevo, že jde o blog cestovní a vo tom že to je.

Tak, pro dnešek vše, nezapomeňte se mi ozvat s tím, jak se vám daří výzvu plnit 😉 Napadají vás nějaké další body, v nichž třeba sami plavete? Sem s nimi do komentářů, pro inspiraci ostatním.

Je libo přečíst si také první a druhý díl nebo pokračovat na čtvrtý?