Jedna unita hotová, 8 zbývá. Uf.

Tak Compass máme hotový! ✓

Zvládli jsme to podle předpisu za jeden a půl dne, ačkoli šéfová se za námi dnes stavila a ševelila, že počítala s tím, že tu první budeme dělat klidně dva celé dny, takže ať se nestresujeme. Tak jsme se stresovat přestali a zbytek jeli už trochu víc v klidu – i když to asi bylo i tím, že ten zbytek už nebyl tak zlý jako to všechno předtím. Rozhodně se nám asi nepodaří flákat se u toho až tak, jako se flákají mnozí kolegové v chatách velkých. Místo dvou lidí tam totiž bývají třeba čtyři, a to se pak nějaké sednutí si na čtvrt hodinky ztratí v tlačenici. U nás, bohužel, když jeden nemaká, tak se práce na jeho patře nehne.

Tak jako tak se nám to povedlo dodělat na minutu přesně do pěti večer, a z toho mám docela dobrý pocit. Nejhorší je, že po třetí hodině se začne rapidně stmívat, takže je třeba si na ty poslední dvě hodiny nechat něco, u čeho nevadí, že je lautr hovno vidět (což je poněkud náročné na plánování). Když ale při těch příštích nebudu muset trávit čas vymýšlením, co a jak, mělo by to jít rychleji. Akorát stejně vždycky bude záležet hlavně na tom, v jakém stavu co bude. Trouba mi může zabrat dvacet minut nebo čtyřicet, to nikdy dopředu nebudu vědět. No ale hlavně, že je aspoň ta jedna už za námi.

Ovšem mám pocit, jako by to ještě hotové nebylo, protože to vlastně ještě není zkontrolované a ještě je třeba pár věcí dotáhnout. Musí se donést nějaké nové nádobí a pár dalších šušňů, je třeba znovu potáhnout gauč (a nevím, jestli to budeme dělat my nebo supervizorka – měla by ona, ale nevím) a tak vůbec.

Ke každé unitě dostáváme sešitých pár listů s checklistem, kde se musíme podepsat, co kdo udělal – když jsme to dávali dohromady v Nautilu ve čtyřech, byl to porod, u nás to naštěstí máme jednoduché – každý má de facto svoje patro. Vyplňovat poznámky o tom, co je poškozené a potřebuje opravit, co v chatě chybí atd. mě baví. Mám pak pocit důkladně odvedené práce (a obecně miluju tabulky a checklisty, takže tahle moje úchylka si přijde na své :D). Ostatně před pár mesíci jsem si vyrobila taky jednu takovou a zapsala do ní všechno, co bylo v které chatě rozbité, takže většinu věcí už máme zaznamenanou. Mimochodem to mi fakt pohonilo ego, myslím, že takovou iniciativu tady od cleanerů dlouho neměli.

Co se těch deepů týče, není naprosto pravda, že by to byla bůhvíjaká flákačka, easy money a podobně, jak s oblibou hlásá soused (kterému samozřejmě deep clean nikdo nesvěří, takže omývá u Depa zahradní nábytek vapkou) a jak asi šíří i část dalších kolegů. Povídá se třeba, že je to hrozně nudná práce, a mě tyhle zvěsti docela štvou, protože je to hrozně zavádějící a z většiny nepravda. Jasně, máte-li už hotovo a pořád spoustu času (což se nám asi moc nestane, jako obvykle), můžete se třeba hodinu nudit hledáním drobností, které jste přehlédli, nebo došudláváním nějakých klik na dveřích a podobně. Ale než se k tomu „hotovu“ dostanete, tak to vůbec není easy money, je to naopak velice „hard money“ a mně z toho už po té jedné unitě bolí celý člověk, hlavně záda a svalstvo pravé ruky a předloktí, a to jako cyp. Člověk si při té práci zvykl na určité pohyby a určitý level zabírání, a teď musí zabírat mnohem víc, lézt po kolenou, kroužit hlavou do stropu, ohýbat se do nesmyslných pozic a podobně, nemluvě o zvedání těžkých věcí, překlápění kanapí a tak dál.

Pořád si ale napůl přeju, abychom tohle dělali co nejdýl, protože kdoví, kam nás budou po všech čertech posílat pak. Ono se říká, že tu přes zimu nejsou žádní hosté (momentálně je obsazená prý jedna chata), ale to mi neříkejte, že se ty deepy budou dělat čtyři měsíce. Dobře, možná tu zbyde jen málo uklízečů, ale i tak, vždyť tu těch chat zase tolik není, tak co se bude dít po zbytek toho času?

Částečnou odpověď jsme na to ale dostali už dnes tím, že kromě toho, že tenhle víkend budeme mít nakonec skutečně dvoudenní volno (wheee! :)), zdá se, že po všechny další víkendy budeme mít možnost si zvolit, jestli chceme nebo nechceme pracovat v sobotu dopoledne. Co se mě týče, asi to bude celkem jasné, minimálně první víkend se chci pořádně prospat, a pak se uvidí. Ono zase co by člověk jinak dělal doma dva dny, žejo. Uvidíme, jestli se nám nakonec díky tomu podaří zajet si na tu St. Agnes (ačkoli to začíná vypadat, že panu M. (hernajs, kde se mi to tady vzalo zpátky? Že by byl dneska hodnej? :)) se tam nějak moc nechce, tak to možná úplně padne). Možná ten den místo toho radši věnujeme St. Mary’s, kde jsme už nebyli celé měsíce. Podle dnešního prozkoumání zásob pan M. zahlásil, že možná přece jenom budeme muset udělat ještě nějaký nákup, protože sice máme spoustu věcí, ale k mnohým z nich potřebujeme zase jiné věci, které nemáme. Tak se uvidí, jak to ještě vymyslíme.

Jedno je ale asi jisté – odteď už v chatách žádné jídlo nenajdeme, takže to bude spočívat jedině v tom, co nám který odjíždějící dobrák nadělí. Tak snad jsme byli celý rok dost hodní.

P.S.: Včera v noci jsem slyšela za okny mňoukat kotě! Vyběhla jsem za ním s miskou mléka (já vím, já vím…) a s baterkou, ale nepřišlo. Nojono. Když oni holt nevědí, že u nás je kočičí útulek. Ale tak třeba se ještě osmělí.