Valpuržina noc
Hop! Skok! Zas pryč je rok.
Svatý Jakub se směje
Děvčatům žahá kotníky
a chlapcům ruce hřeje
Hvízd! Smích! Šepot v oseních.
Filipe, žehnej nám pracantům
S cukrářkou skáču přes oheň
A zítra jí postavím dům
Tlesk! Plesk! Ruky nad hlavami
Tančíme, hudba zrychluje se
Pálíme zimu, vítáme jaro
Ve Valpuržině lese
Pro Klub Snílků.
Pěkná, trochu neobvyklá báseň. 🙂
Na mě rozhodně. Z toho obrázku to na mě šlo, že by to mělo být něco lidového, a to nikdy nebyl můj šálek čaje. Baví mě, když se mi to zčistajasna povede, ale nemám k tomu obvykle inspiraci, když to mám dělat na povel.
Jsem hluboce přesvědčena o tom, že takovouhle poetiku bych psát neuměla. Fakt ne! Pěkné to máš a myslím, že k obrázku co byl inspirací to sedí jako prcka na hrnec :).
Děkuju, pro mě to byl tak trochu pokus o něco, co normálně nedělám, takže jsem ráda, že se líbí 🙂