Kování hezky podle předpisu

Článek byl zaktualizován 10. 2. 2016, nefunkční odkazy byly odstraněny, ale článek přesto ponechávám jinak nezměněný pro archivní účely.

Jako nečlen a šedá eminence zvenčí si vyhrazuji právo říkat si tomu tak, jak se mi zachce, neboť nevidím jediný rozumný důvod, proč se snažit něco zcela zaběhnutého násilně přejmenovat (ostatně znáte vyjmenovaná slova po „z“, ne? Brzy, jazyk, nazývat se, Václav Havel. Asi chápete, kam tím mířím.) a nemohu se ani podepsat pod snahy neustále se něčím přizpůsobovat a zavděčovat Tomu, jehož jméno odmítám vyslovit, zatímco on se přizpůsobovat a zavděčovat zjevně nehodlá vůbec a jako vždy mu to bezvadně prochází.

Ale nedělám to pro něj, že, takže si jdu zase jednou hrát na kovářku a tentokrát jsem se (víceméně :D) podrobila jasně daným, předem dohodnutým a valnou hromadou Dětí revoluce odhlasovaným pravidlům, podle nichž by to ostatně v klidu mohlo fungovat i v budoucnu a s nimiž mohu bez problémů souhlasit.

Mí adepti, aby to bylo fér, mi byli přiděleni vyšší mocí a jsou to:

1. Denisa Kadlecová
2. Destinaetus self-hatred.blog.cz
3. Dětský sen
4. Dia didu.blog.cz
5. Dragell in-my-own.blog.cz

a tady jsou k tomu ty kovářské pindy 🙂 Jen chci upozornit, než se na mě začnete zlobit – byla jsem fakt až moc detailní a vím o tom. V budoucnu by se to takhle nejspíš dělat nedalo, a kdekdo by se mohl ohrazovat, že polovina mých připomínek jsou „blbosti“, na něž by se v posuzování vůbec hledět nemělo, nebo by měly mít minimální váhu. Vážení, pokud to s blogováním myslíte vážně, nic z toho není blbost. A vím, proč ty věci zmiňuju. Ale jestli vás to uklidní, nikdy jsem nikoho neposuzovala na základě zarovnání jeho textu. Na každého blogera se dívám maximálně celkově, ale abych dovedla být spravedlivá, nejprve ho co nejvíc rozpitvám. Abych si mohla říct, kde má pro mě nedostatky, ale kde je zase třeba silný. Abych dovedla posoudit, že možná hapruje v typografii, ale píše luxusně.

A pak jsou tady taky tací, kteří z hlediska parametrů Klubu (i mých osobních) nehaprují vůbec v ničem, a nemůžu si pomoct, ti pro mě holt budou mít vždycky o bludišťáka víc.

 1) Denisa

Úplně první dojem: Takový jednoduchý, celkem v klidu design, moc nenadchne, ani neurazí, prostě pohoda. Anglický název blogu mi trochu otvírá kudlu v blogersky patriotické kapse, ale vzápětí si uvědomuji, že přesně tohle je ten případ, kdy je to vlastně v pořádku. Protože je vidět, že jde o blog, zabývající se jazyky, dává to relativně smysl, ačkoli právě angličtinu v seznamu rubrik nevidím. Mno, trochu matoucí, ale jako čtenář přivírám oko.

Líbí se mi, že to má info o stránce a kontakt. To jsou velmi důležité a mnohými blogery zcela opomíjené položky.

První vzhledový dojem také trochu kazí mně nepříjemné zarovnání na střed řádků a sytě modré odkazy, zavánějící takovou tou přednastavenou modrou. Je to taková chudinka nedoceněná, je to vlastně úplně normální barva, ale tím, že je nastavena jako defaultní, základní, tak nějak nepůsobí dobře. Působí dojmem barvy, která má být co nejrychleji změněna na nějaký alespoň trochu jiný odstín, aby to nevypadalo, že to někdo zapomněl udělat.

Autorskost, kvalita obsahu a tak dál: Denisa zdrojuje, když už používá cizí ilustrace, pro mě trochu nepochopitelně v angličtině (zbytek článku je v Čj, takže… ehm, prosím vás pěkně, co to má za smysl, ptá se nechápavý zvědavý kladivoun?), ale zdrojuje. A obsah? Podle mě vcelku fantastický. Poměrně ráda si pomáhá youtube videi, ale vždy jsou to videa k věci, doplněná ohromnou spoustou řádků textu k věci, co má hlavu a patu a téma, a to ještě k tomu ve zdejších vodách dost originální. Švédská challenge? Rozbory švédského jazyka, poučky, jak co vyslovovat, praktické obraty pro začátečníky… nováček-zájemce o jazyk si tu zjevně přijde na své a je na tom vidět, že to Denisu fakt baví a že tomu dává všechno. Tu a tam je v tom deníček, vlastní fotky a zážitky, má to podle mě všechno, co dělá autorský blog autorským blogem a původně spíš nižší aktivita teď vzrostla na pohodových sedm článků v posledním měsíci. Rozhodně se tam tedy něco děje a to něco se děje kvalitně a na úrovni, takže mi nezbývá než se divit, proč má blog tak zatraceně málo komentářů? O.o

Okénko pro kladivouna hnidopicha:

Polovina odkazů na rubriky vůbec nejsou odkazy, jen text. Co to? O.o Má to být něco, co se teprve připravuje? Odkazy se mi nezobrazí u Graf. designu, Ruštiny, Maďarštiny, Finštiny, OT a odkazů.

Úplně nerelevantní designérská poznámka: Při sjetí níž na stránku se mi přes tělo blogu zobrazuje tohle hrozné modré monstrum. Nevím, co to je za mouchu. Jestli podobnou věc vidí i další čtenáři, stálo by za to se na to podívat.

Verdikt: Členka podle mě rozhodně právoplatná. Mušky by to chtělo vychytat. Způlky nefungující blogy nemá nikdo rád, stejně jako odkazy, co vůbec nejsou odkazy. Obsah je, myslím, bez problémů, k porušování pravidel tu taky nedochází. Ale pracovat, pracovat, a zútulňovat! A možná by té komentovanosti pomohlo, kdyby se Denisa občas zapojila do diskusí u jiných blogerů? Nevím, jen takový nápad, možná, že to i dělá, ale pokud ne, mohlo by jí to pomoct získat víc čtenářů a hlavně komentářů. Taky je podle mě škoda nedat čtenářům možnost přidat si její blog do čtečky na Bloglovinu. Kdo má v hlavě trochu mozku, si poradí samozřejmě i bez buttonku. Ale proč jim v tom trochu nepomoct, že.

2) Destinateus

Kdo to ještě neví, brzo by to zjistil, takže se rovnou přiznám bez mučení: Destinateus je jedním z mých velmi oblíbených blogerů. Než se „objectivity nazis“ začnou vrhat na své klávesnice (a na mě skrz ně), snad mi nejdřív dovolí vysvětlit, proč tomu tak je, a obhájit ho coby ukázkového člena AK.

Na Desovi se mi líbí:

• že si všechno dělá sám a řádně a Autorskému Klubu tedy dělá od hlavy k patě maximální čest
• vlastní designy (při jejichž tvorbě maximálně hledí na čtenáře a jeho pohodlnost a zároveň tomu vždy dá něco osobitého)
• články plné vlastního stylu, humoru, upřímnosti, názorů, velmi často k aktuálnímu dění v blogerské komunitě, z čehož je vidět velký zájem o účast. – kdo by to neviděl z tohohle, Des se zároveň aktivně a hojně účastní příslušných diskusí a dějů mimo vlastní blog. Články jsou vždy „o něčom“, s délkou podle potřeby. Nerozmazává ani není zbytečně strohý, umí psát od srdce. Aktivní je tak akorát, a když zrovna nemá co říct, tak prostě mlčí a nesnaží se to zachraňovat kecy jako že „teď zrovna nevim, co psát“.
• umí se vyjadřovat slušně a na úrovni (když se to hodí, pár peprnějších výrazů se nebojí, ale jsou vždy užívané tam, kde jsou vzrušené emoce, rozhodně ne nadužívané)
• s naprostou samozřejmostí hledí na typografii, odstavce, sjednocené zarovnání či zvýrazňování klíčových informací a umí používat perexy a seznamy – má vysoce vyvinutý smysl pro estetickou stránku psaní a řešení přehlednosti blogu
• neustále na sobě jako bloger pracuje, vylepšuje, vymýšlí, hlásí se o zpětnou vazbu a veškerou dobře míněnou kritiku velmi dobře přijímá. Každou titernou radu si bere k srdci a cítí-li, že s ní může souhlasit, všeho nechá a jde upravovat. Tak moc mu záleží na tom, aby byl dobrým blogerem. A je pro něj důležitý každý detail.
• taky má „řadové“ projekty typu x/52 jako tolik jiných, ale umí si ke každému článku vymyslet vhodný, obsažný název namísto pouhých nicneříkajících čísel. Zase tedy myslí na čtenáře.
• hojně reaguje na komentáře, udržuje kontakt se čtenářem
• je autorem Designérského Pranýře, podle mě nejlepší a nejužitečnější rubriky AK za hodně dlouhou dobu, a ačkoli ji v současnosti pozastavil, neváhá se k tomu vrátit, pořád má dost elánu a chuti pomáhat druhým se záležitostmi designu, pomáhat jim zlepšovat se

A teď co do samotného blogu. První dojem: Čistý, přehledný design s osobitým výrazem. I když je Des celkem blázen do minimalismu, pořád si ponechává svůj styl a nevzdává se svého krvavě rudého „razítka“.

To, že bych to já vzhledově třeba udělala jinak, mi nebrání ocenit šikovné přehledné záhlaví, kde nechybí profilové foto, info, rubriky = základ navigace, i název blogu, abych věděla, kde to vlastně jsem. Na první pohled taky vidím, že je to bloger virtuálně aktivní, nabízí celou škálu sociálních ikon a dává svým čtenářům možnost se o něm dozvědět víc – že tvoří, že se druží, že poslouchá hudbu (a jakou). Dělí se dokonce i o svůj osobní facebookový profil, čímž se vše dostává do mnohem osobnější roviny. Ten kluk se nebojí jít s kůží na trh.

Hnidopiší okénko: Proklikávám rubriky a zjistím, že rubrika Deviace v praxi obsahuje jediný článek, z loňského srpna. Grafika vede rovněž na jediný článek, ještě starší. Mozkovna neobsahuje články vůbec žádné O.o Na druhý pohled si všímám, že špatně vidím. Pod každou z těchto rubrik spadá několik dalších, jichž jsem si původně nevšimla a měla je za „Další články“. Rubriky fungují tedy jako rozcestníky, přičemž občas některý článek není „rozcestěn“ do rubrik vnořených a zůstane viset o level výš. Nezvyklé. Nejsem si jistá, jestli to čtenářům trochu nekomplikuje orientaci na blogu, asi si na to nejdřív musí zvyknout. 

Zdroj obrázku by nebyl? A tady?

S ohledem na čtenáře titulky (k nimž sice nepatřím, ale to neznamená, že na ně budu dlabat) bych orodovala za úpravu publikování Nemalých radostí. Je super, že máš na tuhle rubriku vlastní banner, ale není-li před ním ani kouska textu, čtenáři na titulce uvidí jen název a prázdné místo.

Když brousím dál do historie (loňský rok), je tam pár fotkočlánků, jimž by možná bylo líp v galerii, třeba ten s kočkou. Kresbočlánky ovšem rozhodně zaujmou.

Perlička vzorem: Takhle nějak se třeba, milé děti, dá vyrobit obsažný článek o novém designu, hodný publikování v rámci titulního výpisu článků členů Autorského Klubu.

Verdikt: Kvalitní člen AK a dobrý bloger, který je rozhodně na dobré cestě dotáhnout to s tím blogem i třeba výš, když bude chtít. 

3) Dětské sny

Tuhle blogerku jsem stručně zdrbla už ve svém nedávném strůčokování, a jelikož se od té doby v její aktivitě pranic nezměnilo, nemám nejmenší chuť dávát si práci s podrobnějším zkoumáním. Snad mi tedy prominete velmi unáhlený dočasný verdikt, který by mohl být změněn za předpokladu, že by se aktivita blogerky rozjela:

Nulová aktivita za poslední tři měsíce a velmi nízká aktivita předtím. Podle mě blog s potenciálem být zajímavým členem AK, ovšem tento potenciál zůstává nevyužit a není patrná snaha po zlepšení, ani valný zájem o blog. Za sebe bych tedy doporučila prozatímní vyloučení. Pokud se situace zlepší, může se vždycky vrátit, za stávající situace se v Klubu nijak zvlášť nevyjímá a jeho úroveň spíše umenšuje.

4) Dia

Haha, fotoblogy jsou moje „oblíbenost“, myslím, že samotnou Diu jsem už v minulosti v tomto směru lehce zdrbla, ale ok, nechme mé osobní preference stranou a podívejme se na to její členství co nejobjektivněji.

První dojem: Příjemný jednoduchý design, záliba ve fotografování je hned patrná. Umělecký záměr toho obráceného názvu má asi s focením taky něco společného, osobně mě to nezaujme, ale to je vedlejší. Podobně nešikovné mi přijde zvolit si za název blogu jeho adresu. Pokud nemáte vyloženě blog s vlastní doménou, přijde mi na houby honosit se cizí koncovkou. Proč třeba ne jen „Didu“ nebo „Didu – fotoblog“? Prostě myslím, že adresa a název jsou dvě různé věci.

Obsahově: No, je jasné, že jde o vlastní autorskou tvorbu. Je na tom dobré, že se nemusím zdržovat jediným kliknutím vedle a otevíráním „celých článků“, všechno vidím hned. Příjemné je i to, že Dia poctivě uvozuje své fotografie popiskem dopředu, a tyto popisky u mě fungují – navozují atmosféru. Nějakou impresi. Nadhodí příjemnou pozitivní představu, kterou pak u fotografie mohu rozvíjet.

Přesto se nemohu zbavit podivného pocitu, že se Dia minula platformou. Je to rozhodně fotografka, svá dílka má přehledně roztříděná i podle kategorií a já si pořád říkám, proč tohle všechno tlačí do podoby rádobyblogu, když má v pohodě na to, mít vlastní webové stránky, chcete-li portfolio? Je to taková pohodová galerie, nic proti ničemu, ale do blogu a do možnosti udělat si k autorce nějaký vztah, mi tam zásadně chybí ten blog. To povídání, ty zápisky, snad názory. Něco víc o ní. Jediné Info, které mě namlsá, je krátké na pár řádků a já si zoufám: kde je víc? Kde si mohu počíst něco víc od téhle příjemné autorky?

Překvapivě se toho víc dozvím na profilu/portfoliu, ležícím mimo její blog, kam mě z tohoto Infa odkazuje. A proklikám-li i další její odkazy, dozvím se, že má mimojiné na svědomí další dva poněkud neosobní blogy, jeden věnovaný chovu želv, druhý Vojtěchu Dykovi. A pořád nikde nic o Die samotné. Získám z toho všeho dojem, že smyslem členství tohoto blogu v Klubu je pouze a jedině propagace fotografií, necítím tady touhu se podělit o myšlenky, družit se nebo se vůbec prohlašovat za blogera, je tam takový podivný odstup, nulová možnost nahlédnout do života a myšlenek autorky, což by ale člověk od blogu tak nějak očekával.

Verdikt: Otázka je, jak se na takové fotoblogy díváte. Aplikujete na ně jiná měřítka než na ostatní členské blogy, protože tak nějak cítíte, že je to prostě jiná situace? Nebo si myslíte, že pravidla by měla být pro všechny naprosto stejná bez posuzování těchto konkrétních případů zvlášť? Pokud jste za zahrnování fotoblogů mezi členy, pak asi není Die co vytknout. Její blog je příjemný, přehledný, jednoduchý a s jasným námětem. Nikde nic neporušuje, nikoho nepobuřuje a ani tam není moc co hodnodit, pokud jde o obsah/formu textu, jelikož toho zde najdete pomálu. Takový prostě klídek, fajn fotoblog. Pokud byste ale toužili po naprosté objektivitě, museli byste zalitovat, že tam prostě úplně chybí jakákoli snaha o blogování, prakticky to blog není. Má to být osobní stránka, osobní deníček a myšlenkovník, ale osobního tam skoro nic není. Vážně nevím, jak něco takového hodnotit. Já jen vím, že co fotící bloger, to přístup. Znám jich tolik, co své fotografie berou jako součást faktického blogování. Nebo blogují o svém focení a portofila mají jinde. Nebo blogují i o něčem jiném. Srovnám-li třeba tenhle blog s blogem nedávno z Klubu odešlé Metteorwy… ale dají se vůbec takové věci srovnávat? Chcete-li tento blog v Klubu mít, proč ho tam chcete? Čím je pro vás unikátní a čím je dobrým členem? A chtěli-li byste ho vyloučit, za co vlastně, když se ničím neprovinil?

Fotoblogy á la Galerie holt nejsou moje parketa.

5) Dragell

A jsme u poslední známé firmy s tak vymazleným designem, že se mi louduje (spíš loudá) snad dvě minuty.

První dojem: Blog je vcelku přehledný, až na pár nešikovností a masařek jako třeba že ty nejdůležitější věci jako „Úvodem“ a „Něco o mně“ jsou v horní navigaci až na posledním místě nebo že Google a Deviantart opravdu nejsou zdroje, ale o tom už Dragell ví, protože jsme se o tom pár měsíců zpátky bavily v mailu. Je škoda, že s tím nic neudělala, ale chápu, že když má člověk od někoho nastavený  design, nechce se v tom hrabat a riskovat, že to rozhází, nehledě na to, že by to možná autor designu neocenil. Ale o všem se dá domluvit, ne? Šikovnost navigace je jedna věc a vcelku na ní při posuzování člena až tak moc nezáleží, ale zdrojování je v AK velké téma. Tuhle masařku by tedy Dragell vychytat měla.

Aktivita blogu je závratná. Prakticky co den, to článek. Obsahově je to vlastně takové Doma psané jednou osobou. Recenze na jídelní boxy, kosmetiku či boty, módní tipy (a outfity), soutěže, recepty, rozhovory, kreativní nápady na různé ozdoby do bytu, takový mix všeho možného pro dívky, takový běžný dívčí magazín, v němž já osobně stěží najdu něco nového a zajímavého, a kdybych to hledala, budu se nejspíš dívat na oficiálnější stránky podobného typu než osobní blogísek, ale mladší čtenářky? Třeba se něco dozvědí, třeba je Dragellin blog zaujme.

Hnidopichovi vadí:

• že třeba tady chybí zdroje obrázků, stejně jako tady, tady, tady, tady… ok, už mě to nebaví vypisovat.
• že ilustrační avatary článků se opakují, třeba článek o balzámu na rty si vystačí s tím samým obrázkem jako ten o točeném copu. Ilustrační obrázky u podobných článků jsou fajn, ale není dobré se opakovat a snažit se mermomocí jednu fotku nacpat do pěti různých článků, k nimž by se mohla hodit. Trochu originality a snahy do toho.
• že avatary článků sedí hned na začátku. Ve výpisu se tak pravděpodobně zobrazí vždycky jen název a prázdno.
• tady se nenačte obrázek
• některé články jsou opravdu hodně krátké, některé jsou vyloženě informační, je tam pár článků pouze s vyhlášením výsledků soutěže…
• některé jsou opravdu neoriginální. Ruku na srdce, o květomluvě si mohu vygooglit tolik informací, když mě bude zajímat, a i čtenářky ženských magazínů jsou podobnými články skrz naskrz zahlcené a nacucané – veškeré ty Ženy dnes, Doma magazíny a podobné záležitosti je totiž publikují minimálně jednou ročně, když se blíží Valentýn. Je to jako psát článek na téma Jak se správně líbá nebo Co si obléct na své první rande. Bože, už to bylo napsáno tolikrát. 
• že Dragell svým čtenářům slíbila s recenzemi skončit, a přesto dále pokračují. Mně třeba recenze vůbec nevadí, ale když něco slíbím…

A taky musím přemýšlet, jak je to s Dragellinou tvorbou na Krásné. Přiznávám se bez mučení, nemám náladu si ji dohledávat, abych porovnala, ale je poměrně časou praxí, že autorky z Krásné publikují svou tvorbu dvojmo – na Krásné i u sebe. Nevím, jestli je to i Dragellin případ, ale takové chování se mi protiví. Blogy svých členů AK prohlašuje za originální, neotřelé, s něčím navíc. Jak si může blog, sestavený z duplikovaných článků (byť vlastních), říkat originální? A kde je to něco navíc?

Verdikt: Ač mně osobně pár fotek měsíce či pár outfitů z vlastní tykve nezaujme, někoho jiného to bavit může, takže to nemůžu a priori prohlásit za nudné a nezajímavé. Navíc bych lhala, kdybych tvrdila, že jsem si ze zvědavosti nečetla třeba její články o vlasech a recenze na barvy. Co bije do očí a co rozhodně je prohřeškem proti pravidlům AK, je značná absence zdrojů obrázků, obzvlášť u filmových nebo knižních recenzí. Aktivita tu rozhodně nechybí, ale Dragell si nedělá hlavu s příliš krátkými články či občasným fotočlánkem, což není asi to pravé ořechové, po čem čtenáři touží. Blog je autorský, téměř zcela z vlastní tykve, ale připadá mi, že Dragell možná zbytečně investuje mnoho psavé energie do témat, která už milionkrát popsali jiní a jsou výrazně obnošená. Její přezdívka je mi známá, Dragell snad vedla i rubriku v AK (teď nevím), nějaké komunitní dění se tu tedy najde, ale jak moc je tento blog zajímavý pro čtenáře… to ať posoudí čtenáři. Mně nijak zvlášť nervy nedrásá. Ale taky se neposadím z jeho unikátnosti.

Je-li jeho obsah publikován duplicitně, vrtím hlavou. Visí-li jen v rámci AK, je to spíš na členech samotných, uznat, jak moc je zajímá, jak si mají vytvarovat obočí.

A t.t.t.to je vše, přátelé.