Hříchy pro šíleného kladivouna: Druhá eLková skvadra

Jo, zdá se mi, že tenhle název se ujal.

Tak, když mi Berenika přidělila hned deset blogerů, málem jsem vyprskla s tím, že mi to aspoň vydrží na hodně dlouho, ale ono asi ani tak ne. Těch pár večerů proklikávání uteče jako nic. Utíkalo by to teda mnohem rychleji, kdyby se člověk u některých lidí nezasekával na x hodin…

Každopádně, dneska jsem fakt zvědavá na reakce. Buď na mě lidi budou dštít síru nebo mi zatleskají. Tak jako tak věřím tomu, že pravidla musí platit pro všechny stejně. Pokud chce člověk někomu udělit výjimku, pak by měl být sakra schopný to uargumentovat. Co myslíte vy?

1) Ludmilita, ludmilita.blog.cz

Tak se dočkala! Co se totiž zvedla vlna zájmu o kladivo, zaznamenala jsem hned několik lidí, kteří si o prokartáčování vyloženě říkali, a jedním z nich byla právě i Ludmilita. Až mě mrzelo, že na to nemám čas a že se jí tak ode mě dostane nanejvýš strůčného projetí. No, nakonec to bude mít se vším všudy 🙂

První dojem: Ať žije minimalismus! Jednoduchý design a jasná navigace jsou prvními záchytnými body na cestě k dobrému blogu.

Působí ale trochu chladně, snad kvůli té černobílé fotce, snad za to mohou nedodělky jako ten modrý rámeček okolo profilové fotky nebo kombinace mnoha fontů, která nikdy nedělá dobrotu. Možná i trochu roztřesený text v rámečku o samotné autorce. Spolu se zarovnáním doleva to všechno vytváří nejistý, neučesaný a jaksi nedodělaný dojem. Taky tělo blogu je podivně dlouhé, pod Dalšími články a oblíbenými je kilometr bílého místa – divné. Profilovku jako takovou ale chválím. Já když vidim na něčim blogu jeho usměvavej obličej, tak je to prostě pro mě hned o něčem jiném a udělám si k němu mnohem snáz vztah. Už to pro mě není jeden z milionů, už je tak možná z desítek a líp si ho zapamatuju.

Hnidopíchnutí: ten citát dole je čí? A proč vybízíš své čtenáře ke sledování tvé maličkosti na jiných platformách v angličtině?

Článková aktivita je v pořádku, kolem čtyř článků měsíčně, stabilní a spolehlivá.

Obsahově je to dobré. Články někdy nepřetékají textem (hlavně ty fotografické), občas je to jen na pár řádků, ale ty jsou i tak psané s myšlenkou a nápadem, s cílem něco říct a o něco se podělit. Ludmilita je rozhodně fotoblogerkou správného ražení, fotí hlavně lidi, takže je to živé a v pohybu, a nebojí se podělit i o záběry z vlastního dětství nebo členů rodiny, což nebývá zvykem a je to velmi osobní. Je to také cestovatelka a kamkoli se podívá, odtamtud vám naservíruje pestré záběry i povídání. A nebojí se říct si o zpětnou vazbu.

Takže u mě dobrý, určitě v pohodě na AK, jen bych sjednotila fonty a možná by to do úvodní stránky chtělo trochu víc barvy, aby to bylo o něco vřelejší. Taky ta tečka v názvu blogu je škoda. Takovou věcí si, přátelé, škodíte. Z hlediska vyhledávání a pro tvorbu identity na internetu je důležité mít vymakané to trio: přezdívka či jméno, název blogu a popisek blogu nebo motto. Aby lidi věděli, kdo to píše, jaká je identita blogu a o čem to je, co autora nejvíc pohání, co je jeho největším zájmem. Z tečky prostě zase číší nedodělanost.

2a) Lúmenn, lumenn.blog.cz

Lúmenn si pamatuju jako neuvěřitelně aktivní autorku se širokým záběrem, a tak jsem zvědavá, s čím na mě přijde.

Jako první věci si všimnu opravdu velkého množství rubrik, nevím, kde začít. Namátkou vybírám zrovna tu, kterou bych dle nových pravidel neměla hodnotit a na níž tedy nemůžu stavět svůj posudek, přesto si nemohu pomoct k tomu něco neříct zcela bokem, protože mi to připadá důležité. Koho mé názory bokem nezajímají, ať přeskočí text psaný kurzivou a zví, že závěrečný verdikt Má být členem/Nemá být členem na tom stavět nebudu, ač si o tom myslím svoje.

Přátelé, mnozí jsme blogersky vyrůstali na publikování obrázků, co se nám líbily, a mnozí z nás mají na svém kontě mnoho článků s názvy jako „Gothic Pictures“, „Punk fashion“ a podobně, zahrnující kvanta obrázků daného stylu, které jsme posbírali všude možně po internetu. Zdroje samozřejmě nikde, tehdy nikdo o žádném AZ nic nevěděl a bylo to normální. 

Dneska už to ale normální není a já si čistě osobně myslím, že bloger, chce-li se někam vyvíjet, by měl být schopen uznat, že minulost je minulost, a nechat jít věci, které už svou roli dávno splnily. Současná tvorba je samozřejmě základ pro nynější kovářské hodnocení, ale z hlediska blogování jako takového je situace blogu jako celek ta naprosto nejhlavnější věc a AK by na to měl hledět. Je-li mi členský blog v roce 2014 prezentován s velmi dlouhým repertoárem rubrik, z nichž mnohé byly dávno ukončeny (třeba před dvěma a více lety) a tvoří je téměř výhradně neautorský obsah á la sdílení čehokoli, co mě zaujalo, jako bychom byli na Facebooku (a bez zdrojů), nejsem schopna si o něm pomyslet mnoho dobrého, ať už mě třeba její Blázinec bavil sebevíc a ať jsou její myšlenky a názory sebezajímavější. To množství dávno padlého prachu mě dusí. A přitom to umím vidět i z druhé strany, protože jsem sama takové věci dělala, a když jsem se přihlásila do AK, nechala jsem je jít – protože o tom AK tehdy byl, taková byla pravidla a já se chtěla zdokonalovat v jejich rámci. A nebála jsem se opustit věci, co nebyly moje, protože jsem pochopila, že o nich autorské blogování není a já chtěla být autorská blogerka. Pořád si myslím, ať jsou současná pravidla AK nastavena jakkoli, že AK nový blog vždy přijímá celý, takový, jaký je, opravdu nepřijímá jen pouze poslední tři měsíce jeho tvorby, a podle toho by to mělo vypadat. Přijímající správce by měl zájemcův blog skrz naskrz prolézt a ujistit se, jak vypadá jeho obsah od počátku věků, neboť to je to, co do Klubu přijímá, ne blogerovu tvorbu budoucí (protože jak by to asi mohl udělat), ale tu minulou. A blogy s takovýmhle obsahem by se tam tudíž vůbec neměly dostat.

A oč přehlednější a příjemnější by byl pohyb po blogu, kdyby byly mrtvé rubriky odstraněny. Jako čtenáře mě nebaví v navigaci rozklikávat jednu rubriku po druhé a shledávat, že mnohé už dávno nejsou aktivní a jiné jsou plné videí a vtípků, co se autorce líbily, ale nejsou její. 

Hnidopich k věci: Lúmenn jsem brávala za určitý pojem, za snílka s názorem, za samorosta a pisálka v dobrém slova smyslu, ale herdek, civím jak sůva z nudlí. Zdrojovat obrázky bude kdo? Hm? A přejímání cizích článků? Srsly? To si vážně, milí AK blogeři, myslíte, že ty tři věty před ním jsou dost na to, aby se to dalo publikovat na titulce? Jako to je hrozně hezké, že k tomu jsou zdroje, ale čtenáře naprosto nezajímá číst si převzatý článek, čtenáře vašeho AUTORSKÉHO blogu zajímá vaše AUTORSKÁ tvorba. Co tě zaujalo, co se ti líbilo, to patří nasdílet na FB, překopírovat to do svého blogu a říkat tomu blog autorský je prostě špatně. Je takových věcí na tom blogu víc, je tohle normální tamější aktivita? Asi ano, začínám se bát, když vidím tohle – nic víc než nasdílenou momentální hitovku z facebooku.

I tady, tady či tady chybí zdroje obrázků a já začínám zjišťovat, že si Lúmenn se zdrojováním hlavu příliš neláme ani v současnosti. Jak se probírám dál a dál obsahem, neozdrojované obrázky se zdají být běžnou součástí snad všech článků, které bývají jinak povětšinou nabušené vlastními názory a rozhodně rozsáhlým množstvím vlastního textu. Taková škoda.

Rubrika Zajímavosti, šílenosti a vtipy je něco, co nemá na autorském blogu co dělat. Články jako tohle si neumím představit jako regulérní náplň titulky, nepasuje mi to tam a nevidím v tom dostatek vlastního názoru ani pověstnou vysnívanou kvalitu a úroveň. Nevidím v tom to něco navíc, nevidím v tom žádný zajímavý standard, nevidím v tom ani náznak toho ideálu, k němuž bychom se měli chtít přibližovat.

Tady asi došlo k nějaké chybě, původně zřejmě neuložený článek se nakonec uložil a publikoval, takže ten druhý je tam nakonec jaksi navíc.

Závěr? Lúmenn proboha rozhodně umí psát, je snad nejpsavějším členem AK vůbec (a to ještě sedí minimálně na dvou blozích) a sedí na tolika židlích, že si v tom něco najde asi většina lidí. A názoruje. Problém je v tom, že kromě tohohle parádního obsažného jádra si blog zaplácává spoustou věcí, které by tam být neměly, sdílením cizích věcí, vtípků a srandiček, kolujících po sociálních sítích, a taky (skoro by se dalo říct zásadně) nezdrojuje obrázky.

Tak polovina toho blogu má v AK co dělat, tam to Lúmenn umí a blogerka je to jako poleno. V druhé polovině jako by zapomněla, že je členkou AK a o čem že AK je.  O minulosti blogu si všichni můžeme myslet, co chceme, ačkoli je-li tato v současnosti propagována prostřednictvím menu, je to podle mě něco jiného než hrabání se starými archivy a hledáním špíny v něčem dávno zapadlém. Absence zdrojů je ovšem tak jako tak chybou zcela zásadní, stejně jako časté publikování neautorské tvorby.

2b) Lúmenn, poselsvetla.blog.cz

Podobně vysoký počet rubrik, ale o mnoho přehlednější navigace a hlavně tématické zaměření. Aktivita je zde proměnlivá, od jednoho článku za říjen skokem k 24 příspěvkům za únor, Lúmenn se tedy tomuto blogu zřejmě věnuje spíš nárazově. Což není nic proti ničemu.

Příspěvky se zdají být velmi obsažné, vcelku rozsáhlé, z vlastní tykve a psány s dobrým úmyslem, pasu tedy po zdrojích obrázků, abych si ověřila, nakládá-li s nimi i na Poslu Světla Lúmenn stejně jako na osobním blogu.

A vidím, že bohužel nakládá. Namátkou třeba tady, tady, tady a tady (kde mimochodem opět jde spíš o nasdílení youtube videa než o vlastní článek).

Na Poslovi mě baví to zaměření, je to něco jiného, spousta čtenářů si tam něco najde, protože magie a nadpřirozeno jsou a asi vždycky budou oblíbená témata, palec nahoru i třeba za Poradnu, díky níž blog působí míň jako blog a víc jako vyloženě webová stránka. Problém je ale pořád stejný. I na tomto blogu Lúmenn bez mrknutí oka hrubě porušuje nejen první a základní požadavek AK, ale i Autorský Zákon, a to téměř v každém svém článku.

Klube, Klube, co se z tebe klube? Jako bysis už nechtěl říkat autorský. S tímhle přístupem na to brzy nebudeš mít nárok. Jak chceš komukoli kázat za pár neozdrojovaných obrázků, když veřejně schvaluješ tohle? Tady už o pár obrázků opravdu nejde.

 Jinak musím říct, že mě to na tak aktivní a čtivou blogerku opravdu mrzí.

3) LusyW, huskyw.blog.cz

Blog má jednoduchý tématický design, hned vím, o čem je. Trochu škoda toho nevyužitého prostoru v záhlaví vedle obrázku. Namísto adresy blogu by se tam mnohem lépe vyjímal název blogu v pořádných kapitálkách, ať už „Huskyw“ (ať už to znamená cokoli), „Lusynin blog o psím spřežení“ nebo cokoli jiného, co by se autorce zdálo jako vhodný titul blogu. Přidat k tomu nějaký fajnový „ledový“ font (internetu se meze nekladou) a téma blogu je rázen podtrženo jedna báseň.

Navigace mi přijde trochu nedomyšlená, zatímco obdivuji vtipné a originální ikonky psů a seznamuji se s jejich jmény (fajn bonus pro osobní vyznění blogu), náhodou zjišťuji, že jde o rozcestník a pod každou hlavičkou se skrývá rubrika pro toho kterého pejska. Tenhle šikovný nápad podle mě trpí tím, že hned pod ním jsou rubriky klasické, díky nimž člověk snadno přehlédne obrázky nahoře s tím, že to jsou prostě jen obrázky. Dalo by se to vyřešit tím, že by ty klasické rubriky nahradily taky jednoduché ikonky, které by ale bylo lepší umístit jinam, třeba do druhého sloupku nebo nahoru. Když umí být někdo takhle pěkně originální, tak ať je to se vším všudy a ne jen napůl.

Ke vzhledu a přehlednosti blogu bych měla asi víc hnidopišných nápadů, ale nebudu si tu hrát na Designérský Pranýř, to přenechám Destinateovi 🙂 (Už jste slyšeli, že se rozhodl svou geniální rubriku obnovit?)

Aktivita vypadá v pořádku, kolem čtyř článků měsíčně, občas míň, ale někdy zase víc.

Obsahově nemůžu než pochválit. Blog je věnovaný výhradně pejskům a všemu okolo nich – jak je Lusy trénuje, jak jim staví výběh nebo jak si pejsci hrají. Vše s fotografiemi ze života, vše popsáno nějakou myšlenkou. Občasný kratší fotočlánek nenazlobí, i ty mívají totiž nějaký příběh nebo trefnou poznámku, a navíc mě seznamují s pejsky, o čemž to právě celé je.

Oceňuji, že na umělecké fotky, kresby a podobné tvoření má Lusy založený Deviantart, a blog je plný opravdu spíš momentek. Je to tedy částečně takový fotoblog, ve smyslu fotografického dokumentování průběhu článků, nejde ale o pokus o uměleckou galerii napěchovanou do podoby blogu. Tohle opravdu JE blog.

Hnidopich hledá, takže najde: Nečlánky tohoto typu by bylo opravdu lepší si nechávat pro sebe. Když fakt není co napsat, tak nepíšu. A když něco napsat chci, tak napíšu fakt „něco“, ne? Však si čtenáři počkají na lepší materiál. Nevím, proč si tolik blogerů myslí, že je lepší čtenáře „upokojit“ prohlášením, že nemám co psát.

Jedna možná nemístná poznámka: Asi jsem perverz, ale dávala bych si pozor při pojmenovávání článků takhle. Sice to možná pomůže s návštěvností z googlu… ale víme, no 😀

Verdikt: Pohodový blog rozhodně autorské tvorby, příjemné místečko pro milovníky huskounů nebo vůbec psů. 

Jen takový tip, jako čtenář takového blogu bych ocenila pár článků vyloženě o huskounech, něco o plemeni, zajímavosti či vůbec info, jak se starat o takové spřežení (třeba by mě zajímalo, co taková sranda stojí a kde na to proboha bereš peníze :D). Dát čtenářům něco milého k pokoukání je fajn, ale dej jim něco, co skutečně potřebují, a budeš královnou. Pokud tam takové články někde schované máš, tak šup s nimi do sloupku, ať je vidí každý, kdo k tobě zavítá.

4) Lúthien Tinúviel, malacandra.blog.cz

Celkem fajn snílkovský design, sice ne z vlastního Photoshopu, ale s přiznaným tvůrcem. Navigace je celkem jasná a v pohodě, akorát tyvole zase – co máte všichni s těma credits, pictures by, navigejšn a podobný nesmysle? Proč mají blogeři pořád potřebu si na něco hrát a co to má za smysl mít půlku štítků v cool angličtině, když zbylá půlka může být v češtině? Když můžeš mít Galerii, Profil a Odkazy, tak proč máš proboha potřebu hrát si na navigejšny a others?

Trochu škoda, že se s Profilem schováváš až daleko pod vším ostatním, když je to jedna z nejdůležitějších položek menu.

Aktivita je proměnlivá, jednou jsou to dva články v měsíci, jindy devět, ale to nevadí. Člověk na to nemusí mít vždycky náladu a čas.

Obsahově takový běžný snílkovský mišmaš všeho možného, zápisky deníčkové, tu a tam fotopříspěvky á la první sněženky, návštěva v botanické zahradě, makrokytičky nebo jak je pěkně na Vyšehradě, Lúthien stejně jako mnoho jiných publikuje své (ne)malé radosti a další „projekty“, občas přihodí nějaký dotazník sama o sobě, nebojí se čtenářům otevřít, sdílí s nimi své naděje a obavy, taková prostě normálka, a občasný vypůjčený obrázek má vždycky zdroj.

Verdikt: Co tě nezaujme, k tomu neměj přísery. Osobně mě blog nijak extrémně nezaujal, během projížďky příspěvky rok dozadu jsem si k Lúthien cestu nenašla, ale taky na mě nevybafly žádné prohřešky proti autorskému blogování nebo blogování vůbec. Každý nemusí být bláznivě výraznou osobností. Někdy je fajn si počíst u někoho naprosto normálního.

5) Lyra, lyra-journal.blog.cz

Další z blogů, kde od začátku víte, o co jde. Kdo by to nepoznal ze záhlaví a názvu, tomu to Lyra blbuvzdorně sdělí ještě v popisku hned pod Tardis vlevo nahoře, což je báj d vej nejdůležitější místo blogu (hned po záhlaví). Tam by mělo být to, čím chcete čtenáře zaháčkovat, a pokud si tedy někdo otevře Lyřin blog a do třiceti sekund nepochopí, o co jde, pak už nevím, co by ještě chtěl.

Designové mušky nechme stranou, koukám na obsah. (Aktivita ok, kolem čtyř článků měsíčně.)

Lyra je podobně britofilní blázen jako já, ale navíc taky blázen do filmů a seriálů, na něž se nejen ráda dívá, ale i je recenzuje. Na blogu si „hraje“ na čsfd a dělá to vcelku profesionálně. Recenze jsou důkladné, nechybí jim trailery, ozdrojované filmové postery a screeny (u podobného typu článků je přidávání těchto cizích věcí nejen odpustitelný zvyk, ale spíš i nutnost) a osobní hodnocení. Všechny hodnocené filmy i seriály jsou navíc pro přehlednost srovnané v abecedním výpisu, kde je možné okamžitě vidět, co všechno už Lyra viděla a zhodnotila.

Co může zaujmout nebritofilní a nefilmové čtenáře, jsou Lyřiny výpisy toho nejzajímavějšího ze světa blogerů (napříč všemi blogovacími platformami) – což je něco navíc pro lidi, co hledají nové zajímavé blogery ke čtení.

Hnidopichovi přijde nešikovné vyřešení rubriky O mně. O něco příjemnější by mu bylo, kdyby se pod tímto odkazem fakticky skrýval článek o autorce a v jeho rámci byly uvedeny odkazy na další, mimokinematografickou autorčinu tvorbu jako povídky, básničky, osobní blog ze života atd.

Plus dávám za odkazy na Související články. Propletenost blogu rozhodně pomáhá orientaci a autorka si tím rovněž výrazně sníží bounce rate. Neboť zaujal-li mě jeden článek, co udělám spíš na jeho konci – zavřu ten blog nebo se půjdu podívat na další související článek, když mi ho autor nabízí?

Hledám, co bych vytkla, a nic nenacházím. Blog je plně autorský a obsažný a tvoří hodnoty. Já osobně jsem si hned tři z jeho recenzí píchla do záložek, abych si vzpomněla si ty filmy, ehm, zcela legálně pořidit na dvd. Když blog dává něco čtenářům a ulehčuje jim život, je to terno. A rozhodně kvalitní člen AK.

Jen bych doporučila DP kvůli těm drobným muškám. Neřešily my jsme to ale náhodou po mailu? Mám totiž pocit, že tohle neříkám prvně.  

–

Tím končím svou dnešní šestku a příště asi bude mimoklubový speciál. Nahlásili se mi totiž hned dva (nebo tři?) lidi, co ode mě asi čekají hroznou nakládačku (jeden vyloženě vypadal, že v to doufá), a já nevím, jestli je náhodou nezklamu 😀

Nejlepší je, když se negativních kritik bojej lidi, co jsou z blogerského hlediska dávno za vodou. AK je v podstatě taková začínárna. Tam se lidi maj naučit ty základy a pak kvést jako blogeři, jít vlastní cestou, stávat se ikonami. A pak ti taková ikona jako napíše, ať jí zdrbeš blog. Srsly? Co mám na takových klenotech jako drbat? 😀 Ale když chcete…