Pomerančová sprcha

V tyhle dny obzvlášť, když mám chvilku, brouzdám po Pinterestu a snažím se nalovit nějakou relaxační nebo tvořící inspiraci a něco pro potěchu oka a duše. Mám toho nějak dost, počasí je krajně nestálé a já vlastně ani nevím, jestli mám radši ty dny, kdy je pod mrakem a stromy na zahradě láme vichřice, nebo ty, co se tváří jako jaro. Stejně mám málo času na to, abych jedno nebo druhé pořádně využila.

V úterý mě tedy zaujal článek, co nekoloval po Pinterestu, ale po Facebooku, a představoval nový „trend“ či co, podle nějž se jeho vyznavači sprchují a koupou s pomerančem nebo některým jiným citrusem (ovšem ne s grepem, ten prý je v tomto směru nějak méněcenný a používat se nemá, tak pozor 😀 No nevím, nejspíš někdo chtěl tomu trendu stanovit nějaká pravidla, a tak si vytáhl z paty, co ho zrovna napadlo. Nevím, jaký jiný důvod by měla mít takhle grepová diskriminace), a to tedy ne pro to samotné koupání, ale aby ho v té sprše či koupeli mohli krásně a mysl očistně zbaštit jako to čuně.

Jíst pomeranče obvykle znamená dost práce. Buď si ho musíte nakrájet na měsíčky, ale i tak se s ním pravděpodobně trochu umažete na obličeji a je to takový dost upjatý způsob konzumace, nebo ho musíte loupat, přičemž to stříká, zapatláte si ruce lepivou šťávou, no prostě se po tom obvykle musíte umýt a celou dobu se chtě nechtě snažíte dávat si pozor, aby to nestříklo nebo nenakapalo na něco, co byste pak museli prát nebo stírat.

A v tom do toho právě přichází ta koupelna. V koupelně se totiž do pomeranče můžete pustit jako zvíře hlava nehlava, šťáva nešťáva, a může vám být jedno, jestli vám to teče po obličeji, po krku nebo po nohách. Nemáte kolem sebe nic, co by se nesmělo zasvinit, žádné oblečení na pokapání, nepotřebujete žádné nádobí a jakékoli množství šťávy se ihned smyje nebo smísí s vodou ve vaně (záleží na výběru sprchy vs. vany), což přidává koupeli na vůni a osvěžujícím a relaxačním elementu. Co si budeme povídat, horká voda s pomerančovou vůní je prostě příjemná kombinace a když si k tomu přidáte ještě něco dalšího, třeba levanduli nebo mátu, určitě se z toho dá vytřískat příjemná koupel.

Tak jsem to samozřejmě taky zkusila. Věřím tomu, že člověk by měl občas zkusit něco nového, a přijde mi to jako taková neškodná milá zábava.

A jako jo. Je v tom trošku rebelie. Když zrovna nemáte svůj den, můžete ten pomeranč rozcupovat na kusy a užít si svůj moment zdivočelosti a bordelismu. Můžete se s ním zamazat nebo si ho vymačkat celej na hlavu, když se vám chce. Můžete si s ním hrát a nechat po hladině plavat slupky. Můžete se s tím třeba fotit a nebo to můžete pojmout něžně a civilizovaně a prostě si v klidu ve vaně sníst kus ovoce, jen tak. To je na vás.

Ze mě asi okamžitý vyznavač a milovník tohohle „stylu“ nebude, loupat pomeranč ve vaně pro mě byla pořád stejná dřina jako loupat ho v kuchyni na talíř, ale chápu ty bonusy a bavilo mě to vyzkoušet. Baví mě tyhlety vtipný lidský nápady. Pointa je prostě v tom, umět občas udělat něco trochu jinak, umět se zasmát a umět si odpočinout. Takový trend navíc sdružuje lidi v něčem, co by jinak dělali sami, a dává jim vědět, že sami nejsou a že mají něco společného se spoustou dalších lidí. Je to i trošku o socializaci – internety jsou samozřejmě už v tuhle chvíli plné hashtagů a fotek s tématem pomerančové sprchy. Stojí to tedy za zkoušku, i když úplně nevíte, proč to vlastně dělat. Možná na to přijdete až v průběhu a najdete si v tom svůj vlastní bonus a prožitek. A občas taky člověk (čti bloger) prostě potřebuje změnit téma a zkusit něco nového třeba jen proto, aby o tom pak mohl napsat, žejo.

Máte taky nějaký speciální koupelový (nebo vůbec odpočinkový) rituál? Slyšeli jste už o pomerančovém koupání? A zkusili jste to/zkusíte? 🙂