Milý italský deníčku 2: Pátek, Cortona a cuky na prodloužení pobytu
Myslím, že bych v Itálii klidně mohla chvilku žít a ta myšlenka mi čím dál tím víc hlodá v hlavě. Jsem tu jen pár dní, navštívila jsem jediné městečko, a už si mě to tu zaháčkovalo jídlem, atmosférou, výhledy, architekturou, milými lidmi… možná tu teď v květnu není nejtepleji, ale v létě? Jak snadno si dokážu představit zůstat tu v Il Palazzu třeba měsíc i dýl! Stačila by mi trocha peněz jen na jídlo, auto, abychom ho mohli párkrát týdně nakoupit a trochu objevovat.
Každý druhý den třeba vyrazit do nějakého města, objevovat Florencii, Pisu, cokoli v okolí. Jet znovu k jezeru Trasimene, ne nutně na loď, ale objet ho třeba na kole, zatímco auto necháme někde na parkovišti. Ve dnech mezitím bych si mileráda užila to ticho (když nepočítám cikády, ty se nedají vypnout), příznačnou italskou pohodičku, naši kouzelnou terasu pod vinnou révou a privátní bazén, mohla bych tu v klidu psát, jíst, meditovat, milovat a učit se italsky – ten jazyk mě baví čím dál tím víc a bláznivě mě těší, kolika slovům rozumím. A samozřejmě ti lidé tady, dost možná bych si tu dovedla dělat přátele líp než v Anglii.
„Dovolená“ se chýlí ke konci a shrnout ji můžu skoro samými pozitivy. Počasí nebylo nejhorší, většinou slunečno, ale nijak zvlášť to nepražilo (pan M. si spálil záda, nevím, jak to udělal), někdy pršelo, každý podvečer byla zima, takže o večerech zásadně zapalujeme krb, aby se to dalo trochu přežít.
Ubytování v „modrém“ pokoji hodnotím velmi pozitivně, je větší než levandulový a zbožňuju tu velkou vanu. Proud vody by sice mohl být větší, ale zas je asi příjemnější mít teplou vodu malým proudem celý den, než velký proud jen dvakrát denně, jako to máme „doma“ v Anglii.
Strava: nevyrovnaná. Italské jídlo je báječné a dokonce i Ashleigh umí občas připravit něco chutného, bohužel ale ani ona, ani Nigel skoro vůbec nejí, a já, rozežranec, tak bojuju a poměrně trpím, když musím záviset na tom, co ona nakoupí, a že toho za ten týden moc nebylo. Včera, když nás vyklopili na odpoledne v Cortoně (respektive pod ní), jsem si to tak vynahradila. Bylo to brzy po obědě, přesto jsme si zašli na kafíčko se zákuskem a brzy potom na brzkou večeři, v době, kdy jsem ještě vůbec neměla hlad, ale tak nějak jsem měla nutkání se nažrat do zásoby, protože jsem věděla, že to je poslední šance dnes něco zdlábnout, a do noci jsme pak měli pracovat a třídit ložní prádlo.
Do té Cortony bych se klidně podívala znovu. Jsem trapná twilighťačka, takže mi vzhledem notně připomínala Volterru a možná to byl i jeden z důvodů, proč jsem vůbec ten krpál dokázala vyšlapat. Chtěla jsem vidět, jak vypadá taková Volterra uvnitř 😀
Řekla bych, že vypadala celkem podle očekávání. Celé město sedí na strmém kopci, jede/jde se k němu nekonečnými serpentýnami, mezi nimiž to nelze střihnout žádnou zkratkou (všechny možné cestičky vedou přes něčí pozemek nebo skrz neschůdný kopřivový terén), ulice jsou povětšinou bláznivě strmé, kamenné, jako koridory bludiště, nikde žádná zeleň, jen beton.
To samozřejmě neplatí všude, jen uvnitř města. Blíž k okrajům se dá procházet příjemnými horizontálně položenými uličkami plnými krámků pro turisty, kde mají hlavně slamáky a oblečení, pohledy, výrobky z olivového dřeva, zmrzlinu a další pochutiny, a jsou tam samozřejmě i různé restaurace a kavárničky, všechno tak nějak v obvyklé turistické kategorii, co se cen týče.
Cappucino jsme dostali za euro pade, zákusky k němu za dvě pade jeden a mně asi poprvé připadalo, že konečně objevuju nějakou zemi takovým tím způsobem, jak se to běžně dělá a má dělat – někam jdete, objednáte si něco k jídlu, ochutnáváte místní speciality nebo originální verze mražených polotovarů, co si kupujete doma, usmíváte se nad místním přízvukem angličtiny a zbožňujete, když někdo kolem vás vykřikne něco v místním jazyce.
A pak si to místo jdete projít, hledáte nejlepší výhledy, zkoumáte přes wifinu mapy a turistické info o zdejší lokalitě, fotíte, pózujete a usmíváte se na kohokoli, kdo kolem vás projde s batohem na zádech, slunečními brýlemi na hlavě a foťákem v ruce. Já vím, já jsem taky odjinud.
Jedno odpoledne je ale na takové objevování fakt málo. Ani nevím, proč jsem o Itálii jako destinaci na dovolenou nikdy moc neuvažovala. Jet sem pracovat? To mě neláká a přijde mi, že si to nějak protiřečí s místní uvolněnou atmosférou. Ale možná bych sem vážně mohla někdy přijet a jen tak pobejt. Jen to chce mít toho správného partnera do krimu.
Haló? Je to prosímvás hotel Třiměsícevitálii? Chtěla bych si zamluvit pokoj…
To vypadá tak strašně krásně. Taková místa… prostě miluji.
Pro mě je to takový první objevování Itálie 🙂 Chtělo by to čas prozkoumat toho víc.
podle té první fotky to vypadá jako ráj.
jéžiš, jak já bych teď nejraděj taky někam takhle jela.. kamkoli, jen abych někam vypadla. tak si užij zbytek 🙂
No byly tam fakt nádherný výhledy 🙂 Uvnitř to město tak nádherný nebylo, ale tady na těch okrajích to fakt maj pro turisty pěkný.
Dík, ve zbytku už sice sedim jenom doma, ale taky si nemůžu stěžovat s tim výhledem z terasy na kopce a hory kilometry daleko 🙂
Moc pěkné! Podobný vztah jsem si vypěstoval k Řecku a taky bych si uměl představit, že tam na nějakou dobu zakotvím. Itálii znám vlastně jen z cest do Řecka a je zvláštní, že jsem nikdy neměl cukání tam aspoň pár dní zůstat. Ale chutě se časem mění a kdoví, jak to bude dál :-).
Já zase nikdy nebyla v Řecku, ale představuju si to tam podobně poklidně 🙂
Vypadá to tam opravdu krásně, ty výhledy jsou nejhezčí. Dýchá z toho pohoda, krásno, začínající léto, rozdmýchává to ve mně chuť na bílý víno a tak vůbec 😀 Taky by se mi líbilo prozkoumat nějaké nové místo. Byť mně by právě vyhovovalo, kdyby to nebylo v sezóně v parným létě.
No a chci se zeptat – uděláte to nějak? Je reálný někam takhle vyjet?
Víno, přesně 😀 Celej rok nepijem a tady ho máme ke každýmu obědu. Nebo růžový prosecco, což je šáňo.
Tak reálný to asi je, akorát potřebuješ hodně peněz a organizační schopnosti, abysis zjistil hotely a tak.To první ještě seženu, ale toho druhýho mám pomálu, nemám na to trpělivost a hlavně se furt bojim, že to nebude dokonalý. Jsem lenoch, strašně moc jedu na doporučení lidí, co znám, ale když se nemám koho zeptat, tak se v tom ztrácim. A hlavně jsem vždycky byla zvyklá, že to dělal někdo jinej, tak nevim, jak by to dopadlo, kdybych se do toho pustila sama 🙂
Jinak úplně reálně teď máme jiný plány, takže to do nich nehodlám nějak násilně komponovat, ale je mi příjemná ta představa.
Btw teď jsem zjistila, že sem nejspíš v červenci pojedu znova, na dva týdny. Jenom teda já. Mněhe 🙂 (I když nevim, jestli se radovat nebo děsit, s Ashleigh člověk nikdy neví, jak se to bude vyvíjet a jestli to bude katastrofa nebo pohoda)
Tak kdyby náhodou, tak Tripadvisor? Mně pomohl vždycky hodně 🙂
Si žiješ! Tak snad to v červenci bude taky takhle v pohodě a to už bude i na bazén 🙂
Bazén určitě, ale bude to stoprocentně mnohem víc pracovní, protože tu bude mít hosty. Takže umejvání nádobí, prostírání stolů, chystání postelí atd. Nejhorší je, když jedna rodina zůstane třeba na dvě noci a pak je vystřídá jiná a ty musíš všechny ty postele přestlat, i když jsou čistý. A Baux se skoro každou noc pomočí a jeho postel je nejvyšší palanda o asi šesti vrstvách, který všechny musíš sundat a vyprat. NA HOVNO!
Ale jinak si žiju 😀
V Itálii jsem byla jednou. Třetí třída, nějaký poloostrov, spousta komárů, mravenců, chroustů, špatné stany, nachlazení močáku. 😀
Ale právě kvůli tomu špatnému zážitku bych se tam chtěla podívat, zakotvit tam na pár týdnů a něco tam dělat, klidně pracovat, prozkoumávat.
Jo, to jsou ty špatný první zkušenosti 😀 A když se to sere, tak pořádně.
Tak uspořádáme takovej menší zájezd, ne? Vypadá to, že zájemců bude celkem dost 🙂