Příprava k meditaci

Milé děti, 

na nové adrese funguju týden a už se mi tu vyskytla taková nenápadná narážka, jakože poptávka po informacích, jak meditovat. Na adrese staré jsem k tomu docela nedávno vypustila pár článků, a prestože se nerada opakuju, rozhodla jsem se tyto informace zrevidovat a vypustit znovu. Ti, co už četli, snad prominou a přivřou oko. Chci tu sice jet nanovo, ale některá témata, jako třeba právě meditace, se tu budou pravděpodobně omílat dost často na to, abych cítila potřebu mít tu po ruce nějaké základní How-to články. Bude-li to možné, ráda bych se vystříhala přílišného odkazování někam, kde to nehodlám udržovat a odkud nejspíš tak jako tak časem veškerý zachováníhodný materiál přesunu sem, tak proto to opakování. 

Na meditaci najdete tisíc návodů, jak to dělat, jak to nedělat, ale na spoustu věcí si musíte přijít sami, protožem je to hlavně o práci se sebou samým. Člověk má pokaždé jinou náladu a a trochu jiné podmínky, takže je třeba se tomu přizpůsobit a experimentovat s tím, co je příjemné a co nikam nevede.

Já taky vždycky medituju trochu jinak, a proto je pro mě těžké dát dohromady nějaký obecný postup, ale společné prvky to určitě má a zcela jistě je tu celá řada věcí, které řeším už před tou meditací a o nich to bude dneska.

1) Lokace, lokace, lokace… a atmosféra.

Jsou určitě borci, co dokážou meditovat vždy a všude. Prostě se uzavřou sami do sebe, odstřihnou vnímání a je jim jedno, že zrovna seděj uprostřed Hlavního nádraží a ze všech stran to do nich pere hlukem, smradem a přelidněností. Ostatně, taky to v určité míře zvládám, někdy. Některá místa pro mě mají tak dobrou energii, že je mi jedno, že se to kolem mě hemží lidmi. Ale není to totéž jako najít si to správné místo a meditaci „provádět“ tam.

Správné místo je pro mě většinou někde v přírodě. Les nebo louka, ideálně někde na kopci s výhledem do krajiny a s krytými zády, obklopená šumícími stromy a dalšími přírodními zvuky, s minimální možností vyrušení nějakým zvukem civilizace, jako jsou auta, lidi, něčí pes na vodítku nebo tak něco. Dokud jsem bydlela ve městě, byl tohle problém, a tak jsem si samozřejmě musela vystačit se svým pokojem, vhodně upraveným – uklizeno, vyvětráno, v tichou denní dobu (snažit se meditovat ve chvíli, kdy mi za dveřmi někdo hlučí nebo neustále přechází přes předsíň, pro mě opravdu nemá smysl), když večer, tak zhasnuto, svíčky, spořič obrazovky na PC, imitující měsíční světlo, meditační hudba do pozadí, vonná tyčinka nebo aromalampa, prostě nanejvýš relaxační, uklidňující prostředí. Svůj pokoj mám ráda a jsou v něm jenom věci, co mám ráda, takže to nebyl problém. Lidi mi vždycky říkali, že se u mě cítí dobře, že je tam taková útulná atmosféra, takže navodit atmosféru meditační nikdy nebyl problém. Horší to samozřejmě je v prostorách cizích.

Co jsem odjela do Anglie, nemám žádné skutečně vlastní teritorium. Dokud jsme ještě bydleli v malém annexu, dalo se to považovat za náš byt, ale já ho nevybavovala. Nenakoupila jsem do něj nábytek, nevybírala jsem osvětlení, nebylo to tam moje. Od té doby, co jsme byli přestěhování do hlavního domu, je to ještě horší, neboť tady bydlí paní domu, co chvíli sem jezdí a jen stěží toleruje fakt, že se s námi dělí o svůj dům (ačkoli to bylo její rozhodnutí). Rozhodně nám neponechává mnoho prostoru pro sebe, a dokonce ani v našem pokoji si nedovedeme připadat líp než v dlouhodobě pronajatém hotelovém pokoji. Špatné osvětlení, mizerné zateplení, nevhodný, špatně použitelný nábytek. Není to ono. Je to celkem útulné, ale není to domov, alespoň ne můj, a proto kdykoli to jde, utíkám meditovat do přírody. Někam, kde nejsem omezována přítomností cizích věcí, kde to na mě všechno neřve – tady to není tvoje.

Mimochodem k tomu spořiči PC – nemám při meditaci (ani vlastně jindy) ráda zapnuté spotřebiče. Ruší mě v podstatě i ty vypnuté, prostě je nějak cítím a navíc odvádí mou pozornost k myšlenkám na internet a svádí mě. Chcete-li se upřítomnit a vrátit do teď, svody internetu to dělají velmi těžké. Sami možná víte, jak snadné je vzít do ruky oblíbenou knihu, když internet nedejbože vypadne. Ale pokud pořád jede? Vůbec se k ní nedostanete.

Obzvlášť nedobře na mě působí televize, rádio nebo třeba i větrák, ale PC, pokud nehučí až příliš, překousnu už kvůli tomu spořiči obrazovky a kvůli Shoutcast Radiu (viz odkaz výše). Sice je to PC, ale díky těmhle věcem pomáhá a má smysl. Osobně se mi bez meditační hudby medituje velmi špatně.

2) Tělesný stav a rozpoložení

Někomu se to může zdát přízemní, bavíme se tu ostatně o spirituálnu, a tak by mělo být jedno, v jakém stavu se právě nachází vaše tělo. Jenže minimálně pokud jste začátečník, budete mít co dělat se svou neklidnou myslí, myšlenkami a nápady, které na vás budou útočit ze všech stran a rozptylovat vás, a to poslední, co k tomu ještě potřebujete, je kručící břicho a bolavá záda.

Nad většinou věcí se dá povznést. Ale proč se raději dopředu nepřipravit. Před meditací si většinou dojdu na záchod, ubezpečím se, že jsem najedená a vhodně oblečená a taky to třeba nezkouším s migrénou, to pro mě prostě nemá cenu. Co se oblečení týče, ideálně tepláky, legíny, prostě něco pohodlného a něco, v čem mi nebude foukat na cemr. Nejhorší je snažit se narvat nohy do pozice lotusového květu, když se zrovna mačkáte v těsných džínách a pásek se vám zařezává do břicha, anebo zpívat óm za ómem s drkotajícíma zubama. Prostě – vhodné oblečení a vůbec ujištění se, že je vám co nejpříjemněji a nejpohodlněji, je základ.

Teď – nevím, jak kdo, ale když teď mluvíme o solidní meditaci jako takové (a ne jen třeba o používání některých rychlovkových technik k uklidnění se), osobně ji nedovedu provádět, když je mi hodně mizerně na duchu. Někdo ji třeba dokáže použít jako perfektní lék, no, možná záleží na situaci, ale někdy vás život prostě solidně semele a vy na to vážně nemáte ani pomyšlení – a nebo ho máte, ale prostě tak nějak víte, že by to nešlo. V takovou chvíli platí: nenuťte se do toho. Meditace je silně niterná, duševní věc, musíte být schopni se totálně uvolnit, uklidnit a vypnout myšlenky a pokud vás zrovna něco fakt ale brutálně trápí a leží vám to v žaludku silně akutním způsobem, pak nevím jak kdo, ale já prostě v takovou chvíli meditovat nedokážu a ani nechci a je pro mě lepší se v těch mizerných pocitech vyráchat a meditaci zkusit jindy. Prostě se znám a vím, že v takovou chvíli to nepůjde.

3) Pohodlí k sezení

To souvisí s předchozími body, ale vlastně to tak trochu vnímám i jako samostatný problém k vyřešení – když mám dobrou lokaci, naladění i vhodné oblečení a jsem všelijak připravená, je pro mě ještě důležité si dobře sednout. Ne, opravdu nedokážu meditovat posazená na kusu šutru nebo na bodlácích. Louka nebo les je vhodná lokace, ale je třeba si pak ještě najít to přesné místečko, kam se posadit. Ten jediný kousek louky, odkud je vidět do tří stran najednou, ten jediný plácek v lese, kde je to celé mechové (a suché) nebo kde je zrovna obrovský čerstvě uřízlý pařez, kam se vejdu i v turečáku. To jediné sheldonovsky dokonalé místečko uprostřed vašeho pokoje, kde máte pocit dokonalé rovnováhy vzhledem k rozmístění nábytku, kde máte třeba možnost si položit svíčku nebo nějaký meditační obrázek přímo před sebe, kde na vás netáhne, kde nesedíte zády ke dveřím nebo k oknu, a podobně. Je třeba si rozmyslet a zjistit, kde se budete cítit opravdu nejbezpečněji.

Jak říkám, jsou lidi, kterým jsou tyhle věci buřt a dovedou hluboce meditovat kdekoli. Pokud ale teprve začínáte, budete to mít se svou myslí a jejím ukázněním dost těžké i bez toho, abys vás něco zbytečně rozptylovalo, něco, čemu se dá předejít.

To je k samotné přípravě asi všechno, příště už k tomu, JAK přesně s meditací začít, na co si dát pozor a co od toho můžete očekávat.