To je to tvý stěhování vzdušnejch zámků ♫

Už zase se stěhujeme. Co my všechno pro tu babu neuděláme!

Zadařilo se jí, dům sice pořád ještě neprodala, ale na posledních pár dnů v červnu si ho alespoň pronajala banda cizinců, co jede závodit do Ascotu (velká zdejší událost) a nesehnala na poslední chvíli hotel s tolika pokoji. A tak musíme nejen všechno totálně vycídit, vyklidit a připravit, hlavně ale taky musíme evakuovat náš vlastní pokoj a na pár dní se přestěhovat do Hovu, o který se budeme dělit s Nigelem, zatímco Ashleigh bude na Glastonbury. Ať mi někdo někdy zkusí říct, že nejsem flexibilní zaměstnanec.

Aby to bylo co nejvíc na palici, namísto ježdění odsud do Hovu teď budeme jezdit z Hovu sem, a to každý den na pár hodin (přesně ještě nevíme). Hosté tu mají zařízenou nějakou paní na vaření snídaní, takže na mně bude úklid poté (po cca dvaceti+ lidech, no fakt se těším), vynášení odpadků, stlaní a úklid koupelen (aneb z au-pairky ze dne na den hotelovou pokojskou, ne že bych se o to prosila), pan Mysteriózní bude asi hlavně na zahradě, a taky samozřejmě musíme krmit kočky, které budou těch pět dní vykázány ven z domu (chudinky moje :(). Daisy budeme mít v Hovu, kde se nemá kde proběhnout, takže ke každodenním povinnostem přibude venčení.

Dál musíme taky vymyslet přejíždění do prací. Tohle jsme si naštěstí dost zjednodušili tím, že ke Clare teď chodíme večer a jinak máme úklid jen ve čtvrtek a v pátek. Pan M. k tomu taky zahradničí, ale to není časově omezeno, tak to může udělat kdykoli. I tak to ale bude zajímavé.

Musíme vyklidit i ledničku a vymyslet, co s sebou nutně potřebujeme na vaření, případně si tu každý den můžeme zásoby dobrat. V domě, kde bude bydlet někdo jiný.

Dobré na tom je, že jsem si při balení prošla všechny svoje věci a provedla menší debordelizaci. Narozdíl od té naší bláznivky mám totiž zato, že mnohem větší smysl dává dělat debordelizaci a minimalizaci krámů před stěhováním a ne až po něm. Nevím, proč bych se měla zbytečně tahat s věcmi, které pak vyhodím. Svou peřinu, pod níž už pár dní nespím, jsem jí odnesla do skříně s ložním prádlem, a vůbec leccos tajně pašuju do „jejích“ prostor, aby mi to už v pokoji nezaclánělo. Jen ať to smrdí v jejím životním výběhu, ten je mnohem větší než náš přidělený kamrlík. A taky se těším, až se vrátím a budu to všechno znovu vyskládávat. Můžu se na to podívat čerstvýma očima a vymyslet to líp.

Po celém tom pronájmu, tedy příští středu, přijde na řadu další akce s názvem „Návrat baby domů„, akce, které se děsíme už několik měsíců a dost dobře si neumíme představit, jak to bude fungovat. Jestli bude mít v těch asi třech dnech volna čas, má v plánu ještě víc „upravit“ naše životní podmínky a z našeho pokojíčku udělat co nejvíc samostatný byt. Což nejde, pokud nám tam nedá kuchyňskou linku, což samozřejmě nedá a myslí si, že nás odbyde mikrovlnkou a ledničkou 😀 Obávám se, že na Thakehamu bude ještě veselo. Já jenom spoléhám na to, že to nebude chtít řešit tak brzy, když hned v pátek odlétá na dva týdny do Itálie. Během té doby si snad zase trochu odpočineme, půlku té doby tu budeme sami a na druhou půlku za námi letí naše maminky 🙂 Což nás zcela jistě taky přivede na jiné myšlenky.

Teď mám plnou hlavu stěhování, cídění, přemýšlení, co který z těch kvant pokojů ještě potřebuje udělat a s čím ještě ona bude chtít zítra hýbat, a taky hrozně zvažuju, jestli prásknout jedno velké překvapení nebo neprásknout. Oboje má svoje plusy i mínusy a já teď vážně nevím. Tak budu asi čekat, dokud už čekat nepůjde, a uvidíme, jak to dopadne. Jak já se ale těšim…