…a bude padat listí.

Letošní léto pro mě bylo docela dost akční, byť mu určitě chybělo víc setkání s přáteli, potkávání nových lidí a podobně. Nové lidi jsem vlastně potkala asi jen jednou, na Junktownu, a zjišťuju, že to je nějak málo.

Celkově to mohlo probíhat líp, kdybych se byla schopná ubránit jistému spleenu, který na mě padl z více důvodů – depka z toho, že jsem ztloustla (kolegyně boubelky mi dají jistě za pravdu, že zvlášť parné léto je noční můra), finanční nepohoda (díky Brexitu jsou pro mě teď vlastně všechny moje úspory v librách, z nichž jsem plánovala do příští štace žít, nedostupné, protože s tak blbým kurzem by prachy měnil jenom blázen) a ještě nejistota z toho, co bude. Jenže tak silná holt nejsem, a k tomu bylo vážně málo rozptýlení, aby na nic z toho člověk nemyslel a prostě si užíval. K tomu právě potřebuju nové lidi nebo nové zážitky, nová místa. Něco bylo, ale nebylo toho asi dost.

Nicméně s včerejším ochlazením se do mě najednou dala taková dobrá nálada a mně došlo konečně taky něco pozitivního. Ok, všechny moje aktuální otázky a problémy se najednou magicky nevyřešily, ale rozhodně je fajn, že brzo bude konečně zase počasí na delší oblečení a na vrstvení. Bude podzim a já si ho zase jednou můžu užít v Čechách. Bude po sezóně, tak možná i přátelé budou o něco míň vytížení (ale nebudeme si radši dělat iluze), a krom toho budu moct konečně větrat. To si totiž musíte představit takové léto v centru Prahy, kde mám ke všemu tak pitomě situovanej pokoj, že je tu skoro permanentně vedro, dusno, smrad z aut a nedá se větrat – jak otevřete okno, nejen že dovnitř často nezavane ani vlnka svěžího vzduchu, naopak vpouštíte ještě větší horko a smrad.

Takže se těším na podzim a doufám, že bude plný barev, aby mě to vytrhlo z divné nálady. Počítám, že výplata z brigády taky trochu pomůže, a ačkoli jsem doufala, že na to nějakým zázrakem nebude muset dojít, asi si přestanu vysnívat i nečekané prudké spravení kurzu a prostě si půjčím od mámy. No co, však ono se to časem zase vrátí. Problém je v tom, že nikdo v tuhle chvíli nemůže tušit, jak rychle a jestli to vůbec zvládne vylézt zase třeba někam k těm ideálním 38 korunám. No ale půjčím si tedy, a musím si nějak v hlavě vygumovat tu myšlenku, že nemám peníze, protože to není pravda, a přeprogramovat ji na to, že je vlastně pouze investuju někam, kde mi za čas nabublají. Že by byl nesmysl je teď měnit a že je to pro mě vlastně pozitivní situace.

No to bude určitě děsně jednoduchý, s mou silou vůle. Když já vážně trpím, když si musím od někoho půjčovat.

Lepší nálada byla taky bezpochyby způsobena tím, že pan M. se sám od sebe po hlavě vrhnul do zjišťování možností letenek na Bali a podařil se mu neskutečný úlovek za tak hříšně nízkou cenu, že to snad ani nebudu říkat. Tedy ve srovnání s tím, co jsme očekávali. Sice to znamená, že pocestujeme dohromady asi dva dny a poněkud obklikou, ale zase dvanáct hodin na brouzdání v Paříži a (dohromady se zpáteční cestou) asi dvacet v Číně, kdo to má?

Ještě je tuna věcí na řešení a mně se jako obvykle v těchhle spleenech hrozně daří na nich pracovat (včera jsem koukala hned na tři filmy, jsem marná – btw pokud jste to ještě neviděli a hledáte něco poklidného filozofického na příjemný večer, rozhodně se podívejte na The Man from Earth), ale pomaloučku, polehoučku se tím prokousávám a kopu se do zadku.

Konečně mám například koupenou spojku na kabely k novému notebooku, abych ho mohla používat, a zdá se, že v pravý čas. Poslední dva dny se na mém starém vůbec nedá dělat. Všechno je neskutečně pomalé, když už jsem se konečně po týdnu hecla, že zase budu překládat, musela jsem to po půl hodině zabalit, protože jsem myslela, že to rozmlátím. Bohužel dneska totéž. Asi by se tomu dalo pomoct profouknutím vnitřku, to vždycky trochu pomohlo, ale zase proč? Možná je na čase přestat se snažit předstírat, že vydrží navěky, a koneckonců, když už toho nového mazlíka mám, tak nač čekat?

Ono mě k tomu stejně donutí právě to Bali. V zájmu šetření místem, váhou a tak podobně jsme si řekli, že určitě nemá smysl brát dva notebooky, a ten můj nový bude každopádně nejlehčí a nejmenší – obzvlášť pokud si nebudu brát klávesnici (mám v podstatě tablet), ale to bych asi řešila až v případě, že bych měla nějaký problém si zabalit nalehko a musela ubírat – ten notes chci mít hlavně i na blogování (byť nejspíš bude muset probíhat offline), a určitě se mi bude psát líp na reálné klávesnici než na monitoru.

K tomu offlinu – na Bali budeme celý měsíc a hrozně ráda bych slíbila, že budu pravidelně informovat a psát a dávat fotky, kterých bude určitě nemálo, ale samozřejmě je pravděpodobnější, že to holt všechno budu muset zveřejňovat až po návratu a že ode mě do té doby (tedy do konce října) moc neuslyšíte. Prokletí digitálního nomádění v takových destinacích je, že internet (natožpak takový, aby se daly i nahrávat fotky) je tam nedostatkovější zboží než smažák nebo houska.

Zvažuju, že bych si od pana M. koupila jeho stávající iPhone (šestka), kvůli lepším fotkám, ale spíš to tak nedopadne. Je to na mě moc velká placka, a přitom to ještě není ten největší. Nicméně kdybyste někdo měl zájem, dejte urychleně vědět, bude ho v nejbližších dnech prodávat. Pan M. se ke svým věcem chová maximálně s láskou, takže se můžu zaručit, že to bude dobrý kup ;), a pro zájemce je možno přidat i Hitcase na používání pod vodou (tím pádem máte z mobilu Go-pro) a nějaké special čočky (tím mě to asi nejvíc láká, má skvělou záběr rozšiřující a lehce fisheye čočku, s níž všechny fotky hned vypadají hrozně dynamicky, kam se hrabe to moje prdítko). No, o detaily si případně pište do komentářů nebo mně na mail 🙂 em@phoenixrise.cz, to už znáte, ne? 

Dneska to píšu tak napřeskáčkově a nesouvisle, že bych si nafackovala, ale každej den holt není posvícení 😀

Ještě jedna výhružka na závěr – konečně jsem se hecla hodit do placu mezi odborníky otázku ohledně výměny wordpressové šablony a samozřejmě se nechytil nikdo jiný než my personal IT Jesus, tak se k té vysněné změně snad opravdu v dohledné době dopracuju. To zaručeně taky pomůže k celkově lepší náladě, ani nevíte, jak moc ten blogovej detox potřebuju, a v tuhle chvíli to visí právě na vzhledu. Mimojiné zvažuju, že bych si znovu střihla svou dávnou Blogově úklidovou a vylepšovací challenge, ale teď by to asi byla spíš forma prokrastinace než cokoli jiného. Nicméně pokud na to vy máte chuť a čas, doporučuju 🙂

Ovšem na tu drastickou změnu povětří a články a fotky z toho plynoucí se taky těším jako blecha 🙂