Býti opravdu dobrým blogerem
Kolem všech těch AK kauz se pochopitelně často hovoří o tom, jak by vůbec měl vypadat opravdu dobrý bloger, jak by měl vypadat kvalitní blog, jestli je důležitější, aby byl bloger sakumprdum autorský nebo jestli je hlavní, aby byl prostě zajímavý, byť si vypomáhá i tvorbou cizí.
Asi takhle: Autorský Klub vznikl s myšlenkou odstředit blogery, co píší z vlastní hlavy (nebo fotí, kreslí…), od kopírek, jichž byly v té době plné žebříčky (a pořád se jich najde dost). Dnes už je jeho počáteční mise na sto procent splněna, kopírky a blogísky slátané z obrázků té které celebrity nebo kvant youtube videí už dnes opravdu nikoho nezajímají a poptávka po kvalitních, skutečných blozích, které vedou skuteční lidé se zajímavými osudy, je obrovská.
Nad kopírkami se tedy už dávno nemusíme ani pozastavovat, protože víme, že to nechceme. Ale co blogeři, jejichž tvorba sice stojí na tom autorství, ale z valné části si také vypomáhají cizími ilustracemi?
Osobně se domnívám, že bloger, který neumí přiznat barvu, stojí za houby. Ozdrojovat cizí obrázek je základní slušnost, a pokud toho někdo není schopný, vidím, že je to blogerské dítě, které má k dospělosti a blogerské velikosti ještě hodně daleko. Jako bloger a člověk mě zklamal, ba dokonce mě uráží, že mě přiměl ztrácet čas návštěvou (údajně) jeho blogu, abych tam našla tvorbu z dílny někoho jiného – a pokud se ten dotyčný honosí nálepkou člena Autorského Klubu, uráží mě to dvakrát tolik a nemám pro to pochopení.
Ozdrojovat obrázek je přitom naprosté minimum. Nedá to žádnou práci, protože přece vím, odkud ten obrázek beru. Pokud je to obrázek starší, který jsem si už před dlouhou dobou uložila v počítači, směšně rychle dohledám jeho autora za pomoci TinEye vyhledávače (uživatelé Google Chrome ani nemusí navštěvovat jeho stránku, stačí si nainstalovat rozšíření), a pokud bych ho nedejbože přece jenom nenašla (to bych se ale hodně divila), pak by mi pořád musela ruka upadnout, abych si dovolila fláknout to tam jen tak, aniž bych svým čtenářům sdělila, že tento obrázek není můj, ale mám ty a ty důvody, proč ho sem zveřejňuji a proč neuvedu pravého autora.
Anglicky se tomu říká effort, v češtině bychom to přeložili jako snahu, práci a úsilí, které do toho vložíte, a podle mě je to základní složka blogerovy práce a základní kámen k jeho zajímavosti, kvalitě a k tomu, aby vůbec stál za pozornost. Blogovat si jen tak bez kontroly a bez ohledu na čtenáře? To umí každý. Dát do toho ale práci, snažit se a nebýt líný udělat vždycky o něco navíc, aby měl váš čtenář vždycky lepší a pohodlnější zážitek, to je to, co vás odliší a udělá lepším, zajímavějším.
Ať už jde o to, že poctivě ozdrojujete všechno, co není vaše – a dokážete tak, že umíte ocenit cizí práci – že blog uděláte vizuálně příjemným, že vypustíte nepřehledné rozcestníky a rubriky, do nichž vás už dávno nebaví psát, snaha být víc a víc zaměřený na pohodlí čtenáře a na to, abyste mu v každém svém článku dodali alespoň jednu skutečně důležitou informaci, kvůli níž mělo smysl váš blog rozkliknout, to je to něco navíc, co by měl mít každý dobrý bloger, čím se odlišují autoři, které stojí za to sledovat, a co by rozhodně měl splňovat kdokoli, jehož článkům se dostalo pocty v podobě místa na titulce velkého blogerského serveru. Kdokoli, kdo se do toho Klubu a o tuto poctu, hlásí, aniž by tohle měl, má sakra co dohánět, a měl by si uvědomit, že existují stovky lepších autorů, než je on, kteří do toho to úsilí dají, a tím ho předeženou.
Chcete být dobří blogeři? Uvědomte si, že máte sakra velkou konkurenci, a že jediná cesta, jak skutečně vyčnívat, je dělat to doopravdy poctivě a s maximálním ohledem na čtenáře. Blogovat si sám pro sebe už dávno není cool.
Autorský zákon nebo bazírování na zdrojích úplně všude?
AK, respektive jeho správce, už hodně dlouhou dobu selhává ve své úloze dělat osvětu tomu opěvovanému autorství, o něž se tolik zajímají členové a příznivci Klubu a jehož propagace a vysvětlování tak zůstává pouze na nich. Je to úloha, k níž má Klub maximální dispozice, přesto dobrá polovina členů si tu a tam pomůže neozdrojovanou ilustrací a desítky členů považují za naprosto normální dokreslovat takhle atmosféru svých článků. Je to protizákonné? Ne nutně. Je to ale v pořádku? Neřekla bych.
Někdo chce jít do A U T O R S K É H O klubu a přitom mu přijde normální, že má ve svých článcích cizí věci, které v podstatě šlohne.
Když mám problém uvést zdroj, tak ten obrázek prostě nepoužiju.
(Tlusťjoch, 2010)
Snad se na mě ctěný Tlusťjoch nebude hněvat za tu prastarou citaci, vydolovanou z archivů klubového blogu, ale tenhle jeho komentář z doby, kdy se přesně tohle v Klubu řešilo (ano, všechny tyhle boje o definici autorství překvapivě probíhají už od dob založení Klubu a nevypadá to bohužel, že by se někomu v brzké době mělo podařit všechny žáby a myši nasytit), mi k tomu všemu sedí jako prdel na nočník a celkem to vystihuje, co si o tom všem myslím.
Myslím si, že i když odhlédnu od všeho ostatního, tedy od všech definic dobrého blogu atd., už jen fakt, že se ten Klub jmenuje Autorský, by měl minimálně znamenat, že kdokoli se do něj přihlásí, bude mít sakumprdum čisté svědomí ohledně autorskosti jeho blogu. Tedy celý blog bude buď kompletně jeho, nebo bude všechno poctivě ozdrojované a hlavně odůvodněné – protože si myslím, že obzvlášť člen AK by měl chápat, že existují články, které tu cizí ilustraci prostě potřebují, a že existují takové, kde je spíš nadbytečná a blogerovi škodí. Navodit atmosféru? Neumíte to, blogeři, popsat? Podělit se o pěkný obrázek, co se mi líbí? Nemáte snad facebook? Blog není o sdílení pěkných serepetiček, je o sdílení názorů, vlastních zážitků a o úvahách. Neumíte-li postavit blog na tomhle, nestavte ho na tvorbě cizí a už vůbec se s něčím takovým nehlaste do Autorského Klubu, protože pak se vám nedostane ničeho jiného než disrespektu a negativní kritiky. Už proto, že si neumíte přečíst ani ten pitomý název klubu, do něhož se hlásíte.
Požadovat či nepožadovat zdroje, to je ta věčná otázka
Jak říkám, měla by to být základní slušnost každého dobrého blogera. Není-li tomu tak, mělo by být základní povinností Autorského Klubu v blogerech tuto slušnost pěstovat, protože pokud je dítko nevychované, není to ani tak jeho chyba, jako spíš chyba jeho rodiče. Trvá-li Standa na znění pravidel v takové podobě, kdy jsou veškeré cizí ilustrace povoleny do té doby, než na blogera přijde nějaké hlášení za porušování autorských práv, nedá se svítit, ale pak, prosímvás, ten klub přejmenujte.
Pokud by snad mělo dojít k úpravě pravidel o tu nepatrnou, ale přesto důležitou doložku, že ctěné slečny Lupařky budou mít staronově pravomoc přesto po komkoli ty zdroje doložit, hálelůja, tančeme okolo ohně a bouchněme šampáňo. V tu chvíli už nepůjde o buzeraci, založenou na požadování něčeho, co nestojí v pravidlech a co se vlastně netýká Autorského zákona. Půjde o prosté zjišťování, komu stojí místo v Autorském Klubu za tu trochu námahy a za to, aby se snažil blogovat poctivě a s čistým autorským svědomím, a kdo na to, stejně jako na členy či prosté čtenáře titulky, háže bobek.
A já nevím jak vy, ale sebezajímavějšího blogera z té druhé skupiny bych v tom Klubu nijak nepostrádala.
Být dobrým blogerem dá práci. Pokud jste se s tím nenarodili jako někdo 😀 Je to celoživotní běh na dlouhou trať, chce to talent a píli, jako cokoli jiného. Chce to kumšt a inspiraci, chce to psavou a chce to mít, co říct. A taky:
- Z vlastní hlavy, z vlastní tužky, z vlastního objektivu především publikovat budeš.
- Nepokradeš z cizí tvorby, nebudeš se chlubit cizím peřím.
- Vždy přiznáš zásluhy všem lepším a šikovnějším, než jsi ty sám, hlavně svým mentorům.
- Svůj vliv uvědomovati si budeš a nejlepším možným způsobem s ním nakládati budeš.
- Zodpovědným a slušným autorem budeš.
- Jen smysluplné příspěvky do světa vypouštět budeš. Smysl může být ukrytý, víceznačný i na hlavu postavený, trocha dadaismu ještě nikoho nezabila, ale…
- …čtenáře svého ctíti budeš a zbytečnými příspěvky místo na titulce nezabereš.
- Články své relevantně pojmenovávat budeš, neboť čtenář má vždy právo vědět, co ho čeká, aby se mohl svobodně rozhodnout, zda si to přečte/prohlédne či ne.
- Když nemáš nic pádného, co bys světu sdělil, mlč. To platí jak v reálném životě, tak ve virtuálním. A pětkrát po sobě kontroluj, než budeš publikovat, ať si neuřízneš ostudu.
- S každým dalším příspěvkem buď vždy o něco lepším blogerem a člověkem.
Ty hele, ne že bych s tebou nesouhlasil, uvádět zdroj, pokud něčí fotku (např. od někoho z Deviant Artu) hodím na svůj blog, je opravdu slušnost… na druhou stranu…
Jak píšeš na začátku článku a jak jsem vždycky tvrdil já – AK měl být FILTR, který nás zbavil takových těch blogů, kde na růžovým pozadí bylo asi 80 fotek Mary Kate Olsen a kromě těchto fotek článek už neobsahoval nic dalšího, možná tak nějaký text psaný stylem „JeŽiShiManGotky Upe NejWíC FoTeQKy!“
To byl podle mě hlavní cíl AK a ten byl splněn. A proto mi už přišlo jako malichernost hrabat se v něčím blogu k pět let starým článkům a někomu nadávat, že tam má nějaký neozdrojovaný obrázek… Někteří tehdy, když se o tom bouřlivě diskutovali, z toho měli úplný hysteráky či co 😀
Já osobně cpu na blog většinou obrázky svoje (co jsem vyfotil) nebo z free fotobanky, které obsahují právě hromadu různých ilustračních obrázků zdarma právě pro takové účely a ty ani nepožadují, aby někdo uváděl zdroj. Např. http://photopin.com/ je to jedno, jestli si dáš fotky od tam do časopisu atd… Pak jsou tu fotky, jako např. troll face, které nepatří nikomu a prostě se šíří netem… who cares 🙂
Jak říkám, je to slušnost, ale zase tak hrozně bych to osobně neřešil…
AK nicméně ztratilo i svou základní funkci coby filtru od té doby, co se tam začali brát lidi jako ta.. jak se jmenovala? ta co psala o trávě? lotty cosi
O existenci volných fotobank vím a nemám nic proti, vždyť je používá i kdejaký magazín. Ale to, že ty banky nevyžadují ozdrojování, mě pořád jako čtenáře nějakého blogu neuspokojuje, protože já prostě nemůžu vědět, čí ten obrázek je. A pokud tam není alespoň adresa té fotobanky, tak si klidně můžu myslet, že je autorem ten bloger, a tím pádem to pro mě je v podstatě lež, chlubení se cizím peřím, krádež úplně stejná jako když někdo publikuje jakože svoji básničku, a přitom je to nějaké celkem i známé dílo.
Nějaké meme obrázky, na to bych fakt srala 🙂 Obálky knih, co dávají lidé k recenzím a co jsem je několikrát vytípla, na to klidně taky můžeme kašlat, tam je prostě jasné,že to není autorovo dílo. Ale co mi vyloženě vadí, jsou více či méně umělecké fotky k něčímu textu, kde by ten zdroj sakra měl být, pokud to není fakt toho blogera. Obzvlášť v AK.
Hrotit archiv… no, osobně si myslím, že blog přijímáš celej tak, jak je, mně v Kladivu taky Kittanya prolustrovala od začátku až do konce, a dává mi to smysl. Přece se chci jako bloger nějak prezentovat, a že se můj archiv nezobrazuje na titulce, je jedno, pořád visí na internetu, a mělo by tak být spíš v mém vlastním zájmu se postarat, aby tam nebyly bláboly a něco, co by mě jako blogera nebo i člověka mohlo zdiskreditovat nebo by mi to dělalo špatný obrázek. Samozřejmě ne každý má tendenci se v tom blogování nějak posouvat. Tak jako tak, brát rok zpátky, to mi přijde jako dost solidní přivření oka a kompromis. Hrotit to bláznivě, když bude někde nějaká moucha v moři, není třeba, samozřejmě. Když má ale někdo třeba jen poslední tři měsíce blog, co za něco stojí, a dál do Archivu jsou to jenom sračky, videjka a blbosti? Pak bych to určitě hrotila, protože si budu říkat, co je to za blogera, když mu nevadí se takhle prezetovat? Pokud to jemu samotnému není proti srsti, pak i když jsou jeho současné věci lepší, se budu obávat, že k tomu klidně může sklouznout znova.
A pak, samozřejmě, stokrát omletý argument, že každý členský blog jako celek reprezentuje Autorský Klub. Ať člověk klikne kam klikne, měl by tam najít dostatečnou kvalitu. Když budou cizí ilustrace, tak aspoň ať ten článek sám o sobě stojí za to, štěky a infočlánky bych ale třeba potírala určitě.
Lotty, doufám, bude v nějaké blízké Lupě. Myslím, že už se čekalo dost a měla víc než dost času se nějak napravit.
mně osobně cizí ilustrační fotky u článků vůbec nevadí… 🙂
To mi víc vadilo, když někdo zveřejnil článek a do něj nakopíroval text nějaké písně a odkaz na youtube s touto písní a bohužel to dělalo dost blogů v AK 🙁
Ale to už jsem jinde tématicky, že jo…
Jo, tohle je samozřejmě taky třeba potírat. Ostatně se to dost dobře ukázalo během mého kladivování, tohle dělá dost lidí i v současnosti.
No, snažím se cizí obrázky nepoužívat, sama jich mám dost.
Ale mám hroznej problém s používáním gifů z filmů, protože vlastně člověk co je vytvořil si s nimi dal práci, ale ten film mu nepatřil.
Myslím, že u gifů to zrovna není třeba moc řešit, tam jde spíš o vtipnou koláž, vystřižení z filmu, jak říkáš. Autor není podstatný, pokud to sám nepovažoval za umělecké dílo, počítal s tím, že to bude veřejná věc.
Na gifech mi spíš vadí něco jiného. Zaprvé že je to hejblátko – nemám ráda pohyblivé prvky v designu, obzvlášť pokud se pořád dokola opakují. Nemám na to nervy, moje oči to prostě přitáhne a nejsem schopna se soustředit na čtení. A za další mi přijde na houby, když je jich moc. Jo, jsou útvary, kde se s gify počítá, třeba Píšu diplomku, tam nic jiného není. Ale na osobním blogu spíš vyhledávám lidi, co umí svoje zážitky a pocity popsat, ne je odfláknout gifem. Ty gify bývají trefné a umět je správně použít je taky umění, aby se u toho člověk zasmál, o to nic. Ale není to prostě můj šálek kávy, od autorského blogera očekávám spíš psací schopnosti než gifové 🙂 Když je to tu a tam, tak se z toho taky nepo. Ale nesmí to být něčí specialita, pak mě ho prostě fakt nebude bavit číst.
Poměrně mě překvapilo, že o povinném uvádění zdrojů není v pravidlech AK ani zmínka. (Ano, musela jsem si to dokonce překontrolovat, jak neuvěřitelné se mi to zdálo 🙂 )
Přijde mi to totiž jako základní slušnost. Zvláště, když je dopátrávání se zdrojů ještě jednodušší, než uvádíš v článku – I strýček Google už nabízí možnost vyhledávat pomocí obrázku (url adresy či nahraného z počítače). Takže zatímco doteď se mohli hříšníci alespoň vymlouvat na neznalost vhodných nástrojů… Kdo z nich mi bude tvrdit, že nezná Google?
Takže si myslím, že kdyby AK se tvým sedmerem (doufám, že umím počítat 🙂 ) alespoň inspiroval a trochu rozšířilo ty tři osamocené odstavečky pravidel… Pak by se mohlo začít blýskat na lepší časy.
Ale když jsem viděla reakce na tvou osobu při „Revoluci“, obávám se, že chuť k takovému kroku bude ve vedení AK bohužel scházet. :-/
Myslím, že to překvapuje víc lidí, já z toho taky měla menší šok, když jsem to pár měsíců zpátky zjistila 🙂 Člověk prostě automaticky předpokládá, že to je úplně jasná věc, a přitom pravidla spíš říkají opak. Do toho se přidají Lupařky, které se bouří proti neozdrojovaným obrázkům a jak jsou děsně proti pravidlům. A ony přitom vůbec nejsou O.o
Hlasů po změně pravidel je naštěstí víc než ten můj, takže bych to ještě neházela do žita. Spíš nevím, jestli budou holky schopné to se Standou kompromisně vyhandlovat. Ta pravidla není třeba nějak zásadně měnit, jen by tam mělo stát, že mají holky právo se na někoho otočit, pokud jim na jeho blogu něco z hlediska cizí tvorby nesedí, a když zdroj nedodá (nebo nevysvětlí, že to je fakt jeho), tak letí. A holky se zase budou muset naučit nedělat přehnané bububu, když to v podstatě proti pravidlům není. Tak jako tak by tam mělo stát to o té slušnosti a taky míře. Za tu a tamní mušku v Archivu není třeba se rozmáchávat rudou barvou, ale pokud někdo vyloženě publikuje články sestávající převážně z cizí tvorby, kde nedodává zdroje, tak to neni v pořádku.
Myslím si prostě, že je v tuhle chvíli třeba udělat ústupek na obou stranách, jak lehce doupravit pravidla, tak lehce pozměnit přístup Lupařek. Hlavně v těch pravidlech nesmí stát protichůdná vyjádření jako doteď. Nechápu, že si toho někdo dávno nevšiml.
Vždycky jsem si říkala, že bych ke článkům mohla sem tam dát nějaký gif nebo snad i cizí obrázek, kterých mám v počítači fůru. Ale nikdy se k tomu nedohrabu, protože mi to nejde přes prsty. Sama vím, jak divný to je, když se tvoje fotka rozšíří po internetu a neuvedou u ní zdroj, ačkoliv si ji vezmou z deviantartu.
Opravdu mě posledních pár dní trochu přivádí do varu slečna, která dělá návrhy oblečení a nábytku přes aplikace a pak to dává na blog, třeba tři články denně. Nějak Bonnie, nebo něco takového, nyní to opravdu nemám sílu hledat seká se mi to jako sviň.
Moc pěkný článek, se kterým souhlasím. Snad si to někdo přečte a přijde k rozumu 🙂
Jo? Tak nabonzovat Lupařkám. K tomuhle já tak kibicovat nemůžu, titulku nesleduju, takže to si musíte hlídat sami. Já po vstupu smazala taky rubriku outfitů. Jo, byla to moje tvorba, v podstatě. A jo, poměrně obsáhle jsem je i popisovala. Přesto mi to nepřipadalo jako něco, co by na tom blogu mělo bejt.
Zrovna dneska jsem si taky všimla a chtěla ji navrhnout lupařkám =D
Souhlasim s Bonnie, navrhy outfitu a interieru jsou fakt takovy trosku… nevim, kdyby to aspon nebylo 3x denne.
Nevím, co je složitého na tom pochopit, že krást se prostě nemá. Já cizí obrázky do článků zásadně nepoužívám, ale pokud bych nějaký nutně potřebovala, tak uvedu zdroj. Je to jednoduché – taky se venku neproháním v cizím kabátě a netvrdím, že je můj.
Pravidla AK jsou zmatečná a tím dochází k „informačním šumům“. Lupařky chtějí nekompromisně zdrojování a Standovi nevadí kradené (tedy neozdrojované) fotky. Poněkud na palici, že.
Pro mne je blog autorský i v případě, že bloger použije cizí fotky (ne všichni umějí fotit a ilustraci potřebují), ale musí být poctivě přiznáno, že obrázky patří někomu jinému. Snad se to časem podaří členům AK natlouct do hlavy:)
No, to je přístup 🙂 Chce to o tom víc psát v rámci AK, šířit to jako důležité téma a vyvolávat diskuse. Třeba to pak těm lidem sepne.
Nu, jsem nejspíš konzerva, protože to, že na svém blogu budu mít své věci, mi přijde úplně přirozené. Proč bych si měl vypomáhat třeba ilustračními fotkami – byť jsou ve fotobankách třeba volně k dispozici? Když už text potřebuju „ilustrovat“, použiju něco vlastního a když nic nemám, prostě – čtenáři prominou – neilustruju anebo si vyberu jiné téma článku :-). Připouštím ale, že na tomhle přístupu nemá AK žádnou zásluhu ani vinu, dělal jsem to před vstupem a budu to dělat (budu-li ovšem ještě něco dělat) i když v klubu nebudu.
Všechny palce nahoru 🙂 Já se taky snažím články zpestřovat vlastním, ale někdy prostě tu vhodnou fotku nemám a mít ji tam chci, jinak by to nebylo ono. Ale nedávalo by mi prostě smysl neodkázat na autora. Já prostě chci, aby lidi věděli, co jsem spáchala já a co ne, aby znali můj styl.
Ja se z tebe picnu… 😀 *cervena se az za usima* Dekuju… 🙂
Muhihi 😀 Neni za co 🙂
Já svůj blog beru spíš jako deníček. Když mě prostě něco napadne nebo mám nějaký zážitek na který nechci zapomenout, tak ho sepíšu. Psát nějak závratně neumím a ani nepíšu pravidelně, takže si nedělám iluze, že bych s blogem mohla být úspěšná. Když jsem kdysi začínala se svým prvním blogem, tak jsem nějaké ambice měla a jeden čas se mi celkem dařilo, jenže jsem se na to bůhví proč vykašlala. Takže teď opravdu blog beru jen jako něco, kde se můžu vypovídat a jsem ráda, když mi tam někdo zabloudí a třeba řekne svůj názor nebo poznámku.
Píšeš moc pěkně. Škoda, že ne častěji.
To, co píšeš ty, mengano a Čerf, je tak jasné, že je škoda o tom vést diskusi.
Co mně však jasné není, jsou vychvalované food blogy. Před pár měsíci byla přijata Magdalena, která ve svém medailonku zmínila, že získala/našla/objevila starou kuchařku a teď podle ní bude vařit a vždy o tom přinese zprávu, jídlo vyfotí apod. Je v tom něco autorského, anebo jde jen o reprodukci popsaného postupu?
Já nevím, jen se ptám. Nejde ani o samotnou Magdalenu, možná píše také o úplně jiných věcech, ale o takto (nebo podobně) zaměřené blogy.
Tak to nevím, Magdalenu nesleduju. Připadá mi to jako zajímavý nápad, ale musí se to umět zpracovat, aby to k něčemu bylo a nebyla to jen reprodukce, jak říkáš. Jestli je to fakt stará kuchařka, tak může být zajímavé sledovat, jaké suroviny už třeba nejsou k dostání a musí se nahradit něčím modernějším, jestli ty prehistorické recepty chutnají i dnešnímu jazyku a tak. Foto zas může být plusem v tom, že v těch starých kuchařkách fota nebyla. Osobně foodblogy nesleduju, nemám potřebu. Jedinou výjimku teď asi tvoří Em, a i jeho jídelní články spíš jen tak přeskakuju, abych moc neslintala 🙂 Obzvlášť teda pečení mi nic neříká teď, když mám nejdebilnější troubu na světě. A vaří u nás pan M., takže co já mu budu hledat recepty, ať si to hledá sám 😀
Jak nečteš! 😀 Tytytyty!
Nedá mi to nejvyjádřit se k tý Magdaleně. Mám ji rád, komentujeme si už dlouhou dobu blogy, nicméně…
Nejedná se o starou kuchařku, ale o Deník Dity P. Pro Magdalenu hraje to, že tam nepřepisuje alespoň celý recept, ale je to čistě jen report o tom, jak to jídlo „funguje“. Něco takovýho dělala ta jedna známá ženská v nějakym filmu.. nevzpomenu si… ale tak proč ne.
Druhou věcí jsou ovšem její další recepty. Buď jsem si toho dřív nevšiml a nebo o začala dělat až teď, ale Magdalena udělá to, že se jí líbí nějaký recept na cizím foodblogu, a tak si ho taky uvaří, vyfotí a repostne. Dole je pak odkaz, kde se inspirovala.
Jako… tohle je průser, když to dělá někdo už s inspirací ze zahraničních FB. Ale dělat tohle s českejma foodblogama, navíc s těma nejznámějšíma (celkově jich je asi 5?)? Jako what’s the point?
Nejvěší what the hell moment jsem ovšem měl, když otevřu její blog a tam můj vlastní recept. Dobře, bylo tam, že je to ode mě a odkaz na můj blog, ale jednak to bylo zcela bez jakýhokoli upozornění nebo dotazu „Můžu si to dát na blog?“ a druhak – jaká je pointa repostování cizích receptů? V Autorském Klubu? Tohle mě u ní fakt docela mrzí.
Hm, tak pokud je to takhle, doporučila bych ji s tímhle odůvodněním k přezkoumání Lupařkám. To asi fakt nemá moc smysl, když to člověk nedává z vlastní hlavy a ničím vlastním to ani nepřipepří.