Ze srdce vydat i co v něm není
S nadějí, že bolest tvá něco změní
Milovat, starat se, vždycky doufat
Otevřít se jen pro ně si troufat
Však jinak to neumíš, neuděláš
Než vydat se z duše, srdce, těla
Pro druhé lkát je úděl anděla
Archivní článek ze starého blogu.
Už dlouho tu nebylo nic pro Klub Snílků a dneska mám zrovna takovou snovou náladu, tak snad se bude líbit. Iluze stá sedmá 🙂
Skláním se před tvou výsostí
ty modrý zázraku z nebes
já přišel jsem k tobě s hrdostí
a tys řek’ mi:“Tak za mnou nelez!“
A naučils mě, jak se kát,
před čím prchat a kdy se smát
a mé srdce znovu začlo plát
a s hlavou plnou moudrostí
jsem teď hoden, tvoje svatosti!
.
Nestůj tu hloupě, pojď už dál
tvůj příchod jsem tak rychle nečekal
tvá pokora, vítězství nad zlým chtíčem
nechť je ti od ráje správným klíčem
ať najdeš tam, cos měl za ztracené
a pochopíš správně, co je cenné
tak nestůj tam hloupě, pojď už dál!
Procházel jsem krajinou
co za srdce mě vzala
a nešel bych už za jinou
kdyby mě tisíckrát zvala
Pod stromy hučí vodopády
a všade je plno zeleně
proudy, co padají do kaskády
pějíc píseň té květeně
A dřevěné mostky z palisandru
a z kamení, co údolí překlenou
vždy čerstvé vzpomínky na Kasandru
v mlze mé paměti zasklenou
Tu jednu jedinou, milenou
Pro Klub Snílků.
Rozkvetly máky na poli
ptáci se po nebi honí
já dal bych asi cokoli
za jednu píseň o Ní
Červené máky na poli
oceán nářků a stýskání
ve výškách křik, oko sokolí
severák mraky rozhání
Krvavé máky na poli
a do ruda zbarvené nebe
na rukách mám z práce mozoly
a v srdci jenom tebe
Pro Klub Snílků.
Pro Klub Snílků.
Na zádech jedné želvy obří
Město se zprostřed mraků noří
Plné je domů, stromů, věží
Já vím, těžko se tomu věří
V tom městě bydlí lidé různí
Někteří bohatí, druzí nuzní
Domky tam mají korouhvičky
Kolem těch létají holubičky
Poslouchej, želva ta světem kráčí
Stádečko ovcí hezky jí stačí
Ty ovečky patří těm bohatým lidem
A želva je pase s mocným klidem
Že má ta želva přetěžký úděl?
Tak jako ona bych i já rád žít uměl
Na zádech nést celý malý svět
A přesto se k oblakům naklánět
Majestát starý snad tisíc let!
Červenka malá
vletí mi do dveří,
splašená zběsile
hledá cestu ven.
V ručníku chycená,
třepe se jí peří,
zamávám „tak si leť,
a přeji krásný den!“
Usmívám se za ní, uchvácen.
.
I’d search for you
in the world of thousand doors
cannot bear to never see you more
Your eyes will glow and haunt me in the dark
chasing butterflies and falling for the mark
You linger and I can’t change your fate
you’ll shut your eyes and then your life will fade
You took too short and now you disappear
with only pics to prove your presence here
and I just wish that I could hold your hand
you’d look at me as if you understand
But you are far away,
so far away
And words don’t matter anyway…
<3
Hudba
Hudba nás přenáší
Do jiné krajiny a jiných světů
Do horských strání a lučních květů
Hudba, co racky neplaší
Struny se chvějí a já vím,
že Aljašku zase uvidím
Jen zavřu oči a jsem tam,
pod horou v tichu usínám
Sněhové závěje, liščí stopy,
daleko, daleko do Evropy
Kamení křupe pod nohama
tak živě, když vydáš se do neznáma
Po dlouhé stezce do divočiny,
kde losi si tuží kožišiny
Kde sám jsi jen s orly, a bezpočet stromů
tě vábí, zůstaň tu, nechoď domů
I jiní tu s námi zůstali,
tak zapomeň na všechna úskalí,
poslouchej v dálce píseň hromů
a nespěchej, dýchej, podvol se tomu.
Hudba
Hudba mě přenáší
do mrazivé krásy a třeskutého ticha
kde země tvrdou láskou dýchá
a kde syslové tundrou peláší
Sem napsala (stáhni zdarma):
