Cestování za hranice je jedna věc, ale co člověku při podobném životním stylu může nejvíc zamotat hlavu, je to cestování v čase.
Vy si z toho děláte srandu, ale jestli se ty podšálky ztratí!, ehm, chci říct, já to myslím, docela vážně.
Tohle všechno píšu díky Klubu Snílků a inspiraci, kterou ve mně vzbudila Dragita zveřejněním tohohle obrázku a zadáním tématu týdne „Pouto„. Tohle je totiž o světě, s nímž mám silné pouto já.
Takže, jdeme se trochu odhalit, ne? 🙂 Uf.
Občas snílkovi do života přijde určitá fantazie, určitý svět, který ho už nepustí. Už s ním zůstane, protože se v něm skutečně našel. Tam je doma, tam cítí, že patří, to je jeho vnitřní svět. Láska, kterou pro ten svět pak navenek projevuje, může vypadat povrchně, nezajímavě, nepochopitelně. Možná ani pochopitelná není. Pokud taky nejste snílek a neznáte ten pocit, jeho skutečnou hloubku.
Spousta lidí se třeba takhle našla ve světech Harryho Pottera nebo Pána Prstenů. Jak říkám, navenek se to může projevovat jako poměrně povrchní záležitost – „fanouškovství“. Ale co je za tím doopravdy? To, že ten snílek, co ho v sobě nosíte, našel svůj domov a ví, že tohle je ono. Což o to, v HP se vidím taky, ten svět miluju a v tuhle chvíli máme s panem M. konečně po všem tom snění koupené lístky do HP studií ve Watfordu, kam jsme toužili jít už velmi dlouho 🙂 Ale jsou i další světy a může jich být mnoho – buď je to tím, že jsem obecně multifokální a nevybírám si nikdy jen jeden šuplíček, nebo je to možná pro snílky normální – zkrátka jeden z mých hlavních světů je ten, který jsme si vytvořili se snílky v jedné dávno zapadlé RPG, o které se tu občas zmiňuju, takže možná je na čase se s tím trochu víc svěřit…
Nemám ráda všechny ty facebookové virály, ať už jde o všelijaké tagy, nominace a podobní debiloviny, nebo o něco vážnějšího. Ještě horší je, když přerůstají ve virály celovirtuální a jejich příznaky najdete i všude jinde, jako třeba na Youtube, Amazonu a kdovíkde ještě.
Už léta držím tak zvanou idietu, to znamená, že co se ke mně hrne médii, raději moc nesleduju. Jako cholerik a patologický alergik na nespravedlnost ve světě a pocit bezmoci vůči jakémukoli útlaku (obvykle plodícího z ega a obecného kreténismu) považuji za nezbytně nutné pro svou mentální rovnováhu i pro své okolí, abych to se čtením a sledováním toho, co se „děje ve světě“, moc nepřeháněla. Ty uvozovky jsou tam schválně, protože jak se ti všímavější z vás už patrně dovtípili (nebo tomu snad jsou aspoň na stopě), to, čím náš krmí média a hlavně podobné vlny, zdaleka nemusí odpovídat skutečnosti a většinou neodpovídá. Něco je úplně jinak, něco je jen zveličené, mnohé je zamlčeno a o některých věcech se nemluví vůbec – a to úplně stačí k tomu, abyste si díky požívání podobně filtrovaných informací vytvořili dost neúplný, zavádějící nebo zcela mylný obrázek o světě.
Milé děti, je to tady!
Dnešním příspěvkem uzavíráme 30ti denní výzvu o tom, jak si vylepšit svůj blog a podíváme se, co přinesla komu zajímavého a co s ní dál.
Kdo k ní právě přišel jako slepý k houslím a neví, o co kráčí, koncem srpna jsem tuhle výzvu objevila u jedné ze svých oblíbených blogerek, a napadlo mě, že by bylo dobré nejen vzít si mustr a podívat se, jak si stojím, ale rovnou to i okomentovat. Pro svou potřebu, abych zpětně věděla, co kde potřebovalo ještě doladit, ale i pro všechny, kdo by chtěli nahlédnout pod pokličku.
Teď když se na to zpětně dívám, jak se blížím ke konci, psát tu výzvu sama, body bych uspořádala trochu logičtěji, ale smyslem nebylo vymýšlet se s tím, pouze jet podle listu, odškrtávat a komentovat. Ostatně vymýšlení vlastních bodů se mi tak docela nevyhlo, jak se dozvíte na konci 🙂
Jste ready? Tak jdeme na to.
Čtěte také: první díl, druhý díl a třetí díl.
Bloger míní, Utimate Chopper mění. Nejdřív mě týden zlobil interenet, pak mi rovnou umřel počítač (no, umřel, já si ho trubka zabila, ale o tom až jindy), a pak přijela návštěva a to už nebyla možnost psát vůbec. A tak se mi prostě při nejlepší vůli nepodařilo zabránit výpadku a mám zpoždění. Kdo si všiml, dostává bludišťáka, kdo ne, ať kouká vrátit průkazku!
Každopádně pokud se mnou ještě jedete tuhle třicetidenní výzvu a zajímá vás, co dál se dá udělat s blogem, tady je pro vás třetí týden 😉
Možno také nejprve číst první a druhý díl nebo pokračovat na čtvrtý díl.
Je neděle, a tak tu máme druhý díl 30tidenní výzvy zaměřené na to, jak si vylepšit blog.
Možno také nejprve číst první díl nebo pokračovat na třetí díl a čtvrtý díl.
V první řadě chci pogratulovat a poděkovat všem, kdo se do ní pustili se mnou, byť třeba jen částečně – držím palce, aby to přineslo své ovoce, a pořád platí, dejte mi vědět, jak to dopadlo, co přesně jste na svém blogu vylepšili a co si od toho třeba slibujete 🙂 Zatím jsem od mnoha z vás slyšela „možná“, ale už tu máme i konkrétní odvážlivce, třeba Bels a Maglaiz se pustily minimálně do prvního bodu a zrevidovaly své profilové články. Šikulky 😉 Jen tak dál a teď se pojďme podívat, co se dá s blogem udělat v druhém týdnu.
Možná se jen nudíte a hledáte něco, čím se zabavit, možná máte trochu blogovou krizičku (ok, guilty), není, o čem psát a chce to trochu inspirace – kdo by to neznal 🙂 Tak tady máte ode mě jeden tip na takovou podle mě docela plodnou výzvu. Jestli nenajdete alespoň jeden bod, v němž byste se mohli polepšit, ať sním svůj klobouk, já jich našla dost, a to nejsem nováček. Takže směle do toho 😉
Těch bodů je hodně a komentářů k nim mám, jak je mým neblahým zvykem, ještě víc, takže to radši dávám na části. Jsem strašná, já vím.
Odkazy na druhý díl, třetí díl a čtvrtý díl.
Blogové challenge mi obvykle jdou dost na nervy, bývá to nuda na jedno brdo a málokdo je dokončuje, ale u téhle mi přišlo, že jde o něco trochu jiného. Je osobní, každý ji pro sebe pojme jinak a každý si z toho něco jiného odnese. Pokud nevíte, kudy z nudy, nebo máte silnou nutkavou potřebu něco se svým blogem udělat, ale nevíte přesně co, tak je to přesně výzva pro vás.
Našla jsem ji u jedné blogerky (pozn. 2019: blog už nefunguje) a přišlo mi to jako lákavý seznam bodů, jimiž se prokousat. Řekla jsem si, že k tomu sepíšu komentář, jednak abych se ujistila, že to dotáhnu do konce, a jednak aby z toho případně taky někdo něco měl. Ať je to i pro mě takové ujištění, že jsem žádný bod neodflákla a nad vším jsem se zamyslela do posledního drobku. Ono se to totiž nezdá, ale abych řekla pravdu, tak napoprvé jsem tím prolítla dost nepořádně a teprve až při druhém pohledu mi došlo, kolik jsem toho opomněla. Takže bacha, děcka, neflákat to 🙂 Ať to má nějaký význam.
P.S.: Co jsem odkaz na tu výzvu nasdílela na Facebooku, pár lidí se ozvalo, že se možná nechají inspirovat, takže pokud to čtete a nechali jste se, dejte vědět, jak to dopadlo a v čem vám to pomohlo 🙂
Začínám mít pocit opravdového souznění s ostatními expaty v blogosféře. Asi jsem se konečně odvážila sebe samu za expata považovat a to mi nějak otevřelo obzory a něco zapadlo na správné místo.
Sem napsala (stáhni zdarma):
