Milý výlevníčku…

Únava. Těžký týden.

Rodina nám dává zabrat. Tenhle týden mi připadalo, že šlo všechno tak nějak s kopce. HM jako by byla čím dál tím míň příjemná, a práce čím dál tím víc. Mám dělat cca 9 hodin denně, A. mi tvrdila, že oni dělali tak 8, ale já jsem tenhle týden dělala i víc a pořád nebylo hotovo. Hlavně málo odpočinku – děláš ráno, pak se jdeš nasnídat, pak děláš do oběda, po obědě jdeš venčit psy a pokračovat v práci ještě aspoň na hodinku, dvě, a pak máš přestávku 2-3 hodiny, která hrozně rychle uteče, a zase jít do baráku, vyndavat prádlo, dělat večeři, úkoly…

Navíc jsem tenhle týden měla tři babysittingy, což rozhodně není normální. Běžně mám mít tak jeden týdně. Šéfka mi taky slibovala, že jednou týdně dělá večeři ona, jenže ji zatím dělala jednou. Včera večer jsem ji naštěstí dělala jen pro Darcy a pak mě šéfka pustila. Chvála Uchu, potřebovala jsem to jako sůl, ten jeden večer volna.

Continue Reading

Milý Ježíšku…

img_0484-2Na ty moje každoroční anti-wishlisty už jste si asi zvykli. Život podle minimalistické filozofie má v podstatě jen jediný zádrhel, a tím je to, že lidé kolem vás nejsou minimalisti. Uvažují v hmotných věcech a Vánoce jsou pro ně především období dárků. Nic nedávat? To přece nejde!

A tak já neříkám, nic nedávat. Ale dávat jen to, co ten člověk opravdu chce nebo potřebuje, nebo nějakou maličkost. A ne každou blbost, která by se mu mohla líbit, a ještě to honit na hodnotu nebo na velikost, protože „tohle je přece málo, to musim koupit ještě něco“. Já už si nekupuju skoro nic, jen spotřebovatelné věci, zážitky a velmi výjimečně něco, co bych tak úplně nepotřebovala, ale líbí se mi to. Že bych se v nákupu unáhlila a pak litovala, to se mi stane tak jednou, dvakrát do roka, a paradoxně jde obvykle o věci směšně levné, u nichž takový pocit viny je prakticky nesmyslný. Moje nenakupovací výzva už dávno přestala být výzvou. Zjistila jsem, že je mi to úplně přirozené, a že už se neumím přimět vnímat to jinak. Ok, jednou za uherák toho mám dost, přece jenom jsem ženská a mám ráda nové hezké věci, ale i tak, to už musí být něco, co jsem v sobě jako přání nosila několik let, že mi konečně hráblo a koupila jsem si to.

Takže z mé strany už věcí moc nepřibývá. Pořád je ale třeba regulovat příliv zvnějšku, a tak jsem zas letos měla v plánu obnovovat článek o tom, co všechno nechci, jako jsem to dělala každý rok. Nějakým zázrakem se mi ale podařilo během roku nasbírat seznam věcí, jimž bych se vůbec nebránila. Přece jenom spotřebovatelné věci se časem nakonec vážně spotřebují, například jsem letos dodělala spoustu prádla a také celkem úctyhodný počet párů často prehistorických ponožek, které to se mnou táhly, no některé už dobrých patnáct let. Chodili jsme tenhle rok s panem M. po několika divokých túrách, a tak se mi letos poprvé stalo, že vážně nemám skoro žádné ponožky ani spodky a děravé mám i poslední dvoje slušné kalhoty 😀 Co vám mám povídat, začátkem příštího roku nejspíš trochu provětrám peněženku v Primarku a už se na to hrozně těším 🙂 Hlavně na ty ponožky 😀

No ale jsou tu i jiné věci. Tož pro inspiraci a pro těch pár nejbližších, kteří si ty moje bláznivé seznamy každoročně čtou a dávají si navíc i tu báječnou práci se jimi řídit, tady to je 🙂

Continue Reading

Co si kupujou lidi, kteří si nic nekupujou

Už druhým rokem jedu nenakupovací výzvu a řekla bych, že většinou se mi jí daří procházet, aniž by to vůbec byla výzva. Neuvěřitelně mě to baví, mimochodem.

Ovšem z hlediska blogu je to trochu nuda – docela mě baví číst různé recenze na produkty a když jsem se poprvé pustila do recenzování Lushe, zjistila jsem, že mě to baví i psát. Ke konci pobytu na Aljašce se mi ta výzva nějak nabourala a od té doby mi přece jen přibylo pár věcí, o nichž by se dalo něco tak nějak recenzně říct, a mě napadlo, že bych to hlavně měla udělat i proto, abych sama sebe nešálila představou, že se mi to pořád daří dodržovat, protože momentálně to pravda tak úplně není 😀

Samozřejmě nepočítám věci jako jídlo či základní kosmetiku/drogerii, přičemž za základ považuju i obyčejné barvy na vlasy. Spíš se chci zmínit o věcech, které jsou tak nějak navíc oproti normálu a proč jsem si je koupila, nebo kde jsem se s nákupem sekla.

Continue Reading

Konečně Bazárek!

Už několik let sním o tom, že se mi zase poštěstí zajít na nějakou výměnnou akci s oblečením a že se toho zase jednou zbavím v trochu větším množství. Bohužel mi to moc nejde dohromady s cestováním, protože když už se ke mně něco dostane, tak jsem většinou v zahraničí. But not today! 🙂 Letos to snad konečně zmáknu a pokud mi do toho něco nevleze, určitě mě najdete třináctého na Prague Swap/Bazárku na Václaváku. Kdo by měl zájem se tam potkat (nebo předtím, potom, whatever), ozvěte se. Pořád ostatně čekám, co bude s tím nějakým blogerským srazem…

Continue Reading

LUSH a já: Moje druhá recenze

Vítejte u druhého vydání! Když jsem před dvěma lety (!) napsala svou první recenzi na výrobky od Lushe, doufala jsem, že bude mít pokračování. Lush mi učaroval, takže jsem měla v plánu postupně prozkoumat co nejvíc jeho produktů, abych ho skutečně mohla považovat za součást svého „repertoáru“ a ne pouze za zbožné přání. Že to trvalo tak dlouho, bylo mimojiné způsobeno tím, že mi ty šampuky vždycky vydrží zatraceně dlouho a já toho chtěla mít nasbíráno víc, než budu znovu vydávat. Nakonec se ale podařilo!

Jsem jsem si coby trubka většinu věcí jednoduše zapomněla vyfotit před použitím (to je tak, když se do toho moc hrnete), za což bych si nafackovala, ale co se dá dělat. Příště se polepším.

Lu

Continue Reading

Žiju se 100 věcmi! Konečně :)

Když jsem před několika lety začala hltat všechny možné blogery minimalisty a jejich seznamy majetku, čítající třeba i pod 100 věcí, neuměla jsem si moc představit, že bych se k takovému číslu mohla taky dopracovat. Ani jsem si nebyla moc jistá, jestli bych vůbec chtěla.

Přece jenom já až takový minimalista v praxi nejsem. Sice mám ráda čistotu a pořádek, debordelizace je tak trochu má oblíbená zábava a meditace a mít příliš mnoho krámů mě vyčerpává, ale zároveň mám svoje věci většinou ráda a ne všeho se chci zbavit. Ne nutně.

Třeba takové knihy – jen to fikne, knihami se to nasčítá, i když jich nemám až tolik, a přitom dobře vím, že mnohé z nich si budu chtít číst znovu a znovu, a to v papírové podobě a bez ochoty chodit kvůli tomu do knihovny. Chci je mít po ruce a chci mít svou vlastní knihovničku. #potterhead, hehe

Nebo oblečení. Jistě, redukuji ho už několik let, ale v zásadě mám ráda rozmanitost a poměrně velkou možnost výběru, takže se nehodlám přehnaně omezovat.

Nicméně vždycky jsem si ty seznamy ráda četla a tak trochu snila o tom, že bych si takový taky mohla napsat. Takže si teď mnu ručičky z toho, že se mi naskytla příležitost.

Continue Reading

Fénix doporučuje čtivo: 25+ super článků o zdraví, kráse, veganství a přírodních tipech na péči o tělo i ducha

phoinloveKdyž jsem v dubnu 2014 dávala dohromady svou Ultimátní sbírku vynikajících odkazů na témata jako minimalismus, meditace, debordelizace a další, bylo mi jasné, že epických článků je na internetu mnohem víc a seznam bude třeba updatovat. Super články si do záložek přidávám prakticky denně, takže o čtivo nikdy nebude nouze a obrovská spousta těch článků je naprosto věčná.

Jenže už teď je ten původní článek kilometrový, takže to nebudeme lámat přes koleno a radši si dáme druhou část pěkně zvlášť. Abych řekla pravdu, má složka záložek, které se týkají blogování a výdělku online, je sama o sobě tak nacpaná, že si to nejspíš vyžádá článek samostatný, totiž až budu připravena se o všechnu tu těžce sesbíranou smetanu podělit 🙂 Možná když hezky poprosíte…

Česky nadepsané články jsou samozřejmě v češtině, anglicky nadepsané v angličtině, snad jen s jednou výjimkou. Ale vy to každopádně zvládnete 😉

Continue Reading

Perfektnost

Dost lidí mě má asi za děsnou megeru. Furt všechno (na jejich poměry absurdně) řeším (hlavně všechny chyby druhých nebo chyby systému), komentuju, stěžuju si a snažím se vymyslet, jak by to šlo jinak a líp. Kdekdo si klepe na čelo, proč si tím vůbec kazím den nebo proč se na to nevykašlu.

Když ono to nejde. Já prostě vím, že by to šlo i jinak, a to vědomí vám změní život jednou provždy, hlavně pokud jste aspoň trochu romantická duše a umíte snít.

Já mám spoustu snů a spoustu vizí, jak by mohl vypadat můj perfektní život, můj perfektní moment štěstí, jak bych mohla vypadat perfektní já. A vždycky jednou za čas se mi některá ta vize, ten sen, splní, a já dojdu klidu, který bych si přála zažívat pořád. V tu chvíli si o to víc uvědomím věci, co mi v tom normálně brání, a dojdu k tomu, že těch věcí není zase tak moc, ale že jsem v nich prostě zakořeněná a že v nich přitom neumím chodit.

Continue Reading