Červen v jednom kole

Začátkem měsíce jsem se trochu bála, že se propadám do spirály prokrastinace a nic(důležitého)nedělání, a že jestli se z toho vůbec nějak vytrhnu. No, teď už vím, že to byly obavy zcela zbytečné. Během chvilky se na mě nahrnulo tolik akcí a tolik věcí k dělání, že nevím, kde mi hlava stojí, jedu, jen se držím úchytek a snažím se, aby to se mnou tak neházelo.

13. jsem byla na Bazárku a zbavila se docela příjemné várky oblečení. Mám teď opět trochu zmatek na Vintedu, jelikož mi asi unikla dvě trička, která jsem tam nejspíš taky odnesla (nebo někdy někam) a zapomněla jsem je smazat. Samozřejmě že hned na potvoru se o ně někdo zajímal. Tyhle situace nemám ráda.

Ještě horší ovšem je, že dotyčná si vyžádala informace hned k pěti předmětům, včetně Conversek, které jsem tam hodila čerstvě nedávno za podle mě slušnou cenu 1200,-, jenže jsem si neuvědomila možné důsledky toho, že mám nastavenou slevu za nákup více předmětů a při pěti předmětech je to 50%. Tzn. že za pět věcí včetně těch Conversek to slečně spočítalo cenu nějakých 650,-, což je prostě absurdní nesmysl, za takovou cenu nedám ani ty boty, natožpak ještě další věci k nim 😀 Slečně jsem situaci vysvětlila, nabídla jí, že pokud koupí boty v jejich zadané ceně, tak jí ten zbytek dám zadarmo, ale víc že s tím nezmůžu. Nejsem ochotná dávat slevu na něco, co jsem tam dala právě teď, co je jedním z nejlepších kusů, co jsem tam kdy prodávala, a co je téměř nesehnatelné a o to ještě cennější. No, zatím se nerozhodla, tak uvidíme, jak to dopadne. Ale jak říkám, tyhle situace nesnáším. Bylo by fajn, kdyby bylo možné určité předměty z té slevové nabídky vyjmout, aby se u nich ta sleva nepočítala. Samozřejmě když prodávám hadry po třiceti korunách, tak je mi to jedno, ale u takovýchhle pálek na tom už dost záleží 😀

Krátce po Bazárku jsme s panem M. vyrazili do Poličky. Jeho kamarádi tam pořádali akci nazvanou Jamující Chaiovna, což v praxi znamenalo, že jsme v parku vedle hradeb postavili velký vojenský stan (a ještě jednu menší pergolu), do něj nanosili různé koberce, polštářky, nízké stolečky z bedýnek, zapojila se elektřina, vyrobil „barkoutek“, zkrátka udělalo se to během prvního dne hezky útulné a navečer jsme trochu jamovali a pak šli celkem brzo spát. Druhého dne se začalo trousit pár lidí, ale přes den to pořád bylo celkem komorní. Až večer se akce rozjela, přišla spousta lidí a byl parádní několikahodinový jam. Někdo tam natáčel, tak jsem napnutá jak kšandy, co z toho vyleze a kdy to bude 🙂 V sobotu jsme už tak nějak plánovali odjet, ale nakonec jsme si řekli, že tomu dáme ještě jeden večer šanci, půjdeme ale dřív spát (do přilehlé klubovny, neb ve stanu bychom se fakt nevyspali) a domů vyrazíme po páté ranní. No, nakonec to ten večer až tak skvělé nebylo, alespoň já si to vůbec neužila, byla tam nějaká slečna s houslemi, jejíž styl mi prostě ne a ne sednout, nebyla ten správný tahoun na sólistu a celé to bylo tím pádem rozhašené a divné. Přesto jsme moc brzo spát nešli, poleželi jsme si tedy možná nějaké tři, čtyři hodiny, ale kupodivu jsem pak nebyla až tak mrtvá jak jsem čekala. Pobalili jsme se, šli se rozloučit do stanu, kde část osazenstva pořád ještě jela a nespala (pokud vím, tak vrchní čajovník Václav snad nespal po celou dobu čajovny, tzn. minimálně tři noci. Respekt :D), a pak jsme vyrazili na vlak, kde nám cesta utekla ve dvou s dvěma přestupy rychleji než mně samotné předtím s jedním, a navíc RegioJet, kafíčko a dortík… 🙂

Celkově to byla super akce, která určitě měla svoje mouchy, ale pokud jsem to správně pochopila, šlo asi o první ročník, takže se to dá naprosto pochopit a kromě nich to bylo fakt boží. Dokonalá woodstockově uvolněná nálada, nespěchání, neřešení času, pohoda, povídání, jamování, kreativní okénka, kdy se něco tvořilo, všichni pomáhali, někdo vařil, byla i masala a skvělá medovinka, nechali jsme tam asi dost peněz, ale taky jsme leccos dostali zadarmo či se slevou coby účastníci/umělci, a pak ta akce samotná musela stát taky jmění, takže jsme utráceli rádi.

No a pak jsme dojeli domů, mně začalo škrábat v krku a přišly obavy, co bude dál, jelikož nade mnou visel další obrovský plán, na který se neskutečně těším – Junktown. Naštěstí krk se nerozjel, zaplašilo ho pár strepsilsek a trocha vína, a během začátku týdne jsme s panem M., který se mnou přijel z Poličky, stihli pár důležitých věcí jako třeba koupit mu (potenciálně nám) nový stan, zajít si do Ikey (to kafe je už fakt bída) a taky čapnout tátu a vzít ho do zoo, kde byl naposledy před nějakými dvaceti-něco lety a dost se na to těšil 🙂 Já tam taky už dlouho nebyla, takže tohle považuji za nesmírný úspěch a jsem ráda, že se nám to podařilo skloubit. Jen škoda, že je to tak náročná akce, jen než jsme prošli spodek, byli jsme uřícení, ušlapaní a unavení, a to přitom není ani půlka. Táta nám musel odejít trochu dřív, ale naštěstí jsme s ním stihli skoro všechno, a ten zbytek, co jsme si pak ještě dochodili sami, už nebyl hlavní, bez toho by se dalo žít.

Nevím, jestli je to tím, že je ta zoo o tolik větší a komplikovanější, ale fakt to není sranda, my jsme začínali snad kolem desáté nebo jedenácté a odcházeli jsme asi v pět, a to jsme se ničím významně nezdržovali, jen jednou jsme si sedli u jídla a viděli jedinou show s lachtany. Kdyby se člověk snažil vidět toho víc a třeba i víc odpočívat, tak tam stráví celou otvíračku a ošoupe si nohy až ke kolenům. Na tomto místě bych ráda podotkla, že naprosto nechápu, proč zoo z plánku odstranila info o tom, kdy se koná které krmení a show čeho. Nebylo to ani na plánech rozmístěných po zoo, a internet jsme taky nechytili. Dozvědět se to můžete tedy jedině tak, že procházíte od rána zahradou a píšete si, co je kde v kolik, nebo že se zeptáte u pokladny (snad by vám to tam řekli), nebo že si to zjistíte už doma na netu. To bylo za mě obrovské mínus. A taky si myslím, že ceny v restaurantech by mohly být o kapku nižší na to, jaké je vstupné a kam se vyšplhal lístek za lanovku (už 25 korun za jízdu). My jsme měli to štěstí, že byla část zahrady zavřená, a tudíž je momentálně lanovka zdarma. Díky tomu jsme se svezli třikrát, jinak bych si to ale odpustila a radši šlapala, to je fakt za těch pár minut visení nad propastí dost pálka.

Bohužel, jsem ještě pořád v jednom kole, a tak teď není čas na fotky ani detailní vyprávění, jak jsem původně plánovala 🙂 Snad to doženu během pár týdnů, až se mi to zase uvolní a strávím nějaký čas na chatě. Ale zase kdoví, jestli to ještě v tý hlavě budu mít, teda hlavně ty detaily…

Ale teď už… <dramatické bubny> JUNKTOWN!!! 🙂 Tož po něm snad bude report regulérní. Držte mi palce, ať mě to vedro nezabije. Myslím, že realističtější počasí jsme si pro to nemohli přát a že tam všichni v tý pustině umřeme 😀 Hehe, aspoň bude na co vzpomínat.

Užívejte si léto.