Cesta domů: Londýn

Milé děti, začínám to na sobě cítit. Ale bude zas líp.

V Exeteru jsme nakonec v Burger Kingu nevydrželi ani do devíti, nelíbilo se nám tam, a tak jsme se přesunuli do McDonald’s, kde to měli vymyšlenější s internetem a otvíračka byla do půlnoci. Tak jsme se rozhodli, že se vykoupíme pár kafi, která nám stejně bodnou v udržování se vzhůru, a zůstaneme na netu tam. No, kafe stálo za prd, jedno bylo přeslazené a druhé nesladké, a i při zabíjení času koukáním na seriál byla docela krize se udržet vzhůru, zvlášť když nám už od osmi připadalo, jako by byly nejmíň čtyři ráno. A ke všemu máte nervy, že na vás někdo přijde, co mu tam stahujete videa, žejo 😀

Po půlnoci jsme se přesunuli na autobusové nádraží, kde jsme celkem v klidu a s trochou Hobita přečkali další dvě a kus hodiny, než nám, opět se zpožděním, dorazil další Megabus. Zmetek byl dvoupatrový, hrozně narvaný a silně to v něm smrdělo zpocenými lidmi. I tak jsme si tam ale dokázali zabrat každý vlastní dvousedačku, což bylo jediné štěstí, protože jinak bych to asi nedala. Takhle se mi podařilo lehnout a usnout, a i když jsem se hodněkrát vzbudila přeleženými boky, nastupujícími cestujícími nebo potřebou jít na to nechutně nehezké a nesplachující wc, víceméně se dá asi říct, že většinu času jsem prospala. A to je u mě hodně co říct.

Přesto jsme ráno v Londýně chytli trochu krizi a vymotat se z Coach Station do metra nebylo úplně nejjednodušší. Šílené davy, šílené horko, a k tomu hlad.

Nepodařilo se mi najít okénko s člověkem, kterému bych mohla vysvětlit, proč vůbec nechápu, co si mám vlastně koupit za kartu, ale u samoobslužných automatů stála milá nápomocná paní, která mi to vysvětlila velice jednoduše, a tak jsme ji prostě vzali za slovo a pořídili si každý po jedné Oyster kartě. Zdá se, že pokud nehodláte zůstávat na dýl než třeba pět dní, Oyster se vyplatí spíš než cokoli jiného (leda snad kromě těch všelijakých London pasů a 2 in 1 věciček, pokud chcete obrážet nejznámější památky), hlavně pokud plánujete jezdit hodně veřejnou dopravou, což je bohužel podle mě v Londýně nutnost. A že jsme tomu dneska dali na frak.

Nejprve jsme tedy jeli najít ubytovnu. Do poslední chvíle jsme moc nevěděli, co čekat, a jestli nás nebude čekat nějaká nepříjemná zpráva, jako že nám třeba týpek zrušil rezervaci (pár podobných hodnocení bohužel má), ale naštěstí bylo všechno tak, jak řekl, jen tedy o poznání špinavější, než jsme čekali. Možná jim tu chodí každý den uklízet cleaner, ale nevím, co tu tedy dělá. Vypadá to, že kromě stlaní postelí a trochy poklizení v kuchyni asi nic moc. Ale co, nejsme až tak vybíraví a hlavní je, že se má člověk kde najíst, vytento a vyspat, žejo 😀 A pak, ta lokace je vážně k nezaplacení. 55 liber za dva lidi na dvě noci je v Londýně, zvlášť v centru, prakticky zadarmo.

Z Londýna a jsme si jinak dnes dali především Camden Town, který byl celkem zklamáním. Většina je ho teď zavřená a co zbylo, to není nic nového a hodně se to opakuje. Nejzajímavější byly asi Stables, ale i tam bylo poloprázdno a člověk měl pocit, jako by přišel mimo sezónu nebo co. Ke všemu jsem měla na CT jediný velký plán, a sice sehnat si steampunkové brýle. A představte si, že je měli jen asi na čtyřech místech, a to zásadně ty jedny stejné hnusné, co mi je pořád cpe Amazon i EBay. Nemůžu to pochopit, to na ně má někdo nějaký patent, který prodal všem ostatním prodejcům, a nic jiného nabízet nesmí? O.o Prostě totálně žádný výběr, a kde jinde by tohle zboží člověk měl kupovat, než na Camdenu? Asi mi nezbude než se obrátit na Etsy.

A tak jsme si zautráceli alespoň na jídle – stánků s tímto druhem zboží je tam naštěstí víc než dost, a abych řekla pravdu, když na mě už asi dvanáctý člověk hulákal od stánku, ať si u nich něco dám, padla na mě z toho všeho silná únava a vztek. Zahnala to až výtečná, na dřevě pečená a poctivá pizza s gorgonzolou a rukolou a následná úžasnost, o kterou se musím podělit jako o skvělý tip 🙂 Jedná se o Dutch pancakes, tedy „holandské palačinky“, a ve skutečnosti jde o takové malé waflím nebo lívancům chuťově podobné kulaté bochánky, které vám jsou během chvilky upečeny na takovém obřím waflovači, následně posypány moučkovým cukrem a polity vybranou polevou. My si dali 15 kousků na talířek, k tomu roztavenou Nutellu a jahody a musím říct, že to bylo totální nebe na talíři! 🙂 Takže nezapomenout, až budete na Camdenu. Stálo to 5 liber, což je sranda a stojí to za to. Foto k případnému slintání bude později, momentálně jedu na „úsporný řežim“, tudíž mám k dispozici jen svoje výcvaky, ale časem přidám i to lepší od pana M. 🙂

Ochutnali jsme tedy i různé jiné věci, co nám je prodejci nabízeli na košt, třeba tortillu (flatbread) s mozzarellou a vynikajícím pestem (taky doporučuju), ale ten dezert byl prostě nejlepší.

Mají tam takové krásné kropenaté ptáčky, co se lesknou všemi barvami a zpívají jako o život. Nevím, co to je, ale jsou nádherní. Kdy jsem se tak zbláznila do ptactva?

Po jídle jsme se vydali navštívit další naše oblíbené destinace, jako Covent Garden, Oxford Street, Trafalgar, King’s Cross, Picadilly a další. Všude bylo hafo lidu, všude jsme se byli nuceni tlačit v metru s milionem lidí a přecházet z vedra do větrna a zpátky, takže teď po všem máme oba nejen odřené nohy, ale taky lehce načatou imunitu. Takže chystám šumáky a snad bude zítra dobře. Každopádně to nebylo jen o tom náročnu, bylo nám i hodně fajn, viděli jsme zábavné show, buskery, kouzelníky, potkali spoustu zajímavých a super lidí, a jsme rozhodně velice rádi, že tu jsme 😉

Zastávku jsme si udělali samozřejmě i ve Starbucksu na to zvýhodněné kafe (v Exeteru už měli zavřeno, když se tam pan M. vydal, na internetu měli špatně uvedenou otvírací dobu, to zbožňuju), konkrétně na pobočce, kde už jsme byli několikrát, a nevím, co nás tam nakonec vždycky přivede. Mají tam strašně nešikovně řešené záchody a vždycky jsou tam šílené fronty, jeden ze dvou wc nefunguje a ten funkční je v příšerném stavu, protože lidi jsou dobytci a žádný uklízeč nemá při té vytíženosti šanci. Ta pobočka je zjevně naprosto nedostačující zájmu, ale co už. Příště holt budeme muset zkusit najít nějakou lepší. Mimochodem, zdá se, že jméno pana M. ještě pořád dělá některým lidem v Anglii velký problém. Takhle se fakt nejmenuje. A ani to tak nezní 😀 Zasvěcení vědí a nepochopí.

Na Oxford St. jsme se moc nezdrželi, jen našli pobočku Apple storu, chvilku jsem si tam pohrála s novým iPadem (inspirace na nové hrátky s designem je na světě! :)) a to bylo tak všechno. Na Primark nebyla energie, snad tedy v pátek. A snad bude víc sil na vnímání nějaké té vánoční atmosféry. Tady jsou sice všude stromky a světýlka, ale nevím, prostě mě to zatím nechytlo. Jako by mi to přišlo normální. A nemám prostě čas na to myslet.

Dneska už tedy dáme jen večeři a zalomíme to (po 9 měsících jsem se koupala ve vaně! :)), a zítra nás čekají další kopce srandy. Jaké, to si můžete přečíst v našem itineráři. A pokud už jste někdy byli v Londýně, co na něm máte nejradši? Která místa byste podruhé nevynechali? 🙂