Den v životě cottage cleanera

Napadlo mě, že asi ne každý má představu o tom, co to vlastně obnáší, být cottage cleanerem na Trescu, a že by to někoho mohlo zajímat. No jestli ne, tak to prostě nečtěte.

Dokud jsme dělali normální chaty jako ostatní, měli jsme to jinak – dělalo se od 8:30 do 9:30, to měl každý svoje ranní povinnosti a my uklízeli naši ubytovnu. Božská „práce“. Část z toho padala na uklízení koupelen, záchodů a chodeb po těch prasatech z vedlejších částí (angličani jsou prostě prasata, to se nedá jinak říct), ale většinou jsme jen uklidili vlastní kuchyň a koupelnu, vynesli odpadky, přeluxli… kdekdo měl vítr z toho, jak to tu máme krásné a jak jsme dobří, a my přitom stíhali ještě prosedět hafo času u pc nebo snídaně – a nebo zaspat 🙂 Jo, to byly časy.

A pak se dělají chaty, jedna ráno od 9:30 do 12:30, druhá od 13:30 po obědě do 16:30. Na další půlhodinu do pěti se pak jelo na večerní povinnosti do Depa, tam dělal každý něco. No ale teď to máme docela jiné a hlavně se skoro s nikým už nepotkáme, leda tak se supervizorem.

6:50, 6:55 a 7:00 – budíčky. Já vstávám na druhý až třetí, pana M. většinou tahám z postele až kolem čtvrt.

7:00 – 7:30 – chystám smoothiečka k snídani. Mixuju banány s gojou, chia semínky, kokosem, vločkami, marmeládou, kakaovými boby a kdesi čímsi ještě a snažím se u toho nadělat co nejmíň rámusu, abych nebudila sousedku. Naštěstí jí ten mixér nevadí, je zlatá, ale stejně z toho mám vždycky výčitky a aspoň ho přikrývám utěrkou 😀 Když je namixováno, jdu s tím budit pana M., sednu si vedle něj na postel a snídám, než se probudí a přidá se ke mně. Stihnu se pak ještě „zlidštit“ před zrcadlem, odskočit si a umýt nádobku od mixéru, než si pan M. konečně navleče kalhoty a vykydá se z pokoje 😀 Pak jdeme společně do práce, pokud mu to tedy netrvá moc dlouho. Někdy ztratím nervy a jdu radši napřed.

7:32-8:15 – asi tak za dvě minuty na kole dorazíme do skladu s názvem Maid’s Store, tam odložíme bágly a popadneme speciální bazénové osušky s modrými pruhy, lahve s jarovou vodou, hadry a „loušny“ (= lotiony, lahve se šamponem, sprchovým gelem atd. na doplnění pro hosty). Jdeme do bazénu, kde doplníme loušny (:D), osušky a toaletní papír, oleštíme ve sprše všechno kovové a trochu dveře, otřeme záchod a umyvadlo, oprášíme, urovnáme a naleštíme, co se všechno dá, spočítáme použité osušky a nacpeme je do speciálních látkových pytlů na šňůrku a pak myjeme okna zevnitř – tomu se nedá vyhnout, denně jsou na nich proužky zkondenzované chlorové vody a vypadá to děsně. Pan M. oprašuje posilovnu a kontroluje, že je tam dost kelímků na vodu. Od osmi chodí do bazénu hosté, takže je třeba ho včas otevřít, rozsvítit světla a pustit hudbu, která jede pořád dokola ta samá (asi čtyři alba) a nám už z toho hrabe. Ve čtvrtek se bazén otevírá později kvůli údržbě – vrchní správce tam přes noc dává jakousi mašinu, co jezdí po dně – a tak jsme si ten den stanovili i my jako speciální a během něj navíc vydrbeme sprchy savem, luxujeme, občas vytíráme, a myjeme okna zvenčí, pokud není příliš slunečno. Při slunečném počasí to prostě nejde, kdybyste se na hlavu stavěli, bude to tak akorát vypadat jako by to někdo potřel máslem. Nepochopíš, ale co naděláš. Luxovat by se asi oficiálně mělo denně, ale vážně to není zapotřebí.

8:15 – 9:00 – jsme v Maid’s Store. Vždycky se tam najde něco na práci, ať už uklízení, přerovnávání, ukládání zásob, co nám dovezli z hlavního Depa, psaní seznamu věcí, které potřebujeme dovézt dnes, doplňování uklízecího vozíku, doplňování lotionů, skládání pytlů na odpadky, odnášení odpadků, mletí kávy pro hosty, mytí nádobí, připravování balíků s ložním prádlem nebo jejich rozvážení k unitám. Většinou se tam najde čas i na čaj, svačinku a – jak jinak – zakázané krmení ptactva 😉

Kočky aby tu pohledal, ale všelijakých ptáčků si tu rozhodně užijeme. Naši nejoblíbenější jsou červenka Robík (aka Bobík nebo Robin), co má jednu nožičku paťatou, a dvě „bejbiny„, totiž orebice (anglicky partridge), co srandovně běhají. Bejbiny vyvedly cca před měsícem asi osm nebo deset minibejbin, bohužel od té doby jsme je viděli jen s jedním mrňousem, tak si děláme starosti, jestli jim ten zbytek neodnesli racci. No, nenaděláš nic.

9:00 – 10:30 – jdeme na incleany. To jsou úklidy v unitách, kde zrovna pobývají hosti. Zahrnuje to ustlání nebo převlečení postele, úklid koupelny spíš jen tak po površích (a naleštění čehokoli, co se má lesknout, jako kohoutky, umyvadla nebo dveře od sprchy), v kuchyni doplnění sušenek, kafí, čajů, sklizení a zlikvidování špinavého nádobí (ave bělidlo a myčka), opět naleštění všeho, co se dá leštit, jako třeba toaster, chlebník nebo plechový koš, lehké oprášení, načechrání gauče, většinou přeluxnutí drobků a dalších pár detailů. Obvykle jeden inclean zabere maximálně půl hodiny, leda by šlo o výměnu postelí, to pak trvá i dýl. Ale někdy to taky máme za patnáct minut hotové.

10:30 – 12:30 – je hlavní doba na dělání cleanů, tedy úklidů unit, odkud už hosté odjeli a noví přijíždějí. Noví hosté jsou bohužel na ostrově často už od rána, tedy v době, kdy ještě ti předchozí sídlí v unitách, takže holt musejí čekat a pro nás to znamená, že se musíme snažit udělat tu unitu, jejíž noví majitelé přijeli první, co nejdřív, aby nikdo moc dlouho nečekal. Oficiální check-in sice mají všichni ve tři odpoledne, ale holt tady se na to hraje jen tehdy, kdy to jinak nejde. Pokud to můžete stihnout dřív, tak máte. Z toho důvodu jsme taky šťastní jako blechy, když máme těch cleanů na jeden den moc a někdo už odněkud odjel před desátou. Začít dřív než v 10:30 nám často zachrání zadek.

12:30 – 13:30 – polední pauza. Bydlíme blizoučko, což je nádhera. Až budeme bydlet na hradě, budeme to všechno muset řešit docela jinak, ale zatím si užíváme, že si nemusíme ukrajovat z přestávky cestováním. Ta pauza se někdy posune, protože třeba jsme ještě v půl v unitě, kterou bychom rádi dodělali a chybí nám už jen třeba další čtvrt hodinka práce. Dává nám větší smysl tu jednu unitu dokončit vcelku a jít na oběd později, aby už hosté do ní mohli jít a nemuseli čekat, až se najíme. Až takoví jsme dobráci.

13:30 – 16:30 – pokračuje se v cleanech. Všechno, kam má někdo přijet, musí být hotovo do tří hodin – jednou, když jsme začínali, jsme to nezvládli, protože jsme to vlastně nevěděli, a byl z toho docela průšvih. Po dodělání cleanů se vracíme zpátky k incleanům, pokud ještě nějaké zbývají. Když ne, tak se jede buď pomoct někomu jinému (což nás fakt nebaví, když je to na druhé straně ostrova a třeba jen na půl hodiny), nebo si najdeme práci v MS. Poklízíme po sobě, počítáme a zapisujeme prádlo, co se ten den vyměnilo, připravujeme si balíky na druhý den, doplňujeme vozík.

16:30 – 17:00 –  pořád Maid’s Store, dojídání ranních nestihlých svačin atd. Někdy se tam, hlavně pokud jsme jeli někomu pomáhat, vracíme až v těch půl, takže máme na celý úklid a přípravu na druhý den jen tu půl hodinu. Ale děláme to tak, že pan M. jde do bazénu podruhé doplňovat a odnášet osušky a já mezitím spáchám přípravy.

17:00 – 23:00 – relax, život, odpočinek 🙂 Někdy jedeme po práci nakoupit do krámu u Depa. Někdy jezdí pan M. do své extra práce. Někdy jdeme plavat do bazénu/saunovat se, někdy prozevlíme celý večer u počítačů, ať už u filmu či seriálu nebo každý u něčeho svého. Někdy si jde pan M. zalétat s Fafíkem, někdy se jdeme oba projít a třeba podívat na západ Slunce. Od desíti do cca jedenácti obvykle nutím pana M. zhasnout a přestat čumět do počítače, argumentuju, že zase ráno nebude chít vstávat a že zejtra je taky den, nicméně téměř vždycky selžu, až mě to vysílí natolik, že rozmrzele usnu. Dávno tomu, co jsme chodívali ven mezi lidi, to se teď stane tak jednou do měsíce, protože už nějak není příležitost si cokoli s kýmkoli domlouvat, když se nevidíme. Facebook v tomto ohledu celkem selhává, nikdo na něm moc aktivní není a co se nedomluví v Depu, to se nedomluví vůbec. Nám to ale nijak zvlášť nevadí, my si celkem vystačíme 🙂 Samozřejmě do toho období spadá taky večeře, případná sprcha (ačkoli co jsme začali chodit do bazénu, tu naši sprchu používáme dost zřídkadky) a někdy i trocha vinného střiku, ale věci se holt mají tak, že práce je hodně, nervů se stíháním a rozvrháváním času a vynaložené energie si taky užijeme, takže když je padla, tak je prostě padla a člověk ví, že si nemůže až tak vyhazovat z kopýtka a až tolik vyvádět. Protože makat šest dní v týdnu je prostě záhul, a dokonce i když dostanete třeba ještě nějaké to středeční odpoledne volné navíc, tím, že to nikdy nejsou dva volné dny za sebou, si prostě nikdy pořádně neodpočinete. Furt jedete.

A i proto se o sebe musíme tak starat, co se jídla, zdraví, fyzičky a vůbec dušení pohody týče. A až přijedu domů, tak zbodnu španěláků a buřtguláše, že mi z toho bude zle ještě týden, a spát budu aspoň měsíc v kuse 😀 Nemůžu se dočkat.