Dorset v jednom dni: Zastávka druhá – Bridport, West Bay a něco pro Whoviany!

← První zastávka: Lyme Regis

Naši druhou zastávku zvolila pro změnu Maude, která má k Bridportu vztah zejména díky svému celkem nedávnému detektivně-seriálovému objevu jménem Broadchurch. Krom toho, že jsme obě britofilky se slabostí pro úžasné britské lokace a Davida Tennanta (ačkoli abych nepomlouvala, moje slabost bude asi větší a lehce pubertálnějšího typu :D), Maudě je ještě k tomu na detektivky, takže se není čemu divit, že ji seriál chytil a že měla zájem si tamní okolí proklepnout, když je ta šance. Nám pak stačilo pár pohledů na tamější útesy, ne nepodobné našim oblíbeným, ačkoli už trochu okoukaným Seven Sisters, a byli jsme zajedno.

Abych řekla pravdu, Bridport jako takový jsme si až tak neprohlédli, takže nemohu vychvalovat jeho vybavenost krámky a podobnými věcmi, zato jsme ale propadli úchvatnému pobřeží, jejž jsme trochu chybně označovali za West Bay, ačkoli jak jsem si pak přečetla, West Bay je ve skutečnosti zátoka, na níž leží Bridport. Ovšem whatever, hlavně že tam bylo krásně 😀 A opět, tenhle dlouhatánský kus pláže je součástí pobřeží Jurského a zdejší zlatavé útesy platí za známou turistickou destinaci a tedy i oblíbené pozadí mnoha turistických fotek. Což jsme si s Mauděcím luxusním foťákem taky nemohli nechat uniknout 😉

Pláž byla napůl kamenitá a napůl písčitá, takže jen co jsme překlopýtali od domků k okraji, zuli jsme boty a jali se obrušovat chodidla jemným pískem a oplachovat při chůzi v oceánu (který nebyl nijak vařící a já bych se už měla naučit, že se svým sklonem k angínám bych takové hovadiny dělat neměla. Ale někdy vám to holt za to stojí a čím lepším už tu angínu chytit než brouzdáním se v moři? :D)

Ke vzdálenějšímu útesu (na horní fotce ten diblík vzadu) se to nezdálo být daleko, ale kupodivu jsme na té pláži nakonec strávili víc než tři hodiny, ať iž pomalou chůzí, focením, prcháním před vlnami, svačením, tlacháním, hrabáním se v šutrech či ověřováním si skokanských dovedností pana M., které za moc nestály – chtěl hopnout přes ústí říčky River Bride, vlévající se na tom místě do oceánu, nějak to ale neodhadl a skončil s mokrýma nohama 😀 Inu, shit happens. Mě taky překvapila divoká vlna a div že mi nezmáčela foťák v kapse.

Ztratit se v čase na pláži jde samo. Celou dobu jsme museli mluvit o tom, jak by bylo úžasné poblíž bydlet a denně si tu procházku dopřát, se psem nebo jen tak, běhat nebo jen chodit, já bych tam mohla chodit meditovat a mezi těmi dvěma útesy také leží osada prázdninových podlouhlých chatek, které se dají nejen pronajmout, ale nejspíš i koupit. Jak snadno se člověk zasní a začne uvažovat nad výhodami takového života! Je teprve úterý a už brousím po stránkách majitelů a kochám se obrázky interiérů různých typů chatek, které nabízí. Ceny se pohybují okolo 24.000 liber, což je o kapku víc než průměrná cena běžných tiny housů, ale nemyslím si, že je to vyloženě tou lokací, spíš jsou dost dobře zařízené. Takže se nabízí otázka – budeme v budoucnu s panem M. bydlet v tiny housu v lese nebo u moře? Chtělo by to obojí 🙂

Zpátky se nám nechtělo jít stejnou cestou, tak jsme to vzali horem po útesu, okolo golfového hřiště. Byl to trochu výšlap a ještě horší sestup s několika poněkud špatně slezitelnými místy, ale když jsme cestou nahoru potkali nějakého totálně roztřeseného dědečka o holi, co sotva chodil (asi si potřeboval něco dokázat), věděli jsme, že jsme se svýma zdravýma nohama, co možná trpí na kolena, ale fungují, nekoneční štístkaři.

Jelikož jsme Bridportu samotnému zase tolik nedali, nejvíc si z něj budu pamatovat kromě pláže dvě věci – jak jsme za prase nemohli najít restauraci, kde by v tu dobu podávali jakékoli jídlo (vybrali jsme si holt pitomou mezeru mezi časem podávání obědů a večeří).

„Vidíš něco, Fritole?“ – „Mm, hovno. Hovno je tu.“

A jak jsme procházeli kolem karavanů s nápisem Movie Makers, o nichž se Maude cestou k pláži rozhovořila, že to jsou právě karavany, kde se natáčí ten Broadchurch, a že by tady klidně mohl být On, našich srdcí šampion, a že by to byla prdel 😀 Načež po cestě zpátky se Maudě zastaví a povídá:“A je tam.“ A mně než to došlo… 😀 A až mi to došlo, stejně jsem pořád nebyla schopna slova 😀

Jen pár metrů od nás stál David Tennant!

Fakt je to on, nekecám! 😀

A tak on si tam prostě tak stojí, s někým se vybavuje, my se schováváme za autem a po očku vykukujeme a nevíme, co s tím teď jako máme dělat. Zařvat na něj „Hey, David!“ mi připadalo divné. „Mistr Tennant“ bylo ještě divnější, „Sir“ už hraničilo se zoufalostí a „Doctor!“ bylo vyloženě ujeté, nehledě na to, že by ho to nemuselo potěšit. Jak správně vypíchla Maude, je fakt, že je to především herec, jehož život se od dob DW už dost posunul, a kdoví, jak by na to reagoval.

Než jsme se rozmyslely, udělal se kolem nás nepříjemný hlouček čumilů, z nichž nikdo evidentně nebyl dost odvážný, a tak buď jen čuměli nebo zdálky fotili, někdo dokonce urychleně volal nebo textoval domů 😀

Milý Tennant to ale celé nějak nebral na zřetel, zjevně měl jiné starosti, a když nás nakonec zpozoroval, udělal to, co by asi udělal za těch okolností jakýkoli jiný herec, co zrovna pracuje – dokonale to přešel, ani nehnul brvou a šel si dát oběd, co mu donesla asistentka.

A tak jsme se musely spokojit s fotkou mistra bez nás (že by to ale kurňa bylo něco!!!) a s tím, že jsme ho viděly, a já jen trochu lituju, že nejsem impulsivnější typ fanynky. Nicméně nikdy nevíte, jak by dotyčný zareagoval, a myslím, že kdybych na něj zavolala a on odmítl s tím, že nemá čas nebo něco, mrzelo by mě to víc.

Každopádně jestli jsem vám na výlet doporučovala Lyme Regis, pokud jste whoviani se slabostí pro Desítku, velmi vřele vám doporučuji navštívit také Bridport a třeba se vám poštěstí i víc 🙂 Je to každopádně ověřené, David Tennant spotted, je tam!

Příští zastávka: Chesil Beach, Durdle Door a Lulworth Cove