Harry Potter Tour, Leavesden (a 7 tipů, jak si to nejvíc užít)

Cestou domů jsme se rozhodli splnit si jeden velký sen a podívat se do Warner Bros studií ve Watfordu na obrovskou a velmi žádanou zdejší atrakci, Harry Potter Tour. Na ten den jsme měli ještě další plány, ale ty brzy opustily scénu, protože tour samotná nám dala silně zabrat a na nic dalšího už jsme prostě energii neměli, a čas vlastně taky ne.

A tak jsme si užili den čistě po potterovsku!

Na watfordském nádraží nás vyzvedl shuttle bus ze studií a za čtvrt hodiny jsme byli na místě. Zpáteční jízdenka stojí dvě pade a odjíždí z autobusového nádraží Watford Junction, které je hned u vlakového. Doprava tedy není složitá. Pro víc informací doporučuju nastudovat jejich web.

Vyzvedli jsme si lístky a digitálního průvodce a cca za půl hodinky nám začínala tour. Program je uvedený dvěma krátkými videi a trochou povídání od průvodců, ale vážně jenom trochou. Zbytek je čistě na vás, a zatímco odhadovaný čas pobytu se udává na tři hodiny, sami průvodci nám potvrdili, že není problém projít to za 45 minut (ovšem ty lidi nechápu) nebo tam strávit 13 hodin, jak už někdo udělal. Tak nás jen upozornili, v kolik zavírají, a to bylo všechno 😀 Po těch pár počátečních informacích, které jsme dostali v malém kině a – příhodně – ve Velké síni, jíž prohlídka začíná, nás už nechali, ať si pokračujeme vlastním tempem.

Lidu tam bylo požehnaně a osvětlení intimní, takže ukořistit slušné fotky tedy nebyl nejlehčí úkol, ale něco se nám nakonec podařilo 🙂

Na každém rohu na nás čekal info-point s číslem, po jehož stisknutí na digitálním průvodci se nám do sluchátek dostalo spousty informací, videí, poznámek a příběhů lidí, kteří na filmu pracovali, a spousty detailů z „vyrábění“ filmu, které nás dostaly. Upřímně, nikdy dřív jsem si neuvědomila, jak šílenou práci do toho ty stovky lidí, co na něm pracovaly, daly. Že dá bláznivou dřinu vyrobit třeba kostým nějaké postavy (zvlášť pokud jde o magické stvoření), to si člověk dohromady dá, ale že těch kostýmů muselo být třeba sedm a každý v jiné fázi „použitosti“ nebo v jiné velikosti, to už většinu lidí nenapadne. Třeba různá stádia proměny Lupina ve vlkodlaka, nebo různé stavy kostýmu od čistého přes ušpiněný až po zdevastovaný či shořelý.

Dál různé silikonové figuríny herců pro použití například ve stavu úplného spoutání nebo po smrti, různé prostetické části, pohyblivé věci, o nichž jste si možná mysleli, že jde čistě o počítačové efekty, a ono přitom nejde. Prakticky všechno, co člověk vidí ve filmech, bylo nejprve vyrobeno reálně (a ke každé finální verzi vedla dlouhá cesta návrhů, náčrtů a pokusů, než byli všichni spokojeni a rekvizita byla dokonalá), a teprve pak byla vytvořena digitální verze, která ve spojení s tou opravdovou dokázala, že svět Harryho Pottera vypadá tak reálně, jako byste byli tam a mohli si na všechno sáhnout, a tak uvěřitelně. „Živého“ měli třeba Aragoga (hnusná to věcička), ale i Klofana, který se hýbal a vypadal naprosto úžasně, nebo zmrzačenou Voldemortovu duši, pohyblivé mandragory, Fawkese, Obludné obludárium (jednoho pána dost vyděsilo, neb na něj nečekaně vystartovalo, když si ho fotil, domnívaje se, že jde pouze o statickou rekvizitu :D) atd. atd. Dokonce i Prašivka byla malým robůtkem, a také na Hedviku a další sovy občas bylo potřeba použít loutky, byť samotná zvířata hráli skuteční živí tvorové (přičemž každou Hedviku, Tesáka nebo Křivonožku hrály rovnou celé zástupy dvojníků – paní Norrisové byly taky tři a z toho dva kusy byli ve skutečnosti kocouři).

Co se té velikosti týče – například pokud jde o Hagrida, hrálo ho několik herců, kteří při natáčení nosili kromě kostýmu obří mechanickou Hagridovu hlavu, vyrobenou podle tváře Robbieho Coltranea. Těch hlav bylo opět několik a některé z nich hýbaly ústy i očima, takže bylo těžké poznat, že nejde skutečně o Robbieho. Ty hlavy jsme viděli taky a bylo to děsivé 😀 A různé velikosti musely mít kvůli němu i jiné figuríny, například mrtvý Brumbál je menší, aby v Hagridové náruči měl správný poměr velikosti.

Všechny tyhle věci musely být vytvořeny do největšího detailu a naprosto dokonale, protože se nikdy nevědělo, jak budou použity, jak moc zblízka zabrány a podobně. Totéž platí o lokacích, vytvářely se reálně do nejšílenějších detailů, aby se kameraman nemusel bát namířit naprosto kamkoli.

Pak jsou tu různé lokace, které ještě k tomu měnily postupem času svou podobu nebo velikost, například Hagridova hájenka obsahovala rekvizity v nadlidské velikosti nebo v menší, podle toho, zda bylo potřeba udělat Hagrida velkým, nebo Harryho, Rona a Hermionu maličkými. Bradavický model, na němž se natáčely všechny exteriérní záběry, bylo třeba přepracovat a přestavět s každým novým dílem – když byly nové lokace, jako třeba most ve Vězni z Azkabanu. Přestavby trvaly týdny, a po každém nasypání umělého sněhu bylo třeba ten sníh brzy zase odstranit, neboť ten model naleptával. Jen si to představte odstraňovat.

Všechny lokace jsou taky rozložitelné a byly stěhovány po různých místech, například právě ta hájenka se projela do Skotska. Většina scén filmů byla natáčena na zeleném pozadí s třeba jen s zrekonstruovaným kouskem určité lokace, která se filmařům líbila, tu lokaci samotnou tam pak dodělali. Bylo to jednodušší než tahat všechno po všech koutech, že. Chlapecká ložnice má zase třeba posuvné stěny, aby ji bylo možno zvětšit a udělat místo pro štáb s kamerou podle potřeby.

Dneska jsem prostě pochopila, proč mi Bradavice vždycky při dalším filmu vypadají úplně jiné. Protože prostě vážně jsou 🙂 No co. Na spoustu věcí se prostě přicházelo postupně, ostatně nezapomínejme, že se celá série natáčela po deset let.

Součástí prohlídky byla možnost proletět se na koštěti před zeleným plátnem a odnést si z toho fotku nebo video s dodělaným pozadím. Tak, zkusila jsem si to a bylo to boží, ale cena za tu fotku byla tak přemrštěná, že vážně nechci, díky. Zase tak úžasná sama o sobě nebyla, hlavní je ten zážitek 🙂

Navštívili jsme taky nástupiště 9 a 3/4 a podívali se do kupéček vlaku, opět v různých fázích podle fimů, tedy vždycky mělo to jedno a stejné kupé jiné rekvizity. I tady jsme pak měli možnost pořídit si filmeček s tím, jak jedeme v Bradavickém expresu, ale opět, nejsem blázen. Tak jsme se natočili jen sami a pro vzpomínku to bude stačit, byť naše herecké výkony jsou příšerné 😀

Když utrácet, tak jedině za jídlo, takže jsme se v půlce tour nadlábli s místním bufáči a zapili to máslovým ležákem, který nebyl nic jiného než taková zvláštní limonáda s pěnou z vanilkové zmrzliny. Nebylo to špatné, ale bylo to zvláštní. A hrozně by mě zajímalo, jestli to takhle Rowlingová myslela.

Pak nás čekaly některé venkovní lokace (moc jich nebylo, ale sněžil na nás umělý sníh, to bylo fajn) a pak oddělení tvorů, Příčná ulice, část s návrhy exteriérů a různými papírovými modely, náčtry a podobně a nakonec nádherný obří model Bradavic a Ollivanderův obchod, za nimiž už nás čekal jen gift shop a ještě jedna zastávka v druhém bufetu při čekání na shuttle bus zpátky na Watford Junction.

Dohromady jsme ve studiích strávili víc než šest hodin a myslím, že by to šlo klidně i natáhnout, pohybovali jsme se docela rychle. Problém byl akorát hlad (je sice možné si dovnitř vzít vlastní jídlo, ale mimo bufet ho není moc kde jíst a už zkraje nás žádali, abychom s tím počkali, takže jsme tak jako tak nechtěli mít problémy). Taky to nebylo nejlehčí se záchody, protože není při těch davech úplně lehké se vracet, takže jsme nemohli třeba jít napřed na záchod a pak se vrátit zpátky tam, kde jsme přestali. Bylo třeba dotáhnout jednu lokaci a pak se teprve přesunout.

Celkový dojem? Byl to skvělý zážitek! 🙂 Na spoustu věcí se teď budu dívat jinak. Některé věci by mohli mít vyřešené líp, a i když v gift shopu se nám docela líbilo a bylo na co koukat, určitě by ten výběr mohl být i lepší a například obsahovat levnější drobné artikly. Já jsem si tam prostě nevybrala. Vydělávám v librách, a i tak mi všechno připadalo cenově extrémně přemrštěné a hlavně často nedotažené – lepší potterovské věci seženete na internetu po různých Etsy shopech a podobně. Nicméně mám pocit, že právě takhle nedotaženost mě zachránila od zbrklého utrácení, protože například tomuhle rozkošnému a měkoučkému Fawkesovi jsem odolala jen a jen proto, že nebyl až tak hezky vyvedený. Mít hezčí kukuč, pětadvacet liber nepětadvacet liber, minimalismus neminimalismus, kurně už bych ho měla v kufru 😀

Myslím, že pro každého potterofila je naprostou nutností tenhle zážitek mít, pokud má tu možnost. Stojí to za to a je to krásně strávený den. Pokud vedle sebe máte někoho dalšího, kdo to prožívá stejně, je to vůbec k nezaplacení 🙂 Přišla jsem odtamtud nabitá potterovskou energií, ještě víc prohloubenou vášní pro tenhle svět a plná vánočních myšlenek (výzdoba odpovídala ročnímu období, to byla dokonalá třešnička na dortu. A myslím, že se na spoustu věcí v těch filmech odteď budu dívat jinak. A možná je vedle těch knih, na které nedám dopustit, taky trochu vezmu na milost. Ta práce, která za tím vším byla, a to odhodlání – ty výsledky je pak těžké nemilovat.

Tak mě napadá pár tipů, jak si tu tour nejvíc užít – pro ty z vás, kdo by se tam v budoucnu případně chystali.

1. lístky kupujte dopředu – ono to ani moc jinak nejde, je o to obrovský zájem a termíny se rychle vyprodávají. Při nákupu zkoušejte víc termínů a víc různých časů, ceny se velice různí i podle denní doby.
2. nemusíte si je nechávat posílat domů, vyzvednutí s vytisknutým papírem (nebo v mobilu) bohatě stačí a vyzvednuté je to za pár minut, buď z automatu nebo u okénka.
3. pořiďte si digitálního průvodce (digital guide). Dá se taky koupit dopředu a pak si ho jen vyzvednout za kartičku, která vám vyjela z automatu spolu s lístky. Stojí nějakých pět liber a podle mě je to výhodná investice, dozvíte se z něj obrovské množství informací ze zákulisí, které se k vám jinak nedostanou. Podle mě nejpohodlnější je mít vlastní sluchátka, a pokud jste dva, můžete si přinést i rozdvojku (nebo se o ta sluchátka holt podělíte, no). Jinak vám ve studiu půjčí buď sluchátka „čelenková“ nebo si pecky budete muset od nich koupit. Velká sluchátka samozřejmě ničemu nevadí, ale je pohodlnější mít pecky, už proto, abyste je vždycky mohli jen rychle shodit do kapsy nebo hodit přes krk, kde se ztratí v oblečení. Ta velká aby člověk pořád schovával, aby je neměl na fotkách.
4. Přineste si vlastní jídlo a pití, na zakousnutí na tajňačku a na rychlovku je dobrá i nějaká menší svačinka navíc. Samozřejmě si můžete něco koupit v bufetu, ale k němu se můžete dostat i až za pár hodin, jako my. A není to nejlevnější, zvlášť pokud v UK nepracujete a přepočítáváte na české 🙂
5. Dejte si máslový ležák! To musíte 😀
6. Mějte s sebou dobrý foťák a pokud možno i slušného fotografa 🙂 Fotit se tam smí skoro všude a je z čeho vybírat.
7. A tak mě napadá takový možná ne moc užitečný bod (možná je to jasné) – umějte anglicky 😀 Nebo s sebou mějte překladatele, protože bez toho budete samozřejmě rozumět prdlačku. Průvodce má myslím i několik dalších světových jazyků, ale češtinu tam nenajdete a všechno ostatní je popsané jen a pouze anglicky. Naštěstí pro ty jen trochu zdatné je tu alespoň ta velká pomůcka, že všechna videa na průvodci mají anglické titulky. Takže pokud nemáte zkušenosti s odposlechem, pomůže psaná verze.

No ale hlavně si to prostě vychutnejte 🙂 Je to unikátní návštěva do světa, který milujete. A je to nádhera.