Hello, blogísek, my old friend. Pojď, povim ti něco o letošním Rock For People, chceš?

Váhavě sedám k notebooku. Vzpomínám na všechny ty momenty v posledních měsících, kdy jsem měla psavou slinu a v hlavě se začala rozvíjet vlákna myšlenek, která jsem musela utnout, protože zrovna nebylo jak nebo kam to zaznamenat. Ani se nesnažím vzpomenout si na ty konkrétní myšlenky, vtipy a glosy – jejich existence je už pasé, holt už nejsem ten člověk, co by ihned zaznamenával všechno okolo i uvnitř sebe a bavil tím své internetové i reálné okolí. Už jen co se na Instagram vejde, a pro soukromé publikum.

Do starých blogerských kolejí se špatně vrací, člověk může mít pocit, že jak jednou přetrhl nit, už to nemá smysl, neví, jak zase navázat, bla bla – četla jsem to tolikrát na blozích druhých lidí, a i po těch letech, přestože to teď zažívám z té druhé strany, můj závěr zůstává stejný – nemá smysl pokoušet se něco navazovat nebo přehnaně dohánět. Prostě sedni a piš, co tě napadne, stejně jako dřív. Nemusíš se omlouvat, nemusíš nic vysvětlovat, většinu lidí to stejně ani nezajímá, zajímá je, co se děje teď.

No a co se děje – jsem doma v Čechách. Je to jako ve snu a absolutně nechápu, kam se ztratil všechen ten čas od mého dojezdu, fakt z toho silně panikařím. Myslela jsem, že touhle dobou budu mít dávno oběhané všechny důležité kamarády, místa, doktory… no a mám prd. Oukej, vyklidila jsem si skříň, docela slušně. Něco jsem doma poumývala, pořešila, něco debordelizovala nebo to mám rozdělané, taky jsem slušně pokročila s kostýmem na Junktown/Cybertown, byla několikrát na chalupě za babičkou, prodělala si „konečně“ taky ten vylízanej Covid, kterýmu jsem se úspěšně doteď vyhýbala, a to i přestože jsem s ním byla mnohokrát v těsném kontaktu, s panem M. jsme po odjezdu s Anglie zažili další ohromné dobrodružství při druhé návštěvě Aljašky a prvním zkoumání New Yorku, a taky jsme teď společně jeli po dlouhé době na Rock For People, což bylo vlastně to hlavní, o čem jsem chtěla dneska psát. Akorát už jsem z té sliny zase nějak vypadla a teď mám trochu nihilistickou fázi jakože koho to zajímá 😀 Ale zkusím se tím probojovat, chci si pár věcí zaznamenat hlavně pro sebe a něco málo pro druhé.

Tak třeba jsem chtěla říct, jak mě nadzvedává ze židle, jak se RFP poplácává po zádech, že to letos byl největší a nejlepší festival. To jako sorry, ale velký hnědý, kámo.

Ta velikost jako asi jo, o tom žádná, to jim neberu, rozhodně roztaženost toho areálu, kempů a parkingů je absolutně neskutečná, a co všechno člověk musí nachodit, když se chce kamkoli dostat. Ale po těch letech, co to pořádají, a ještě k tomu furt na stejnym místě (takže už by to jako mohli mít vyladěný), level zázemí, informovanosti a vybavenosti toho festivalu má bejt někde absolutně jinde, já bych tomu snad ani nevěřila, kdybych to teď čtyři dny nezažívala, jak moc těžce nebyl.

Bylo fakt vedro, abychom si rozuměli. Kromě čtvrteční přeháňky ty čtyři dny byly totální nádherný peklo na zemi, plný Slunce, rozžhavenýho asfaltu a prachu, rozžhavenejch lidí a toiek, co kupodivu nebyly zdaleka v tak zlym stavu, jak by se člověk bál, a popravdě pokud si někdo stěžoval na toiky, tak podle mě neví, co je problém. Ty byly fakt v pohodě.

Akorát celej první den nebyl nikde ani kousek hajzl papíru. A taky žádná pitná voda, kromě placený v petkách, co stála 40 korun! a byla teplá jako no víte co. Pět kaček vám vrátili, když jste vrátili petku, ale to už tu cenu nevytrhne, zvlášť když si čtete všechny možný informace a FAQ dopředu a těšíte se, že „pitné vody bude dostatek“. Nebo že pro horké dny „jsou připraveny oblíbené kropicí vozy“. TVL. Ten vůz se objevil v sobotu ve čtyři odpoledne, tzn poslední den čtyřdenního festivalu!! DAFUQ 😀

První dva dny dokonce v areálu nebyly ani žlaby s nepitnou, kterou by se člověk mohl aspoň polívat a chladit, jak tomu bývalo v dobách festivalů minulých, a to mi v tom brutálním hicu přišlo nejvíc donebevolající a šílený.

Záchody v kempu a sprchy nestíhaly už od prvního dne. Záchodů taky po druhém dni půlku zavřeli. Big help. Samozřejmě jako obvykle brutálně poddimenzované množství hlavních wc i sprch, takže fronty jako cyp, to by se dalo umenšit pár toikami hned u toho vchodu a mytí těmi žlaby, kde by se lidi mohli opláchnout, jenže na celej jeden megakemp byly ty žlaby dva (u toiek na druhý straně jsem v pozdějších dnech objevila ještě jeden) a v nich to crčelo čůrkem, a to ani nemluvim o tom nejdebilnějším stylu kohoutků, co se musely jednou rukou držet, aby to teklo aspoň tím čůrkem, a taky pod hlavním žlabem hned první den od rána bahno, kámo, je tak těžký tam dát paletu nebo plastikovou podložku? To taky v minulých letech bylo řešený líp.

Ty sprchy, ty jsme teda nevyužili. Frontu na to hodinu na Slunci stát nebudu, ještě když si lidi hned zkraje stěžovali, že to vůbec neteče, samozřejmě rozhodně ne teplý, ale že i studená jen kape, některý sprchy vůbec, no za třicet korun mě můžete milovat. Zaplatila bych klidně pade, kdyby to fungovalo, ale tohle ne, a teď si ještě představte, že ty dámský sprchy byly nastavený tak, že kolem nich prošel kdokoli, kdo zrovna šel do kempu nebo z kempu, a že jsem si nějakej třetí den všimla (předtím jsem to nesledovala), že je do nich hlavně při tom vstupu normálně vidět 😀 Ale jako fakt full on. Viděla jsem holku celou odshora dolu, sice zezadu, ale měla jsem z toho normálně malej šok. Jakože nejsu puritán, tak to nemyslim, ale dpč kdo to stavěl?? 😀 Sprchy nebo záchody, do kterejch je vidět, to je moje odvěká noční můra, doslova, o tom se mi zdávalo, ale že to někde bude jakože reálně, to jsem čekala tak maximálně na tom Junktownu, kde to taky tak trochu bylo, ale aspoň tak jako zřejmě, ne že si toho nemusíš ani všimnout, a hlavně tam je šok, že tam ta sprcha vůbec byla XD A co víc, fungovala. Na „moderním“ festivalu za x tisíc peněz tohle ale prostě nečekáte a přemítala jsem, kolik těch holek, co se tam obnažovaly, si toho vůbec všimlo. A nebyl to ani nějakej jenom momentální fail, kterej by někdo honem rychle napravil, ono to tam tak bylo až do konce O.o

Takže to teda ne, kámo, to víš, kdyby to aspoň fungovalo, tak si tam vlezu třeba v plavkách a je mi všechno buřt, jenže když máš zrovna na potvoru svý dny, tak sorry, ale nechci aby na mě v těch otevřených sprchách bez jakýkoli zábrany koukala i jen fronta otrávenejch ženskejch, co mi stojej doslova za prdelí a čekaj na mou sprchu prokrista, natožpak půlka fesťáku, co jde zrovna okolo. Já se sice fakt nepovažuju za cimprlínu, ale sakra na tohle nechce koukat snad nikdo, ne? Takže my jsme se třetího dne, když už jsme se fakt potřebovali zchladit a omejt trochu líp než jen vlhkýma ubrouskama, hezky sebrali k rybníku, našli si soukromej flíček tam, a očista proběhla tímto krásně zadarmovým funkčním způsobem, náloží do chladné čisté rybníkové vody, což bylo naprosto boží.

Stěžovat si na ceny jídla a pití nebudu. S tím se musí počítat. Člověk může obcházet ten fesťák celý ty čtyři dny, ale fakt nenajdeš nic, co by byl „bargain“, co by bylo nějak výhodný. Musíš si dát pozor na ceny, co jsou za sto gramů, ale to už neni novinka, většina lidí se snad už v tomhle sama bolestně poučila nebo to někde slyšeli v televizi, a taky ku cti stánkařky u halušek, ta mě na to i upozornila, což bylo milé. Ale i tak je samozřejmě těžký odhadnout, kolik ta porce bude vážit a stát, nicméně na většině stánků se na tohle nehrálo a udaná cena byla finální. Ale jako musíš číst, nevíš nikdy. Co se toho jídla týče, tam mě nakrklo snad akorát že oba langoše, co jsem zprasila, česnek viděly možná z vlaku, a týpek u gelata si ty porce odhadoval podle momentální nálady asi, nevim, viděla jsem lidi, co měli normální porci, a lidi, co měli ten kornout prázdnej, a jako sorry, tohle na váhu cena nebyla, to by chtělo nějakou jednolitost.

Co nás teda kromě nedostatku vody a selhávajícího zázemí, který si v takovym vedru fakt nemůže dovolit selhávat, mrzelo nejvíc, byla mizerná informovanost a prakticky neexistence čehokoli, co by na tom festivalu člověk mohl kromě hudby dělat.

K tý neinformovanosti, třeba apka byla docela super, i když jsme nepochopili její rozvržení a proč tam byl odkaz na Timeline asi třikrát. Ale v mapě se neoirentovalo úplně dobře a hlavně v areálu absolutně žádný šipky, směrovky, nápisy… vejdeš a v dálce vidíš různý stany/stage, jenže na nich neni napsaný, co je to za stage, a nikde okolo tebe žádnej ukazatel, tak tu apku obracíš v ruce jako kokot a snažíš se zorientovat, ale ty stage jsou na tý mapě zakreslený všechny jedním směrem, kterej neodpovídá tomu, kam je ten stage namířenej ve skutečnosti, a taky jejich vzhled na mapě neodpovídá realitě, což ti tu orientaci neusnadní, a řikáš si proč sakra, dyť by stačilo tak málo. Kolik stály placený hajzly, nevim doteď, nikde to nebylo napsaný, ani tam, ani v apce, a ptát se mi nechtělo. Já je nepotřebovala, ale je tak těžký tam dát ceduli s cenou nebo to napsat do apky? A jako dobře, nechte si svý placený wc, ale že nepovolej aspoň přístup ke žlabům, co byly před nima, to je v tom horku pomalu na žalobu.

A ta zábava – tyjo. Marně jsme vzpomínali na všechno, co se dřív na festivale dalo dělat, nebo co člověk kde mohl získat zadarmo nebo za nějakou participaci. Soutěže u Jacka Danielse, sprejování cool tetovaček a česání – něco na ten způsob s česáním a líčením tam někde bylo, ale nepochopila jsem, jestli se za to platilo, taky to tam nebylo nikde napsaný, a tetovačky, co se tam letos nabízely, vypadaly asi jako z Pedra. Od JD jsme tehdy chodili otetovaní všichni. S láskou jsme vzpomínali obzvlášť na T-Mobile stan. Jestli se tehdy platilo za jízdu na labutích, už nevim, ale rozhodně to nebylo 130,- koček jako teď za to letošní ruský kolo. Za to, že měl člověk číslo u nich, jsme tehdy inkasovali jednu zmrzlinu zadarmo za druhou, a taky jsme se účastnili x soutěží, kde se vyhrávaly frisbíčka, nafukovací podprdelníky a kdovíco ještě, taky jsme před těma pár rokama někde dostali zadarmo klobouky, snad u Vodafone?, a u Colgate kartáčky, když jsme si nechali opatlat zuby modrym sajrajtem a vysvětlit, jak si je správně čistit. U Prsa/koule se člověk před pár lety naučil neuvěřitelný věci, co můžou zachránit život, nebo třeba první pomoc. Jo a ještě u toho T-Mobilu virtuální realita, taky zadarmo.

Letos jsme našli asi dva stánky, kde se hrála nějaká hra, a jeden, kde si člověk mohl vyrobit náušnice z pivních zátek nebo třeba mejdlo, u dalšího sis mohl fouknout do svíček a vyhrát kondom, svítící UV tyčinku nebo stříkací pistolku, a to bylo asi tak všechno.

Merchandise absolutně žalostnej a nejobyčejnější triko, co bysis nadesignoval sám na nějakym tričkovym programu na netu zadarmo, stálo litr.

Co jsem taky fakt ale totálně nepochopila, byly shuttle busy do města. Areál se krom nelevný breakfast zóny denně otvíral v 11, to začínaly kapely, přednášky atp.. Tak byste logicky řekli, že ty shuttly do města budou jezdit třeba od osmi nebo devíti ráno, aby se lidi stihli na tu jedenáctou vrátit a nic jim neucházelo. Ve stanu se dopoledne nedá bejt, ani v tom našem zatmívacím, takže samozřejmě většina lidí proudí k rybníkům nebo hlavně do města. No ale hovno, samozřejmě. Ve čtvrtek, tedy druhej den fesťáku a tudíž takovej ten den, kdy lidi už zjistili, co v areálu je a neni a kolik to stojí a chtěj si jet nakoupit někam do normální dimenze, ten shuttle začínal až v těch 11 a jezdil jen každou hodinu!! Kdo to proboha vymejšlel 😀 😀 V pátek a sobotu aspoň začínal v 9:20, ale stejně. Marjapano. Vy v tom vidíte nějakou logiku a uživatelskou vstřícnost? Já teda ne.

Že byly nějaký změny v programu, něco nebylo tam, kde to mělo bejt, někde v textu překlepy a plno kapel odpadlo, s tim nic neuděláš, za to ten fest taky nemůže, jinak ten lineup byl hodně dobrej, hudebně jsem z toho dostala dost, energie úžasná a přišla jsem na spoustu nových kapel, ale jako že si zřejmě každá zahraniční kapela myslela, že je v Praze, a zdravila v tom pěknym hradeckym areálu „Ahoj Praho“, to byl taky fuckup a trapas. Nějaký takový kecy jako že zahraniční kapely nechápou, že jsme malá země, a že Hradec je tak blízko, že si můžou myslet, že je to součást Prahy, no to je ale bulshit fenomenálních rozměrů, to přece nemaj z vlastní hlavy, ne všechny, to jim někdo musel všem takovou debilitu říct. X těch kapel v Praze už bylo, jedou sem z Ameriky, Anglie nebo Austrálie, x se jich táhlo taky busama a autama a myslíte si, že je nezajímá, kam jedou, a nepoučej se trochu o zemi nebo městě, kde budou vystupovat? Neřeknu jedna kapela že by se spletla, ale to byly fakt všechny, tzn. musely dostat nějakej brífink nebo dopis, kde někdo něco pohnojil, to si nesplete jen tak náhodou celá kopa kapel. Jako mně je to jedno a ono tam Pražáků stejně asi bylo víc, ale vám to nepřipadá jako docela trapnej fail pro ten festival? Hlavně že na něj přijede promluvit starosta Hradce, kterej s tim všim má určitě dost starostí, a jeden headliner za druhym děkuje Praze a vítá Prahu 😀 To musí potěšit.

To jsou už takový hnidy, podobně jako že nikde nebyly žádný zrcadla, abychom se my ženy měly kde aspoň trochu zcivilizovat, mě fakt nejvíc vyváděl z míry ten naprostej nedostatek vodních zdrojů a první den ten hajzl papír (mám svý priority v pořádku, řekla bych :P), ale s tímhle vším pohromadě, plus fakt, že v kempech byl po nocích rámus a muzika a kdoví co ještě co je proti kempovým pravidlům a nikdo to nehlídal, což fakt nepotěší, já prostě fakt nevim, na základě čeho se ten festival minutu po skončení plácá po zádech, jak to výborně zvládl, a jak byl největší a nejlepší ever, když přitom realita a zkušenost uživatelská je fakt opačná a jak říkám, po těch letech, tohle všechno má přece bejt dávno vychytaný a má to bejt jen a jen lepší, člověk se má cítit opečovávanej a jako že za ty prachy něco taky dostal zpátky, ne jen tu hudbu, ale celej ten festivalovej zážitek (oproti našemu poslednímu ročníku tam taky bylo žalostně málo jakejchkoli krámků s cetkama, oblečením, atd., onehdá tam byly celý markety, a je smutný, když ceny rostou (což je normální), ovšem kvalita zážitku jde nepoměrně hrubě dolů. A ještě se za to jako pochválíme, neasi.

A to měli ještě covidovou pauzu. Co v ní dělali, to fakt nevim. Ladění detailů to fakt nebylo. Howgh.

Ještě jsem si chtěla pro budoucí Emko poznamenat takovej jakože balicí seznam, co s sebou na Rock For People, potažmo i jinej festival, protože mám tyhle seznamy ráda a co si nenapíšu, to si nebudu pamatovat, takže vim, že bych si za pár měsíců mohla nadávat. Tak dokud to v tý hlavě nosim.

• stan – zatmívací stan rulez. Na tom sluníčku bylo tentokrát teplo i v něm, v normálním stanu se tam nevyspíte, takhle v létě to do něj praží už od hnusně brzkejch hodin.
• spacák – bohatě mi stačil tenkej letní a k němu bivvy. Po západu se v těchhle horkejch dnech fakt šíleně ochladí, ale zimní péřák nepotřebuješ. Spíš si vzít nějaký teplý oblečení.
• já měla na spaní nachystaný svý „plyšem“ vycpaný teplý legíny, termotriko z Uniqla a péřovku z Decathlonu, plus nějakou mikinu a jedny tenčí (ale furt takový sametový, taky ne uplně letní) legíny, abych mohla alternovat podle teploty, a tu první noc jsem byla za ty tlustý ráda, ty další už mi stačily ty tenčí. Péřovku jsem na spaní nenasazovala, ale na večer jsem ji využila aspoň jednou.
• karimatka a polštářek – nafukovací věci rulez.
• outfit přes den – plavky, kraťasy, můžeš mít nějaký šaty, hlavně lehký materiály a něco tenkýho co, se dá máčet, a taky třeba delší rukáv, co tě bude chránit před Sluncem, ale co nehřeje. Nebo nějakej sarong. Když je tak, jak bylo teď, tak toho na sobě fakt moc mít nechceš, ale taky byses neměl tak moc vystavovat sluníčku.
• co se bot týče, přežila jsem na střídačku v Converskách a sandálech, trochu jsem si ty nohy odřela v obojím (note to self – vzít si náplasti), nachodíš toho tam fakt mrtě, ale nechtěla jsem se tahat s žádnýma pevnýma botama, ve kterejch se mi budou vařit nohy, jen abych se nemusela bát bahna. Sandály to pro případ deště jistily. Jako tam uvidíš lidi v plácačkách a teniskách, ale taky v gládách, i na platformách, styl je každýho věc, ale já se kvůli němu péct nebo jinak trápit nebudu.
• klobouk nebo čepice – absolutně musí bejt. Fakt nechápu, jak to někdo mohl přežít bez toho, to jsou nadlidi. Já měla v sobotu odpoledne takový úžehový stavy i přes klobouk.
• pláštěnka a nějaký nepromokavý oblečení – musíš sledovat předpověď, nechceš toho s sebou tahat moc, ale aspoň ta pláštěnka je must have, to tě děsně zachrání. Deštníky nejsou povoleny ani v areálu ani v kempu.
• teplejší outfit když se zatáhne nebo nebude až takovej hic, když bude foukat, na večer… Za svý nový stylový legíny, košili a dokonce tu péřovku jsem byla ráda (ona je fakt skladná), ale pokud budeš v ten danej večer na něco pařit, zase počítej s tím, že ty lidi generujou takový vedro, že ani po tom západu, ani v jednu ráno, kdy to spadlo o milion stupňů, nic teplýho nepotřebuješ. Ale jako vem si to s sebou, nikdy nevíš, a jakmile od toho stage odejdeš, je fakt kosa. V pátek večer jsem po areálu chodila v péřovce, protože jsem se nikam mezi lidi necpala. V sobotu na Green Day jsem do jedný ráno byla v davu nalehko a potila se.
• podprdelník – jakože to neni nutný, ale když už ho mám… naseděli jsme toho hodně a ne vždycky najdeš úplně suchý místo, někde je hlína, někde šutry, využili jsme ty podprdelníky hodně.
• báglík – něco malýho, skladnýho, kam si narveš hlavně ty extra hadry na večer
• ledvinka/kabelka – přes den jsem bágl nepotřebovala, ale fakt nenarvu všechny svý nezbytnosti do těch skoro neexistujících kapes u kraťasů. Bez kabelky ani ránu.
• karabiny – tvl karabiny jsou vynález! Nejen že na nich navěsíš x věcí na bágl, kterej už máš plnej, než se chystáš vyrazit na fest, taky si za ně pak na festu zavěsíš na kabelku kelímek nebo třeba klobouk, když ho zrovna nechceš mít na hlavě.
• sluneční brejle – neasi. A když seš takovej škrabač brejlí jako já, tak taky nebuď línej a vem si i ten obal.
• trochu studenýho jídla a snacků – když nechceš utrácet jak magor na místě za každej kus žvance, tak si musíš něco dovézt nebo si pak jet koupit někam do města. Rohlíky, sušenky, nějakou zeleninu, něco trvanlivýho, co ti chvilku vydrží ve stanu. Během dne vždycky vznikne nějaká pauza, kde tě nic z kapel moc nezajímá nebo prostě potřebuješ na chvilku pryč, tak si můžeš v klidu zajít do stanu a nacpat se tam, abys pak nerozhazoval jak milionář, když žádnej nejseš.
• opalovák – bez něj bychom byli po pár hodinách jak raci. Taky tam kolem nás těch raků plno bylo. A jako červená neni hnusná barva, ale radši bych z toho sluníčka pak toho raka nechytla, jakože raka kůže. A taky balzám na rty jsem hojně využívala. V tom Slunci a nedostatku vody byl jak smilování.
• cestovní mycí prostředky/žiletku/kosmetiku tady vypisovat nebudu, to si každej vymyslí podle svýho, ale chci podotknout, že když nejedou ty sprchy a potřebuješ se umejt v rybníce, tak je fakt lepší mít s sebou nějaký eko věci, abys do tý přírody nepouštěl úplný chemikálie. Ave Lush a co nejvíc přírodní kosmetika. A samozřejmě cestovní ručník.
• suchej šampon – oujé. Můj hrdina už od pradávna. A když chceš ohromovat nějakym vlasovym objemem, jakože na to v tom vedru pod kloboukem já upřímně dlabu, tak můžu taky doporučit volume powder. Je to lehký, malý, a nadělá to velkou parádu, na takovou akci milionkrát lepší než spreje.
• vlhčený ubrousky – taky hrdinové. Já jejich koncept normálně neuznávám, je to děsnej sajrajt pro přírodu a myslim, že i ty víc „eko“, ale tohle je jedna z velmi mála situací, kdy bych to bez nich fakt nedala.
• chladivej gel na nohy – já normálně nedám dopustit na teplou koňskou mast, ať už na bolavý záda nebo se mi třeba osvědčila při měsíčkách na břicho, ale tentokrát jsem si koupila a s sebou vzala taky studenou, protože mi ty křečovky přece jenom dávaj zabrat, a tybláho to bylo jako nějaká magie, když člověk dřepěl unavenej u nějakýho stage a pak si namazal ty těžký nohy a normálně mě to z toho zadku zvedlo jak nějaký kouzlo a už jsem zas pařila. A nemuselo by to bejt blbý ani na nějaký spáleniny, ale ty se mi naštěstí vyhnuly. Nebo teda já jim.
• léčiva – to je taky jasný, i když teda kromě svých normálních jsem trochu litovala, že jsem se taky nenacpala dopředu nějakýma probiotikama nebo jak se tomu nadává, takový ty pilulky, co třeba žereš než jedeš do Egypta nebo vůbec na dovolenou, aby se ti neuzlovaly střeva. Jsou lidi, kterejm to cestování nic nedělá, ale myslim, že hodně z nás z toho má takový šoky, že to pak třeba je zaražený nebo opačnej problém 😀 A tyhlety zázračný pilulky maj fakt moc týhle situaci předejít, takže když si chceš ten fesťák užít jako zkušenej cestovatel a ne ho protrpět a prostěžovat si…
• toaleťák – ten první den fakt nebyl! Ještě že ho měli ve festivalový sámošce.
• světýlko do stanu
• powerbanka – a pokud tě neutáhne na čtyři nabití, tak taky nabíječku, o zásuvky sice byla pranice, ale byly
• nivea – nebo něco na suchý ruce nebo po spálení. Ta vysmažená kůže prostě potřebuje hydratovat, a když je dostupná voda na polejvání se, tak to já se máčim furt, a pak mám ty ruce suchý a když je rychle nenamastim, tak se zbláznim.

A to je asi tak všechno, co mě teď napadá, případně to ještě doplnim. Pokud máte nějaký vlastní tipy, co si s sebou berete na obdobné akce, budu ráda za komentář, jo třeba jehla a nit můžou bejt dobrý, nebo aspoň zavírací špendlík – nebejt špendlíku na placce, co jsem měla na slamáku, nevim, jak bych vyndavala to klíště, co jsem ho chytla. Jo, vidíš to! Repelent by taky nebyl úplně blbej nápad, i když ta situace nebyla až tak blbá. Ale nějaká havěť nám do stanu trochu lezla.

Tak čau, a pokud jsi byl/a taky na letošním RFP, tak dej vědět, co se ti tam nejvíc líbilo a co tě nejvíc štvalo. 😉