Jsem vděčná…
- za dny, které jsou tak akorát lehké, že nemusíme předstírat práci nebo někam jezdit
- za zapálení svíčky
- za vonné tyčinky
- za uklizeno a čisté povlečení
- za dobré kafe a buchtu pana M. (nová přezdívka je možná už vymyšlená)
- že jsem se hecla a napsala majiteli kocoura, aby mi pokud možno sdělil, kam se kocour poděl – neviděli jsme ho už tak týden a máme o něj strach (+ já depku jako kráva). Chybí nám…
- za tichý večer a snad i nadcházející tichou noc
- že bylo dneska hezky
- že ti nejhorší hosté, co přijeli na dva týdny, dneska přišli aspoň o pět minut později než my – aspoň těch pět minut se mi nemotali pod nohy!
- za odškrtnutí každé další položky ze seznamu
- že se konečně blížím ke konci první série klasického Doctora Who – je to děs, nemůžu se dočkat, až se tím prokoušu! 😀
- za občerstvení barvy na vlasech a za vlasy umyté
- že když už musím mít ksicht zase jako puberťák, dneska mě to aspoň už nebolelo
- za Emancipatora, u nějž se skvěle píše
- za sluchátka
- za pár hodin času pro sebe
- za skvělou pizzu, která byla o víkendu
- za kulmu na vlasy (fuck minimalism, ta se mnou pojede i příště!)
- za splněné objednávky u vesmíru, i když takhle jsem to třeba úplně nemyslela…
- že už jenom dva měsíce
Stejně se mi zase bude stýskat.
Jsem vděčná…
* za spoustu věcí (:D), také za to, že tě mám v přátelích, kurník šopa! 😀 🙂 (<= radostné zvolání)
😀 🙂
Předposlední dva body nezačínají na z/ž, to tomu narušilo řád 🙂
Všechno špatně! Smažu blog a začnu znova 🙂
Že by začátek žůžového zápisníku zážitků? Žjóva 🙂
To asi nehrozí 🙂 Na tomhle ostrově si lidi dělají příliš velké naschvály na to, aby to na člověku nezanechalo chmurnou stopu. Náš soused se od začátku projevoval jako Dan Nekonečný a i jemu to tu vzalo brzo náladu. Tak co maj pak říkat normální lidi jako my 🙂
Jů, takový seznam vděčnosti, to by mohlo být fajn, až zas budu mít mizernou náladu. Jsem vděčná, že se u tebe můžu inspirovat! 🙂
Já je obvykle moc nedělám, stejně tak taková ta vlna „(Ne)malých radostí“ mě minula. Jednak mi celkem lezou krkem tyhle trendy už a priori, jednak jsem od přírody spíš hejtr než sluníčkovec 🙂 Ale měla jsem pocit, že zrovna v ten den bylo docela dost věcí, za co děkovat, a občas by si to člověk měl uvědomit. Nebo to napsat, aby si někdo jinej uvědomil, že nejsi jenom člověk, co se nad vším rozčiluje. Což já třeba nejsem, mě těší spousta věcí, jen není taková zábava o nich psát.