Kašlu na „nejde“

Pořád si stojím za tím, že kreslit neumím. Ale řekla jsem si, že něco málo jednoduché grafiky snad zvládne i takový retard jako já, jen to chce trochu trpělivosti a černý mikrofix a sken, což nejsou zase tak nedostupné artikly.

Takže jsem pro ten fix zašla do papírnictví, protože ten jsem narozdíl od skenu neměla, a podle různých návrhů, co jsem si čmárala už dřív (s trochou pomoci strejdy gůgla), jsem dala dohromady alespoň ty sociální ikonky a nápis jména (nebudu tomu říkat logo, až tak cool to není :D), a taky tadytoho fénixe, který se mi ovšem tím, že je na výšku, moc nehodí do krámu, takže prozatím bude hlídat konec sloupku, aby se mi nikam nerozutekl. Třeba ho časem vymyslím ještě jinak – vlastně co to říkám – už z principu toho, co jsem za člověka, ho rozhodně budu vymýšlet ještě stokrát jinak 😀

Říkám to pořád, že blogy s vlastní grafikou obdivuju a stavím na piedestal. Osobně k tomu mám asi ještě dlouhou cestu, ono to přece jenom chce čas a totální ticho a nevyrušování (silně nedostatkové zboží) a inspiraci a kdesi cosi, ale byla bych ráda, kdyby to alespoň letos nabralo ten směr.

Dalo to práci, ale nakonec jsem přišla i na to, proč se mi nezobrazoval mnou vybraný google font. Respektive původně jsem zjistila, že se zobrazuje mně, ale ostatním čtenářům ne, ti vidí místo něj Comic Sans (nevím, proč zrovna ten), což jsem nepřenesla přes srdce, takže jsem se té myšlenky vzdala. Když jsem se ho pak pokoušela zprovoznit znovu, už se to nechtělo zobrazovat ani mně, ale nakonec mi došlo, v čem byl zakopaný pes, takže doufám, že teď už to bude fungovat. Případně mi dejte vědět, kdybyste v titulcích viděli CS, ať vím, že je zase někde chyba. Ještě tedy hledám něco jiného a výhledově by se mi asi nejvíc líbil font čistě vlastní, ale potřebuju prozatím alespoň vědět, že to funguje.

Kromě grafického bláznění mám v posledních dnech radost i z jiných úspěchů:

• konečně jsem srovnala alespoň jeden ze tří potřebných šuplíků.
• daří se mi teď dodělávat docela dost piksel různých kosmetických výrobků apod., a ty hezké a šikovné si schovávám. Na cesty, na různé potraviny či na případné domácí výrobky všeho druhu – jeden nikdy neví, do čeho se pustím.
• z pokoje zmizelo křeslo a taky vánoční stromeček, kterému už kotěcí nálety vážně nesvědčily a mně z toho tekly nervy. Je tu najednou tolik místa!
• konečně jsem napsala knižní úryvek do putovního čtenářského deníčku blogerů, který mi Maglaiz poslala už tak dávno, že ani nebudu pátrat po tom, kdy to vlastně bylo a jak dlouho že se u mě zasekl. Myslím, že půlrok to klidně bude a na to už ani máslo na hlavu nestačí, takže tohle svoje selhání radši ani nebudu komentovat a vynasnažím se ho brzo poslat dál, když už jsem konečně doma a nemám dalších výmluv.
• piju teď denně sypané čaje, hlavně Kusmi, které jsem dostala k Vánocům, a různé pradávné přebytky z kredence, které kupodivu ještě voní, takže není třeba je vyhazovat. Zrovna teď mám třeba Magickou flétnu, whatever that is. Mám radost, že se tenhle zablokovaný úsek naší domácnosti konečně odblokoval, a stačilo tak málo – pořádná (a přitom docela malá) konvička s pěkným stříbrným sítkem, ze které bude radost to pít. Ta předchozí je větší, ale sítko má černé, plastové, a mně to vadí, nevím proč.
• znovu jsem přečetla další svou oblíbenou knihu z let dřívějších, a jak jsem ji vzala do ruky, trklo mě, že za to, jak se tenhle blog jmenuje, vlastně vděčí právě jí. To díky ní se ve mně probudila vášeň pro myšlenku, že rozumně a vytrvale vzdorovat útlaku v jakékoli podobě je správné a že když tě něco spálí na uhel, tak se nemáš dát. Otřepej se prostě, využij veškeré možné pomoci, kterou ti druzí nabízejí, a s ní se postav znovu na nohy a zase začni od začátku. Život ti může házet klacky pod nohy, ale dokud se vždycky znovu zvedneš, nikdy jsi neprohrál, právě naopak. A to, že je toho fénix symbolem, s tou knihou taky souvisí.
• s panem M. jsme vyzkoušeli spoustu nových potravin a receptů a jak nejsem na vaření, těší mě představa, že vím, jak udělat spoustu nových věcí. Pan M. například poprvé dělal domácí sojanézu, taky jsme ozkoušeli domácí cizrnové burgery, zkoušeli jsme použít marinovaný tempeh místo slaniny, dělaly se domácí tortilly, které se docela povedly, a já spálila bábovku 😀 Byla to nejspíš moje první bábovka ne z krabice, takže jsem na ni byla celkem pyšná, ale zaprvé se mi do toho někdo míchal, což mě znervózňovalo, a zadruhé to vůbec neumím s naší troubou, takže jsem to holt krapánek přehnala a bábovka vyčadila byt, zatímco uvnitř byla ještě syrová. Shit happens, nakonec došla a byla skvělá a kupodivu to vůbec nechutnalo spáleně 8)
• pozítří jdu k zubaři, kam jsem se původně chystala pouze preventivně, jenže pak mě před dvěma týdny ty zuby začaly dost zlobit, takže mám obavy z toho, co bude. Ale hlavní je to zjistit. U nás doma se teď díky tomu vedou neustálé debaty o zubaři „veřejném“ vs. soukromém, jelikož já mám soukromého, a i když mě stojí majlant, odnaučil mě se bát. Tedy ne že bych neměla obavy, pořád jsem normální, ale už to není ten starý ochromující strach, kdy jsem se nemohla ani najíst, jak mi z toho bylo zle. A jeho přístup ke mně v porovnání s tím původním řezníkem stojí za všechny prachy.
• čeká mě ještě dost obíhání, pracák, shánění nového kufru, bot a termoprádla, ale aspoň víza už jsou schválená a letenky taky prakticky zařízené. Hned je to o něčem jiném než posledně.

Ovšem z představy tolika hodin v letadle, kolik mě jich čeká, mi volno není. Už po čtyřech hodinách na Kanáry mi z toho lehce hrabalo. Nějaké tipy, jak přežít celý den letu? O.o

P.S.: Nedávný update WP způsobil, že teď nemůžu vybírat náhledový obrázek článku. To znamená, že když ho postuju například na FB nebo další sítě, obrázek se vybere náhodně a já to neovlivním. Při postování do FB stránek tedy vůbec, tam nikdy nešlo vybírat. To mě pekelně štve.