Kouzelná naše knihovna
V kouzelné naší knihovně
knihy jsou rovnány nerovně
stropy jsou vyšší, než jen tušíš
a stěny plné skrytých uší
v lampách to praská varovně
V kouzelné naší knihovně
rád šeptám si pro sebe spisovně
co kdyby náhodou někdo slyšel
a chtěl se ptát, odkud jsem probůh přišel
kdepak, já jsem člověk úrovně
V kouzelném tomto vlastním světě
po každém slově a každé větě
následuje odveta
ať čekáš ji či nečekáš
tak nenahlížej pod pečetě
a pst! Neběhat! Neslyšels o etiketě?
*
pro Imaginarius
Moc se mi to líbí! Taky bych měla zase iluzovat. 🙂
Mimochodem, jak se jmenuje tenhle styl veršování, tedy aa-bb-a? 🙂 Mám pocit, že to neslo nějaké speciální označení… 🙂
Díky za pochvalu 🙂
S tím názvem, to po mně chceš moc 😀 Nedělám to z nutnosti držet se vzoru, jen je mi to z nějakého důvodu blízké 🙂 Většinou mi prostě po otrockém aabb něco chybí, něco, co by to trochu rozbilo, a tak přidávám ještě řádku navíc.
Ta. Básnička. Je. Geniální! Naprosto, Dokonale. Geniální. Ok, už zase píšu normálně. Je nádherná, fakt jo, klobouk dolů. Když jsem četla v profilu, že jsi whoviant, trošku jsem doufala, že bude o dílu silence in the library, ale tahle je asi ještě lepší. Protože je boží.
Hh, děkuju moc za chválu 🙂 Whovian sice jsem, ale nepodřizuju tomu všechno, co dělám nebo píšu 😉