Leden, zevling jedem
Jsem konečně doma, je po Novém roce, nemám moc do čeho píchnout – no to bych nebyla já, abych už zase nepřemýšlela o novém designu 😀 Ale nebojte, zatím jen přemýšlím.
Včerejší večer padl za oběť zběsilému googlení inspirace a čmárání po mnoha papírech, než jsem přišla s několika zajímavými návrhy na logo, které mi ve světle dnešního rána přišly všechny naprosto k ničemu. Neumím kreslit, snad by tomu pomohl tablet, neboť kreslit si webovou grafiku na papír mi přijde dost na hlavu, ale kde vzít a nekrást?
Do toho si navíc pohrávám se samotným názvem blogu a jeho konceptem a brát to takhle zeširoka je vždycky příliš velké sousto, takže než něco vymyslím…
Jinak jsem zpátky na vintedu a hned se zadařilo – jedna slečna si ode mě objednala hned čtyři kousky naráz! Tož to jsem nemohla ani v klidu dovečeřet, jak mě to nakoplo, takže jsem hned letěla do sklepa lovit v té mé krabici s hadry k prodeji, jestli to ta vůbec ještě je, teď to zvážit a odepsat, kolik bude orientačně poštovné… no, jestli tam taky něco prodáváte, tak znáte 🙂 Snad to nebyl ojedinělý indicent a budu zdárně pokračovat. Jen se musím přimět překonat blok z nedostatku světla v bytě a nějak nafotit ten zbytek, co ještě nafocený nemám.
Samozřejmě budu ráda, když se tam mrknete a případně mě někde nasdílíte. Hadrů mají asi všichni dost, ale třeba by se někomu hodil nový batoh od Husky…? (ještě má visačky).
Pan M. byl u mě na návštěvě, v podstatě dvakrát. Oběhali jsme nemálo míst, na něž jsme se těšili, ale ještě jich máme zásobu. Zašli jsme k Houmrovi na smažák i do naší „oblíbené“ pizzerie (když nad tím přemýšlím, vlastně nás asi dost sere svým przněním italské kuchyně, pan M. to umí rozhodně líp, takže se nevyhneme kibicování a srovnávání, ale je to blízko a mají krásnou výzdobu :D), byli jsme v kině na nových Hvězdných válkách (to byl pro nás velice chmurný zážitek), přičemž se nám podařil husarský kousek – přišli jsme po všech těch měsících těšení se pozdě, ježto já nesledovala čas a panu M. se nepřeřídily hodiny z anglického na český 😀 – a taky jsem si už stihla zajít na Vyšehrad s babičkou, na návštěvu za Klárkou, a do dědka (KFC) s Maudětem.
Mnohé věci, na které jsem se tu těšila, samozřejmě prudce odporují mé představě zdravého stravování, ale jela jsem sem koneckonců s představou určitých orgií, kdy si budu dopřávat všeho, co mi chybělo, a tak si to teď víceméně plním 😉 Ještě mi chybí zprovoznit starý počítač a zapařit Mafii, Zoo Tycoon a Simsy 😀
Nabízí se otázka, jestli taky dělám něco užitečného. No, kromě toho, že se snažím inspirovat naše k tomu, aby se konečně pohnulo s tou kuchyní (a něco málo už se doopravdy děje), věnuju se především odpočinku, čtení, panu M., když tu je, a jinak celkově bytí s rodinou. Drobné domácí práce se udělají jako nic, a tady má teď stejně každý dovolenou, takže se nepředřu. Ale koho to zajímá, žejo 😀 Na Trescu jsem se nadřela až až.
Cítím každopádně, že si konečně začínám připadat trochu odpočatá a připravená na to, plně se pohroužit do svého To-do listu (ne že bych už nezačala, ale víte co, víc soustředěně). Hlavou poletují různé myšlenky, hledám inspiraci a snažím se bojovat s tradiční místní letargií, která se mi už zase lepí na paty.
Myslím, že to dělá z velké části i ten nedostatek světla. To, co našim připadá jako „normální denní světlo“, já vnímám jako část dne, kdy je vhodné si jít lehnout do postele, takže mám teď celkem logicky neustále potřebu spát. Špatně mi ostří oči a jen málo vnímám, co se kolem mě děje. Ve společnosti kamarádů jsem si připadala napůl nepatřičně, jednak to dlouhé odloučení vždycky udělá svoje, a jednak mi celkově bylo nepříjemně v takovém davu lidí, kteří se o mě zajímají. Jeden by řekl, že budu ráda, vždyť mi tak chyběli, ale here we go, debilní sociální fóbie.
Ani se přitom už nedivím, jak moc mi náladu ovlivňuje opětovné čtení celé série Harryho Pottera. Nevím, jak to mají ostatní, ale já během něj prožívám často velice chmurné emoční období, i když to samozřejmě přesto pořád nemůžu přestat číst a je v tom milion věcí, které miluju. Všechna ta frustrace a nespravedlnost ale způsobují, že mám čím dál tím větší vzteklou touhu se prostě teleportovat doprostřed toho příběhu, všechny seřvat a říct jim, ať se přestanou chovat jako pitomci a dají si pozor, nebo to dopadne tak a tak. Samozřejmě mám na mysli hlavně Siriuse. Pokaždé, když ho Harry znovu před mýma očima ztratí, jako bych ho ztratila já sama. Ovšem není to právě tohle, podle čeho poznáte dobrou knihu?
Kromě knih se utápím taky v čaji. Nová skleněná konvička z Ikey (jo, taky v Ikee jsme byli!) mě konečně kope k pití všech těch sypaných čajů, jichž tu máme habakuk, aniž by to tu kdokoli kromě mě pil (a z nějakého nepochopitelného důvodu jsem dostala k Vánocům další kotel), a tak si konečně užívám tu radost pozorování čajových barev, jak se to všechno při louhování vypouští, a pokud zrovna zasvítí sluníčko jako dneska, no tak to je nádhera. Doufám, že takových dnů bude víc, protože mám pocit, že bez sluníčka prostě fungovat nedovedu. O to víc se začínám těšit na léto. Z jara mám možná obavy, ale vždycky, když si vzpomenu, že ať se teď bude dít cokoli, na léto už vlastně máme plány, je mi hned veseleji.
A nakonec hodně sním. Od našeho příjezdu tu bylo hodně živo, až moc, takže to nebylo vždycky snadné, ale co začala koťata odcházet do nových domovů, je tu o poznání větší klid a už to zase jde. Tak přemítám o svém vysněném bydlení a už se tam div nepakuju právě s jedním kotětem v kapse. Už se vidím, jak konečně zakládám „rodinu“ (= já, pan M. a kotě ve vlastním bydlení :D) a jak to tam všechno vypadá. Vidím, jak tam každý máme dost prostoru na vlastní život, a mezi tím vším je někde ten náš „ještě jeden svět, v němž se spolu vždycky sejdem„. Mám totiž pocit, že jsme se v těch extrémech ostrovního života každý sám sobě hodně ztratili a oddálili a že teď musíme tedy každý zase sám sebe najít a posilnit, abychom mohli znovu pracovat na nás. Alespoň já jsem se v tom ztrácela. Ale už se zase nacházím.
A taky sněhové přání se mi splnilo! Ale že vono to nemůže přijít o pár dní dřív, aby to bylo na ty Vánoce… 🙂 No, to už bych asi chtěla moc.
Já před dvěma dny dočetla šestý díl HP. A je hrozné se dívat na to, jak umírá Brumbál a na Harryho zoufalství a přitom vědět, že to tak prostě musí být. A Siriuse, toho oslzím také snad pokaždé, když to čtu.
A koťata jsou úžasná. :3 Já mám v poslední době kolem sebe překočkováno. V práci kočka, doma kocour a kolem něj se v poslední době venku ometá jakési další kotě, plaché, zato nezdolné – kocour z něj evidentně není nadšený, ale z nějakého důvodu ho trpí.
A nejhorší je, když víš, že se to celé rozjelo už na začátku školního roku. Měli celý rok na to, aby to zastavili!!! 😀 Tak toho Brumbála by nezastavili, ale probíhat to mohlo všechno jinak.
Neke, že neumíš kreslit. Ten obrázek vlevo nahoře je dokonalý!
Však taky bohužel není můj 😛 Obvykle sice preferuju reálnou profilovku, ale momentálně nějak nemám vhodnou aktuální profilovku, takže to na chvilku pořešíme takhle. (Odkaz na full verzi je v zápatí, jelikož samotný avatar jsem chtěla použít jako odkaz na homepage)
Problém je, že ačkoli mám určité představy, tak si je sama prostě nezprovozním. Věděla bych sice minimálně o jedné šikovné slečně, která by mi nějaké to logo taky uměla vyrobit, jenže při mé proměnlivosti si neumím představit, jak bychom se mohly byť společnou prací dopracovat k něčemu, co by mi vydrželo na dlouho. Tím pádem se mi do toho moc nechce investovat.
Aha, to mě teda zaráží, žil jsem v tom, že používáš výhradně svou tvorbu. U každýho jinýho bych se zeptat, jestli je to vlastní nebo stažené z netu, ale u tebe jsem bral jako hotovou věc, že je to vlastní kresba.
To bohužel nepoužívám a nikdy jsem to netvrdila, protože – jak jsem už mnohokrát i v minulosti zmínila – kreslit neumím a nevlastním ani žádný tablet nebo tak něco, kde bych se mohla o cokoli solidního pokusit. Mám za to, že je to dost poznat na nesourodosti různých prvků, koneckonců. Čmáranice na papíře nejsou použitelné, i kdyby se mi to nakrásně zrovna jakžtakž povedlo. Proto taky dokola omílám, že se můj design dá jen s notnou dávkou shovívavosti nazývat honosně „designem“, neb jde spíš o kombinaci různých, převážně volně dostupných, prvků v Malování, což je asi tak jediný program, s nímž umím. Hojně používám i Befunky nebo Picmonkey, ale i tam je výběr omezený, takže to zkrátka občas chce něco cizího. Všechno je nicméně se zdrojem a jak říkám, obvykle jde tak jako tak o volně použitelné prvky.