Má (potenciální) steampunková postava

Pro začátek si řekněme, pokud to ještě nevíte, že steampunk není jen móda. Je to s ním podobné jako s gothy, je za tím celá jiná dimenze, v níž nemálo lidí vyloženě žije a opájí se vším, co se dá odvinout od její základní myšlenky, kterou je v tomto případě otázka:„Co by bylo, kdyby nebyla nikdy vynalezena elektřina a věk páry nikdy neskončil?“. Je to hra na „co by kdyby“, je to něco pro příznivce sci-fi a cosplaye, pro mnohé je to celý životní styl.

O SP jako takovém dneska ale mluvit nechci, jen bych se ráda zamyslela nad poměrně zásadní otázkou, kterou musí řešit asi každý, kdo jím chce opravdu žít – totiž nad tím, koho budou v tom světě hrát.

Před časem jsem začala přemítat nad tím, že pokud by se mi naskytla příležitost družit se víc s lidmi, kteří tímhle způsobem žijí, budu pravděpodobně na tuhle otázku muset odpovědět taky.

A vtom mi došlo, že to vlastně už dávno vím. Moje steampunková identita se začala formovat s mým zapojením se do snílkovské RPG. Loď, putující vesmírem, navštěvující jiné světy, plná magických místností, gadgetů, knihoven, strojoven a můstků? C’mon, co víc už chtít?

Moje postava už se dávno vymyslela sama, nemusím se ani snažit. Je to rudovlasá Em, nebo chcete-li Madeleine Mary Thorn, děvče v mém věku, co rádo objevuje sebe samo objevováním světa. Je to tak trochu dobrodruh, v jádru vyděšený a tak trochu závisející na odvážnějších lidech, které je coby tajná šedá eminence schopna dostatečně motivovat, aby převzali kormidlo, protože sama se neodváží, pokud opravdu nemusí. Je plná strachu a pochyb, ale touží po nových zážitcích a dobrodružstvích. Touží se podívat tam, kam se ještě nikdo nedostal, chce být tak trochu průkopníkem a touží žít pro něco důležitého, co dává životu smysl, jako třeba bojování za ideály a ochraňování slabších.

Nikdy si nepřipadala ničím zajímavá, valnou část dětství spíš nezapadala a trápila se jako věčný smolař a outsider, ale co nasedla na vzducholoď snění a objevila nebe a nové světy, věděla, že je doma a že tady je její místo. Stala se rychle právoplatným členem posádky a našla přátele, o nichž se jí nikdy nesnilo, kteří stáli za všechno čekání a pro něž by se rvala do posledního dechu.

Není příliš technicky zaměřená, technické gadgety vlastní výroby nebudou její silnou stránkou, ale rychle se učí a ráda poslouchá druhé, jak hovoří o svých vynálezech. Přála by si, aby tomu rozuměla víc, ale ráda zůstává i jen vděčným posluchačem a ocenitelem cizí práce. Baví ji ostatně sledovat, jak jednotlivé postavičky divadla jménem život přikládají ruku po ruce k dílu a skládají se tak samy do velké skládačky, kde každý může odvést kus práce a každý udělá to svoje, čímž přispěje celku.

Snaží se být stmelujícím faktorem. Vzorem, rádcem a mentorem. Smírčím soudcem sporů a vzorným učitelem, co pomáhá, nekáže. Snaží se vést, ovšem pouze tam, kde ji lidé chtějí následovat. Nestaví se hrdě do pozice kapitána, neboť si nevěří a ví, že kapitán by nikdy neměl ztrácet hlavu v těžkých situacích, což ona slíbit nemůže – ztrácela ji celý život a příliš snadno podléhá emocím. Chladná logika jí není právě vlastní.

Em se nerada zařazuje do lajny. Miluje totiž změnu a nesnáší rutinu. Přizpůsobuje se podle potřeby a je ochotna zaujmout jakékoli místo, které je potřeba vyplnit a pro které má alespoň nějaké předpoklady. Může být učitelem v rámci některého z jejích oblíbených témat, ráda totiž předává své zkušenosti. Může být vedoucím lodního deníku a zpravodajem. Může se postavit i k boji, pokud je potřeba, ale touží spíš po klidu a spravedlnosti a aby vše na lodi bylo tip ťop. Může být pravou rukou kapitána, neboť ho vždy bude bezmezně obdivovat pro jeho autoritu a schopnost rozhodovat o životech druhých a o jejich kurzu, a bude se od něj ráda učit. Bude mu ráda maximálně nápomocná a vysloužil-li si její respekt, bude se za něj bít do posledních sil a k témuž bude inspirovat i všechny ostatní.

Em v mých představách je fénixem, přirozeně, jejím živlem je oheň – steampunk ovšem hraje na reálnější notě, a tak je pravděpodobné, že bude jen prostě mít k ohni blízko. Bude milovat západy a východy Slunce, krby a táboráky, louče a všelijaké teplo sálající serepetičky. Možná bude proto dobrým kamarádem lodního kotelníka.

Bude se těšit z nových výzev a návštěv nových světů či měst, z poznávání nových lidí a z dělání nejrůznějších drobnějších práciček. Svůj výdělek si bude ukládat, ale v přístavištích pro ni bude obtížné odolat vábení všech těch úžasných předmětů a vymožeností, jimiž se stánkaři budou ohánět Občas si jistě pořídí něco nového do šatníku, nějakou drobnou kvalitní zbraň (jeden nikdy neví, kdy se objeví piráti) či nějakou drobnůstku do kajuty. Tu si bude udržovat čistou a útulnou, aby to byl ráj pro návštěvy. A nepochybuju, že bude-li někde na palubě krb, právě to bude její oblíbené místo. Krb a knihovna.

Kdoví, možná se i ona sama na nějakou dobu stane pirátem, ale jen za předpokladu, že bude robino-hoodovského typu. Nikdy by nikomu jen tak neublížila, neláká ji zlodějství či napadání nevinných obětí, pod správným vedením se ale nebojí bojovat proti špatnému systému a pokud možno nenásilnou – ovšem neoblomnou – cestou potírat korupci a všeobecné zlo ve vesmíru.

Baví ji roleplaying, sází na svůj upřímný kukuč, a tak se může na krátkou dobu stát špionem, vyzvědačem, detektivem, ovšem vždy jedině pro správnou věc.

Je spíš smíšek než femme fatale, spíš plachá kočka na střeše, než někdo neustále vyhledávající společnost druhých. Je ráda o samotě, ve svých myšlenkách. Ráda přemýšlí a filozofuje, otevírá se novým možnostem a začíná s druhými hlubokomyslné debaty, aby je líp poznala.

Na zemi nikdy nemá klid. Problémy a životy zdejších lidí jí připadají přílíš… přízemní, opakující se, zbytečné a nezajímavé, a touží dělat větší věci a vybočovat z davu.

Jde s dobou, avšak miluje všechno vintage a všechno sci-fi. Možná nezapadá proto, že je ve skutečnosti cestovatelem i v čase, kdoví. V takovém případě by to ovšem neměla na svědomí sama, někdo by ji musel vést a chránit, jelikož dobrodružnost její povahy má meze – strachu a snad i přehnané opatrnosti.

Její rodina stále žije tam, kde se narodila, a ona to tam stále považuje za svůj prvotní domov, nicméně zároveň nepatří cele do jejich světa a raději létá v oblacích či mezi hvězdami. Vždy se k nim však ráda na čas vrátí, aby se ujistila, že jsou všichni v bezpečí, a vyprávěla o svých dobrodružstvích. Nerada je nechává „samotné“, odcházení je vždy bolestné a těžké, ale nedokáže zůstat, na to má příliš neklidnou povahu.

Jsem hrozně zvědavá, jestli se mi někdy poštěstí si ji doopravdy naživo zahrát, ze vším všudy 🙂 Jedno živé RPG jsem už taky hrála, ale tam jsem byla za postavu mužskou (byť taky z mého vlastního pera) a pravidla byla dána takovým způsobem, že jsem se v tomhle směru nevyřádila.

Zdá se mi ovšem, že steampunk v Čechách přece jen už existuje, hned po návratu se chystám do pravděpodobně první kompletně steampunkové restaurace v Praze (kdokoli má možnost a chuť jít se mnou, je vítán 😀 Ovšem alespoň trocha oděvní snahy je nutností, ať ctíme atmosféru ;)), a krátce na to na post-apokalyptický festival Junktown (poštěstí-li se sehnat omezené lístky). Tak že bych si střihla takové malé příjemné demíčko tam? 🙂 Nemůžu se dočkat! -.- <3

A pokud sem zavítal někdo s podobnými cosplay libůstkami, zajímalo by mě, jaká je vaše postava! Jste to čistě vy sami v jiném oblečení nebo máte vymyšlené detaily, zaměstnání, historii… Nebo máte postav víc pro různé příležitosti? Pochlubte se 😉 A nemusí jít jen o SP.