Meditační pomůcky

Už jsou to věky, co jsem rozepsala článek o meditačních pomůckách a bůhvíproč jsem ho tehdy nedokončila. Asi nebyla ta správná nálada a doba, kdoví, každopádně jsem se konečně hecla tu práci dokončit a článek dopsat, protože mi připadá, že to tady chybí.

Hned zkraje bych chtěla odpovědět na otázku: Co všechno vlastně potřebujete k meditaci? Stručná odpověď by zněla: sebe a klid. To hlavní na meditaci jste samozřejmě vy, meditace je vyloženě práce se sebou samým, s vaším nitrem a vaší myslí a k tomu toho zase tolik nepotřebujete – to jsem trochu víc rozepsala v článku Příprava k meditaci.

Nicméně chcete-li si meditaci opepřit nebo potřebujete-li nějaké berličky do začátku, něco, co udrží vaši pozornost od utíkání k nevyžádaným myšlenkám, sama na to mám několik oblíbených pomůcek.

1) Svíčky

Jsem ohňová a bez svíček nedám ránu. Dost dobře poslouží i táborák nebo krb, ale abych řekla pravdu, ten jeden jediný plamínek pro mě osobně funguje stokrát líp než ten největší fajrák, protože je to právěže jen jedna jediná věc, téměř neměnný a nepohyblivý drobný prvek, na který je snadné se bezvýhradně soustředit.

Mám ráda, když má meditace nějaký hlubší význam, když se během ní mohu občas soustředit na nějaký konkrétní úkol. Často jde jen o zklidnění, mnohdy si potřebuju vyčistit hlavu od myšlenek nebo emocí, aby mohla přijít inspirace a klid nebo spánek, někdy chci ale také jít víc do hloubky a soustředit se na zásadnější, až zdravotní věci, třeba jako čištění čaker.

Nenechte se zmást, o čakrách nevím skoro nic, jen že je jich sedm, jsou situovány podél páteře, jak se jmenují, že má každá svou barvu a funkci a aby člověk správně fungoval, musí jimi volně proudit vesmírná energie, což se často neděje, neboť bývají zablokované, ať už naší životosprávou nebo nějakými vnitřními duševními bloky. Je to jedna z těch pěkných spirituálních věcí, na které ráda věřím, a proto je mou oblíbenou meditační pomůckou čakrová svíce, která sestává z různých barev, příslušících jednotlivým čakrám (může být klidně jednobarevná, pokud se toužíte zaměřit jen na jednu konkrétní čakru), a má za úkol čakry čistit a rozproudit jimi energii.

Mám na tom ráda tu multifunkčnost – zatímco se věnuji obvyklé meditaci (nebo ani nemusím), čistí mi svíčka čakry, a zároveň se mohu soustředit na její plamen. Kdybych se soustředila přímo na to čištění, možná by to mělo větší efekt, ale mně celkem stačí vědět, že to pomáhá už při samotném hoření. A nehledě na všechnu duchovnost, baví mě samozřejmě i ty barvy, protože cokoli duhového je moje 🙂

2) Vonné tyčinky či aromalampa

Pro mě je při meditaci nesmírně důležité prostředí. Jednak jak to tam vypadá, ale dál i jak to tam voní, jaké je tam ticho či jaká hraje hudba, jaký mám z toho prostředí pocit. Když se chci opravdu uvolnit a mít příjemno, neobejdu se bez vůní, ať už z vonných tyčinek, svíček nebo z mé milované aromalampy od firmy Ashleigh & Burwood. 

Všechno má přitom své plusy a mínusy.

Tyčinky jsou velmi jednoduché na použití a zbožňuji tu jejich těžkou františkovou vůní, na druhou stranu někdy je mi od nich spíš lehce těžko a jako bych měla pocit, že si zanáším tělo usazeninami, místo abych si ho čistila.

Oproti tomu aromalampu (kdyby vás to zajímalo, vlastním design s názvem Autumn Flames – ne, že by se to ke mně nehodilo jako zadnice na nočník), mám katalytickou, to znamená, že je navržena tak, aby čistila vzduch zatímco ho vyvoňuje. Nejde od ní žádný kouř či dým, voní čistě po vonném oleji bez jakéhokoli začouzení, nicméně než se rozvoní, je třeba na pár minut zapálit kamínek, aby se zahřál, a pak ho nezapomenout sfouknout. Taky se narozdíl od tyčinky neukončí sama, je třeba ji po čase zaklopit, nebo bude vonět furt pryč a čeho je moc, toho je příliš – aspoň když nebydlíte sami, mně by to bylo jedno, já se tou vůní klidně udusím 😀

Voňavé svíčky jsou taková další příjemná alternativa, ale abych řekla pravdu, málokterá mi voní opravdu tak dobře a většinou to prostě není ono. Ten čmoud z tyčinek mi v tom někdy chybí a nemá to takové kouzlo jako aromalampa. Pokud navíc na tu svíčku vyloženě medituju, vadí mi, že mi ta vůně jde přímo pod čumák, a rozptyluje mě to.

3) Hudba

Je to sice berlička a mám ověřeno, že to jde i bez ní, ale minimálně v začátku meditace potřebuji hudbu. Je to často i proto, že mě odřízne od okolního světa, v němž člověka často překvapí zvuky zvenčí, které ovšem meditaci dokážou spolehlivě ukončit. Ať už venku zaštěká pes, někdo přijde domů, třískne dveřmi a začne se s někým jiným vybavovat v předsíni nebo v kuchyni rámusit nádobím, nebo jako blokáda zvuků z ulice, zvlášť ve městě je pro mě hudba nutností, na venkově pak příjemným luxusem, který z prázdného pokoje dělá útulné místo plné atmosféry.

Dřív jsem to zkoušela s jakoukoli příjemnou hudbou, kterou jsem měla prostě ráda, třeba jako Enigma nebo Enya, brzy mi ale došlo, že to není ono. Do takové hudby se příliš snadno zaposlouchám a přestanu ji vnímat jako meditační pomůcku. Odnese mě až směšně rychle do vzpomínek a nostalgie a pracuje spíš proti mě než aby pomáhala. Nejlepší jsou pro mě naopak přímo meditační zpěvy Sri Chinmoye, meditační hudba Kipa Mazuye či jiné meditační skladby, jimiž si můžete posloužit na youtube (ať už se zpěvem či třeba jen zvuky tibetských mís, moře, lesa, praskání ohně, cvrkot cvrčků, zpěv ptáků, zurčení potůčku, cokoli, co vám pomáhá) nebo z meditačního rádia na Shoutcastu. Pokud nehovíte internetu, podobné zvuky či hudební podklady se dají koupit v krámcích zaměřených na spirituální záležitosti, v knihkupectvích nebo v dárkových předmětech (třeba v Horoskopu určitě).

4) Meditační růženec neboli mala

Jsou různé druhy meditačních cvičení a jedno z nich se jmenuje mantra japa neboli opakovaná mantra. Co jsem listovala internetem, návody a přesné počty se liší, ale takhle nám to vysvětlovali v meditačním centru Sri Chinmoye – dělá se to tak, že si vyberete mantru. Jednodušší – třeba aum, jam, shanti nebo tak něco – nebo složitější jako celé písně. Tu mantru pak zpíváte padesátkrát za sebou, druhý den šedesátkrát, pak sedmdesátkrát až do stodvaceti, odkud pak zase jdete po desítkách dolů až k padesáti a celý cyklus pak ještě jednou opakujete. Smysl? Do opakované mantry je celkem snadné se „zažrat“ a opravdu ji procítit. Čas při tom zmizí, soustředěnost se prohlubuje, zapomenete na nervozitu a myšlenky a donekonečna jen zpíváte svou mantru. Podle jejího významu se přitom uklidňujete, čistíte či nabíjíte nebo zaměřujete na něco, co je pro vás podstatné. Moje oblíbená mantra je třeba Chanchala man dure rakhi, která zpívá „Ponechávám stranou svou neklidnou mysl, vždy ji ponechávám stranou„, ale v rámci mantra japy ji nezpívám, na to je pro mě moc dlouhá (o Habo Ami, mé naprosto nejduchovnější záležitosti, ani nemluvě). Vystačím si tedy s aum nebo shanti, ale spíš s aum, jelikož mě nejvíc nabíjí a nejlíp mi dovede rozvibrovat nitro. Sami si ale přijdete na to, která vám nejvíc vyhovuje. Delší mantry zpívám obvykle v cyklu po třech.

Co je ale pro mantru japu důležitým aspektem, je ten počet. Počítat zároveň při zpěvu je obtížné, protože byste se skutečně měli soustředit na tu mantru a ne na počty, a i když si to třeba počítáte na prstech, vyžaduje to dost vnímání a to pro mě prostě nefunguje. Proto jsem si vyrobila meditační růženec, sestávající ze sta malých korálků a osmi větších, které oddělují sedmdesát korálků po desítkách.

Tím pádem při prvním dni posouvám nehtem na palci ob jeden korálek na nejdelším padesátikorálkovém úseku, dokud nenarazím na další velký korálek, a vím, že je konec. Další den jen musím vnímat, že po dlouhém úseku končícím velkým korálkem odpočítám ještě jeden úsek s deseti, třetí den to jsou dva úseky a tak dále. Poslední den počítám prostě tak, že udělám dvakrát tam a zpět dlouhý úsek a navrch dva krátké. Možná by se to dalo udělat i jinak, ale pro mě osobně je tohle nejpříjemnější způsob, který vyžaduje naprosté minimum přemýšlení, dělám to automaticky a nemusím se ztrácet v číslech. Mohu si dopřát dokonale se ponořit do mantry a obvykle se mi to podaří tak dobře, že když dozpívám cyklus, ještě dlouho mám v těle příjemné vibrace a tělo tak ztuhlé, jako bych v něm už ani nebyla a vznášela se někde mimo něj. Jako bych byla malou kuličkou energie, situovanou někde mezi mýma ušima nebo před čelem (to se různí). Někdy se mi ani nechce vracet, je mi tak opravdu dobře, ale je důležité si uvědomovat i jak se cítíte v ten první moment po návratu. Tělo je dokonale uvolněné, jste prázdná deska, je to moment s nekonečným potenciálem. Nemáte myšlenky a tak to první, co vás napadne, vzápětí může určitě váš směr. Pokud dovolíte, aby se k vám v tu chvíli vrátily obavy a stres, ucítíte, jak se vám opět stahuje žaludek a zachvacuje vás panika. Uvědomíte si, v jakém stavu jste předtím byli a ucítíte rozdíl oproti tomu, jak byste se skutečně cítit měli. Pochopíte, že za tím stojí čistě vaše zrádná mysl. A tohle jsou právě ty momenty, kvůli nimž má smysl meditovat – abyste se naučili sledovat sami sebe a své tělesné pochody a hlavně to, jak je vaše mysl řídí a jak vás podvádí. Nejste to vy, není to vaše duše, co se stará o vaše problémečky na tomto světě. Je to pouze mysl, která jim přisuzuje neuvěřitelnou váhu a hodnotu a nutí vás podle toho skákat. Co ale chce vaše duše? Co je důležité pro ni? Co skutečně chcete udělat ve svém nitru? Co ve vás sídlí? Meditace je prostředkem, jak mysli zavřít ten užvaněný arogantní zobák a přijít na to.

Meditačních pomůcek existuje samozřejmě mnohem víc, třeba vadžra neboli dordže, meditační zvonek, tibetské mísy (jak já si nějakou toužím koupit!), merkaba a další, ale ty nemám vyzkoušené, a tak se jim nemá smysl věnovat, to si můžete snadno vygooglit. Nicméně jak tak nad tím přemýšlím, uvažuju, že si zrovna tu vadžru (bože, to je slovo :D) koncem měsíce pořídím v Tišnově na mineralogické výstavě, kde vím, že se prodává. Jednou z mnoha výhod nakupování těchto přírodních pomůcek na podobné výstavě je o mnoho nižší cena než za jakou se dají pořídit v příslušných krámcích, a setkání přímo s výrobcem a dodavatelem – mám za to, že právě odtud totiž obchody tento druh zboží nakupují. Já to nějak raději z první ruky, když už, a mám pocit, že je to cítit i na té energii, možná proto, že na to hmatalo míň lidí. To už je zase trochu jiná věc, ale kyvadla prodávaná na mineralogických výstavách jsou něco úplně jiného než ta z tuctového krámku, kde na to hrabe kdekdo, komu se ta třpytivá blbinka líbí.

Tak jestli nebudete mít 31. října až 2. listopadu co dělat a budete se vyskytovat někde v blízkosti, nenechte si Tišnov ujít 🙂 Nejen pro ty spirituální blbinky, ta výstava je samozřejmě cílená především na úplně normální lidi 😀 Já osobně bych si třeba už nikde jinde nekoupila stříbrný prstýnek. Jeden pán, co je prodává v Tišnově, má podle mě nepřekonatelný výběr, cenu i kvalitu. A ještě je to kamarád 🙂