Mějte pěkné a inspirované Vánoce

Být doma je zvláštní. Jako bych nikdy neodjela. Čím delší mi připadá doba, kterou strávím v zahraničí, čím víc se těším domů, čím víc už tam toho mám pokrk, tím všedněji si tu pak připadám po návratu. Všechno je letos nějak stejné.

Pár lidí, co tu byli, už tu není. Ale s většinou jsem si nebyla tak blízká. Pár míst dostalo nový kabátek, vznikly nové podniky a u nás doma je čím dál tím víc zapotřebí udělat novou kuchyň. Ale to je tak všechno.

Myslím, že tomu nahrává to, že se sem už několik let vracím vždycky ve stejnou dobu – na Vánoce. Prahu tedy vždycky vidím jen v tom šedo-nezajímavém vlhkém kabátě, snažícím se o navození vánoční atmosféry pomocí dekorací, stromečků, výprodejů a letáků, které na mě útočí ze všech stran. Ve městě je boží dopuštění, všude plno lidu – jako teď už snad každý rok, i letos jsem se vydala pro pár dárků do Palladia a i letos jsem z něj chytala panický záchvat. Ty davy nudně a nerudně vypadajících Čechů mi teď po srovnání s živým, alternativou prosyceným a veselým Brightonem přišly vyloženě unylé, bezútěšné, nezajímavé. Cítila jsem, že potřebuju nějakou změnu. Něco, čím odliším tyhle Vánoce od všech ostatních, a čím si začnu připadat, jako že tu jsem a že to mám v hrsti, a ne jako ve snu.

A tak jsem si splnila jedno pradávné přání a frkla si do vlasů trochu té tyrkysové, co ji tu mám schovanou už asi tak od patnácti a pořád sním o tom, že jednou… 😀

Však co, probůh, na co furt čekat? Vyšlo to kupodivu docela dobře (možná jen ještě zneužiju nějakého dobrovolníka na obarvení pár dalších pruhů vzadu), byť na fotkách to vypadá spíš jako černá, a netvrdím, že to není kombo trochu pro blázny, ale co už. Nikdy jsem netvrdila, že jsem normální – pokud jsem samozřejmě zrovna nepsala životopis nebo tak něco 😛 😀

Jak si můžete všimnout (za předpokladu, že opravdu dobře vidíte – já vím, ty fotky jsou příšerné), v záchvatu inspirovanosti jsem taky pohnula se svými DIY goggles, což je obrovský úspěch, jelikož mi DIY obecně jde asi tak jako němčina – je to dřina, odborník by se mi vysmál, nesmíte se na to dívat moc zblízka, ale přitom si pamatuju, že mi to dřív tak šlo… 😀

Každopádně mějte pěkné Vánoce. Já jsem pořád v procesu. Co jsem přijela, pořád mám co dělat, před sebou hromadu úkolů, a samozřejmě v první řadě Vánoce. Zítra mě čeká ještě nějaké obíhání, ale hlavně uklízení a připravování pokoje pro stromeček. Pak zdobení – letos se to snad obejde bez chřipky – a pak jsem hrozně zvědavá a zároveň nervózní z toho, jak to letos bude a jestli rodina dala na mé nabádání a ty Vánoce budou opravdu minimalistické. Dám vědět, jak to dopadlo.

Vybalený mám zatím jen příruční kufr – ten velký ještě nedorazil, z čehož nemám úplně radost.

Ale můžu se místo toho těšit z celé smečky chlupatých koulí, co se nám noc co noc prohání po bytě, jako by je chytil rapl. Yep, máme koťata. Jsou to raubíři.

Doufám, že mezi svátky to bude klidnější než to bylo doteď, a že přijde víc inspirace a odpočinku. A vám přeju totéž 🙂 Hlavně ať jsou šťastné a veselé.