Milý vesmíre, drazí genies
Já moc na dárky nejsem, ale začínám se asi dostávat do momentu, kdy mě život lehce nudí tím, jak si nikdy nedopřeju nio pořádnýho. Ne že bych vysloveně začínala toužit po adrenalinových zážitcích, ale dovedu si představit pár věcí a zážitků, nichž bych měla opravdovou radost.
1. Smějte se mi, ale Ramona Flowers má kurňa styl. Co jsem se před pár týdny konečně podívala na Scotta Pilgrima, nemůžu dostat z hlavy uvědomění, jak se mi stýská po bláznivých barvách na vlasy, jak jsem vždycky chtěla tmavé podbarvení nebo prostě nějakou vícebarevnost a jak je růžová sexy. Už od dob Witche, kde růžová byla barvou energie hlavní hrdinky, a později Harryho Pottera jsem si představovala sebe samu jako čarodějku v harrypotterovském světě s růžovými vlasy, a to už je pěkných pár let, netřeba dodávat, že coby neustálého přebarvovače vlasů mě tehdy představa metamorfmagie naprosto nadchla. Těch peněz, co bych ušetřila, a toho času.
Na Bradavice jsem už asi stará, ale kdyby mě někdo vzal do kadeřnictví a nechal mi konečně jednou udělat černorůžovou hlavu, byl by to dokonalý dárek. Buď bych se do toho vzhledu zamilovala a zase se začala pořádně oblékat (ať žijou tepláky, ale k tomu sexy rebelskému looku se až tak nehodí :D), nebo bych zjistila, že mi to zoufale nesluší, a měla aspoň klid v duši, že jsem to zkusila. Ale když už jsem zvládla i zelenou a oranžovou, tak většího blázna už ze sebe snad neudělám.
2. Vážně mě baví Steampunk a steampunková móda. Mám jinej životní styl než abych se měla sama kam strojit, ale fakt mě baví koukat se na fotky v tom stylu, ať už interiéry nebo ta móda. (Nejvíc baštím Kato ze Steampunkcouture.com nebo báječnou Rin)
Samozřejmě do jejich barbie proporcí mám daleko, přesto bych ale chtěla mít vlastní set fotografií ve steampunkovém stylu. Kdyby mi k tomu někdo třeba zapůjčil oblečení nebo by mi ho pomohl nakoupit (do toho ty prachy klidně i vrazim, když mi to bude slušet) a sehnal by mi dobrého fotografa, co by ze mě ještě aspoň na chvilku udělal fapózní kočku, než mi bude těch asi sto třicet, damnit, to by byl dárek jako hovado.
3. Už jsem to párkrát zmiňovala, miluju Alici Zhang. Vybrat si od ní jenom jeden obraz by mi dalo zabrat, ale ráda bych na tom zapracovala, kdyby mi ho někdo chtěl koupit třeba k narozeninám 😀 Už u mě totiž nějak pominula doba plakátů a vystřihovánek, radši míň kusů, ale pořádnejch, co maj příběh a k nimž si můžu udělat vztah. Ikeu sice zbožňuju, ale co je kouzelnýho na tom, mít doma stejnej obraz jako tisíce dalších lidí, žejo. Alici si každej fakt nekoupí.
4. Záliba ve fénixech mě asi taky jen tak neopustí, takže bych se nezlobila za parádní tričko s touhle tématikou.
Teď mě něco napadlo – obraz s fénixí tématikou od Alice. No to by bylo kombo!
A to bude asi tak všechno. Mám vlastně spoustu přání, takových malých, co si buď umím zařídit sama, nebo nespěchají, a nebo si nakonec uvědomím, že by z té věci nakonec byl stejně spíš jen nepoužívaný krám. Ale obraz překážet nemůže a vlasy taky ne a já mám chuť zase jednou udělat krok směrem, který vede blíž ke mně a k tomu, kým se doopravdy cítím být.
Když to takhle vidím sepsané, mám před sebou zase jednou pořádný to do list, protože proč čekat na vesmír, když jsou to vlastně povětšinou docela zařiditelné věci? Čímpak asi začneme…
Koukám na bloglovin a tam tahle fotka, říkám si: „Koho to followuju tyjo? Tu neznám“ 😀 Až ta poslední fotka mě trkla… 😀
Ehm… ta první zleva je big no no… prosim, tuhle barvu si už nedávej. Takovou nějakou mam já, když si nezesvětlim vlasy 😀 Eh, teda… nikdy jsem si nezesvětloval vlasy… pfft… kdo by to dělal… O:) 😀 Btw černo-růžovou kombinaci jsem na hlavě už měl, je to hodně let.
Btw obrazy z Ikey mě taky už nějak pustily – máme doma obrovskej zelenej obraz krávy, prostě jsem ho v ten moment MUSEL mít. Teď jsem si začal kupovat obrazy od jedný malířky a je to nádhernej pocit… právě, že ten obraz máš jen ty 🙂
Chlap-barvič vlasů?! Okamžitě poslat! 😀
Mně se právě hrozně líbí, že sis to nechal namalovat jen pro sebe, to má fakt úplně jinou hodnotu než Ikea nebo prostě tuctový postery, byť sebehezčí. Jako Alice mi asi na míru nic nenamaluje, ale má toho v zásobě hafo, co by se mi líbilo, většinou samozřejmě DW tématika, ale nejen to.
Zelenou jsem měla dvakrát nebo třikrát, myslim. A odbarvuju předtím vždycky, ale tady na tý fotce mi to zrovna nějak nechtělo chytit a měla jsem to takový vícebarevný, což mi ovšem nevadilo. Spíš se mi moc nelíbí, když jsou ty vlasy až moc jednobarevná helma. I proto bych chtěla aspoň to podbarvení, aby to bylo zajímavější, a hlavně se mi s tim nechce dělat doma. Chtěla bych to pro jednou svěřit kadeřnici a doufat, že profi barva vydrží zářivá dýl než dvě umytí.
Bohužel to vydrží úplně stejně dlouho jako od kohokoli jinýho, jedinej rozdíl je v tom, že kadeřnice ti podklad stáhne líp než by sis stáhla odbarvovačem doma v koupelně, tedy výsledná barva bude hezčí. Ale na trvanlivosti barvy má myslim podíl obsah železa, ten je v červených, ale třeba v zelený nebo modrý není, a proto se tyhle odstíny šíleně rychle vymývají. Měl jsem zelenou, modrou i tyrkys 😀 a vydrželo to fakt chviličku. Navíc stejně jsem si objednal vlastní barvy a donesl si je do salónu, kadeřnice říkala, že jsou lepší než ty její (už si ale nepamatuju, jak se to jmenovalo, je to fakt strašně dávno.. byly to takový kalíšky…). Dlouho mi vydržela růžová, byť to taky po pár umytích prostě jde do oranžovo-zrz-hnus.
Fotky nemám, zůstaly v domácím počítači (nosil jsem tohle, když jsem ještě bydlel u rodičů) a zaplať pánbůh ten komp šel do zádele a tedy tahle hrůza už nikdy nespatří světlo světa 😀 Dneska si to zesvětluju do normálního vzhledu (stažení zrzavý a na to přeliv, aby to vypadalo přírodně)… už nejsem rebel 🙁
Toho jsem se obávala, ale aspoň to bude udělaný pořádně a i se střihem, navíc já si doma neudělám podbarvení, protože bych tý barvy potřebovala jen trochu a zbytek by se vyhodil.
Já vždycky používala Directions, ty dřív bejvaly asi nejlepší, nevim, jak je to teď. Ještě teda mám celej kyblík tyrkysu, ale do toho se mi nechce, fakt chci růžovou, když už. Jinak mi přijde, že se to vymejvalo všechno stejně, akorát u tý zelený to myslim nebylo tak vidět. Nejhůř vypadala právě ta růžová, to jak se vymeje do světlý, tak je to trága 😀
Tak já už léta rebelantnim všelijakejma odstínama červený nebo občas černou, ale byla chuť na něco speciálního zase jednou.
Jo, Directions, to je přesně ono 🙂 Na druhou stranu, nevyjde levnějc udělat si doma podbarvení obyč černou barvou, než za to dát u kadeřníka peníze? Ale jako jasně, bude to profi 🙂
Fakt ti přišlo, že zelená držela nejlíp? Mně se teda taky brutálně vymejvala, navíc jak jsem pod tím měl krásně žluťoučkej blond, tak to šlo do šílený barvy á la poch*aná sláma 😀 Si pamatuju, jak se mě jedna holka ve škole zeptala, co mi to umřelo na hlavě.. tak asi tak to vypadalo 😀 Ale zase se to dalo dobře vymejt, po růžový zůstaly vlasy oranžový a co s tim teď 😀
Pff, to by mi to musel obarvit pan M., to si sama fakt neudělám, a štve mě na tom to vyhození tý barvy. To je jasný, že to vyjde draho, dvě barvy a ještě k tomu odbarvování, ale s tím už tak nějak počítám.
No ta zelená se sice taky vymejvala, ale do takový pochcaný slámy, která mi nijak nevadila, sama o sobě vypadala zajímavě 😀 Zato růžová šla do bledo růžova a to byl hnus, mám to na fotkách a nemůžu se na to ani koukat 😀 Taková bledá barva mi fakt nesluší, takže počítám s tím, že i po kadeřníkovi by brzo muselo dojít na přebarvení dejme tomu zas červenou, než to bude hnusný.
To jsou barvy =D
Já teď nechávám aktivně odmejvat hnědou, uvidím jestli mi z toho vyleze něco zrzavýho, nebo šedivýho =D
Co se barev týče, asi bych taky ráda experimentovala, ale já mám prostě pocit, že k mýmu obličeji a kůži se žádný experiment nehodí. Ráda bych měla křiklavější zrz, ale to pomocí henny já nevykouzlím. No a ta růžová ti hafo sluší, nepoznala bych, že jsi to ty. :-D. Steampunku taky holduju, teda zase se jenom kochám(,,že vy ste se, pane doktore, zase kochal?“), ale podařilo se mi do toho namočit i přítele, takže se taky kochá. No a díky tomu ode mě dostal k Vánocům steampunkovou brož. Prostě hodinový strojek, nosí ji na kabátu, teda nenosí, protože už je teplo… A taky dostal od táty kapesní hodinky, fakt luxusní ještě předválečný a nosí je na řetízku ve vnitřní kapse kabátu. A když se ho v zimě někdo zeptal, kolik je hodin, všechny holky na něm mohly oči nechat :-D. Já steampunkového nemám nic, ale hrozně bych chtěla nějaký korzet a šaty, a brýle, náramky, naušnice, náhrdelník, prostě cokoliv, takže tě chápu. Kromě nějakého fešného oblečení a fotky v tomto stylu mám i spoustu dalších módních snů. Sakryš, asi jsi mě přiměla sepsat taky takový článek!
K umění: Připomnělo mi to kamarádku. Její poněkud zvláštní(takový, se kterým nikdo nechce být, kvůli jeho sobeckosti a celkové povaze) otec maluje. Maluje krajinky a tak obrazy podle předloh z kalendářů, tedy podle fotek. A jeho malby si nikdo moc nekupuje, takže něco vždycky dostanou rodinní příslušníci k různým příležitostem. Kamarádka se sestrou a s mámou dostaly tři obrazy a až jsem byla u nich, kamarádka s obavami prohlížela, cože to dostaly. Nikdo, nikdo totiž nechce ďábelského krocana nebo slavné brkoslavy, kteří u něj straší už asi sto padesát let. No, nemusím říkat, že kamarádce se obava potvrdila, a tak někde naspod skříně má děsivého krocana. Ale je to origoš, nikdo jinej ho nemá! 😀
No a ohledně těch originálních obrazů, tak tě chápu. Já jsem třeba ještě pořád na plakáty, protože jsem nikdy v pokoji plakát mít nemohla, abych náhodou neponičila zdi. A obrazy, ehm, mám zde jen kýčovité puzzle po ségře, kde je polonahá ženská a muž, jak se líbaj někde uprostřed vesmíru a oběma mizí nohy. A ještě ženskou, kolem které lítají bubliny s představami. Asi má snít, ale spíše to vypadá, jako kdyby měla orgasmus. Alice Zhang je opravdu talentovaná a mít něco od ní, to by bych… to byl normálně i každý den oprašovala, sedla si naproti tomu do křesla a koukala…
Jsi už větší, živíš se sama, takže věřím, že tvoje sny půjdou plnit bez čekání na slitování někoho jiného. Ovšem potom zamrzí, když dostaneš právě obraz z Ikei, který mohl stát možná i stejně jako ten od Alice, ale nikoho nenapadlo se tě zeptat, nebo mrknout na tento článek. 😀
Ke mně se, když se nad tím fakt zamyslím, taky nejvíc hodí tmavě hnědá nebo tmavší odstíny červené, vínové. Ale na to dlabu 😀 Barvičky jsou sranda a vždycky to ze mě udělá jinýho člověka. Se zelenou na hlavě se prostě cítíš jinak, rebelsky, čerstvě, alternativně, i lidi se na tebe tak dívají a jako by najednou padaly vnitřní bloky, na všechno si troufáš, protože víš, že to lidi od někoho s tak barevnou hlavou očekávají. Je to taková zvláštní věc.
No ještě aby se přítel nekochal, steampunkové modelky,tam je sakra na co koukat 😀 Jo, cibulky do kapsy mám taky, ale jen takový malý, co se daj nosit na krku 🙂 Zas mě ale aspoň netíží, z někoho s velkýma bych se taky zbláznila, miluju vintage věci a je to tisíckrát kouzelnější než říct někomu čas z iphonu.
Korzet mě láká už léta, ale nakonec vždycky dojdu k tomu, že bych to neměla kam nosit. Je to taková moje vysněná věc, která ale nepasuje do mého způsobu života, takže by nejspíš ležela ve skříni. Mám ale oči otevřené a doufám v něco napůl tričkového, napůl korzetového 😀 Nějaký kompromis, co by zakombinoval steampunkový prvek, ale pořád by to bylo ležerní a pohodlné. Zatím to řeším spíš doplňky, třeba pásky s bronzovými bodečky nebo trochu vintage boty a tak.
Na doplňky ti můžu doporučit Claire’s, jsou i v Čechách a mají spoustu přívěsků, řetízků, i ty moje cibulky mám odtamtud. Ceny mají sice dost vysoké, obzvlášť na české poměry, ale já tam chodím ráda, třeba i jen koukat.
No, to jsou ti nedocenění umělci, jednou to třeba někdo bude mít nějakou cenu, ale člověk by měl umět pochopit, že se ta jeho věc nemusí každýmu stylově nebo tématem líbit. Nějakýho krocana bych fakt nechtěla 😀
Hh, puzzle taky nejlepší, i my doma ještě nějaký kýčovitý veledílo máme, ale nikde to nevisí, protože se to prostě nikam nehodí. Plakát mám doma taky ještě jeden pověšenej, ale k tomu mám prostě fakt vztah a líbí se mi.
Z mých příbuzných a přátel všichni naštěstí vědí, jak jsem na tom s dárky a že o ně v podstatě nestojím 🙂 Pokud by mi někdo chtěl opravdu udělat radost, většinou je to někdo, kdo ví o mém blogu, takže si to tu může přečíst. Snažím se šířit povědomí, že mi nikdo nemusí nic dávat jen proto, že mám narozeniny nebo svátek, sama taky už dárky moc nedávám, jedině zkonzumovatelné, jelikož se prostě neumím trefovat do vkusu a do potřeby a nemůžu vědět, o čem zrovna kdo sní. A nechci dávat ani dostávat lapače prachu, ať si jsou sebehezčí, to radši nedostanu nic.
Já bych třeba korzet chtěla. Chtěla bych si nechat udělat korzet na míru, až budu větší a budu si vydělávat sama, tak bych snad mohla svůj styl oblékání přizpůsobit tomu, abych mohla korzet nosit. Třeba takové oblečení, pod který se může nosit. Chtěla bych se naučit chodit rovně, protože se hrozně křivím, kvůli mojí skolióze a to s na míru šitým korzetem prý jde. Umělohmotný krunýř(ten ortopedickej) už by v mým věku neměl smysl, a vypadala bych ještě hůř, ale ten normální dámskej… Panečku :3 Je to asi moje jediná naděje, protože se mi hodně špatně rozvíjí páteční svaly. 😀 (tak trochu mrzáček).
S dárky: No já dostávám často něco, co moc nechci, ale zase některé ty věci docela i potěší. Jsem pak trochu jako moje babička. Občas dárky posílám dál, třeba knížky nebo bloky na psaní, prostě je dám někomu, kdo je chce. Moje babička jednou ségře dala obraz, kterej jí dala moje máma, to bylo pak doma tóčo. 😀
Jo, to občas dělám taky, ale člověk si musí dát pozor, aby ten dárek posílal po linii, která se neprotne s tou, odkud to přišlo, protože lidi pro to nemívají moc pochopení 🙂 A právě proto, abych to nemusela řešit, radši všem říkám, ať mi nic nedávají, nebo píšu seznamy, co bych chtěla, když už mají tu potřebu. Ono se vždycky najde něco užitečnýho, co mi lidi můžou dát, i kdyby třeba čokoládová tyčinka, furt budu radši než když mi někdo věnuje třeba nějakej strašně prastarej a drahej čajovej servis, kterej ale bude úplně mimo můj vkus a ještě k tomu ho vlastně vůbec nepotřebuju.