Moje zero-waste vychytávky

Ježiš, jak já se na tohle těšila! Barák plný pomůcek, díky nimž významně omezujeme svou osobní spotřebu jednorázových plastů, obalů, kelímků, kosmetických a hygienických produktů, no prostě všeho.

Začalo to tak nějak nenápadně už před spoustou let, ale postupně se z toho vyvinula skoro vášeň. Jsme minimalisti v tom, že strašně rádi recyklujeme, upcyklujeme, renovujeme, znovu vracíme život věcem, na které se už zapomnělo nebo které chtěl někdo vyhodit, a minimalizujeme osobní dopad na přírodu ve všech možných směrech.

Ať už jde ale o veganství nebo o tohle, nejsme extrémisti, a tak nikdy nebudu mít blog nebo Instagram výhradně o veganství nebo o zero-waste. Nebudu in, no co se dá dělat. Mě prostě baví to všechno zkoušet a dělat malé krůčky, které jsem schopna dělat opakovaně, a možná že tam jednou dojdu a budu full vegan a full zero-waste. Ale to ještě rozhodně nějaký ten pátek potrvá.

Některé věci je strašně jednoduché si pořídit a zařadit do provozu. Dokonce na ně snadno naučíte své jinak konzervativní okolí. Ale k jiným člověk musí nějak postupně dospět a třeba taky ideálně začínat v úplně novém prostředí, oproštěný od vlivu toho konzervativního okolí, které by mu mohlo brát vítr z plachet posměšným komentováním a podobně. A taky je celkem ubíjející, když se snažíte sami a někdo jiný vám pořád do bytu nosí zásoby drogerie a všeho a ještě pořádně nerecykluje.

Ne všechno, o čem se chci zmínit, je vyloženě zero-waste, něco jsou prostě moje osobní oblíbenosti a vychytávky, kterými například šetřím místo v kufru při cestování, nebo peníze, ale zase ne za všechno, co zmíním, bych dala ruku do ohně. Je to prostě seznam věcí, co jsme už zkusili, který budu asi průběžně doplňovat (hlavně proto, že si vždycky vzpomenu ještě na něco dalšího, co vlastně dávno mám). Tak jdem na to.

Kosmetika a drogerie:

1. šampuk – už roky na ně nedám dopustit a několikrát jsem je zmiňovala. Donedávna jsem je kupovala od Lushe, ale okolo Vánoc jsme s panem M. dostali tip na novinku z DMka, konkrétně od Alverde, a tak jsme ji zkusili. Výsledek? Popravdě, funguje na první pohled skoro stejně, jen možná o malinko míň mydlí (což může být tím, že je dohladka slisovaný, kdežto lushovské mívají hrubší strukturu, a tím pádem se do nich při mydlení dostane vzduch a tím to víc nabublá…? Tak něco? 😀 Nevím), ale od té doby, co ho používám, se mi několikrát stalo, že jsem se druhý den podrbala  na hlavě a měla za nehty vrstvu „mýdla“. Nemyslím si, že bych se najednou odnaučila vymývat si vlasy, a s Lushem se mi tohle nikdy nestalo a krom toho ty lushovské stejně mnohem víc voní, takže zkrátka až tu mandarinku dodělám, vrátím se nejspíš zase k Lushi. Nojo, jenže to bude za sto let, ty šampuky jsou věčný!
2. tuhý kondicionér – taky od Lushe. Celkem ho nesnáším, abych řekla pravdu 😀 Nebo možná spíš nesnášela jsem, teď jsem asi konečně pochopila, jak ho správně používat, abych se z toho nezbláznila. Totiž představa, že bude fungovat stejně jako ten šampuk, tedy že si namočíte hlavu, namydlíte šampukem, ono to napění a tradá, je naprosto mylná. Můžete jím ty vlasy přetírat a drhnout jak chcete, a furt budete mít pocit, že na nich nic nemáte – pěnit to prostě nebude a ani nijak klouzat. Ovšem až vám trochu proschnou vlasy, zjistíte, že je máte jak naolejované, protože jste tam přece jen něco měli, něco, co nebylo vidět ani cítit, ale taky se to nedá vymýt. Takže takhle fakt ne. Co se s tím dá dělat, je jedině nakrouhat ho trochu do mističky (používám lushovskou od masky), zalít horkó vodó a udělat z něj kondicionér normální, pak to celkem funguje, ale popravdě s mým Toni & Guy kondicionérem se to prostě fakt srovnávat nedá…
   Dřív jsem používala pár kapek citrónu do vody a možná se k tomu občas vrátím, ale nechci to dělat dlouhodobě, mám pocit, že zrovna na barvené vlasy to není nejlepší nápad, zbytečně by mi to tu barvu asi stahovalo.
3. volumizační Got2b prášek do vlasů – když už jsme u těch vlasů. Tohle je zrovna věc, která třeba není přírodní, ale já ji stejně miluju. Přivedla mě k tomu Maude, která mi před časem věnovala jeden z limitované edice od Baley, a mě dostalo, jak moc to funguje. Stačí nasypat malinko do vlasů, trochu prodrbat a voilá, je ze mě Saxana. Pro srovnání, ta Balea mi přišla lepší, Got2b mi připadá, že ty vlasy tak zvláštně obalí, že jsou jaksi instantně schumlané/slepené a člověk by v tom zlomil hřeben, ale popravdě jsem to česání nezkoušela, možná že je to jen můj pocit. Připadá mi ale, že ta Balea to prostě nedělala a že po ní byly ty vlasy lehčí, přesto je to ale fantastická alternativa klasického laku či tužidla na vlasy, je to neuvěřitelně kompaktní, stačí toho maličko, takže to dlouho vydrží, a protože to není sprej ani tekutina, můžete s tím směle i do letadla. Yay!
4. slaný sprej (růžová lahvička) – zatím mám ještě ten „koupený“ (vyhrála jsem ho na Instagramu, zase od Toni & Guy), ale říkám si, že až mi dojde, pravděpodobně by stačila trocha mořské soli a udělá to stejnou parádu. Opět je to pro mě něco, čím jsem nahradila tužidla a laky na vlasy, je to mnohem přírodnější a příjemnější varianta, používám ho většinou před fénováním, narozdíl od laku mě to nedusí výpary, a zase je to bezpečné do letadla (nikdy nevím, kdy můžu letět s natlakovanými spreji a kdy ne), není v tom žádný sajrajt a těm mým vypelichaným splihlým vlasům to vrací strukturu a objem, nehledě na to, že mám taky pocit, že mi je to pomáhá vlnit.
5. krystalový deodorant Balea – už pár let testuju různé „přírodní“ a podomácku vyrobené deodoranty a například takový  limetkový Alverde sice krásně voní, ale jinak mi přišel tak akorát na ozdobu do koupelny, vůbec nic pro mě nedělal. Oproti tomu tenhle krystalový sice nevoní vůbec, zato mi ale připadá, že velmi významně snížil mou potřebu se převlékat do čistého trička nebo se pajcovat tunou antiperspirantů/deodorantů a vůbec čímkoli, co zrovna najdu. Faktem prostě je, že si často nevoním – trápí mě podpaždí. Všechno ostatní je v pohodě, ale v podpaždí se potím hodně, a i když jiní lidé to třeba necítí jako zápach (panu M. to například nijak zvlášť nezavání), mně to hrozně vadí.
   Krystalový deodorant má tu nevýhodu, že je těžký, a tedy to není zrovna do kabelky na trajdání po městě, a taky je třeba ho namočit, ale používám ho většinou po koupeli, když jsem ještě mokrá, nebo si ho holt po ránu navlhčím. A připadá mi, že to něco rozhodně dělá, dokonce že se míň potím, přestože to není vyloženě míněné na omezování pocení. Zkrátka s touhle volbou jsem zatím spokojená, a pokud to vůbec někdy spotřebuju (zatím mám pocit, že to naprosto neubývá O.o), možná bych si koupila ten v korku, prostě jen proto, že se mi líbí a možná je i menší. Jelikož jsem to zkoušela poprvé a Biork mi přišel celkem drahý, šla jsem zatím levnější cestou.
6. slané mýdlo – dárek, který jsem si pro sebe vybrala od táty k narozeninám (co na tom nechápeš? 😀) a dost ho miluju. Je to taky celkem těžká potvora, bodejť, je to kus šutru, ale zaprvé je to strašně krásný kus šutru, zadruhé mi to významně pomohlo, když jsem už fakt nevěděla, kudy kam s mou příšernou pletí (vyváděla snad dva roky v kuse a já z toho už byla na palici, nic nefungovalo), a zatřetí to teď používám při koupeli do podpaždí a domnívám se, že i to přispělo ke zlepšení mé situace. Koupila jsem ho v kterémsi obchoďáku, u takového toho ostrůvku, jak mívají různé blbinky, čokolády, zubní kartáčky, obaly na mobily a podobně, a stálo asi stovku.
7. holicí mýdlo – zbavit se holicí pěny byl můj sen už delší dobu, hlavně zase kvůli cestování. Ale popud to vyzkoušet vlastně přišel až s posledními Vánoci, kdy jsem hledala dárek pro pana M. a na Fleru objevila Mýdlárnu Erdé. Bohužel na vousy pana M. je to nepoužitelný výrobek, paradoxně – myslela jsem si, že to bude vyloženě pro muže a že to možná budu moct používat i já, ale naopak jemu to „funguje“ asi tak stejně, jako kdyby použil obyčejné mýdlo (žádná pěna, žádná emulze, tahá se za vousy, no hrůza), kdežto při mém holení to vyrobí tak akorát vrstvičku na hladké klouzání žiletky a výsledek je stejný jako po holicí pěně. Že by to nevysušovalo, to bych netvrdila – vysušuje to ale úplně stejně jako pěna, i po té se obvykle natírám krémem. A vzhledem k tomu, jak je to zase šíleně kompaktní a jak dlouho to vydrží, je to bez diskuse jeden z mých nejoblíbenějších objevů z poslední doby.
8. tuhé mýdlo – ok, na tom není nic moc převratného, ale osobně jsem se domnívala, že se závislosti na sprcháčích nezbavím. Bylo to ale asi hlavně proto, že miluju tu napěněnost, kterou jsem z mýdla nikdy nebyla s to dostat, alespoň ne bez houby. A tím se dostávám k mému velmi čerstvému přírůstku ->
9. přírodní mořská houba – klasická masážní plastová houba je téměř nesmrtelná, a taky nezabere moc místa v kufru, ale tak nějak polozáměrně jsem si tu svou zapomněla doma, takže nastala konečně příležitost koupit si přírodní. Trochu jsem se toho bála, rozhodovala jsem se mezi jutovou žínkou a houbou a nakonec zvolila houbu. Obvykle sice miluju to, že se tím můžu trochu sedřít, ale vzhledem k tomu, že mám momentálně jedno takové „pemzové“ mýdlo, měla jsem chuť spíš na houbu jemnou. Výsledek? Příjemné překvapení. Čekala jsem sice, že bude o malinko větší, přijde mi, že ten můj vzorek snad ani nemá těch slibovaných deset cm na délku, ale nakonec jsem s tou velikostí spokojená, bohatě to stačí a je to zase další takový cestovní kousek, tak akorát do dlaně. V klidovém stavu je celkem pevná, ale jakmile se namočí, krásně změkne, skvěle se s ní myje a spotřebuju minimum mýdla v porovnání s tím, kdybych se jím snažila celá dostatečně namydlit.
10. peelingové mýdlo – čokoláda a levandule, tomu se nedalo odolat, a tak jsem si o Vánocích udělala ještě jednu radost od Mýdlárny Erdé a koupila si tenhle peeling. Řekla bych, že je to tak trochu mýdlo pro masochisty, zvlášť poté, co se už trochu mýdla odmylo a na povrch se dostává čím dál tím víc levandule. Ale já osobně ten masochista občas trochu sem a dělá mi dobře se trošku opeelit, zvlášť když teď nemám škrabavou houbu.
11. kafe jako peeling na obličej – nějakou dobu jsem ho používala a bylo to i celkem příjemné, ale už to dělat nebudu, moje zkušenost je taková, že moje pleť je na tak agresivní peelingy příliš citlivá. Ne že by to bylo jakkoli bolestivé nebo nepříjemné, právě naopak, kafe je relativně jemný peeling, ale přece jen na mou pleť je to prostě moc a nedělá jí to ve výsledku až tak dobře.
12. masážní vibrační přístroj na pleť – pro mě osobně mnohem lepší řešení. Citlivé, velmi příjemné, částečně mi nahrazuje odličovací tampony, takže mi významně snížil jejich potřebu, je voděodolný a konkrétně ten, co jsem si vybrala, není zdaleka tak drahý jako nejčastěji propagované Foreo. Nepoužívám ho úplně denně, ale minimálně jednou týdně ano a za ty dva roky, co ho mám, jsem ho nabila snad jen úplně na začátku, což vůbec nechápu. Často ho používám přímo ve vaně při koupání, je to taková moje příjemná pleťová masáž a relaxace. Dám na něj trochu napěněného odličovače a jedu.
13. bambusový zubní kartáček – další krok, který jsem konečně podnikla o posledních Vánocích. Sobě i panu M. jsem konečně koupila bambusové kartáčky! Nebylo to jednoduché rozhodnutí, protože jsme oba velkými milovníky Curaproxu a máme za to, že lepší kartáček neexistuje. Pan M. si ten názor bohužel ponechal i po ozkoušení EcoHeartu. Štětinky mají být ultra soft, ale na jeho zuby a dásně je ten kartáček dost tvrdý, popravdě nám chvílemi přišlo, že ten jeho byl malinko tvrdší, než ten můj. Taky se nedá říct, že by těch štětinek bylo nějak ultra moc. Ale pokud jde o mně, tak akorát mi to stačí a jsem spokojená. Není to tak příjemné čištění jako s Curaproxem, přeci jen bych ten kartáček potřebovala hustší, ale dobrý pocit z toho, že používám něco ekologicky vstřícnějšího se taky počítá, a ten kartáček se mi prostě líbí. Trochu škoda jeho pěkného skleněného obalu, protože byť je hezký a eko, je celkem k ničemu – na cesty se se sklem tahat fakt nebudu, ať už kvůli váze nebo kvůli rozbitelnosti. Myslím, že kousek papíru by v tomto případě jako balicí materiál bohatě postačil, just saying.
14. kokosovo-sodová pasta – nemám ji vyfocenou, protože ji momentálně nemám a taky ji zatím nepovažuju za ideální každodenní řešení, ale někdy na podzim jsem se konečně pustila do pokusu se sodou, a až na to, že jsem si do toho kápla kapky a neuvědomila si, že soda je tak slaná, takže jsem si pak musela čistit zuby slano kyselou hmotou (ble), jsem byla příjemně překvapená, jak dobře to čistí a hlavně bělí zuby. Obvykle nemívám potíže se zabarvením, ale zrovna okolo toho podzimu jsem asi pila víc kafe nebo nevím, prostě mi přišlo, že mám ty zuby hrozné, a tahle pasta můj problém okamžitě vyřešila. Rozhodně si tak vbrzku namíchám další várku, jen protentokrát radši fakt vynechám citron.
15. odličovač s kastilským mýdlem – jedna z věcí, na kterou jsem se těšila snad nejvíc, bylo vyrábění domácího odličovače. Pořídila jsem si pěnovací dávkovač, vybrala si jednoduchý recept na Youtube, a voilá. První dojmy? Vcelku funguje, ale je třeba si hrát s poměry a zkoušet různé oleje, protože každé pleti vyhovuje jiný. A taky bych řekla, že záleží na odličovacích tamponech nebo jiné pomůcce, kterou ze sebe ten makeu-up ve výsledku setřete.
16. olej jako hydratační krém – asi tak před rokem a půl jsem začala používat místo různých krémů na obličej olej. Poprvé jsem si koupila ten na obrázku, který byl asi šípkový (je na něm jen napsáno, že je to 100% organický pleťový olej se šípkovým olejem, ale nic víc, takže fakt nevím) a do něj jsem postupně přidávala esenciální oleje jako citron, tea tree nebo levandulový. Po spotřebování jsem si pořídila mandlový, který mi vyhovoval možná o trošičku míň než ten původní, ale měla jsem ho kotel. No a teď jsem přesedlala na jojobový, zatím bez esenciálních olejů. Popravdě mám zcela zjevně alergii na tee tree a nevím, jestli kompletně nebo jen na nezředěný. Rozhodla jsem se nic neriskovat a už ho nepoužívat, ostatně jsou i jiné, které pomáhají s akné. Momentálně ale doma máme jen peppermint, tak si počkám, až budeme zase nějaké kupovat. Myslím, že levandule je fajn volba, a taky citron se mi osvědčil, akorát asi není nejlepší ho používat přes léto, protože zesvětluje, a například vloni mi přišlo, že mě během pár dní dokonale připravil o letní opálení.
17. bambusové odličovací tampony – moje první jsou z Fleru, konkrétně od dawki, a přestože jsou krásné a dostala jsem k nim vánočním dárkem několik navíc oproti objednávce, moc pro mě nefungují. Jsou zbytečně velké, vadí mi, že při odličování po sobě jejich dvě vrstvy kloužou, a nevypraly se moc dobře, přestože jsem je prala asi na šedesát. Vyrobené jsou bytelně a byl to pokus, tak mě to až tak netrápí (podobně jako to, že jsem jich pár hodila do pračky s tmavým prádlem, což byla teda hlavně blbost, ale co už, no tak jsou teď holt tmavé, no :D), ale myslím, že až na to přijde, koupím si jich víc a zkusím jiné a hlavně menší.
18. cukrovo kokosový scrub na rty – na suché rty běžně netrpím, ale například těsně po dojezdu do Anglie jsem se snad dva týdny mohla umazat labellem a stejně jsem strašně cítila, že to nestačí. Když se navíc ty suché rty konečně začaly „hojit“, měla jsem pocit, jako bych přes ně měla nataženou kuchyňskou fólii, potřebovaly prostě oscrubovat. Několik dní jsem neměla čas nad tím přemýšlet, ale o víkendu mi pak secvaklo, že mám všechno, co potřebuju, doma – kokosový olej a cukr. Stačila malá špetka a situace byla vyřešena. Tyhle drobné domácí zázraky prostě nejsou dostatečně doceněné, co vám budu vykládat.
19. škrabka na jazyk – pan M. už to se mnou nevydržel a daroval mi škrabku na jazyk, protože já se k ní nějak furt nemohla odhodlat. Co je na téhle věci zero-waste? Třeba to, že pokud se občas trápíte se zápachem z úst a snažíte se to „řešit“ spoustou žvýkaček nebo ústní vodou, budete rádi za řešení mnohem ekoločitější a mnohem smysluplnější. Samozřejmě zápach z úst může mít víc příčin a obzvlášť pokud přetrvává, je třeba se zamyslet například nad stravou, ale prvotní otázka je – máte čistý jazyk? Pokud není krásně růžový, a u většiny lidí asi není, pokud je na něm povlak, tak není co řešit, škrabka na jazyk vám může jedině pomoct. A nebojte se, není to s ní tak hrozné, jak to zní 🙂
20. nůžky na vlasy – nejsem si jistá, jestli by je někdo jiný přiřadil do tohohle článku, ale já je sem dám. Šetří mi totiž už léta spoustu peněz a dojíždění ke kadeřnici. Stříhám sebe samu i pana M. a jsme oba spokojení. Jen výjimečně se k té kadeřnici vydám – bylo to hlavně vloni, když jsem si nechávala narůst delší vlasy a nevěděla, co s tím přechodným obdobím. Teď už jsou dost dlouhé na to, abych si s nimi zase poradila sama.

Domácnost:

1. silikonová víčka – člověk může krásně vyžít s pikslami, ale občas je třeba něco překrýt – něco, co máte třeba v míse, na talíři, atd.. No a v tu chvíli se strašně hodí silikonová víčka, která jsou omyvatelná a vydrží navěky. Jediný problém, co mám s těmi, co jsme si koupili, je ten, že se jich několik zabarvilo a teď to nejde umýt. Když to zapomenete ve vodě, kde se máčí něco jako hrnec od kari, tak je to prostě trochu náchylné 😀 Ale abych řekla pravdu, ještě jsem nezkoušela máčet to v bělidle, je možné, že by to pak pustilo. Když mně je to prostě nějak jedno…
2. voskové ubrousky – náš nejnovější pokus, který jsme ale ještě vlastně nepoužili, zatím nebylo na co. Ale však to přijde taky.
3. omyvatelný papír na pečení – stojí pár korun a vydrží strašně dlouho. Fantastický způsob, jak zredukovat odpad.
4. mýdlové ořechy na praní – někdy předloni touhle dobou jsme se rozhodli je zkusit, a po pár nejistých krocích ze začátku, kdy to vypadalo, že nebudou nic moc, se ukázalo, že to možná bylo spíš pračkou, která byla plná bordelu a celkově neprala moc dobře. Vloni doma u našich jsem je nepoužívala, protože se pralo všechno dohromady a naše na ořechy nenalákám, ale letos v novém jsem na ně zase přešla a jsem naprosto spokojená. Necítím ani potřebu dávat do toho esenciální oleje, a když jsem si z pohodlnosti prala mikinu u paní domácí s gelovou tabletou, ta vůně mi přišla až extrémně silná. Člověk si snadno odvykne a já už prostě nepotřebuju, aby mi oblečení x dní vonělo pod nos chemickou vůní, chci jen aby na něm nebyly fleky a aby nesmrdělo 😀
5. prací tekutina z kastilského mýdla – je pár věcí, co do pračky házet nemůžu nebo nechci a na ty jsem si udělala prací tekutinu se sodou a kastilským mýdlem a funguje to bezvadně.

Do terénu:

1. látkové sáčky a nákupní tašky – snad první zero-waste věc, která se mi do života vetřela, byly plátěné tašky – a řekla bych, že to tak má hodně z nás. Jsou hezké, skladné, šikovné, stojí pár korun a člověk k nim často přijde jako slepý k houslím, vždycky se někde válí nebo je dostanete k nákupu oblečení. Asi bych nespočítala, kolik igelitek už jsem díky nim nepotřebovala, a vždycky, když si některou zapomenu vzít, si pekelně nadávám. Naštěstí se to nestává moc často, a taky mám čím dál tím víc zažitou a automatizovanou reakci:“Žádnou tašku, prosímvás, já mám svojí!“. Někde se ptají, to je pak jednoduché, někde jsou ale rychlejší než vy a pak je třeba být trochu asertivní. Většinou s tím ale nikdo nemá žádný problém, že musí něco přendat nebo nepoužívat tu tašku, kterou už vytáhli, právě naopak. A koneckonců, i kdyby s tím měli nějaký problém, je to problém čistě jejich. Je ale slušnost si na to pamatovat a snažit se předejít situaci, kdy musí něco komplikovaně přebalovat, protože jste to neřekli včas.
   Látkové sáčky na zeleninu a ovoce jsem docela dlouho imitovala používáním plastových síťovek od mandarinek a pomerančů, které jsem „oblezla“ šňůrkou, aby byly stahovací. Někdy z toho ale byly trochu zmatky u pokladny, protože to vypadalo příliš jako originální balení a prodavačky hledaly kód. A chtěla jsem něco hezčího, tak jsem si k Vánocům udělala radost i krásnými sáčky od Los Makinos.
2. lžička v báglu – už od dětství mám doma fialovou plastovou lžičku od Nesquika a před pár lety jsem jí dala nový život tím, že ji s sebou neustále nosím v batohu. Už se hodila mnohokrát a zabránila mi používat zbytečně jednorázové příbory.
3. bambusový cestovní hrnek – už několik let mám kovový termohrnek od Starbucks a jedna věc se mu musí nechat – ten udrží teplotu snad půl dne a ani se u toho nezapotí. Ale někdy bych to kafe ráda pila hned a ne až za pět hodin, a taky je dost těžký, takže na něj neustále „zapomínám“, když jdu do města. Tak jsem se naštvala a pořídila si tohohle krasavce, který mi teď dělá obrovskou radost. V Čechách bych ho tolik nevyužila, ale v Anglii jezdíme o každém víkendu do města a odpolední kafe je poměrně častá kratochvíle.
4. nalgenka nebo sáček na vodu – mám oboje a oboje má něco do sebe. Momentálně používám spíš sáček, protože nezabírá skoro žádné místo v báglu a nemusím se s ním tak vztekat, když je prázdný. Nalgenka je ale rozhodně lepší volba, pokud si například dělám Manu.
5. odšťavňovač – pokud máte rádi džusy a přístup ke spoustě ovoce a zeleniny, tak to prostě dává smysl. Vloni jsme měli nečekanou úrodu jablek a hrušek a já radši ani nebudu mluvit o tom, co všechno se vyhodilo nebo ještě vyhodí, protože to prostě neměl kdo sežrat a šlo to do kytek dřív, než jsem si stihla nějaký půjčit.

A co si ještě možná pořídím:

1. štěrchátko do uší – spotřebu plastových štěrchátek jsem sice už notně snížila, ale jednou mi možná i to moje stávající málo bude připadat jako moc. Pak si plánuju koupit kovové.
2. menstruační kalhotky – myslím si, že do kelímku se nedonutím, to prostě není pro mě, ale už delší dobu si dělám zálusk na kalhotky Thinx. Tak kdoví, třeba letos.
3. silikonová víčka na lahve nebo zašpuntovatelná skleněná lahev – letos budeme vyrábět vlastní rostlinná mléka a uvažuju, že místo lahve bychom koupili jen silikonová víčka, protože lahve člověk snadno sežene od vína nebo piva, a bylo by fajn je znovu využít.

A co vy a zero-waste?