Opravdu minimalistické dárkování

…aneb minimalismus není strohost a neosobnost. Je to dát něco, co má skutečný význam.

Milí vánoční skřítci,

nějakou dobu jsem si myslela, že letos vůbec nebudu tenhle typ článku psát. Několik let po sobě jsem to vždycky udělala, ale letos, když se přiblížil prosinec, jsem prostě měla pocit, že nemá smysl dávat dohromady update, jelikož je to pořád to samé, já se nezměnila a má přání tedy nejspíš také ne.

Jenže když jsem si ty články přečetla, konkrétně ty z let 2010, 2011, 2012 a 2013, došlo mi, že to vlastně vůbec není pravda –  můj život se změnil hodně a moje potřeby jakbysmet. Najednou je ze mě tak trochu cestovatel, částečně bezdomovec (přechodné bydlení u rodičů nejde moc počítat za skutečný vlastní domov) a hlavně expat, tedy člověk, co po většinu roku žije v zahraničí.

Nemám trvalý domov, kromě svého pokoje „doma“ nemám nic, co by bylo skutečně moje a kam bych se mohla vracet, a to vlastně dost zásadně předurčuje můj životní styl a mění to můj pohled na to, co pro mě bude v následujících měsících důležité a užitečné.

Zatím nevím, kdy budu zase odjíždět, ale až budu, opět budu limitována jedním jediným velkým kufrem (a možná jedním menším), a kdo už někdy někam na delší dobu cestoval, ví, že v něm bude třeba místa na důležitější věci než sprchové gely.

Když takhle cestujete, nemáte možnost táhnout s sebou celý byt jako úložný prostor, kam se vejde neomezené množství nevhodných dárků, nepasujícího oblečení a krámů pro Strýčka Příhodu. Nejsou tu žádné skříně, kam je možno naházet to, co zrovna nepotřebujete, nejsou tu sklepy a půdy. V tomhle mém novém životě je najednou místo jen pro minimum věcí, které používám pořád a denně mi ulehčují život. Nic mě nesmí svazovat, s ničím se nemohu zbytečně táhnout. Každý předmět projde nejpozději za pár týdnů těžkou cestovní cenzurou, a pokud to nebude něco, co vím, že využiju v příštích několika týdnech +/nebo něco, co vím, že na místě nekoupím, už to v mém životě vlastně nemá místo. Uvidím to nejdřív za rok na příští Vánoce, a tak nemá vůbec smysl mi to dávat.

Můj život se úplně otočil, při srovnání s tím, jak žijí lidé, kteří mají trvalé sídlo. Já si nemůžu dovolit hromadit, a abych nemusela skladovat své věci u rodičů, až odjedu, snažím se naopak co největšího množství zbavit. Chci si odlehčit život, chci ho osekat o myšlenky na to, co mám doma. Chci být jen já, tady a teď, a žádné věci tam někde za vodou. Žádné závazky, žádné úkoly, které jednou budu muset dokončit, žádné to-do listy pro „až zase budu doma“. Nevím, kolik let tenhle způsob života potrvá, ale do té doby, než se usadím, budu o dárcích uvažovat velmi striktně, ještě mnohem striktněji než doteď, a vlastně mi vůbec nebude vadit, když nebudu dostávat nic. Ono to při tom pobytu v zahraničí ani nejde a musím říct, že mi třeba vůbec nepřišlo divné letos nedostat nic od rodičů k narozeninám. To si člověk teprve uvědomí, jak málo ten koncept dávání dárků znamená a jak důležitým a naprosto dostačujícím dárkem je obyčejná pohlednice z domova.

A tak už si letos nemůžu hrát na hodnou, už nejde přivírat oči a já musím na spoustu druhů dárků po vzoru velectěné Cirrat vyhlásit embargo. Budu upřímně doufat, že moje rodina letos konečně pochopila, co jsem za člověka a jak to s tím vnímáním Vánoc – ale i narozenin – a dárků mám, a tohle tedy vlastně nepíšu pro ně, jelikož s nimi jsem už domluvená. Je to spíš takové veřejné vyznání pro přátele a vší internetosféře ku inspiraci při zacházení s jejich blízkými podobného ražení jako jsem já.

Co už opravdu nepotřebuju a nechci (nemyslela jsem si, že se dopracuju k tomu, že už budu mít dost, a vida, stalo se :D):

• kosmetiku, zejména pleťové vody či mléka, šampony, pěny do koupele, tělová mléka nebo jakákoli patlátka na rty – bože, mám jich tolik, že si můžu zfleku otevřít vlastní drogerii, a jelikož ty rty mám opravdu jenom jedny, všechny ty balzámy nespotřebuju, i kdybych si je po příštích pět let mazala denně. Takže prosím – já vím, že to myslíte dobře, ale ne, díky 😀 Už ani ty masážní oleje, toho mám taky dost.
• pyžama, ponožky, svetry, trička, šály nebo vůbec jakékoli oblečení! Jestli mi letos některý člen rodiny věnuje jakýkoli kus oblečení, škrtám ho ze závěti a neznám! Neumím si představit větší důkaz nenalosti mé osoby, než dát mi zrovna teď oblečení (s výjimkou fakt pěkného kabátku, ten by mi nevadil 😀 Nebo dobré pohorky)
• kolečkové brusle – má nová milovaná skládací koloběžka mi je tisíckrát vynahradila a je to pro mě mnohem lepší dopravní prostředek
• čaje či kafata – mám jich neskutečné zásoby :D! Snad s výjimkou co nejlepšího kafe instantního. Na cestách s sebou kávovar tahat nebudu, takže něčím dobrým na zalití nepohrdnu.
• gadgety, sošky, figurky, propisky, diáře či zápisníky, všeobecně prostě kancelářské potřeby a lapače prachu – na celý rok mi stačí jeden malý kapesní diářík (a ten už mám) a počítač. Na papír už píšu jenom dopisy a zásobu mám rovněž na deset let dopředu.

Na materiálno se dívám čím dál tím kritičtěji a postupně nacházím čím dál tím víc věcí, bez nichž se nejen mohu docela dobře obejít, ba dokonce chci. Chci zkoumat a posouvat svoje hranice, protože mě baví zjišťovat, kým jsem, když mě nemají možnost definovat moje věci. Začínám dost zvažovat, že si na příští rok naordinuji mezi světovými minimalisty oblíbenou challenge Buy Nothing New. Bude třeba stanovit různá pravidla a povolené výjimky, ale vesměs by to mohl být hodně zajímavý projekt, který z druhé strany bude přikrmovat moje neustálá snaha o redukci toho, co už mám.

I s takovým životním náhledem je tu ale vždycky cesta ven, když někoho opravdu chcete potěšit. Každý minimalista je v určitém směru stejný a oceňuje cokoli, co mu opravdu zpříjemní život, ať už zážitek, dárek vlastního času či schopností, něco jedlého či pitného nebo něco, co vylepší/nahradí něco, co už má a co by chtěl jinak. Jeden příklad k té poslední kategorii, u nás doma je třeba lednička synonymem pro nástěnku, je neustále plná lístečků, štítků, poznámek a vizitek, a celý ten soubor nesourodých magnetek rozličných tvarů, barev a smyslů, co se za ta léta nashromáždil, je prostě něco, co domovu na kráse nepřidá. Tyhle krásné kapičkové magnetky by to úplně změnily a taková maličkost může mít zásadní dopad na člověčí pohodu. Je to příklad gadgetu, který někomu může opravdu zpříjemnit život, i když je to gadget. Nicméně to musíte člověka opravdu znát, abyste věděli, co skutečně pomůže zrovna jemu, a proto:

Ty nejlepší dárky, ať už jste nebo nejste minimalista, zkrátka vždycky budou:

• peníze – ať si dotyčný sám kontroluje, jakým způsobem je promění v radost a potěšení
• jedlosti a pitelnosti – cokoli, co bude brzy pryč, co bude chutnat a nezbyde po tom žádný lapač prachu/odpad jako košíček nebo dóza je win, a když je to vlastní výroby, tak ještě větší
• zážitky či kurzy – jen pro obdarovaného nebo i pro víc lidí, cokoli, co potěší, pobaví, poučí nebo třeba zrelaxuje
• vlastní čas či schopnosti – můžete s něčím vlastníma rukama pomoct? Pohlídat děti/psa? Něco opravit? Namasírovat bolavá záda nebo dotyčnému (s jeho svolením samozřejmě) spáchat na hlavě nový účes? Proč si tolik lidí myslí, že to není dostatečný dárek? Vždyť je o tolik víc nápomocný než kdejaká blbina z obchodu. Pozvěte mě na něco dobrého a máte se mnou na Vánoce vystaráno.

Co letos opravdu chci já:

• vánoční pohodu, svařák, čaj či dobré kafíčko s přáteli, vánoční stromeček, cukroví a všechny ty krásné vůně, co patří k prosinci. A sníh!
• čakrovou svíčku na meditování (ta se mi prostě hodí každý rok a stejně jako vždycky, i letos už ji mám koupenou, proplacenou a odevzdanou mámě – tyhle věci si zkrátka ráda vybírám sama :)), šampuk od Lushe (totéž), některý jejich peeling na pleť, malý diář na příští rok (zařízeno) a co nejvíc zážitků. Chci odpočívat, chci se zotavovat, chci chodit na dobré jídlo či na masáže a chci trávit co nejvíc času se svými blízkými. Taky potřebuju dát do kupy notebook (reinstalace žalostně selhala), napravit se zdravotně s nohama a zajít si k zubaři (pracuje se na tom), chci si prostě užít Vánoce a připravit se dobře na příští rok, ať přinese cokoli a pojedu kamkoli.

A chci aby všichni pochopili, že dávat hmotný dárek má smysl opravdu jen tam, kde potěší, a nedává ho tam, kde je obdarovanému naopak přítěží. Nevíte-li, co s penězma, a chcete udělat radost, poohlédněte se po nějakém Skutečném dárku nebo jiným způsobem hleďte udělat svět lepším místem a někomu pomoct s čímkoli, co doopravdy potřebuje. Nehoňte to hrnky, cetkami a ponožkami, a udělejte něco, co má smysl.

Největší dárek pro mě letos bude žádný nedostat a místo něj jen pořádné objetí a kopec lásky. Co víc bych měla potřebovat? 🙂