Začínám mít pocit opravdového souznění s ostatními expaty v blogosféře. Asi jsem se konečně odvážila sebe samu za expata považovat a to mi nějak otevřelo obzory a něco zapadlo na správné místo.
Utíká to. Za chviličku oslavíme pět měsíců pobytu na Trescu, což znamená, že budeme za polovinou. Přijde mi to úplně nereálné, ale těší mě to. Zčásti to tu už nemůžu vydržet, jak jsem unavená a zmožená rutinou, zčásti panikařím, kam se vrtneme potom. Chytám velice předčasnou cestovní horečku, těším se a nervuju zároveň. Člověk prostě občas potřebuje změnu a já začínám pociťovat z té únavy ostrovní ponorku. Myslím, že teprve po pěti měsících je to ještě docela úspěch.
Čím dál častěji teď s panem M. probíráme další možnosti a plánujeme, čím dál tím víc se těšíme na různé věci doma, a já bych nejradši už teď začala balit, už jen aby byla nějaká změna. Když to nejde doopravdy, tak si to aspoň představuju, stejně jako příští léto. Kdo ale teď může říct, jestli nám to všechno vyjde tak, jak bychom chtěli? A kdo ví, co nás ještě do té doby všechno potká a posune třeba zase jiným směrem.
Dnes jsem, popostrčená Teediným článkem, založila profil na couchsurfing.com. A celkem mě to nabudilo. Proč se zase zabývat bydlením u Ashleigh, omezeními, závisením na druhých atd.? Místo toho bychom odtud mohli jet rovnou do Londýna a prostě na pár dní bydlet tam, zadarmo. Proč se omezovat zaběhlými zvyklostmi, když existují lepší cesty? Chce to jen odvahu vybočit z vlastní pohodlnosti a troufnout si. A taky se chci znovu pokusit zabalit si víc nalehko. Chci někam jet a mít radost z toho, jak málo toho potřebuju. Ta představa mě vzrušuje tak, že mám chuť si ostříhat půlku hlavy nebo se nabarvit na tyrkysovo už jen proto, abych ten pocit zažila už teď.
Trošku krizička, no 🙂 Nic, co bych už neznala.
Když já tě složím
budu pak kompletní?
Pochyby množím
jsou čím dál víc konkrétní
Jsem modrá a prázdná
cosi mi chybí
Trochu to zmáhá
a trochu se stydím
Že jsem se neptala
dřív… proč tě vidím?
Pro Imaginarius.
DestinyBlue @ DeviantArt
Ten minulý týden byl zase na palici. Ve středu jsme schytali uklízení unity, kde bydlela kopie naší předchozí „au-pair“ zaměstnavatelkyně. Čekali jsme to zlé, ale že to bude až tak zlé, tak bujnou fantazii zase nemám. Uklízeli jsme to přes dvě hodiny, a to to má prosím trvat maximálně hodinu a půl, když je to dost špinavé. Já vám měla pocit, že to nikdy nedokončíme. A jak nás normálně šéfová nikdy nekontroluje, tak zrovna ten den si musela vybrat a my se tam pak museli velice potupně vracet, jelikož našla takových chyb, že se mi ani nechtělo věřit, že jsem to udělala až tak špatně a na tolik věcí zapomněla. Jenže v tom chaosu to prostě jinak nejde, když vám hlava lítá od milionu věcí k druhému milionu a vy víte, že vám z té bryndy nikdo nepomůže a nikdo vám to neulehčí. Aspoň že supervizor to schytal víc než my, hehe.
Tenhle týden si oproti tomu nehorázně lebedíme. V podstatě až do dneška mi to nedocházelo, byla jsem zase nedůvěřivá, v takové dny prostě pořád očekávám katastrofu. Ale mám pocit, že dneškem mi to štěstí přece jenom docvaklo a všechny věci okolo začaly docela hrát dohromady a vytvářet mnohem příjemnější atmosféru. Jako by se to tím, jak tuhle šéfová zahlásila „Už musíme přežít jen šest týdnů“ nějak zlomilo a já najednou zase začala vidět konec toho všeho.
Shit, teď jsem si všimla, že mi tam zůstaly ty upravovací ikonky 😀 No nic, no…
Zen. Rovnováha. Sezóna vrcholí a my se tak tak držíme, abychom tím prolezli nepoznamenaní a moc přitom netrpěli.
Dny jsou čím dál tím bláznivější. Denně se dozvíme nějakou jobovku, stížnost, problém, důkaz něčí idiocie a komplikovanosti jednání s lidmi, denně nám ale taky přistane do klína něco úžasného, něco, co potěší – ať už pochvala, dýško, nález jídla, správní kolegové nebo prostě jen dobrá zpráva. Víc než kdy dřív si teď dávám záležet na vlastním duševním klidu a vlastní pohodě. Cítím, že je strašně zapotřebí být v takovém období obzvlášť vybíravá ohledně toho, čím budu trávit tu trochu volného času, co máme.
Dost lidí mě má asi za děsnou megeru. Furt všechno (na jejich poměry absurdně) řeším (hlavně všechny chyby druhých nebo chyby systému), komentuju, stěžuju si a snažím se vymyslet, jak by to šlo jinak a líp. Kdekdo si klepe na čelo, proč si tím vůbec kazím den nebo proč se na to nevykašlu.
Když ono to nejde. Já prostě vím, že by to šlo i jinak, a to vědomí vám změní život jednou provždy, hlavně pokud jste aspoň trochu romantická duše a umíte snít.
Já mám spoustu snů a spoustu vizí, jak by mohl vypadat můj perfektní život, můj perfektní moment štěstí, jak bych mohla vypadat perfektní já. A vždycky jednou za čas se mi některá ta vize, ten sen, splní, a já dojdu klidu, který bych si přála zažívat pořád. V tu chvíli si o to víc uvědomím věci, co mi v tom normálně brání, a dojdu k tomu, že těch věcí není zase tak moc, ale že jsem v nich prostě zakořeněná a že v nich přitom neumím chodit.
Já tady čím dál tím častěji zmiňuju v článcích Manu a čím dál tím víc mi na hlavě taje máslo. Už kdovíjak dávno jsem si totiž slibovala (a vám možná taky, už ani nevím), že než se začnu rozněžňovat, napíšu hlavně článek o tom, co to vlastně je, proč to tak žereme (doslova) a prostě co je na tom tak skvělého. Takže:
Co je to Mana?
Mana je tekutá plnohodnotná náhražka jídla. Dostanete ji v podobě prášku, který smícháte s vodou v předem daném poměru, protřepete a máte připraveno jedno hlavní denní jídlo.
Mana je český výrobek a je to pečlivě připravená směs živin na míru lidskému tělu podle toho, kolik má za den přijmout sacharidů, bílkovin atd.. Pět menších porcí Many denně (= jeden sáček) má být s to dokonale nahradit běžnou stravu a uspokojit hlad.
Podívat se na to z výšky je super.
Čím rychleji čas utíká, tím rychleji se člověk dostane do stavu, kdy už zase potřebuje dovolenou. Budou to brzy čtyři měsíce, co jsme na Trescu, a už je to víc než měsíc, co jsme začali pracovat v unitách. Při vzpomínce na „normální“ chaty mi ale připadá, že jsme je dělali tak možná vloni, a těžko se mi představuje, že tu máme být ještě dalších pět nebo šest měsíců.
Konečně záběry z Fafíka! 🙂 All rights reserved, credits go to Mr. Mysteria (fullsize po kliknutí)
Sem napsala (stáhni zdarma):
