Pátý měsíc… cože? No jo, fakt :)

V Anglii je stejně nejkrásnějš, když prší… 

Počasí se po týdnu veder zase vrátilo ke svému standardnímu aprílovému chování – neustále se mění, ale poslední týden je spíš pod mrakem, větrno a prší – samozřejmě na střídačku se slunečnými dny, protože člověk nikdy nemá jen jeden druh počasí v týdnu, ale je zase výrazně chladněji, takže já osobně si libuju – a ostatně pan M. taky oceňuje, že nemusí běhat po zahradě v pomačkaném ťamanském slaměném klobouku, v němž při kombinaci s červeným tričkem a červenými šortkami vypadá jako teplá balijská Karkulka.

Mám ten déšť fakt ráda. Chybí mi tu sice krb, ale i bez něj si člověk může udělat při dešti krásnou pohodu, nebo se o to aspoň snažit. Nevadí mi, že se nemůžu koupat v bazénu. Je to s podivem, ale ještě jsme do něj nevlezli, a to je přitom vyhřívaný. Nevím, nějak nás to asi dostatečně neláká nebo jsme na to neměli čas, a pak jsme byli nemocní. A samozřejmě taky nepomáhá, že tu byla rodina většinu času a nebylo moc kdy tam nepozorovaně vklouznout.

To se teď samozřejmě změní. Rodinka čím dál tím častěji trajdá po prázdninách, prodloužených víkendech a podobně, a brzy odjedou dokonce na tři týdny. Zatím nemáme žádné informace o tom, co speciálního bychom měli během té doby dělat (tedy hlavně já), jen víme, že budeme hlídat pejsky, což nás výrazně omezí v pohybu, ale s tím se holt nedá nic dělat, to je součást jobu.

Pořád přemýšlíme, jak nám to tu vlastně připadá. Oba nás štve, že nestíháme dělat svoje věci, které jsme dělat chtěli. Čekali jsme, že budeme mít mnohem víc volného času, ale nějak nic moc. A nejhorší je, že já bych ho i měla, ale pan M. ho nemá, takže je z toho permanentně nevrlý a já se musím snažit dělat aspoň něco „užitečného“, když jsem doma, aby se to trochu vyvážilo. Většinou to spočívá v uklízení či praní, občas chystám jídlo, ale co si budeme namlouvat, u nás doma je kuchař on, takže hlavní mozek za naším stravováním je stejně pořád on.

Ne, že by ta moje veganská bábovka nebyla dobrá, ovšem… a počítám, že Shepperd’s pie a lasagne, co jsem vařila dětem, byly taky zatracená bašta. Škoda, že jsem to neměla šanci ochutnat 😀 

Měli jsme pár pěkných sociálních zážitků v poslední době – ať už kamarádovi na fotbal, buřtovou otvíračku letní sezóny nebo návštěvu kamarádů na oběd s luxusní pizzou pana M. z venkovní pece. To bylo všechno moc fajn a je to jednoznačně obrovský benefit tohohle místa. Dřív jsme nikdy neměli to štěstí, že bychom byli poblíž nějakých dalších párů, a paradoxně v okolí téhle díry světa je jich celá banda, nabaluje se a proměňuje, a kdykoli to jen jde, snaží se společně (alespoň kdo může) něco podnikat a vídat se. Ono je to třeba, vykecat se, ale nemluví se samozřejmě jenom o tom. Minule jsme třeba byli pozváni na promítačku o Islandu, což je rozhodně něco, co nás taky zajímá, a vůbec je skvělé trávit čas s bandou lidí, kteří mají stejně nepokojné nohy jako vy sami, a taky viděli spoustu zajímavých zemí – nebo se naopak chystají do těch, kde jste už byli vy. Je stejně báječné zjišťovat, co viděli oni, jako se dělit o vlastní tipy. Svůj Balibook jsem sice ještě nedoladila (říkám, málo času, a když už nějaký je, furt vám ho něco přetrhává, takže se nedá dělat nic, na co se potřebujete soustředit), ale i tak už byl využit. A když i ta beta verze k něčemu někomu je, tak co teprve až to bude hotové.

P.S.: Kdybyste se někdo na Bali chystal a chtěl vidět aspoň tu nedodělanou verzi – poněvadž kdo ví, kdy já to dopíšu – klidně si o ni napište 🙂 

Navíc mě strašně baví lidi, kteří něco vědí a podělí se o to. Znám spoustu lidí, jimž bych si přála vidět do hlavy – zažili skvělé věci nebo jsou nesmírně inteligentní a taky si narozdíl ode mě pamatují, takže mají v hlavě zásobárnu tipů, fíglů a takové té megaužitečné životní moudrosti, do níž bych se nejradši vrhla po hlavě a hltala, jenže spousta těch lidí není nijak zvlášť ochotná se o tyhle věci dělit. Což upřímně nechápu – pokud mě to podělení se vyloženě nějak nepoškodí, tak mi přijde, že právě to je na tom všem nejlepší, ne? Něco zjistit nebo se něco naučit, něco vidět a někam jet, to samotné mně nikdy nebaví až tak moc jako to, když o tom pak někomu vyprávím 😀 Nebo ne že by nikdy, to zase jsem zažila super věci, ale prostě to sdílení je podle mě důležitá součást celého koloběhu, a tak moc nechápu lidi, co si všechno nechávají pro sebe. Má to asi výhody – nestráví tolik času tím, že o tom budou žvanit nebo psát, ale vážně, k čemu jinému je životní moudrost než k tomu, aby ji člověk předal dál?

No a tak jsem chtěla říct, že mě baví tihle lidi. Nejen proto, že jsou obecně zábavní a super, ale i proto, že právě tyhle věci ví a nenechávají si je pro sebe. Díky nim jsme se naučili jezdit do obchoďáků v době, kdy jsou slevy, což nám šetří často neuvěřitelné peníze, to oni nám pověděli o Azimu a taky nás naučili používat TopCashback. Zatím jsme to sice ještě tolik nevyužili, ale pár slev z toho už káplo a kdybychom měli víc času, určitě bychom na tom pracovali víc. No, možná přes to léto.

V lese pořád roste medvědí česnek. Tolik jsem si na něj zvykla, že si neumím představit, že k němu pak nebudu mít přístup O.o Přitom jsem ho tady jedla poprvé. Ale je to docela závislost. Pořád taky lovím bažantí a jiná pera, ovšem četnost znatelně ubyla. Před pár dny jsme sice v lese našli celého bažanta (s oddělenou hlavou ovšem), ale to není něco, v čem bych se chtěla hrabat, spíš to smutně překročím a honem jdu od toho. Chudák malá.

Jo, a abych updatovala ten můj nedávný bjůty nebjůty článek, dala jsem na radu komentátorky Sk8nooky a koupila si v Boots bělící krém Jolen Creme Bleach. Měla jsem z toho celkem obavy, ale zafungovalo to dost dobře, používá se to jednoduše, nijak mě to nepálilo (koupila jsem si ovšem mild verzi), za patnáct minut je hotovo a byť bych výsledek neoznačila za vyloženě zázračný, nedá se říct, že by to byla vina toho krému. Totiž zaprvé mám ty chloupky docela dlouhé, takže pokud nechci, aby byly při blízkém pohledu hlavně shora či zespoda znatelné, stejně je třeba je zastřihnout, zadruhé jsem si ale taky uvědomila nebo spíš konečně všimla, že mám nad rty poměrně dost skvrn po akné, které nakonec možná mají na tom „vizuálním bordelu“ větší podíl než ty chloupky samotné. Je tedy třeba hlavně zapracovat na tom, aby se tam ta kůže zahojila a ty skvrny se ztratily, a jinak časem možná ještě zkusím krém depilační, k němuž jsem sice měla doteď taky odpor (přišlo mi, že to nemůže dopadnout dobře a že to pak bude akorát ještě víc vidět), ale dostala jsem tip pro změnu od další blízké osoby, a víte co, když je s něčím spokojený někdo vám blízký, tak se do toho člověku chce hned o sto procent víc. Každopádně za ten tip na krém taky děkuju, ten rozdíl tam je a mám pocit, že jsem jen díky tomu o hodně sebevědomější. Já vím, je to taková blbost, a nikdy jsem to tak neřešila, ale přece jen o tom člověk prostě ví, zvlášť když ho na to občas upozorní někdo další… 😀

Jen mě na tom krému štve, že co jsem si ho koupila, furt mám v hlavě zaseklou Jolene…

S dovolenou v Čechách to momentálně nevypadá slavně. Pan M. se tváří, že vlastně nemá moc zájem tam jezdit, a mně se to nechce zařizovat samotné, takže asi tak. Říkat si o volno jen pro jednoho, nechat se zavážet na letiště, letět sama (!), prostě nevím, v tuhle chvíli mě ta myšlenka až tak neláká a možná nejsem až tak dostatečně homesick na to, abych to řešila. Být doma by bylo samozřejmě na chvíli super a vím, že kdybych to tam všechno viděla – a všechny – tak by mi to nehorázně zvedlo náladu, ale to všechno zařizování okolo za moc nestojí. Navíc uvažuju, že nechat si tu dovolenou na Vánoce by možná bylo nejinteligentnější. O těch jsme se samozřejmě taky ještě nebavili, stejně jako vůbec o konci našeho pobytu, kdy, jak, co. Ale je jasné, že mě mnohem snáz pustí domů, když ještě nebudu mít vybranou žádnou dovolenou. No, uvidíme, zatím to vyhnívá a buď se zařídím na poslední chvíli, když to bude někdy vypadat, že by se zrovna hodilo, abych tu nebyla. Třeba v tom červenci, kdy budou pryč…? Hmm, aneb jak se zrodila myšlenka na bojový plán 8) 

Ale kdo ví, jak to dopadne…

Vy si hlavně dejte banánovou zmrzku, to je ta nejlepší a nejjednodušší zmrzlina ever.