PE: Pět tipů, jak douklidit, první votočový úspěch a další eliminační nápad.
Už se vážně těším na pořádný podzim.
V pokoji je konečně uklizeno, po podlaze se dá konečně bez problémů chodit, na gauči se dá zase sedět a dnes jsem úspěšně odeslala do nových rukou první kousek z Votoče! (zatím říkám jen odeslala, prodala budu říkat, až mi dojdou peníze :D)
Včera mi došla trpělivost a musela jsem s tím pokojem zatočit. Uklízení šlo pomalu, protože jsem všechno chtěla ukládat teprve až budu mít jasno v tom, kam a jestli vůbec to chci založit – což vyžadovalo vyklízení skříněk a nabalovalo se to. Jenže když se s tím člověk nechce moc crcat, tak to chce pevnou ruku a trochu víc akčnosti.
Čím víc nesourodých drobností se po té zemi válí, tím je to horší, ale taky se to dá zvládnout. Jak?
1) Neodkládejte to a nebojte se toho. Jsou to jenom věci a čím dřív s nimi zatočíte, tím dřív budete mít uklizeno.
2) Vezměte do ruky jednu věc po druhé a u každé rozhodněte: ponechat / darovat / prodat / vyhodit / recyklovat / (doplňte si případné další kategorie). Pokud má ta věc své jasné místo, okamžitě ji tam odneste. Pokud si nejste jisti, zatím ji položte někam bokem a vraťte se k ní později.
3) Tvořte logické hromádky. Pokud máte hodně „drobků“ na posbírání, je velká šance, že pokud je budete odnášet po jednom, hodně se nachodíte opakovaně na stejná místa (třeba do koupelny). Udělejte si tedy nejprve hromádky podle toho, kam co půjde, a odneste to tam pak až všechno naráz.
4) Pracujte systematicky. Vyberte si jeden konkrétní povrch a pracujte výhradně s ním, dokud nebude hotový. Podlaha, jedna konkrétní police, jeden šuplík, jeden úsek skříně… Budete-li přeskakovat z jednoho na druhé, povleče se to a bude trvat mnohem dýl, než uvidíte rozdíl (což je přitom skvělá motivace).
5) Odměňte se. Vždycky, když si pořádně uklidím, dopřeju si za to příjemný večer při svíčkách či při seriálu nebo nějakou mňamku. Samotný pohled na dobře vykonanou práci samozřejmě taky stojí za to, ale klidně se oceňte na víc 😉
Aby těch acomplishmentů nebylo málo, přebrala jsem si dnes libry, abych věděla, co mi vymění a co holt povezu na příští štaci (Angláni jsou prasata, jsou schopni si na ty bankovky klidně napsat i nákupní seznam a směnárna mi to pak samozřejmě nevezme), skočila jsem si do elektra pro ten adaptér na kulmu (už (se) zase vlním 8)), nahrála jsem na votoč dalších pár triček, poklidila ve vedlejším pokoji (hordy šatstva k přebrání už jsou téměř přebrané), přerovnala si a pročistila koupelnový šuplík (jakmile se v něm uklidilo, vešla se tam spousta nenačatých sprcháčů a šampónů, které se nemusí poflakovat venku, dokud se nespotřebuje ta spousta, co už je načatá), něco bordelu (hlavně prošlé kosmetiky a nespravitelných cetek) jsem opět vyhodila a přiměla mámu, aby si odklidila šanony, co se válely před mou knihovnou.
Hned mám ze sebe lepší pocit a těším se, až zítra dojdu vyměnit peníze a pokusit se nechat vyvolat film ze starého jednorázového foťáku, co jsem s ním fotila na jedné pradávné dovolené. Kdyby se z něj ty fotky povedlo vydolovat, byly by to jistě neuvěřitelné poklady, ale mám obavy, že to už po těch letech nepůjde. Což by mě celkem mrzelo, ale co už. Svět na tom nestojí. Beztak nevím, co na těch fotkách bylo a o co tak přicházím. Nevědomost je někdy fajn.
V neposlední řadě jsem se dnes mrkla na tři nové díly TBBT a nového Doctora a měla jsem takový záblesk osvícení, kdy mi došlo, že by to v mém pokoji hned vypadalo ještě o něco líp, kdyby tu přestal strašit ten neustále zabordelený počítačový stůl. Ten bordel je tedy převážně dílem mé drahé matinky, ale dost by podle mě pomohlo, kdyby tu vůbec nebyl pevný počítač (hlavně ten monitor a klávesnice) – vždyť se už vůbec nepoužívá, co mám notebook. Jen je třeba ho zapojit, zprovoznit, zjistit, zda je na něm něco, co stojí za přenesení, zda by bylo možné nahrát z něj mé staré dobré Simsy do notesu (mám pochyby, ale co já vím), a pak se může schovat a na stole bude víc místa a v pokoji míň vizuálního bordelu a míň elektroniky. Možná jsem divná, ale mně ta elektronika prostě vadí. Jsem na to citlivá a když je toho moc, i když je to vypnuté, je mi z toho úzko. To by ten pokoj mohlo taky hodně proměnit – a možná by se ztratil i jeden kousek nábytku, co na něm momentálně sídlí tiskárna a záplava lejster. Nevím, proč mě to nenapadlo dřív.
To je zase ten časový i prostorový odstup. Někdy člověka něco tak dlouho krká, ale je na to zvyklý. Až když od toho na chvíli odejde a zjistí, že to jde i jinak, konečně se pořádně naštve a uvědomí si, že setrvávat v tom nakrklém nespokojeném stavu je blbost.
Zvláštní je, že pokud jde o blog, jako bych se dala spíš na Projekt Add More. My blogeři jsme často tak zašití ve svém vlastním blogu a ve světě možná těch pár blogerů, co je sledujeme, že si vůbec neuvědomujeme, jak velká je tam venku konkurence. Trklo mě to předevčírem, kdy jsem se náhodou dostala k Blogerce Roku a zjistila, že ty tu a tamní obavy z rozmachu minimalismu v designu nebyly tak úplně scestné – 90% nominovaných blogů totiž vypadá totálně stejně! 😀
A tak jsem se minimalismu trochu zalekla a najednou mě štvalo, jak ten můj blog vypadá neosobně a tuctově. Už pár týdnů se ho snažím vylepšovat příjemnějším fontem do sloupku nebo novým textem do záhlaví, ale teď mi najednou hrozně chybělo nějak víc serepetiček, útulnější prostředí a hlavně ten podzim. A tak jsem ho sem dala. Pro případné připomínky k zobrazování – klidně mi je pište, já fakt nevím, jak to vypadá na tabletech atd.. Ale čekám momentálně, až bude dostupný můj vrchní IT poradce a zda bude ochotný poradit mi s úpravou blogu, aby se dobře zobrazoval všude. Vím, že jste si na to stěžovali a myslím na to, nebojte.
Všechno bude.
Ty máš teda brutálně psavou, to ti povím 😀 Člověk se pár dní neukáže na bloglovinu a tam pak taková záplava 😀 Ale vůbec to neva, tenhle projekt mě nevýslovně baví.
Když to tak čtu a matně si vzpomínám, jak to bylo než jsi odjela do Anglie, fascinuje mě, jaký kvantum věcí máš teď a co všechno chceš vyexpedovat pryč (Nebo se mi to jen zdá..?) a říkám si, kolik jsi toho asi musela mít, než jsi začala s minimalismem. 😀 No a pak taky to, jak těžké asi je se těch věcí zbavit. Nejsem na tom s minimalismem tak daleko, jako ty, ale když jsem s ním začala a začala tím pádem přemýšlet o tom, co vlastně potřebuju a co ne, vyházela jsem toho hrozně moc. A můj pokoj vážně vypadal dost minimalisticky, moc tady toho nezbylo 😀 Ale šlo to celkem rychle, i když jsem se s tím teda nedrbala tak, jako ty. Co kdo chtěl, to jsem vyhodila, co šlo spálit, to jsem spálila a zbytek jistila popelnice a kontejnery. Co se týče toho vzdávání se některých věcí… Něco bylo těžké, no, něco zůstalo. Krásné šaty, které jsem ještě neměla pořádně na sobě, ale mám pocit, že se prostě můžou jednou hodit. Staré dopisy, knihy, které už asi nikdy nebudu číst, věci, které jsem dostala a ke kterým nemám žádnej vztah, ale je mi líto je vyhodit, protože jsem je přece dostala… Asi se na to taky budu muset co nevidět vrhnout a posoudit, jestli opravdu nutně tohle všechno chci… No vlastně po dlouhé době jsem teď nad tím zase začala přemýšlet. 🙂 Jak jsem psala už mockrát, ty dokážeš motivovat… 🙂
Awww… 🙂 -rudne-
Problém je v tom, že jsem si v Anglii prakticky obnovila téměř celý šatník, a nejen tam, už předtím jsem na tom dost pracovala. Jenže styl se pořád utváří a mění a než jsem odjela, byla jsem schopná před sebou obhajovat dost kousků i proto, že tu a tam jsem si je vzala na sebe. Teď už to ale nehrozí, protože jsem si nakoupila lepší.
A ostatní krámy a serepetičky – těch jsem měla vždycky docela dost, jenže jsem je potřebovala. Teď po roce a půl žiju už trochu jinak a už je nepotřebuju, takže co byly předtím mé oblíbené věci a ozdoby nebo krabičky, z toho jsou teď nadbytečnosti, co mi překáží.
A hodně té potřebě redukovat „pomohlo“, že jsem si dovezla hodně zásob drogerie, sprcháčů, šamponů a různých krémů. Najednou mi došlo, že to byla zhovadilost, protože zrovna těch krémů mám doma víc než dost. No ale než to spotřebuju, potřebuju na to víc místa, kam to uložit, a to mi zabírají věci, které nepoužívám, takže nervy 😀
Tak věci, které jsem dostala, ale nemám k nim vztah, mě fakt netrápí. Buď je pošlu dál nebo koš nebo tak něco – podle kvality věci. Jediný takový kousek, co mě lehce trápí, je taková dost pro mě nehezká šálka od babičky. Někomu jinému by se to třeba líbilo, ale je to fakt spíš babičkovský šátek. Nevezmu ho na sebe, ovšem trápí mě to kvůli babičce. Každý dárek, jímž se totálně sekne, mě hrozně bolí. Proto jí každý rok cpu dlouho před Vánoci do hlavy přesné instrukce, co chci a co nechci. A jsem čím dál tím hrubější při tom vtloukání, protože ona mi stejně nakonec vždycky narve nějaký nesmysl, i kdyby jen ten šátek 😀
Hlavně je to všechno problém, který mě svazoval po celý pobyt v Anglii. Furt jsem na to musela myslet a měla to zasunuté v hlavě, že tohle musím vyřešit. Škoda, že to nejde rychleji, prodávání po votoči fakt není efektivní způsob, ale nejsem zase takový blázen, abych to všechno jen tak vyházela, když tomu nic není. Za unáhlené nákupy a jiné hříchy minulosti se holt platí.