Pět týdnů (aneb Co nového)
Tak už nám to začalo. Deep cleany.
V pátek, včera a dneska jsme se to učili na Nautilu, největší chatě na ostrově, abychom dnes mohli konečně začít mnou obávané unity, tedy chatky nejmenší.
V tom Nautilu jsem si snad poprvé připadala jako že dělám něco fakt absurdně zbytečného, a přišlo mi to hrozně únavné. Deep clean je v podstatě to, že máte několik dní na to, abyste do mrtě vydrhli každý centimetr chaty, ale vážně nekecám, každý centimetr. Všechno to, na co samozřejmě nikdy během roku není čas, ani to není tak důležité, se dělá teď v zimě. Servou se všechny látky ze všech nábytků (gauče, židle…), které by možná někdo považoval za nesundatelné, ale na to se holt nehraje. Všechno se musí vyprat, vyčistit, srolovat koberce a oluxovat je ze všech stran, oprášit, omýt, vydrbat doslova všechno od stropních žárovek a lustrů až po zašlapaná smítka na podlahách. Drhnou se kachličky na místech, kam se normálně člověk tak nedostane, cokoli jde rozebrat, to rozeberete, cokoli nejde rozebrat, o to se musíte stejně pokusit, protože když to nejde, tak jedině hůř pro vás.
Ale v unitách máme pár obrovských výhod, které se projevily už dneska, když jsme začali s tou první.
- Jsou mnohem menší, takže v nich není zdaleka tolik nábytku, nádobí atd. Spousta věcí v nich oproti normálním chatám vůbec není, zbytek je v menším počtu nebo malém vydání (trouba, jídelní stolek…)
- Mají nízké stropy (trpaslík oslavuje)
- Celé léto jsme je dělali my, a dělali jsme to pořádně
O velké chaty se lidi totiž dělí. Obvykle ti stálejší lidé dostávají každý týden v pondělí tu svou jednu chatu, v úterý druhou a tak dále, každý má prostě svou týdenní rutinu, ale samozřejmě není vždycky možné ji dodržet. Záleží na tom, kdo jak přijede, kde je potřeba víc lidí na úklid, a taky jak se mění stavy zaměstnanců. No a když to není něčí vlastní chata, tak na to kdekdo kašle, protože případné nedostatky může vždycky svést na někoho jiného.
O unity jsme se ale dělili jen s jedním dalším párem, který za nás zaskakoval o sobotách, a po zbytek týdne jsme si to vždycky mohli ohlídat sami. A taky proběhlo hodně dní, kdy jsme toho neměli až tolik na práci a dělali jsme hodně podobné věci jako při deepech – třeba odvápňovali sprchová sluchátka nebo umývali zdi. Takže to prostě suma komárům nebude povětšinou tak zlé a nebudou to až takové sajrajty jako v těch chatách velkých. A taky se líp drhne x menších ploch než jedna obrovská, co do psychiky.
Takže teď máme s prací vystaráno tak na dva týdny dopředu, jelikož na jednu unitu by mělo připadnout cca jeden a půl dne a máme jich devět. Jsem dost zvědavá, co přijde potom, a samozřejmě doufám, že nebudeme muset moc jezdit do Depa – ale bojím se, že budeme.
Se změnou pracovní náplně se mění i denní rozvrh. Dneska jsme si poprvé od května přispali a do práce šli o půl hodiny později, tedy na osmou. Opět mi to rozhodilo vnitřní hodiny, jelikož zase vstávám do světla a ne do tmy, ale jinak je to super. Až tedy na to, že jakmile nám zazvoní budík, začne vstávat i soused a už zase jede. Dneska si k tomu vstávání navíc i pustil tu svojí lomcovací „hudbu“ (prostě nějaké, já nevím, co je to za děs, ska? reggae? No ale ten nejšílenější a nejnepříjemnější druh, prostě děsně cikánská a děsně děsná hudba), naštěstí ne až tak nahlas, ale stejně, já se bojím, že budu těmi jeho pazvuky a celkovým prasečenstvím poznamenaná do konce života. On je vám třeba klidně schopný si upéct na plechu nějaké kuře se zeleninou a pak to nedat do lednice a mít to v kuchyni v troubě (kde není až taková zima) třeba tři, čtyři dny. Nebo nechat přes den a noc stát na lince směs na bramborák, v níž je vajíčko. A pak to klidně všechno dál žere.
No nic.
Jinak jsem pobavila celý facebook zjištěním, že nějakou „záhadou“ Blog.cz najednou blokuje jako spam spojení „phoenixrise.cz„, takže nemůžu komentovat při udání svojí adresy nebo mailu, a nemůžu ani jedno z toho taky zmínit v jakémkoli článku na Klubu Snílků – což je ostatně jediné místo, kde na tom ještě záleží. Jakožto správce a člen tam celkem potřebuju mít na sebe kontakt a že někdo vyhrožuje celému Klubu zrušením blogu proto, že… co já vím proč?… mi přijde přinejmenším dost urážlivé.
Už jsem to obešla (mám svý lidi), ale zbožňujete-li stejně jako já všechno to úžasné, co se děje na Blog.cz, pobavte se taky dalším nejapným pokusem o zkomplikování mého života 😉
Předem hlásím, že na mém blogu – jak sami víte – ani na mé e-mailové adrese samozřejmě není nic, co by mělo naznačovat, že jde o spam, neřkuli kde by bylo třeba vyhrožovat zakázáním celého blogu, pokud se tam ten výraz objeví. Buď je to hodně, ale fakt hodně zvláštní „technický kiks“, nebo další příklad neskutečné virtuální šikany, jaké se na Blog.cz může dostávat těm, kteří si nenechají srát na hlavu od zakomplexovaných rádobybohémů, co bez pocitu kontroly nad druhými snad ani ráno nevstanou z postele a mají tu drzost říkat si admin nebo co.
Mimochodem, odjel další týpek odvedle. On sice naši kuchyň skoro nepoužíval, ale paradoxně o to víc jeho odjezd pociťujeme – vrátil spoustu nádobí, kterou tedy zjevně měl u sebe on, jak zajímavé. Aspoň se vykoupil nějakými zajímavými potravinami, co nám tu nechal. Třeba pytlem kvalitního kakaa, vločkami nebo kokosovým mlékem.
A nevím, co to vjelo do souseda, ten se taky jal vyklízet pokoj, takže dostáváme spoustu dalších pochoutek a superpotravin, které si nakoupil a nespotřeboval (je to dement, ale v tomto případě si stěžovat nebudu). V posledních dnech v unitách se nám taky zadařilo, takže vesměs mám stejně pocit, že nám jídlo pořád přibývá spíš, než aby ubývalo 😀 A to nenakupujeme. Není to skvělé?
Šulc ti dal banán?!
Nevím, jestli je to banán, ale je to trošku komplikace, když nemůžu nikde vyplnit svou adresu 😀 Ale jak říkám, je to už obejité, takže de facto můžu. Ale pořád je to bláznivina.
Fakt jsem se nad tím, co se (ti) na blog.cz děje, pozastavila a včera jsem o tom přemýšlela. Jsem opravdu ráda, že jsem vyvázla. 😀
V první řadě se chci omluvit, že se teď vyjádřím jenom k tomu zablokování, ale… mně se před časem stalo to samé a řekla bych, že je to prostě nějaká chyba blog.cz (což se ostatně není čemu divit). Nemohla jsem komentovat a kdykoli jsem se o to pod svým novým blogem jen pokusila, můj komentář byl vyhodnocen jako spam. Pak jsem přišla na to, že bych se mohla přihlašovat pod svým starým blogem – beztak tam mám adresu na nový, že. No, a o delší den později přišla další pecka. Jedna má čtenářka se mi zmínila, že při pokusu článek uložit, se jí objevilo, že je můj nový blog je blogem.cz brán jako nevhodný výraz… psala jsem Standovi, ten se na mě z vysoka víš co a poslal mě do háje. Tak jsem mu napsala trochu méně zdvořilejší e-mail… řekla bych, že ho okamžitě hodil do koše, ale napsat jsem ho musela. 😀 Nebude mě štvát, prostě nebude.
Naštěstí už je to v pohodě a já zase můžu komentovat normálně – i když je pravda, že mě to každou chvilku odhlašuje, ale na tom nesejde. Podstatné je, že už to jde. 🙂
Já si prostě neumím představit, že by se něco takového mohlo stát nějakou „náhodou“. I kdyby ano, pak je stejně jeho maximální ostudou, že mu ten server dělá takové číčoviny a že se o to neumí postarat, když ho uživatel slušně požádá.
No panečku.
Stále přemýšlím, jestli moje rozhodnutí zůstat na blog.cz bylo správné, a vzhledem k tomu, že se tam dějí takovéhle věci… fakt tam někomu v té administraci začíná šplouchat na maják :D.
Teprv začíná? 🙂 To bys byla hodná.
Ale nebuďme až tak zlí, pořád ponechávám v záloze tu titěrnou možnost, že v tomhle ty prsty fakt nemá. I když pochybuju.