Počasí pro psa, banány pro kočku
Včera nám někdo nablil před dveře (venku, ne na chodbě, naštěstí), kocoura tu lidi krmí banánem (nebo se snaží, ale kocour – byť je často hodně hladový – naštěstí není až tak mimo, aby si myslel, že je opice) a jeho majitel se údajně chvástá tím, že mu nemusí kupovat žrádlo, protože ho tu „všichni krmí“. Když nám tohle řekla slečna prodavačka v obchodě, vyprskli jsme oba s panem M. smíchy nad představou banánu, oschlých těstovin, kuřecích kostí a dalších libovin, co mu tu lidi dávají, ať už ze zoufalosti nebo z čiré idiocie. Přiznám, ani já nemám radost z toho, že mu dávám mléko. Myslím, že mu to nedělá úplně nejlíp na zažívání, hlavně proto, že zřejmě nic moc jiného nedostane, ale i prostě proto, že mnohé kočky kravské mléko nezvládají. Ale co naděláš, když ti to po ránu přijde do pokoje úplně zmoklé, umňoukané a škrundá tomu v břiše, žes to nezažil? Když to v kuchyni zběsile olizuje něčí neumytej plech plnej mastnoty a panu M. to žere po ránu vlasy…?
Pan M. obdržel druhé varování ohledně létání s Phantomem. Prý si opět někdo stěžoval. Už nemáme slov, nemůžeme to pochopit a připadá nám to extrémně nefér. „Naštěstí“ teď bylo pár dní hnusně, lilo jako z konve (léto jak má být, žeáno) takže pan M. neměl cuky jít létat znovu (a většinu záběrů, které ho napadaly, už asi stejně má), ale beztak samozřejmě půjde, je to jeho momentální největší hobby (kromě neustálého sjíždění videí z Kickstarteru a Indiegogo, hehe) a jeho sen. Kde jinde se s tím má učit? A doma to taky nebude o moc snazší, to se do toho ještě možná připletou licence a podobné věci… já tomu radši ani nerozumím.
Pro srandu jsem se pustila do 30tidenní blogové challenge. To bych nebyla já, abych jí v návalu hyperaktivity neprosvištěla asi tak za tři dny (:D), ale nechci to tak odbýt, přišlo mi to zajímavé a ráda bych se nad každým bodem zamyslela do maxima, ne jen tak jako že „pcha, to už jsem udělala“ nebo „na to vám dlabu“. A taky k tomu chystám článek nebo dva tři (aby to nebylo tak dlouhé) s komentáři, jestli mi to ještě bude připadat zajímavé, než se k tomu dostanu – známe se. Sdílela jsem to nedávno na facebookové Titulce, zajímalo by mě, jestli se do toho pustil někdo se mnou. Kdyžtak se ozvěte 🙂
Letos jsem poprvé naprosto ale totálně neslavila narozeniny. Je to strašně zvláštní pocit. Nikam nejít, žádná slavnostní večeře nebo oběd, žádné dárky (pan M. mi dal už před pár dny nějaké levandulové věci prostě jen tak, a to mi stačí), nedělat nic speciálního, leda si tak možná říct, co chci dobrého k jídlu (což dělám poměrně často, takže to taky není nic extra special :D). Nepřipadá mi, že by mi to nějak chybělo, slavení narozenin je asi celkem k ničemu – necítím se slavnostně, nepřipadá mi to jako důvod k čemukoli, v práci mi volno nedají, opravdové kamarády tu nemám (zdejší lidi občas překvapí, ale povětšinou stojí za starou belu), tak co. Pár lidí odsud si přes facebook všimlo (asi tři), tak mi pak popřáli a já v první chvíli vůbec nevěděla, k čemu. Zato právě na facebooku se mi přání letos sešel snad rekordní počet.
A mně to všechno bylo fuk. Nevím, jestli je to minimalismus nebo prostě jen trpím silným nezájmem o některé věci, co jiným lidem připadají zajímavé, to nechť posoudí někdo jiný. Já si udělám spoustu krásných dní, až budu doma, tam si to hodně užiju. Tady je mi to nějak jedno. Těším se jen na Vánoce, a to taky není vůbec kvůli dárkům. Tady se tím snažím jen tak profrčet, nebo se ani nesnažím, ono to jinak ani nejde. Samozřejmě máme svoje hezké chvilky, ale při tom tempu jich je málo. A navíc se snažím víc spát. Je to dost jako ten graf se studiem na výšce. Spánek, dobré výsledky a sociální život. Můžeš mít vždycky jen dvě věci z toho, nikdy tři. Pokud nemáš obraceč času, samozřejmě.
Náročný den…
Vedení se snaží všechny motivovat tím, že s koncem srpna skončí sezóna, ale interně většina z nás ví, že to je blbost a že skutečný opad přijde až tak po září, jestli vůbec. Jsem docela zvědavá, jestli nám to bude připadat podobné jako na jaře, ale obávám se, že dokud jsme v unitách, tak zrovna my dva to nepocítíme. Držíme se naděje, že se snad někdy v říjnu vrátíme do normálních chat. A taky toho, že po sezóně vypadne většina osazenstva naší ubytovny. I když to bude znamenat, že odjede i ten blbec, co vlastní chudáka Harryho, nezbyde mi než brát to pozitivně a doufat, že na jiném místě žádní druzí lidé, co by ho „krmili“, nebudou, a že to zbyde na tom blbcovi. Harry si zaslouží víc.
Není to zvláštní? Já osobně žádnou kočku nemám – ty, co máme doma, si netroufnu považovat za svoje, už jim říkám máminy, stejně jako „doma“ je už pro mě spíš „u rodičů“. No ale kamkoli přijedu, tak tam si mě nějaká kočka najde a na tu krátkou chvíli je moje. Bylo by to v podstatě nádherný, jen kdyby mě přitom tak nevyčerpával ten smutek z toho, že se o to zvíře nestará ten, kdo by měl v první řadě.
Ten kocour je fakt chudák, doufám, že se to s ním zlepší a že se buď zatoulá k nějakým ochotnějším lidem, nebo se ten jeho majitel trochu probere… 🙂
Na tu blogovou výzvu se podívám, možná už jsem něco na ten způsob někdy dělala, ale to je fuk.
Já narozeniny taky nijak extra neslavím – tedy, samozřejmě si na ně vzpomenu, pár dárků dostanu, ale nijak se to nehrotí, žádné oslavy a tak se nekonají. Letos v lednu jsem svůj velký den strávila jízdou v autě do Itálie. 😀 Ale Facebook se fakt umí překonat, najednou přistávají vzkazy „Vše nejlepší“ od lidí, se kterými jsem nikdy ani pořádně nemluvila. 😀
Myslím, že když už jste to vydrželi tak dlouho, těch několik posledních měsíců zvládnete, zvlášť jestli se to brzy zlepší… 🙂
Jako jo, já nemám pochybnosti, že bychom to nedali – to už jsem spíš zvědavá, co to bude mít na nás za následky. Ale někdy si říkám, že je to fakt voser. Hlavně teda bohužel kvůli lidem okolo, mnozí naši kolegové jsou totální retardi a další velmi sprostá slova, a s tím se těžko žije. Zvlášť pokud jde vyloženě o sousedy.
Včera jedna nána, co v tomhle baráku ani nebydlí, přišla a narvala do našeho mrazáku na chodbě tuny svých věcí. Ten mrazák je tu jeden na cca třicet lidí, má asi šest šuplat a z toho my s panem M. máme dvě (ono ho tu moc lidí zase nepotřebuje, většina z nich jsou kuchaři z restaurací, a ti se stravují v restauracích, a každý člověk tu má malou ledničku s mrazákem na pokoji). Ona se vůbec nezeptá na nic, narve si maso k nám do šuplat, horko těžko ten mrazák zavře a zase vyfičí. V posledním týdnu si u nás několikrát šla něco strčit do trouby, a přitom u sebe mají podle mých informací vlastní kuchyň pro čtyři lidi, zcela jistě si tu i pere a přesně tenhle typ lidí po sobě nechává největší bordel. Nějaký imbecil v kuchyni nechal už asi před pěti dny plech plný tuku a zasviněnou mřížku z trouby a prostě to tam nechá stát a neumeje to a neumeje. Dala jsem tam k tomu lístek, ať si to po sobě laskavě uklidí, a zatím nic. Bohužel nevím, kdo přesně to byl, jinak bych mu to s velkou rozkoší položila před dveře.
třicetidenní výzva je zajímavá, asi bych se do ní měla také pustit. Minimálně článek about me by byl potřeba, i když netuším, co tam napsat. Uvidíme. 🙂
Jak někdo může zkoušet krmit kočku kostmi a banány? Panebože…
Tady lidi dělaj spoustu různejch věcí, takže se tomu divim jen tak napůl, ale jako jo, prostě nepochopíš 😀
Pusť se! 🙂 Psát sám o sobě je největší zábava, já ten článek updatuju poměrně často a baví mě to.
Lidé si prostě nemají pořizovat zvířata, pokud nejsou ochotní se o ně starat. Kočka potřebuje živiny, které se jí ze zbytků lidského jídla nemohou dostávat v plné míře. Naopak se jí do těla dostávají věci, které jí tak maximálně ubližují. Pochybuji, že ti vaši chytří kolegové vůbec přemýšlejí o tom, co to zvíře může a co ne.. 🙁
A challenge vypadá dobře, také bych se mohla zúčastnit a vrhnout se alespoň na nějaké body. Třeba právě ten článek O mně, že… 🙂 😀
Soused se zrovna včera řehnil, že dal kocourovi chleba s máslem, že prej kocour to máslo miluje. Takže už vím, kterej kretén mu nechal u misky celou kostku másla. Fakt, nekecám. Hned jsem se ho tedy zeptala, jestli se snaží to zvíře zabít, a on se na to přiblble hihňal a říkal, že mu to teda už nedá, ale pochybuju. Co ovšem chceš po člověku, kterej ti tvrdí, že člověk potřebuje jíst maso, alespoň kuře a ryby, a tenhle názor není schopnej naprosto ničím podložit. „Protože je to pravda, je to tak“. – „A kde jsi na to přišel, proč si to myslíš?“ – „Haha, Google mi to řekl“. Aha, diskuse skončila.