Pozdravy z Kanárských Ostrovů
Dovolená byla… kouzelná. Svým způsobem. Bylo ohromné vypadnout na týden ze zažitého světa a vyzkoušet něco nového – a hlavně se trochu ohřát. Dlouhé lety mi nedělají moc dobře a až poletím někam dál, mám se na co těšit (pokud jde o Zéland, asi radši počkám, až vynaleznou teleport), ale jednou za uherák se to přežít dá, jen je třeba urputně myslet na to, co vás čeká na druhém konci, a těšit se na to.
Fuerteventura byla slušná volba, i touhle dobou. Být tam o pár týdnů dřív, byla by o kapku slušnější, ale nebylo to zlé. Při sluníčku bylo teplo dost na koupání i na lehké chytání bronzu, jen se člověk musel smířit s tím, že po většinu času holt bude fučet – milovníci vodních sportů si na Fuerte rozhodně přijdou na své. Jen ve druhé polovině týdne jsme chytli přívalové deště, jaké podle zdejších zaměstnanců ten ostrov vůbec není zvyklý, což bylo vidět už z těch všudypřítomných kýblů na vodu kapající ze stropů 😛 Ale co, shit happens. Aspoň jsme zažili něco, o čem si obvykle návštěvníci Kanárů můžou nechat jenom zdát 😀
Hotel jsme podle mě zvolili taky dobře. Melia Gorriones je dost daleko ode všeho, aby si tam člověk opravdu dovedl odpočinout. Je to malá oáza uprostřed ničeho, ostrůvek palem a kaktusů, bazénů a celkem luxusních pokojů uprostřed pustiny á la Mars, přitom dost blízko oceánu. S odlivem to chtělo trochu ťapat, s přílivem stačilo sejít schody od hotelu a už jsme si mohli máčet nohy v mělké vodě a jemném písku.
Nebylo ale moc kam jinam chodit než na pláž, tak jsme spíš prozkoumávali hotel samotný a nejvíc jsme si užívali all inclusive 8) Pan M. celý týden ujížděl na rybách a oba jsme dali co proto záplavám čerstvého ovoce (hlavně ananasům a melounům), zeleniny, výborných zákusků (mmm, tiramisu), vína a dalších dobrot. Po večerech jsme chodívali do postele zásadně řádně zpiňacoládovaní či zrumovaní, a jen co jsme objevili dopolední venkovní bar, nevynechali jsme příležitost zajít si tam na kafe, snacky (vlastnoručně vyrobené hambáče byly nejlepší 8)) nebo ledovou tříšť. A všeho hodně, samozřejmě, vždyť jsme si to zaplatili 😀 A hlavně ochutnávat.
Bazénům okolo hotelu jsme moc nedali, ale jinak jsme se všelijak snažili vytřískat z toho co nejvíc a byl to příjemný odpočinek. Škoda aprílového počasí, škoda delegátky, která za moc nestála, škoda zrušených výletů, které nám do úplně kompletnosti toho zážitku dost chyběly, škoda, že jsme neviděli lachtaní show v Oasis Parku (který byl vlastně jediným výletem, který jsme podnikli) a nemohli se vydat megarychlou loďkou za delfíny a velrybami, nicméně stejně jsem ráda, že jsem si ty Kanáry zkusila a že si je můžu pro zbytek života odškrtnout. Příští dovolenou se vidím někde na těch Maledivách nebo v Thajsku – a bude tam rozhodně tepleji, až tam pojedu! – ale pro začátek to bylo dobré 🙂
Fotek je tolik, že nemá smysl je sem všechny cpát. Historek a dojmů tolik, že ani nemám chuť se o ně všechny dělit. Jsou jen moje a pana M. a pro jednou mám zas chuť si něco nechat pro sebe. Byl to můj týden odvykačky od internetu a vůbec počítače, týden svázaných rukou, ale svobodných nohou. Týden baštění a chlemtání, týden plavek, větru, sluníčka a písku, týden fintění se na společné večeře, týden nejlepších piňacolád, týden snažení se o španělštinu a nesnášení našich německých „spolubydlících“, týden vychytávání různých hotelových aktivit jako cvičení jógy nebo latiny nebo večerní hudební okénka v baru pro dospělé. Týden jednoho vína a dvou perlivých vod, týden všemožných žrádelních kombinací, z nichž by normálnímu člověku bylo blbě, a spousty děsně slaných oliv. Týden užívání si.
Bylo to každopádně fajn. Mohlo toho být víc, ale myslím, že jsme to zvládli i přes všechny klacky pod nohy a že i na ten týden to stálo za pokus. Každá další navštívená země přináší další spoustu uvědomění – jako třeba že bych se dokázala zase „vrátit“ do němčiny (rozuměla jsem skoro všemu) nebo se za docela krátkou dobu naučit španělsky. Představy, co všechno by mi to mohlo přinést, se mi líbí, a vidím před sebou náhled života, jaký bych pak mohla mít. Stojí to za zvážení. A možná je to něco, na čem bych mohla v budoucnu zapracovat, stejně jako certifikát z AJ nebo řidičák, k němuž se zatím nedovedu dokopat, protože se prostě bojim 😛 Možná, až budu umět španělsky nebo si obnovím němčinu, budu si připadat sebejistěji, až na mě v té autoškole budou řvát. Budu si moct říkat „whatevs, no tak mi to nejde. Já umim tři jazyky k mateřštině, co umíš ty, debile?“ 😀
Adios, Fuerte. A díky za všechno.
No konečně!! už na to čekám sto let!!! 😀 krása! a ty jo, velbloudy jsme s Běsem nedali ještě, budeme muset taky někdy. Ale to bylo tim, že jsme měli to auto a do Oasis Parku jsme nejeli, páč toho bylo hodně všude okolo. Jsem ráda, že jste si to užili a příště snad něco dáme společně, pokud jste si nenavykli, jako my, na dvojicové dovolené 😀
Nebyl čas a popravdě jsem neměla ani moc chuť o tom psát, ani nevim proč 🙂 Občas se to tak sejde.
No, já jsem na jednu stranu ráda, že jsem je zažila, na druhou mi z toho nebylo úplně nejlíp, nevypadali moc šťastně a jak byli svázaní řetězama a všechno… nebylo to moc hezký 🙁
Kdoví, co bude příště. Bude záležet na čase a vytíženosti, hlavně ale tentokrát fakt pojedu dřív, protože tohle polozimavo a chcavo fakt stálo dost za houby a nehodlám se znovu na dovolené vyhýbat ráno z okna ven, kde je zataženo a hnusně. Chci se smažit na sluníčku, až z toho budu jak černoch! -.-
Já tomu rozumím, dovolená je tvoje věc, člověk si tam odpočine, zažije skvělý věci, ale …proč by se s tim měl svěřovat ostatním 🙂 prostě si to užije, zavzpomíná si, postne nějakou fotku, ale zbytek.. zbytek prostě zůstane v něm.. 🙂
Jo, právě, bylo by mi jich asi taky dost líto a musí to být pro ně docela hrozný mít takhle z každý strany jednoho člověka, ale zažitek to určitě byl..
Hm, tak to si možná měla říct už na začátku, já moc na smažení nejsem, proto jsem mluvila o Fuerte 😀 ale tak co, i tak jste si to užili, je to vidět a jsem ráda za vás, i když samozřejmě ještě radši bych tam byla s váma .. muhaha 😀
Vždyť jsem o tom mluvila celou dobu, že se chci opalovat a hlavně prohřát klouby 🙂 No nic, nějaký lepší dny jsme tam taky chytli, ale nemám výraznou potřebu si to zopakovat. Příště zas něco dalšího.
To je jasný, člověk by měl poznávat nový místa 🙂 Já vím, ale třeba tak, jak bylo o měsíc dřív, co jsme tam byli s Běsem, tak uplně ok, a vím, že Míra chtěl zase hodně ty pláže .. ono trefit se do termínu a aby tam bavilo vás oba všechno, není jen tak 🙂 Nicméně snad jsi nezmrzla a kdybys zčernala, ve Skotsku stejně vybledneš 😀
Právě že jsem potřebovala nějakou barvu do začátku, aby mi to připomínalo, že existujou i místa, kde svítí Slunce 😀 Ne, snad to nebude tak zlý 😉 Aspoň zapadnu.
Už jsem se těšila na článek a… je to zvláštní, ale jsem ráda, že jsi zpět 😀 🙂
Musím pochválit fotky, fakt musím. Jsou úplně skvělý a troufám si říct, že i kdyby jste se tam nakonec hrozně nudili, tak už kvůli těm fotkám stálo za to tam jet 😀 Nějaké to letní slunce mi zatím vůbec nechybí, i když to věčné pošmourno tady u nás už mě začíná trochu vysávat, ale ty fotky úplně lákají se někde vyplácnout s nějakým tím koktejlem :3
Doufám, že jsi nachytala hodně nové energie 🙂
Ňů 🙂 *červená se* 😀
Pochvalu předám, většinu toho fotil pan M.. A musím říct, že je tam fakt hodně zajímavejch záběrů, ale asi až moc na to, aby se mi to všechno chtělo upravovat, takže jsem se víceméně rozhodla, že asi ani nebudu nic dávat na fb. Možná si to ještě rozmyslim, já nevim. Nějak mi to nepřijde ani správný, když jsem to vlastně nefotila já. Třeba to za pár dnů vyvane jiným směrem a dostanu pořádnou chuť se o to podělit, ale zatim ji prostě nějak nemám 🙂
S tou energií ani nevim, teď si moc zenergizovaná nepřipadám. Asi kvůli pocitu provinilosti, že prokrastinuju a plýtvám časem. Musím to trochu nakopnout a pak budu mít ze všeho hned lepší pocit, to je svázaný všechno dohromady.
Ty vynikající koktejly, kopce jídla a čerstvej vzduch za to ovšem rozhodně stály 8)
Předej. A klidně si ty fotky nech pro sebe, jsou tvoje (bez ohledu na to, kdo je fotil), jsou v nich vzpomínky, pocity a vůně toho prostředí. My se můžeme jen kochat, ale to, co v nich skutečně je, občas pochopí jen ten, kdo při jejich vznikání byl. 🙂
Jo a už se těším na článek z projektu Eliminate, to zase vždy nakopne mě 😀
To mě těší 🙂 Musim se taky kopnout, zasekla jsem se na té hádce s mámou a od té doby si hledám všechno možné k dělání než tohle, ačkoli na to myslím, kudy chodím. Ne že by ty jiné věci nebyly důležité, ale tohle by mělo teď mít přednost. Tyjo, kdybych to dělala ve spolupráci s někým dalším, úplně vidím, jak by to jelo, ale bejt na to sám je fakt těžký. Jeden z důvodů, proč tak trochu sním o kariéře debordelizačního kouče 🙂 Sama vidím, jak je to někdy fakt těžký. Čert vem hadry, ale ti plyšáci se na mě dívaj a to prostě nedávám 😀
No na druhou stranu si vem, kdybys doma měla ještě někoho do dvojky, který se ale neshodoval s tvými názory a naopak tě třeba v ledasčem brzdil 🙂 Pomoc bodne, ale občas je lepší si dělat věci radši sám 😀
A ti plyšáci… mysli na to, že teď už je nevyužíváš a nikdy (no možná tak do vlastního dítěte, na který se asi zatím nerychtuješ) možná už ani nevyužiješ… a oni už jen tak smutně koukají a doufají, že se najde někdo, kdo si s nimi bude hrát… 3:-)
Není třeba si představovat, na to mám rodiče 🙂 Na takové věci je rozhodně třeba si lidi vybírat, aby to viděli stejně a chápali tvoje pochody a vnitřní boje, zároveň ale aby se jimi nenechali sami ovlivnit a udrželi si vnější pohled.
Tos právě uhodila hřebíček na hlavičku s tím budoucím dítětem. Zatím se vyloženě nechystám, ale samozřejmě nad ním teoreticky uvažuju a byla bych rozhodně ráda, kdyby si hrálo s mými někdejšími hračkami. Tady je problém mimojiné hlavně s tím, že o starou ohmatanou hračku (což je jich asi celkem většina) nikdo fakt nemá zájem, to si nevezme ani charita, ani děcáky – tam jsou schopni si vzít tak maximálně úplně nové věci. Tzn že je nemám komu předat, a každý rodič chce pro své dítě to nej, takže ani třeba známým fakt neudělám radost tím, že jim pro jejich dítko dám ohmatané oprané mončičáky, to je spíš urazím. Proto si je radši nechávám u sebe, tak nějak věřím, že se mají líp u mě, kde si s nimi sice teď nikdo nehraje, přesto jsou ale milováni a nehrozí jim odpaďák 🙂 Jsem šílená, já vim 😀 Ale nesnesu pomyšlení, že by je někdo vyhodil.
To je v pořádku, nemusíš je vyhazovat. Ale hodit do pytle na půdu je taky řešení:)
Půdu nemáme, tak maximálně sklep. A většinu z toho tam samozřejmě nejspíš uskladním, nechci se zbavovat všeho, jen to probrat 🙂 V podstatě už teď je to celkem dobře uskladněno, jenže v bytě, na místě, kde by mohlo spíš být něco používanějšího.
Ta poslední fotka vypadá jako 2D perutýni! :3 Já jsem nikdy o dovolené moře nějak nestála, neláká mě to. Stejně na sluníčko prý nemám moc chodit kvůli mému obrovskému počtu znamínek. A nesnáším horko. Můj sen je tedy spíše výletovat spíše do Švédska nebo někam, kde bych mohla vidět pěknou polární zář. Je super, že jste si to užili. Se španělštinou je nejlepší to, že když mi dneska ukazovala spolužačka učebnici, některé výrazy jsem pochopila. Ne díky angličtině(která mi pomáhá ve fránině), ale kvůli fránině. A také sem tam se objeví něco latinského a já mám hroznou radost z jazykových vztahů :-D. Raději budu umět jazyky než řídit. Představa, jak se zařadím mezi běžný provoz mě děsí. Modlím se, abych nemusela dělat řidičák. Nechám to raději mužskému protějšku.
Mám to stejné s těmi jazyky, právěže 🙂 Hrozně mě baví, že tolika slovům rozumím, aniž bych se ten jazyk někdy učila.
Na mě mužský protějšek bohužel krpet naléhá, a bohužel není sám. Má vlastní logika se samozřejmě musí stavět na jeho stranu a mít stejný názor, tedy že by se to někdy mohlo zatraceně hodit a že je blbost ten řidičák nemít. Ještěže mám prokrastinaci, tu věrnou kamarádku, co mě nenechá se do něčeho takového jen tak bezhlavě vrhnout! 😀
Fuerteventura patří asi mezi méně navštěvované ostrovy a podle tvých fotek (mimochodem velmi pěkných) jsou vidět ty velké prostory téměř bez lidí.
Na Kanárských ostrovech je hezké, že je tam téměř stálá teplota celý rok. My jsme byli před pár lety na Tenerife během našeho léta a tam bylo také jen něco málo nad 30 stupňů.
Mně ale ty koupací destinace s písečnými plážemi (Thajsko, Mexiko, Řecko, Španělsko (Costa Brava), Itálie, Turecko z těch, kde jsme byli) připadají hodně podobné, proto je nejlepší si vybrat něco, kde je možnost zajímavého výletu – např. jsou blízko historické památky.
Myslím, že třeba Maledivy, Bali v Indonésii, Djerba v Tunisku jsou z tohoto pohledu málo zajímavá místa, která kromě koupání a dobrého jídla nic moc dalšího nenabízí.
No, zdaleka ne vždy to tam bylo tak liduprázdné, a to i přes ten vítr. Myslím, že lidí tam v sezóně musí být kopy a zvlášť pro vodní sportovce to je hotový ráj. Melia je přitom totálně odlehlý hotel, kde bych fakt nečekala skoro nikoho.
Myslím, že i na Fuerte je docela co vidět, ale chce to auto, které jsme si nakonec odpustili v naději, že to případně buď zvládneme autobusem nebo si pořídíme nějaký výlet od cestovky. Obě možnosti pak ovšem krachly, a tak jsme moc neviděli, ale my stejně na ty památky až tak nejsme, to nás víc mrzeli ti lachtani, delfíni a tak 🙂 Já bych dala nevím co za to, abych aspoň zdálky zahlédla velryby na vlastní oči!
Maledivy mi perfektně vyhovují jako dovolená, kde se ztratím z mapy a totálně se odříznu od světa. Dovedla bych si představit na některém z těch ostrůvků strávit klidně i několik týdnů a třeba jen psát, cvičit jógu a meditovat. Ale myslím, že pravděpodobnější na příští dovču bude třeba to Thajsko nebo Norsko, Švédsko či tak. Tam sice teplo asi nebude, ale zas ta krajina je neuvěřitelná. K Bali jsem si zatím tak cestu nenašla, ale věřím, že takových destinací je rozhodně víc a že je co objevovat.
No to mě podrž. Vypadá to tam jak v Ráji. 🙂 Doufám, že sis odpočinula.
Ale jo 8) Ono to tak moc nepůsobí, protože jsem doma už docela dlouho a vlastně jsem neměla od čeho odpočívat 😀 Ale bylo to fajn.
Wow, hned bych jela za tebou! Jinými slovy, kdybych tam jela na dovolenou, nikdy bych se nevrátila. To vypadá jako sen!
Taky se nám moc nechtělo 😀 Až na ty Němce okolo nás, od těch se nám chtělo docela dost daleko.